„V české debatě o školství figuruje plno zajímavých lidí. Někteří říkají, že škola by měla být o naučení se co nejvíce informací, někteří, že by měla žáky bavit. Já zastávám názor, že škola by nejprve měla žákovi pomoci najít to, co ho bude bavit a pak motivovat. Druhá věc, která s tím souvisí, je, že pokud člověk objeví smysl v tom, co dělá, začne dělat i věci, které ho nebaví, ale jsou nutné,“ říká spolumajitel Pražského humanitního gymnázia Ondřej Kania v rozhovoru pro server E15.cz.
V rozhovoru zazní i tyto otázky a odpovědi:
 |
| Ondřej Kania (repro ČT) |
Věřím tomu, že pokud by učitelé a vedení škol dostali větší svobodu nejen z hlediska způsobu výuky, ale především struktury předmětů, náplně předmětů a snížení byrokracie, tak by najednou dostala velká část současných učitelů dostatek prostoru pro demonstraci své kreativity a celé školství by to posunulo daleko, ale bohužel to úplně celé školství nezachrání. Problém je totiž v tom, jaké typy lidí vycházejí ze systému na pozice učitelů.
Máte na mysli pedagogické fakulty?
Přesně. Když se někoho zeptáte, jací by měli být učitelé, tak jako odpověď dostanete: „Ti nejlepší z nás.“ Absolutní nesmysl. Ti by měli léčit nemoci, vymýšlet nové technologie, řešit problémy společnosti. A i v téhle otázce jde příkladem Finsko, kde to dělají úplně jinak. Na pedagogickou fakultu na Helsinské univerzitě berou 125 studentů, hlásí se jich skoro dva tisíce. Lidi jsou přesvědčeni o tom, že to jsou nejlepší studenti, tak to ale není. Na střední škole je většina z nich naprostým průměrem, co se týče známek, ale vynikají v jiných oblastech. Dělají nějaký sport, chodili do kroužků, do různých oddílů, jednoduše celý život se pohybují v nějaké skupině lidí a umí je motivovat, ví, jak s nimi mluvit, jak je směrovat. Tohle kritérium je jedno z nejdůležitějších...
Proč by se měl systém přizpůsobovat žákům?
Pokud by se jim takto vyšlo vstříc, neztratí pak jakoukoliv motivaci a snahu o něco usilovat? Neztratí. Právě naopak. Oni ji navíc ztrácí právě v tomto systému. Škola má za úkol připravit studenty na život. Pokud tohle není její smysl, pak nedokážu najít nějaké racionální vysvětlení pro to, k čemu je.
Podle Boba Kartouse z EDUin jsou proti změnám ve školství sami učitelé a ještě více rodiče. Souhlasil byste s tím výrokem? Chtějí učitelé něco měnit?
Částečně. Řekl bych, že primárně jsou proti rodiče. Učitelé až sekundárně a jen někteří z nich. Učitelé totiž často odvětí, že oni by nějaké změny i rádi zavedli, udělali by výuku poutavější, ale co by jim na to řekli rodiče. Bojí se, aby je proti sobě nepoštvali. Generace rodičů žije v představě, že způsob, jakým byli oni vzděláváni, je nejlepší možný, a hrozně rádi na tu dobu vzpomínají.
Celý rozhovor naleznete zde
7 komentářů:
Svobodu volby struktury a náplně předmětů měl nabídnou RVP(ŠVP). Do jisté míry to bylo splněno. Proč nejsou předměty reálně jiné? Zkuste si jako učitel vytvořit úplně nový, absolutně svůj, obsah dvou předmětů. Není to trochu moc? Neměl by to vymýšlet někdo jiný? Každý přece nenahradí prof. Hejného a kol.
To by v první řadě musely z přihlášek na SŠ zmizet ty kolonky na známky a průměry.
Politikové nemusí být ti nejlepší z nás, ale musejí nás umět správně motivovat? :)))
roztomilé kreativní mladé sluníčko
Na gymnáziu se dá dozajista student dokonale motivovat. Problém nastává na běžných (stále více inkludovaných) ZŠ, SŠ a učilištích. Tady jako motivace neslouží ani "zlaté prasátko".
Naivita některých lidí nezná hranic.
Když ve Finsku berou 125 studentů z 2000 přihlášených tak to nejsou ti nejlepší, že?
Pokud učitel umí motivovat,ovládá jazyky, a je flexibilní dělá manažera ve firmě za několikanásobný plat a ze školství řízeném manažery moskevského typu dávno zdrhl.
Proč nefunguje robinsonovsky orientovaný pedagogický konstruktivismus
Učitelé totiž často odvětí, že oni by nějaké změny i rádi zavedli, udělali by výuku poutavější, ale co by jim na to řekli rodiče. Bojí se, aby je proti sobě nepoštvali. Generace rodičů žije v představě, že způsob, jakým byli oni vzděláváni, je nejlepší možný, a hrozně rádi na tu dobu vzpomínají.
Z této úvahy vyvstává logická otázka "Nebude to tím, že někteří rodiče mají víc rozumu a zodpovědnosti za kvalitní vzdělávání dětí než konstruktivisticky postižení (robinsonovsky orientovaní) vzdělávací aktivisté?
Myslím, že to tak je. Přehnané konstruktivicky pojaté podbízení se dětským přáním vede zpravidla k ústupu od efektivního a systematického postupu při výuce. To je z praktických důvodů protivné některým zodpovědným rodičům a žákům, kterým jde o kvalitu výuky. Tito rodiče a žáci zcela přirozeně chápou, že chtějí-li dobře vystavět funkční budovu svého vzdělání, nemusejí a ani nemohou sami od základu konstruovat vše, co k té stavbě potřebují. Vědí totiž, že nejsou Robinsony na opuštěném ostrově. Jsou architekty a staviteli budovy své budoucí vzdělanosti ve škole, kde děti nejsou samy. Vědí, že jde především o budoucí funkční celek, který lze optimálně postavit jen z co nejefektivněji získaných, pochopených a uchopených komponent.
Když se před ně postaví někdo, kdo jim řekne, že s nimi bude tu budovu efektivně stavět z dílů, které si budou muset všechny sami konstruovat, prý proto, aby je to vzdělávání bavilo, zcela přirozeně mu nevěří. Nedůvěra a odpor proti přehnanému (robinsonovsky orientovanému) konstruktivismu jsou tedy u některých rodičů i dětí lidsky, odborně i prakticky správná věc podobně jako u zodpovědných učitelů.
Rodiče, žáci i učitelé mají právo jak na konstruktivistický postup školní výuky tak i na srozumitelný systematický výklad pasáží, které je zbytečné znovuobjevovat.
Žáci ve veřejné škole nejsou Robinsoni na opuštěném ostrově a rodič ani učitel není jejich Pátek. Tuhle věc nejsou zřejmě někteří vzdělávací aktivisté schopní nebo ochotní pochopit. Týká se to zřejmě i některých tvůrců a obhájců dodnes ne zcela funkčního systému RVP/ŠVP.
J.Týř
Okomentovat