„Mně by se líbilo, kdybychom mohli mít třídy s inkluzivním složením řekněme s patnácti dětmi, kde by měl učitel lepší možnost věnovat se každému individuálně, i slabším. Jenže u nás ve škole narážíme na nedostatek prostoru. A taky si nejsme jisti, jestli bychom to finančně utáhli,“ říká Jan Korda v rozhovoru pro Lidové noviny.
V rozhovoru zazní i tyto otázky a odpovědi:
 |
| Jan Korda (zs-ln.cz) |
Integrace v běžné škole není vhodná pro všechny. Děti s poruchami chování, nebo třeba s autismem, potřebují menší kolektivy. To jim klasická základní škola dát nemůže.
Jaký by měl být podle vás ve třídě poměr integrovaných, aby ještě fungovala?
Záleží na typu integrace. Hodně si hlídáme, aby ve třídě nebylo víc než jedno dítě s poruchou chování.
Mluvíme o změnách v legislativě, k nimž došlo letos. Ale už dávno před tím přece školy vykazovaly žáky se specifickými poruchami učení typu dyslexie nebo dyskalkulie. A pokud je známo, dostávaly na ně jakési příplatky. Co se tedy změnilo toho 1. září?
Pro naši školu nic, i v předchozích letech jsme integrovali přibližně deset procent z celkového počtu dětí ve škole, a těm jsme nabízeli podpůrné programy. Což nabízíme stále. Ten rozdíl je ve financování těchto dětí. Dříve na ně skutečně byly navýšené finanční normativy, tedy finance určené na žáka, ty ale naše podpůrná opatření vůbec nepokryly.
Takže to shrňme: Dřív jste dostali nějaký paušál - a poraďte si! Dneska se ví, co určité dítě potřebuje, a to vám stát zaplatí, i kdyby to stálo víc než ten dřívější příplatek.
Ano, to je ten rozdíl plynoucí z novely zákona.
Nebudete vzhledem k moderní diagnostice za chvíli potřebovat asistenta skoro ke každému žákovi? Nebývá v každé třídě nějaké dítě například s ADHD?
V každé ne, ale když o tom tak přemýšlím, skoro máte pravdu. Diagnostikují se poruchy, které se dříve za poruchy nepovažovaly a které mají často původ jenom ve špatně vedené výuce. Podle některých odborníků například sedmdesát až osmdesát procent žáků s diagnostikovanou dyskalkulií nemá ve skutečnosti žádnou vývojovou poruchu, ale jejich handicap vznikl špatným základem při výuce matematiky.
Celý rozhovor naleznete v dnešním vydání Lidových novin
3 komentářů:
Záleží na typu integrace. Hodně si hlídáme, aby ve třídě nebylo víc než jedno dítě s poruchou chování."
To jde na velké škole. Na malé škole s jednou třídou v ročníku je bohužel úplně běžné, že ve třídě se 30 žáky je žáků s poruchou chování víc a k tomu několik dyslektiků, žák s vývojovou dysfázií a někdy i autista či žák s LMP. Nad tezemi z vyhlášky o možném nížení žáků ve třídě se může ředitel tak leda smát, případně si poplakat. Asistent se může rozkrájet a třídní spolu s češtinářem, angličtinářem a matikářem jsou jednou nohou v blázinci.
Základní školy se docela podobají. Někdy jako vejce vejci. 30 žáků v každé třídě (ekonomické důvody), 1/3 žáků s dyslexií, s poruchou chování, s IQ evidentně nižším jak 70,..
Při pobytu v Londýně měla třída 25 žáků, výuku vedl učitel a měl k ruce tři asistenty. Ti neustále odbíhali a v rohu učebny kopírovali materiály a vkládali je do složek zhruba poloviny žáků. Někdo tedy "musel zaplatit" tyto 3 asistenty. A tady je třeba zdůraznit, že bez zvýšeného množství financí to prostě nemůže fungovat. Převedeno do školního prostředí v ČR by to znamenalo mnohem více asistentů než učitelů. Kde na to však vzít peníze? 4% z HDP už evidentně nestačí, 6% by bylo tak akorát. Nesmíme však zapomínat, že prioritou č.1 je armáda (2% HDP), zdravotnictví, ...Školství se krčí někde v rohu a úplně dole pod ostatními kapitolami.
"Ministryně uvedla, že pokud se situace státních škol a jejich učitelů rychle nezlepší, širší privatizace školství je reálná."
Netuším, čí cíl je privatizace školství, ale Kateřina Valachová s její klikou nás k němu přiblížila nejvíce ze všech dosavadních ministrů školství a ve svém úsilí nepolevuje... a pak ještě ČERPAT, ČERPAT!..
Co by opravdu pomohlo - zrušit MŠMT, metodické řízení školství přenechat ČŠI jako politicky nezávislé instituci a finanční jednomu odboru ministerstva financí - to je však sci-fi.
Byla by tu jistá naděje, kdyby si však Andrej Babiš tolik nenotoval s komisařkou Jourovou. Takže zbývá nečekat na Godota, nehrát s nimi tu jejich hru, žít a pracovat jako v totalitě - hlupákům a kariéristům navzdory :-)
Okomentovat