„Pro přímé využití ve škole výsledky PISA moc vhodné nebudou. K čemu tedy jsou? Myslím, že úlohy lze využít jako inspiraci pro seriózní didaktický výzkum a pro srovnávání výsledků žáků v čase (a ve specifickém druhu úloh) na úrovni školní třídy nebo školy. Jde o tzv. low-stake užití. Jen tak by se podařilo z nástroje předem dané politiky vykazování, kontroly, srovnávání a soutěže učinit něco užitečného pro žáky i učitele,“ píše Stanislav Štech v článku o slabinách šetření PISA. Jeho text vyšel už skoro před dvěma roky, ale v rámci diskusí o šetření PISA a testování obecně (zde, zde, zde a zde), ho stojí za to připomenout.
Štech mimo jiné píše:
 |
| Stanislav Štech (twitter.com) |
Srovnávací kvantifikující měření vytlačila povědomí o kvalitě, spolupráce při poznávání a učení byla nahrazena soutěží a snahou porazit ostatní (jakoby v sebekultivaci nebo učení bylo významné druhého „porazit“), respektování specifičnosti vzdělávání a kulturních statků bylo podrobeno diktátu jedné vítězné logiky – logiky efektivnosti v podobě nákladů a výnosů.
Můžeme Davida Berlinera z University v Arizoně, Dianu Ravitchovou z univerzity v New Yorku nebo Sally Tomlinsonovou z Oxfordu považovat za lidi neochotné podívat se do zrcadla „objektivních výsledků“ vzdělávání ve svých zemích a srovnat je s úrovní vzdělávání v jiných zemích světa?
Těžko, jde o špičkové světové odborníky (pedagogy, psychology, didaktiky) na školní vzdělávání. Spolu s další téměř stovkou expertů, akademiků i představitelů nevládních vzdělávacích organizací adresovali otevřený varovný dopis Andreasi Schleicherovi, duchovnímu otci a statistickému guru právě programu PISA. Ten se od r. 2000 jevil jako téměř nekritizovatelný pilíř našich znalostí o kvalitě vzdělávacích systémů v zemích OECD.
Dopis zveřejněný 6. května 2014 v britském Guardianu pod expresivním titulkem OECD a testy PISA škodí vzdělávání po celém světě a podepsaný zmíněnými veličinami vyjadřuje hluboké znepokojení a obavy z dopadů výsledků PISA a vyzývá k zastavení dalšího kola šetření. Vzápětí 25. května téhož roku Washington Post hlásá zdánlivě nelogickou zprávu Šanghaj, jednička v PISA testech, ze šetření zřejmě vystoupí3; podobně se hovoří o tom, že vystoupit z PISA chce Rakousko. Michiganský server pro veřejné vzdělávání neváhá použít titulek Vymývání mozků PISou: měřit, stanovit pořadí, opakovat4.
V březnu 2014 vydává americký pedagog čínského původu Yong Zhao knihu Who’s Afraid of the Big Bad Dragon: Why China has the Best (and Worst) Education. V ní říká, že PISA se stala jedním z nejdestruktivnějších faktorů v dnešním vzdělávání: vytváří prý iluzorní modely excelence, idealizuje systémy, které mají vážné vzdělávací nedostatky, glorifikuje autoritářské přístupy a pozornost vzdělávacího světa směřuje do minulosti místo do budoucnosti.
Výsledky PISA mají podle něj v dnešním světě podobný, možná i větší dopad na vnímání úrovně země než počty olympijských medailistů nebo nobelistů. “Je šokující vidět tolik racionálních a vzdělaných lidí ve významných pozicích, jak věří tomu, že tři testové skóry vypovídají o kvalitě jejich vzdělávacího systému, o efektivnosti učitelů, o schopnosti žáků a o budoucí prosperitě jejich společnosti”, říká Zhao.
Ostatně i u nás jsme se s nekritickými interpretacemi těchto skórů setkávali. A nejen u politiků, kterým by se dala určitá naivita prominout.
Je tohle všechno bleskem z čistého nebe? Potřebujeme tedy taková šetření? A v čem vlastně mohou vzdělávání škodit? Signatáři otevřeného dopisu A. Schleicherovi hovoří o sedmi největších škodách, které PISA napáchala, a nakonec připojují sedm konstruktivních doporučení, jak dál.
