Gymnázium Na Zatlance od září otevře alternativní třídu

„Podle toho, co víme od studentů, v současné běžné školní práci postrádají smysl. Chybí jim propojení školy se životem, větší studijní autonomie, větší důraz na rozvoj vlastních předpokladů, možnost uplatnit nápady. Polemizují s tím, že je třeba učit se množství jednotlivostí, mají pocit, že přes stromy nevidí les,“ říká ředitelka gymnázia Na Zatlance Jitka Kmentová v rozhovoru o tom, proč gymnázium otevírá alternativní třídu. Rozhovor s Kmentovou a učitelem dějepisu Lukášem Šlehoferem vedl Tomáš Feřtek.

V rozhovoru zazní i tyto otázky a odpovědi:

Jitka Kmentová (repro ČT)

Z návrhu vašeho nového vzdělávacího programu je zatím jasné jen to, že vyučovat se bude v blocích Kultura a společnost a Přírodní vědy. K tomu bude pár tradičních předmětů – cizí jazyky, čeština, matematika a tělocvik. To ale lze najít i na jiných školách, které netvrdí, že jde o alternativu. Opravdu je to takový rozdíl oproti tradičním třídám vašeho gymnázia?

Lukáš Šlehofer: Dobrá otázka. Myslím, že název alternativní má vyjadřovat spíše než vymezení vůči ostatním školám zprávu, že nabízíme určitému typu dětí alternativu ke klasické a stále převládající výuce postavené na způsobu výuky s frontálním výkladem učitele. Nic proti tomuto stylu; některým dětem, a především jejich rodičům, vyhovuje. Některým dětem ale hodně nevyhovuje a hledají něco jiného. U nás mohou najít způsob, jak se vzdělávat jinak. Navíc si myslím, že integrovaná tematická výuka, zmiňované bloky, není něco, co by bylo na středních školách běžné. Díky propojení pohledů různých oborů bude umožňovat studentům, aby si kladli otázky, které se nacházejí na hranicích oborů – tedy tam, kde se dnes odehrává věda. Alternativní bude i systém hodnocení postavený především na zpětné vazbě.

A zatím jste nic z toho nedělali?

Jitka Kmentová: U nás ve škole to není tak, že bychom s konstruktivistickou pedagogikou neměli žádné zkušenosti. Dlouho se pokoušíme uplatňovat metody, které studenty více vtahují do procesu učení. Například pořádáme celoškolní jazykovou konferenci, kterou připravují žáci třetího ročníku. Jejich úkolem je komplexně se podívat na současnou češtinu, vymezit si výzkumné úkoly, splnit je, připravit prezentaci výsledků a poté je na konferenci představit spolužákům i odborné veřejnosti. Někteří vyučující už dnes pracují s metodami programu Čtením a psaním ke kritickému myšlení. Mnozí jazykáři využívají elektronické informační zdroje. Někteří kolegové vedou studenty k propojování informací v rámci důrazu na mezipředmětové vztahy. Uplatňujeme projektovou výuku. Není to tedy tak, že bychom učili „postaru“, ale podle mého názoru není uplatnění moderních pedagogických přístupů systémové, a proto se mnoho dobrých nápadů a činností ztratí v hlavním proudu jednostranného předávání informací směrem učitel – žák.

Ta snaha odlišit se od frontální výuky je zmiňovaná často. V čem jsou ty hlavní rozdíly?

Lukáš Šlehofer: Za prvé dáváme důraz na autonomii studenta. Program je konstruován tak, aby s postupem doby stále více rozhodoval o tom, co se chce učit.


Celý rozhovor naleznete zde