Podle údajů ministerstva školství tvořily odklady 10,9 % z celkového počtu zapisovaných dětí pro školní rok 2016/2017. Častěji bylo o odklad požádáno u chlapců, celkem u 11 233, dívek s odkladem bylo 5406. Drtivá většina dětí s odkladem byla přitom bez postižení. Děti s nějakým handicapem, například s mentálním nebo tělesným postižením, s více vadami, autismem nebo poruchami učení, tvořily méně než desetinu všech odkladů. Reportáž přinášejí Lidové noviny.
 |
| Lenka Krejčová (cuni.cz) |
Psycholožka Lenka Krejčová z Filozofické fakulty UK zdůrazňuje, že obavy rodičů o úspěšnost dítěte ve škole by samy o sobě neměly být oficiálním důvodem odkladu, ale často hrají důležitou roli. Rodiče mohou volit odklad „pro jistotu“, i když objektivní důvody pro něj nejsou.
„Podle mého názoru se školy v současné době stávají tak výkonovými, že se rodiče obávají dítě jim svěřit. Stává se z toho začarovaný kruh – rodiče vědí, že ve škole je více dětí po odkladu, a začnou se obávat, že jejich dítě nebude nároky zvládat, protože nastoupí-li v řádném termínu, bude o hodně mladší než ostatní, takže také raději volí odklad, čímž počet takových dětí narůstá,“ vysvětluje psycholožka.
Celý text naleznete v dnešním vydání Lidových novin
4 komentářů:
Výrok o "výkonových školách" je v zásadním rozporu se zkušeností učitelů, ať už se vyjádří kdekoli. A odklady jsou do značné míry důsledkem křehkosti nastupujících generací, ať už se na tom podílí nedostatečná rodičovská péče, nebo zdravotní důvody či vlivy prostředí.
Tvrzení „Podle mého názoru se školy v současné době stávají tak výkonovými, že se rodiče obávají dítě jim svěřit. Stává se z toho začarovaný kruh – rodiče vědí, že ve škole je více dětí po odkladu, a začnou se obávat, že jejich dítě nebude nároky zvládat, protože nastoupí-li v řádném termínu, bude o hodně mladší než ostatní, takže také raději volí odklad, čímž počet takových dětí narůstá,“ je při pouhých 10,9 % odkladů v populaci evidentně nedoložitelnou generalizací. Navíc už v běžném populačním ročníku je přeci věkový rozdíl 1 rok. Extrémní případ dvouletého rozdílu se sice vyskytnou může, ale že by ti starší ve třídě někde převažovali? Navíc dvouletý odklad je zpravidla u dětí se SVP. U akademické pracovnice bych opravdu vyžadoval tvrdá data.
Dnešní školy výkonové?
Takže planeta odkud autorka pochází, se jmenuje Cuni.cz?
Souhlasím s panem Wagnerem. Pro tak závažná tvrzení je třeba dat a zdravý rozum, nikoliv "myslím si".
Kromě toho, opravdu nechápu, proč je roční odklad problém. Školní zralosti dosahují děti v odlišném věku a dva měsíce mohou znamenat zásadní zvrat. Podle mne by například mohlo docházet k "podmíněnému zápisu", který by podléhal přezkumu v září. Což se mimochodem občas po dohodě zúčastněných neoficiálně děje.
Odklad školní docházky je veskrze individuální záležitost a individuálně má být posuzována.
Obecnou příčinou rostoucího počtu odkladů je zanedbaná péče v rodině.
Systém je nastaven na matku-manažerku, matku-podnikatelku, matku-výkonnou pracovnici a nikoliv na matku-pečovatelku.
Jestliže přibývá dětí s SVP, měly by tento fakt reflektovat především rodiny.
Dnešní školy výkonové?
To už zdaleka ne. A pokud ano, pak jsou nastaveny na výkůnek, zatímco společnost stále na výkon jede, a jinak tomu zřejmě nebude.
Problémy začínají vyvřívat už na vysoké škole. Při první zátěži student končí, a odchází na jinou školu, popřípadě jen končí. Studijní obor přestal oslovovat, a ještě ke všemu je děkan debil.
Dřív šel rodič k lékaři se dvěma dětmi běžně, dnes jdou s jedním dítětem dva rodiče, a ještě se hroutí.
Odklady školní docházky jsou dílem proto, že rodiče si chtějí o rok oddálit povinnost dopravit dítě do školy každý den přesně na čas, dílem proto, že dítě samo se neorientuje v prostoru a čase, a dílem proto, že není soběstačné. S přibývajícím věkem připouštím ale, že schopnost utřít si zadek bez cizí pomoci může být 3Z (Značně Zátěžová Záležitost).
Okomentovat