Nechci je všechny podrobně komentovat. Upozorním pouze na ty podle mého soudu nejzávažnější. Především, PISA prý vedla k obrovské eskalaci testování a „dramaticky zvýšila víru v kvantitativní měření“. A to při známé nedokonalosti a nespolehlivosti testů tohoto typu. Najednou se podle jeho výsledků začali hodnotit žáci, učitelé, ředitelé, školy. A výsledky v PISA (tj. často jen pořadí v žebříčku zemí) se staly hlavním, ne-li jediným motivem „závodu o špičku žebříčku“.
Celý text naleznete zde
10 komentářů:
Nejstrašnější jsou ty přehledy ukazující hrubé podfinancování českého školství a platové ošizení učitelů v ČR. Kdyby tohle nebylo, s tím ostatním už bychom se snad vyrovnali.
To by se mělo přiložit ka každému dalšímu výsledku PISA. A rozeslat expertům.
Jsem rád, že nám tu ten článek pan Komárek připomněl. A pana Štěcha bych se zeptal, co konkrétně z pozice náměstka udělal on osobně pro to, aby se zhoubný vliv testování PISA omezil nebo úplně zastavil. Např. navrhl, aby ČR se na PISA přestala podílet?
Pan Komárek zveřejnil páně Štechovu studií o testech. Nezveřejnil ale jeho studií o zpackané kurikulární reformě. Proč pan Komárek zveřejňuje, zdá se, jen to, co jemu vyhovuje?
Testování PISA, co do zhoubného vlivu na naše školy, nesahají ovšem ani po kotníky SCIO testům, ty napáchaly za cca 20 let své existence škod daleko více.
Zde :http://www.pedagogicke.info/2016/12/stanislav-stech-proc-se-kritizuje-pisa.html
Velmi významný je "objev" uvedený v závěru článku:
"Analýzy konstatují menší vliv školy než rodiny, sociálního a kulturního zázemí na výsledky. Tomu však neodpovídá skutečnost, že se nepřiměřeně více diskutuje o učitelích, učivu nebo metodách výuky a nedostatečně se analyzuje působení sociálních vlivů."
Paní Karvaiová, bude to zřejmě tím, že je neskonale obtížnější (bez nějaké revoluce) změnit sociální vlivy, než působení učitelů na děti. Že se společnost, zejména střední a pracující třídy, svíjejí v křečích neregulovaného kapitalizmu, že rodiče nemají čas na své děti, protože jsou po celodenní dřině za téměř minimální plat rádi, když se večer svalí na gauč před televizi, je porevoluční nadělení Klause seniora a jeho následníků.
Změnou financování, způsobu vzdělávání a výběru adeptů na učitelské povolání by šlo mnohé napravit. Zdaleka ne vše, ale mnohé. Je to jediný způsob, pokud odmyslíme regulaci fungování privátního sektoru, koncernů, řetězců, přísnou kontrolu vlastnictví přírodních zdrojů apod, což je evidentně při působení pana Babiše ve vládě utopie, má stát jedinou možnost jak nalézt cestu k sociálně spravedlivější prosperitě a tou je kvalitní vzdělávání dětí, včetně těch ze sociálně a finančně slabých rodin.
Houby s voctem.
Do učitelů je zkrátka mnohem jednodušší a pohodlnější si kopnout.
Pravdu ma Postere stante. Ani revoluci v platech pedagogu a ve skolstvi byste Tajny nezmenil ten soudoby kapitalismus. V tom smeru mate samozrejme pravdu, ale nikdo nikoho nenuti sedet stale u pocitace ci u televize( kdyz uz ten volny cas konecne ma) , nikdo rodicum nezakazuje detem cist, chodit ven a povidat si. Nikdo je nenuti mluvit pred detmi vulgarne. Pastelky, modelina a papiry nestoji majlant. A vychova je taky zadarmo. Misto toho sve milacky posadi k tabletu nebo PC( a maji je i nejchudsi z chudych), nevsimaji si jich a o skole se hovori jen vulgarne. I to je zadarmo.
Okomentovat