Stanislav Štech reaguje na mediální zkreslení svých komentářů k šetření PISA i na diskusi na České škole

Dne 6. 12. 2016 jsem na tiskové konferenci uvedl a komentoval výsledky mezinárodního šetření PISA 2015. Vzhledem k tomu, že se v médiích objevily vesměs zkreslené nebo zkratkovité interpretace toho, co jsem skutečně řekl, dovolím si jen ve velké stručnosti zopakovat to, co je i na záznamu z konference a také v následných rozhovorech.

Stanislav Štech (twitter.com)

1. Uvedl jsem, že šetření PISA, jak jsem publikoval již v r. 2011 (http://www.orbisscholae.cz/archiv/2011/2011_1_07.pdf), jen z menší části odráží to, co se ve škole vyučovalo. Měří zejména dovednost užívat vědomosti při řešení tzv. problémů každodenního života a k tomu tzv. testovou gramotnost. Výsledky tedy lze jen zčásti přisuzovat kvalitě škol a učitelů. Žáci ze zemí s vysokou testovou kulturou a nácvikem řešení tohoto typu úloh jsou pak v šetření lepší. Tuto věc je třeba mít neustále na paměti při interpretaci výsledků PISA, které jsou ve vztahu ke škole často jen spekulací. A vztahuje se to samozřejmě i k tomu, co uvedu dále. Kritiku dopadů neuvážených interpretací výsledků PISA lze nalézt v mém článku Proč se kritizuje PISA? (https://journals.muni.cz/pedor/article/view/3709/pdf_stech).

2. Při interpretaci výsledků je nutné rozlišovat nejen rozdíly v tzv. Raschově skóru (ony uváděné hodnoty), ale také statistickou významnost rozdílů. Skutečnost, že je někde mezi dvěma měřeními rozdíl třeba 12 bodů ještě neznamená, že se žáci významně zhoršili. Mohou být pořád ve stejném výsledkovém pásmu (mezi zeměmi se shodným, tj. třeba mírně nadprůměrným výkonem, i když v onom skóru se liší). Naši žáci se za 16 let významně nezhoršili, dochází spíš k mírnému poklesu, resp. k výkyvům ve výsledcích. Vzhledem k podmínkám práce našich učitelů a jejich zhoršení v uplynulých dvaceti letech, jde v té míře, v jaké lze výsledky přisuzovat škole, o velmi dobré výsledky.

3. Výsledky mohou být cennou zpětnou vazbou, ale primárně v podobě inspirace pro podrobnější výzkum na národní úrovni. Např. za poměrně evidentním zhoršením výsledků v tzv. přírodovědné gramotnosti může stát třeba mizející aprobovaní učitelé, dopad zpackané a nesmyslné kurikulární reformy (viz : https://journals.muni.cz/pedor/article/viewFile/1107/867)
nebo také prostě skutečnost, že podíl experimentů, cvičení a aplikačních úloh je v našich školách nižší než v těch „úspěšných“ zemích atd. Pokud neprovedeme na základě dat PISA skutečný výzkum (PISA je jen „šetření“), můžeme jen spekulovat – samozřejmě až na ty, kteří vždycky všechno vědí přesně a nějaké vědátory a podobné darmožrouty nepotřebují.

4. PISA nebyla nikdy určena ke srovnávání mezi zeměmi a tedy k vytváření ligových tabulek, ale jako nástroj zpětné informace pro každou zemi. U nás jsou kritickými zjištěními (i) negativní efekt selektivnosti systému (vícekolejné vzdělávání ve věku povinné školní docházky), (ii) rozevírající se nůžky mezi nejslabšími a nejlepšími (s trvalým nárůstem počtu nejslabších žáků a také poklesem – světe a systéme víceletých gymnázií a škol pro vybrané div se - počtu žáků excelentních) a (iii) hrozivě narůstající rozdíly ve výsledcích žáků mezi kraji.

5. Proto jsem následně řekl následující: jako dlouholetý odpůrce rané segregace (v době, kdy většina dnešních hrdinských kritiků mlčela, jsem se nechal ostouzet z toho, že jsem stoupenec glajchšaltování a nepřítel pokroku) vidím pro řešení problému narůstající selektivnosti, zvětšování sociálně podmíněných rozdílů a posilování tzv. sociální reprodukce dvě cesty. První je politická. Na ni ovšem politici zatím nemají odvahu a museli by se aspoň většinově shodnout – např. ve vládním programu – že budou v období cca 10 let utlumovat a posléze redukovat vícekolejný systém. Argumenty pro to máme. Profesionálním politikem nejsem, mohu jim to jen opakovat. A druhá cesta, postupně se snažit zkvalitňovat podmínky na ZŠ, třeba i nějakým zvýhodněním, prostorem pro vnitřní diferenciaci, snížením počtu žáků ve třídách ad. tak, aby se staly atraktivnějšími i pro rodiče střední třídy.

6. Pokud jde o to jak, zmínil jsem v následném rozhovoru jen jako jednu z naprosto dílčích věcí i to, co my označujeme hanlivě jako „umístěnky“ a hned blábolivě evokujeme 50. léta. Ano, některé vyspělé země využívají speciální mise, kdy je zkušenému a dobrému učiteli nabídnuto za zvýšený plat jít na dohodnutý počet let učit do sociálně znevýhodněných oblastí. A pak z toho po odslouženém období mít i další výhody v učitelské kariéře. Např. ve Francii je to něco samozřejmého. Je to jedna z možností, která dílčím způsobem podporuje starost o vzdělávání jako veřejný statek. Zatím se tomu lze vysmívat a cejchovat ty, kteří to vysloví, ze zpozdilosti nebo nepříčetnosti. Ono nás to stejně nakonec bude čekat v systému decentralizace, kdy zřizovatelé v krajích a obcích rozhodují o tom nejpodstatnějším, a deregulace, kdy vzdělávání leckde běží podle modelu „udělej si sám“.

Samozřejmě očekávám, že takový hlupák, zaprodanec a zbabělec, jak jsem vlastně v diskusi na ČŠ vyšel, nemůže čtenáře s perfektním vhledem prakticky do všeho přesvědčit. Aspoň jsem se tedy o PISA pokusil dát pár informací, o kterých se běžně nemluví.