Nikola Křístek: Někdy se možná bojíme více, než jaké je riziko, a neděláme činnosti, které jsou sice riskantní, ale děti rozvíjejí.

Nikola Křístek a Josef Soukal v diskusi podstatně rozvinuli téma trestní odpovědnosti učitelů a škol. Se souhlasem Nikoly Křístka využívám jeho diskusní příspěvky jako základ samostatného textu a připojuji k nim znovu i komentáře Josefa Soukala. Téma je to pochopitelně velmi důležité a možná se takto k němu otevře další přínosná diskuse.

Nikola Křístek:

Nikola Křístek (facebook.com)

Pokud vím, pokud zakopne dítě o větev a někdo by to dal k soudu, půjdou k němu majitel lesa nebo ředitel školy, ne však lesník nebo učitel. Ti jsou zaměstnanci organizací a nemohou vystupovatjejich jménem. Jestliže by škola byla postižena, může se pak hojit na učiteli, a to do výše max. 4,5 násobku průměrného platu, tedy částky, kterou je doporučená pro kdytí nenadálých nákladů ve všech učebnicích FG. Připadá mi to jako adekvátní riziko za to, že mohu s dětmi jít do lesa (riziko se dá počítat třeba součinem pravděpodobnosti, že událost nastane, a nákladů na řešení důsledků.... řekl bych, že řidič kamiónu každý den postupuje nesrovnatelněvyšší riziko než učitel na výletě).

Postup pro intervenci na WC, což je celkem představitelná věc, by podle mě měl řešit Školní řád. Mohl by nést ustanovení, že učitel má povinnost vstoupit na toalety určené pro děti jiného pohlaví než je on (neboobecně do všech prostor školy), pokud má podezření na porušování jiného ustanovení Školního řádu. Tehdy je to opět odpovědnost školy a ne učitele.

Sám z toho cítím, že na ředitele je naložen neskutečný právní náklad, ale chtěl jsem reagovat na Váš příspěvek, který vychází z pozice učitele. Setkávám se s tím, že učitelé říkají, že jsou pořád jednou nohou v kriminálu, ale právně to vidím méně děsivě.

Odbory by se k takové dlouho nedobré právní situaci měly určitě postavit, ale primárně leží odpovědnost na MŠMT. Ve Školském zákoně je v § 29 ustanovení o tom, že má MŠMT vydat vyhlášku "k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví dětí, žáků a studentů při vzdělávání ve školách a školských zařízeních a při činnostech s ním souvisejících". Dokud vyhláška nebude postihovat situace, které musí pracovníci škol řešit, musí si pomáhat Školním řádem. Je to pracné, ale možné.

Vím, že to, co píšu, není žádné analgetikum, vlastně bych se rád zeptal, jak to vidí ostatní.

Josef Soukal:

Josef Soukal (repro ČT)

Mně připadá absurdní, že se vůbec řeší situace, kdy dítě v lese zakopne o větev. Bude se před soudem řešit, že nebylo správně poučeno, když ho učitel neupozornil na výskyt větví v lese? Zodpovědnost školy by obecně neměla být větší než zodpovědnost rodičů. Postihovat školu za něco, co v případě rodičů vůbec neřešíme, ve svých důsledcích těžce poškozuje nejen školu, ale především samotné děti. 

Může-li dnes být škola odsouzena i v případě, že nic nezanedbala a k poškození zdraví došlo jednoznačně v důsledku jednání žáka, není to strašák, ale děsivá reálná můra.

Nikola Křístek:

"K soudu" můžete dát žábu, že Vás v noci ruší. Jen to asi nikdo projednávat nebude. Když si dítě v lese vypíchne po pádu oko, je docela možné, že se někdo bude chtít domoci "spravedlnosti" a v tomto případě si dovedu představit, že by se to k soudu mohlo dostat.

Často vnímáme obžalobu druhých jako stigma ("na každém šprochu pravdy trochu..." a když jsme terčem žaloby, na klidu to určitě taky nepřidá. Takže samotný pocit, že vůbec můžu být popotahován u soudu, může být překážkou pro to, abych šel s žáky do lesa. Úplně s Vámi souhlasím v tom, že není správné, aby na učitele nahlížel soud přísněji než na rodiče... a přiznám se, že neznám rozsudek, který by to takto stanovil. Vy s tím máte nějakou zkušenost?

Škola i rodič mohou být odsouzeni za něco, co nemohli ovlivnit, protože i soudy chybují. Stát se to může, byť by se to stávat nemělo. Jediné, co nám v tom může pomoct, je dobrá legislativa a taky zveřejňované rozsudky soudů. Vůbec nechápu, proč to soudy nedělají, protože se člověk moc nemá čeho chytit, když se rozmýšlí, zda nějaké riziko postoupit (neznám váhu dopadu = nemůžu spočítat riziko).

Většinou s Vámi souhlasím, ale pojem "děsivá reálná můra" je právě to, čeho se děsím... že se někdy bojíme více, než jaké je riziko, a proto neděláme činnosti, které jsou sice trochu riskantní, ale které děti velmi rozvíjejí.

... co si o tom myslíte?

Josef Soukal:

Bohužel nemám odkazy, ale šlo o tyto případy: Při nácviku na golfovém hřišti stály děti v řadě, jedno bylo zasaženo holí do oka, když se žák před ním příliš rozmáchl dozadu. Soud sice neshledal závadu v celkovém poučení, ale vinu školy spatřoval v tom, že učitelky neupozornily děti na to, že si mají nechat v řadě větší mezery. (Alespoň tak si to pamatuji, snad to nezkresluji.) Druhý případ se týkal studenta SŠ, který během praxe polil spolužáka čímsi hořlavým a pak ho zapálil. Druhý žák má doživotní následky, škola prý nepochybila při poučení žáků, ale stejně je prý za jednání útočníka zodpovědná a nesla část nákladů na léčení. (Opět doufám, že moje paměť děj nezkreslila.)

Budou-li se děti o přestávce honit po jedné části chodby a zraní se, zatímco učitel řeší jinou věc opodál, soud klidně může shledat školu vinnou za to, že nezajistila dva dozorující učitele, když jeden zjevně nestačí. To je prosím nikoli můj názor, ale vyjádření dvou zkušených právníků, kteří nejsou ve školství nijak zainteresováni. Takže můra velmi reálná.