„Roste napětí mezi rychle se měnícím světem a do značné míry konzervativním prostředím uvnitř škol. Rozpor mezi mozky nastavenými na neustálý přísun informací a výukou postavenou na tom, že někdo něco říká, je stále zřetelnější. Jestli je něco výzvou pro současné školy, tak hledání podoby vyučování, které bude slučitelné s tím, jak proměněné dětské mozky fungují,“ píše Tomáš Feřtek v textu o tom, jak se mění současní žáci a zda a jak to reflektuje současná škola.
Feřtek mimo jiné píše:
 |
| Tomáš Feřtek (eduin.cz) |
České školství patří k té zatím konzervativnější části kontinentu, ale to neznamená, že se u nás neděje nic. Naopak, z těch zhruba čtyř tisíc základních škol v Česku přinejmenším několik set intenzívně hledá cestu, jak se adaptovat na nové podmínky. Nenajdeme v nich jeden shodný model proměny školy; pokud ale srovnáme několik desítek veřejných, soukromých i alternativních, najdeme několik společných rysů.
Prvním je změna základního cíle, jejž docházka do základní školy má. Dříve šlo hlavně o to, aby byl absolvent gramotný a poslušný, uměl pochopit příkaz a bez odmlouvání ho vykonat. V hierarchicky uspořádané společnosti, typické pro devatenácté a dvacáté století, to byla klíčová dovednost vedoucí k všeobecné prosperitě.
Dnes jde ale především o ochotu přijmout zodpovědnost, umět se rozhodovat. To je stále důležitější ve světě, kde často nemáme nadřízeného a o velké části svého pracovního času rozhodujeme sami.
V současné školní praxi existují různé metody, jak se z 20. století přehoupnout do současnosti: často se třeba ruší běžné dělení do předmětů, učí se naopak v rámci rozsáhlejších projektů, jež v sobě různé předměty a dovednosti integrují.
Průvodním jevem takových změn v životě školy je rušení zvonění, pětačtyřicetiminutových vyučovacích hodin, učebnic a někdy i tříd a ročníků v onom tradičním slova smyslu. Pracuje se velmi často ve skupinách složených z různě starých žáků. Někde je taková organizace výuky jen částečná, třeba na jeden dva dny v týdnu, některé školy se touto cestou vydaly naplno a školu tak, jak ji zažili ještě dnešní třicátníci, už nepřipomínají prakticky ničím.
Samozřejmě existují obavy, zda takové „jiné“ školy opravdu fungují a jestli jejich absolventi obstojí v reálném životě. Dlouhodobě a i na základě testování se ukazuje, že pokud jde o měřitelné znalosti – z češtiny, matematiky, přírodních a společenských věd –, není mezi absolventy tradičních a inovativních škol významný rozdíl. Liší se v tom, že absolventi inovativních škol jsou obvykle samostatnější, umějí o sobě lépe rozhodovat, jsou ochotnější přijmout zodpovědnost za úkol, mívají větší sebeúctu, víc sami sobě rozumějí. Což jsou všechno dovednosti, které rozhodují o profesním úspěchu.
Celý text, který autor napsal pro týdeník Reflex, naleznete zde
11 komentářů:
...... mozky nastavenými na neustálý přísun informací .....
Tak Feřtek byl navštívit Silicon Valley...A nevšiml si, že to není česká škola.
Doporučuji panu Feřtekovi seznámit se třeba s názory Jana Mühlfeita, dříve viceprezidenta Microsoftu. Mimo jiné říká, že když člověk rozptyluje svou pozornost na více činností současně, má to stejný efekt, jako kdyby mu dočasně kleslo IQ o deset bodů.
Feřtek a Mühlfeit - největší kapacity na vývojovou psychologii a neurobiologii v ČR. Jak může Feřtek vědět, co říkají nějaké studie, když neví, jak se provádí testování hypotéz a co to je P-value?
