Alternativní metody, které místo biflování kladou důraz na komunikaci a praktické používání cizího jazyka, jsou známé od 70. let minulého století. V českém prostředí se dosud výrazněji neuchytily kvůli setrvačnosti vzdělávacího systému, neexistenci nezávislého hodnocení učitelů i chybějící metodické podpoře začínajících pedagogů. Znalosti a výuka angličtiny jsou hlavním tématem týdeníku Ekonom.
 |
| Klára Uličná (ped.muni.cz) |
Kariérní řád, který minulý měsíc schválila vláda, by měl od příštího září zavést dvouleté adaptační období pro začínající pedagogy, kterým by v jeho průběhu měli pomáhat zkušenější kolegové. Metodickou podporu ale nepotřebují jen oni. Lenka Krupičková se stala středoškolskou profesorkou v roce 1989 s aprobací dějepis - ruština, státní zkoušku z angličtiny složila v roce 2002. „Učím spíš konzervativně. Jezdím na různé semináře, takže vím, že by hodiny bylo třeba stavět jinak. Nemám ale čas nad každou hodinou dumat. Potřebovala bych vidět, jak se to provádí ve vyučování,“ říká.
Další příčinou neefektivní výuky angličtiny je kvalifikace pedagogů. Téměř polovina učitelů angličtiny nemá podle České školní inspekce příslušné jazykové vzdělání. Důvod je zřejmý - kvalifikovaní angličtináři kvůli nízkým platům nejdou učit, ale volí spíše zaměstnání v komerční sféře.
Celý text naleznete v aktuálním vydání týdeníku Ekonom
7 komentářů:
Místo dlouhého článku stačilo napsat poslední odstavec...
Klídek, motivační kariérní řád je přiláká....
metodika angličtiny a ruštiny nebya v naších krajích nikdy nic moc,zatímco němčina a latina byly na výborné úrovni,ta tragokomedie, co se dnes odehrává od první třídy po maturitu, jest zavrženíhodná,je to ztráta času,sil a peněz
Až moji studenti začnou konečně biflovat, zapláču radostí. Kdyby se totiž pořádně naučili slovíčka, nevídaně by jim to rozšířilo možnosti komunikace a praktického využití jazyka.
Tak nevím. Před pár lety jsem listoval učitelskou knihou k jedné řadě učebnic angličtiny, kterou na škole používáme (nevzpomenu si bohužel na název), a ta byla metodicky naprosto špičková - každá hodina podrobně rozvedená, s dělením na skupiny, hrami, projekty ad. - podle ní by učil špatně snad jen totální pajdagogický antitalent. Jako češtinář jsem záviděl - co bychom za podobnou metodiku dali my. Obávám se proto, že ten článek zřejmě bude typickým produktem českého novináře píšícího o školství - tedy bullshit.
Otázka je, jestli se tou metodikou někdo řídí. Nicméně, pairwork, groupwork a nejrůznější aktivity samozřejmě patří do výbavy každého angličtináře už od nepaměti.
Problémy samozřejmě jsou, je to vidět na velkých rozdílech ve znalostech v prvním ročníku, ale celkově jde úroveň nahoru a do čtvrtého ročníku se to obvykle slušně srovná, takže nevím, odkud ta čísla o neschopnosti berou. A až "někdo" nalije do systému dost peněz, aby v maloměstech nebyla o angličtináře nouze a nestřídali se po roce, spraví se i ta rozkolísaná úroveň.
Zčásti se týká tématu: http://helenavlachova.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=570485
Okomentovat