Jak se měří, jak moc student rozumí sám době? Jsou to prázdné bláboly. Pojďme se, pokud už to musí být, bavit o tom, co je v českém školství opravdu problém a neodvádět stále pozornost na základě projevů jakýchsi nevzdělanců. Z mého pohledu největší problémy jsou tyto:
1) Nedostatek financí na mzdy a špatná perspektiva učitelů, což vede dlouhodobě k odlivu kvalitních a schopných lidí a ke stárnutí učitelského sboru. Školstvím poskytované služby vysoce překračují svojí kvalitou a rozsahem to, co by odpovídalo platbám za tyto služby.
2) Financování na hlavu žáka a z toho plynoucí ztráta důrazu na základní studijní předpoklady. Plýtvá se tím, že každého nebožáka potřebuje Šteffl se Zlatuškou držet ve škole tak dlouho, jak jen to jde. Absolventi začínají mít v západním světě, jímž se tady neustále chce někdo inspirovat, nejvyšší míru nezaměstnanosti. Už i ve Finsku si toho všimli.
3) Nesmyslný odklon od povinností dodržovat základní pravidla. Nerovnováha svobod a povinností na straně studentů a nerovnováha mezi právy učitelů a právy dětí. V tom, v čem na zbožňovaném Západě už pochopili, že se vydali slepou uličkou a vracejí se, my se s rudým praporem ženeme do té uličky za nimi a ani nám nepříjde divné, když je cestou potkáme. Ještě jim tím praporem máváme. Kupředu levá. A ještě kdejaký pseudointelektuál tady bude hlásat nějaké plky o poznatcích neurobiologie, o níž ví prd.
4) Odklon od ověřování čehokoliv. V područí revolučních myšlenek o rovnosti všeho a všech ve všem a iluze, že každý může být kým chce. A když se někdo odváží říci, že to není pravda, tak je pomalu za fašouna, nebo nácka.
Je to pořád dokola. Boj s lidskou hloupostí je věčný. Ale já doufám, že nikoliv marný.
Uvedl jsem Mühlfeita zcela záměrně. Je totiž názorově k Feřtekovi mnohem blíž, nežli Vy, kolego Doležele, nebo já. O našich názorech může Kartous napsat, že jsou ideově zakotveny výukou před rokem 1989. Docela se ale těším, jak bude rozporovat názory myšlenkového souvěrce a navíc člověka, který byl naší jedničkou právě v oblasti IT, kterou se pan Feřtek "inspiruje".
Přitom je absolutně mimo a navíc tak sebestředný, že si to ani neuvědomuje. Cituji:
Kdo nemá pro svůj byznys apku na mobilu, jako by nebyl. Jenže žádní programátoři s takovouto specializací ze škol nevycházejí, protože zhruba před pěti lety, kdy by budoucí programátor mobilních aplikaci teoreticky mohl ke studiu nastoupit, prostě ještě neexistovaly mobily, jež by uměly takové aplikace využít. A pokud bychom se tento nový studijní obor rozhodli zavést, je jasné, že po vystudování této specializace budeme mít absolventy, kteří uplatnění ve svém oboru mít stejně nebudou; nikdo totiž netuší, jak budou vypadat mobily za pět let.
Panu Feřtekovi jaksi uniká, že nástup mobilů v tomto smyslu v IT absolutně nic nezměnil. Jenže ve škole se učily vždycky právě obecné základy. Na principu větvení programu se totiž nic nezměnilo od časů Augusty Ady King.
Já ještě zažil počítače, do kterých se data a programy vkládaly pomocí děrných pásek a štítků. Na VŠ jsme měli první ze západu dovezené PC. Všechno ostatní od té doby jsem se učil sám a mimo školu. Nikdy mne nenapadlo, že by to mělo být jinak, protože to je prostě samozřejmost. Ale už vůbec mne nikdy nenapadlo, že by kvůli tomu měly být zrušeny IT obory na VŠ. Ano, nenaučili mne na VŠ programovat neuronové sítě, distribuované algoritmy pro internet, řízení robotů, ani aplikace pro mobily.
Ale naučili mne především používat mozek. Je mi líto, že tohoto vzdělání se panu Feřtekovi nedostalo. Ale nechápu, proč nezkusil samostudium?
Boj s lidskou hloupostí je věčný. Ale já doufám, že nikoliv marný.
Ale jednoho to strašně utahá.
K bodům pana Doležela.
Absolutní souhlas.
Jen bych zaměnil pořadí bodů 1. a 2.
Doplnil bych 5. Absence koncepčního uvažování a plánování, opřeného o relevantní výzkumy a reálná data
6. Neexistence Pedagogické komory.
"kde často nemáme nadřízeného"
Kdo nemá nadřízeného, ať zvedne ruku...
Počítačové hry, internet, soc. sítě jsou návykové. Němčinář by také mohl o každé hodině nalévat žactvu jagermeistra, aby byli v konverzaci uvolněnější a ztratili zábrany. Pak by se v léčebně mohli výtečně domluvit s asistentkou Inge.
To, co píše pan Feřtek, je jedním slovem nehoráznost. Ale aspoň jednoznačně vidíme, o co mu jde.
Osobně se domnívám, že se schopnosti bývalých CEO velmi přeceňují. Pár jich od vidění znám. Párkrát jsem měl jako zaměstnanec PPF možnost i prohodit pár slov s Kellnerem, či Šmejcem, ale že bych si myslel, že bychom se nutně měli řídit jejich radami ohledně úplně čehokoliv jen proto, že jsou finančně úspěšní, to si tedy nemyslím ani náhodou. Ona fungující firma závisí na spoustě faktorů. Tím nechci říci, že managementy velkých firem jsou složené ze samých blbců, ale doporučoval bych si neplést manažerské a odborné dovednosti. To je jedna ze zásadních chyb uváděných v teorii managementu. Víte kolik chyb manažeři dělají? Kolik věcí se nepovede? Úspěšný člověk se pozná podle toho, že je schopen se z chyb poučit a že když už k ní dojde, tak se z toho hned nesesype.
Já to na EDUINu vidím, že se stále snaží propagovat názory pár bývalých, či současných vysoce postavených manažerů, nebo podnikateů, jako je pan Roman, nebo pan Mühlfeit. Nic proti nim, ale co vědí tito pánové o vývojové psychologii? Co vědí o výchově dětí a pedagogice? Co vědí o vzdělávání? Paní Karvaiová je strčí všechny do kapsy, protože v tomto oboru je ona nesrovnatelně úspěšnější. A pan Soukal, či Kostečka, jakbysmet. Je to celé jen marketing. Nadto velmi nebezpečný a jak už to tak u marketingu občas bývá - také manipulativní. 99.999% dětí nebude ani miliardáři, ani generálními řediteli. A neznamená to, že nebudou úspěšní a spokojení. Já bych třeba generálního ředitele nedělal ani za zlaté sele a býti miliardářem je pro mě téměř noční můrou. To by se mi mohlo přihodit snad jen někde v tmavém podchodu a když už by se to stalo, tak bych se toho snažil co nejdříve zbavit. Je doslova pitoreskní, že propagátoři harmonicky rozvinutých osobností a zavilí odpůrci vzdělávání pod diktátem průmyslu, propagují čistě finanční a mocenský hodnotový systém. Vnucují dojem, že finančně a mocensky úspěšní jsou tou metou, k níž je třeba se dobrat a jejich názory se řídit, či alespoň inspirovat. Já se ptám proč. Celá ta propaganda je poměrně dost vnitřně nekonzistentní.
Má-li pan Feřtek odněkud nastavený mozek, neměl by to podsouvat ostatním. Divím se, že ty jeho ideotické (ideologicky podbarvené, odborně a eticky chabé) úvahy ještě některá média zveřejňují namísto kvalifikovaných úvah skutečných odborníků. Na jedné straně si tak někdy připadám jako v dobách vymílání mozků bezduchými frázemi v dobách tzv, normalizace. Na druhé straně vidím, že se ta IDEOCIE (ideologicky podbarvená nekompetentnost) panu Feřtkovi očividně i dnes vyplácí. J.Týř
Tak tohle je super: čestný doktorát za pár stovek
Okomentovat