Komentář k analýze vzdělávání pro konferenci „Česko: Jak jsme na tom?“. Dobré pojetí „inkluze“, překvapení pro kritiky „neziskovek“, trocha sci-fi i obecně známých tezí

„Česká vzdělávací strategie však připomíná způsob, jakým negramotní lidé plánují svou budoucnost, tedy pouze ze dne na den,“ píšou autoři analýzy vzdělávání pro konferenci „Česko: jak jsme na tom?“ Je to provokativní teze, ale analýza kromě očekávatelného množství podobných tezí a věcí obecně známých, přináší také zajímavé, důležité a ne zcela běžně pojaté myšlenky. Například o inkluzi. Nebo soukromých školách. Myšlenky, které mohou být překvapující pro kritiky „odborníků“ a „neziskovek“.

Hrozba „vyprázdnění“ vzdělávacího systému. Útěk elit nesmí překročit kritickou mez

Autoři upozorňují na obecně známý problém – českému vzdělávacímu systému chybí dlouhodobá vize. „Vzdělávat s výhledem na 3 nebo 5 let dopředu se jeví s ohledem na tuto skutečnost jako naprosto krátkozraké a nezodpovědné,“ píšou.

A upozorňují na jednu podstatnou věc: „Hrozí, že se vzdělávací systém postupně vyprázdní, zejména aktivitou společenských elit, které v reakci na prohlubující se ztrátu volí neúčast a vytvářejí paralelní struktury. To není samo o sobě špatně, pokud toto vystoupení ze systému nepřekročí kritickou mez.“

Neboli: Autoři analýzy nepodporují bezbřehý atak na veřejné školství. Naopak: Varují před tím, že vzhledem k jeho nehybnosti elity vytvoří paralelní svět. Autoři sice neříkají, kde je ta „kritická mez“, nicméně varují před tím, aby k ní české veřejné školství směřovalo.

Pro někoho je to možná překvapení. Někteří učitelé, i v diskusích na České škole mají zato, že odborníci jako Bohumil Kartous nebo Ondřej Šteffl, kteří patří mezi autory analýzy, chtějí naopak veřejné školství rozvrátit.

Učitelé jako klíčový element vzdělávání a jejich nová role v budoucnosti

Autoři upozorňují na to, že nebude dlouho trvat a „..osobní asistnetni na bázi umělé inteligence vysoce předčí běžné učitele.“ Tedy v některých oblastech. „Role učitele se pak „promění mnohem více v motivátora, animátora a podporovatele sociální interakce mezi dětmi. Dnešní absolventi pedagogických fakult by měli být na tuto proměnu připraveni. Nedostali jsme se však ještě ani k diskusi o této proměně, což představuje další riziko spojené s učiteli.“

To je trochu sci-fi pasáž. I když může být inspirativní.

Řešením, která autoři pro tuto oblast navrhují lze ztěží co vytknout. Nepřinášejí ale nic moc nového a hlavně neříkají, jak ty věci uskutečnit, nastartovat. O nutnosti proměnit pedagogické fakulty se mluví dlouhá léta... Ale jak je tedy změnit? A o platech učitelů?

Navrhovaná řešení:

- Významně zvýšit platové hodnocení učitelů a zároveň začít přísně kultivovat úroveň. Průměrný plat učitele čtyřicet tisíc korun měsíčně by radikálně změnil strukturu uchazečů a umožnil vytvořit tlak na ty učitele, kteří ve školách odvádějí špatnou práci.

- Umožnit vstup do škol absolventům VŠ bez pedagogického vzdělání.

- Současně s tím zahájit program na podporu talentovaných mladých lidí ochotných učit ve školách, jako jsou např. Teach for America nebo Teach for Slovakia

- Tlak na hlubokou proměnu pedagogických fakult, obsahu a formy přípravy učitelů shora. Očekávat, že se fakulty odhodlají k samovolné reformě, je iluzorní.

Obsah vzdělávání

Inspirativní řešení a dobře položené otázky jsou v pasáži týkající se obsahu vzdělávání:

- Přehodnotit „pozitivistický“ přístup ke vzdělávání, postavený na dominanci přírodních věd; přehodnotit značně zastaralou metodu učení se velkému množství faktů (dostupných z lehce dosažitelných externích zdrojů) bez kontextu. Více obsahu o člověku a společnosti (nejen formálně).

- Analyzovat kurikulární dokumenty vzdělávacích systémů, které jsou lídry v oblasti vzdělávání a poučit se o tom, jaké změny v obsahu vzdělávání provedli a z jakých důvodů. Aplikovat to, co je pro českou společnost vhodné.

- Stanovit priority: mezi nimi by měla být zcela jednoznačně výuka cizích jazyků, zejména angličtiny. Tristní stav znalosti cizího jazyka v české společnosti ji omezuje.

- U dosavadních klíčových předmětů (český jazyk a matematika) výrazně přehodnotit cíle a formu vzdělávání směrem k funkčnímu využití. Skutečně potřebujeme vyučovat rodný jazyk jako souhrn strukturalistických jazykovědných pouček? Skutečně potřebujeme vyučovat matematiku jako souhrn pojmů a vzorců využitelných pouze pro zlomek populace? V době počítačů?

„Inkluze“ - podpora vzdělávání se musí propojit se sociální podporou

Autoři připomínají, že: „OECD v posledním vydání souhrnné zprávy Education at a Glance výslovně upozorňuje na palčivý problém vzdělávání v ČR: mezi srovnávanými zeměmi má ČR nejnižší vzdělávací mobilitu. 71 % mladých lidí v ČR dosahuje podobné úrovně vzdělání jako jejich rodiče (v průměru sledovaných zemí OECD je to pouze 52 %). Pouze 17 % lidí ve věkové kohortě 25 až 34 let dosáhlo v ČR vyššího vzdělání než jejich rodiče (průměr OECD je 32 %). Jinými slovy, v ČR je otázka výšky vzdělání do značné míry předurčena rodinným zázemím“

A mezi návrhy řešení zdůrazňují zásadní myšlenku: „Inkluzi“ nelze řešit jen ve škole, musí tu být provázán vzdělávací a sociální systém, musí fungovat raná péče o děti z „nepodnětného prostředí“.

Opět možná trochu překvapení pro ktitiky „inkluzivistů“, kteří někdy autory studie považují za zaslepené obhájce „inkluze po Česku“.

Návrhy řešení:

- Nejen ministerstvo školství by mělo zejména účinnou komunikační kampaní a podporou učitelů zajistit, aby se z legislativní reformy podporující inkluzi nestal pomyslný hřbitov snah o dodržování základních lidských práv v ČR.

- Ministerstvo školství, v součinnosti s Českou školní inspekcí, by mělo vytipovat školy ohrožené ghettoizací a do těchto míst směrovat zvýšenou podporu.

- Ve vyspělých zemích je běžné, že programy na podporu vzdělávání jsou provázány s programy na sociální podporu, zejména u ohrožených rodin. Proč tomu tak není v ČR?

- Je prokázáno, že handicap ve vzdělávání způsobený nepodnětným rodinným prostředím lze nejlépe snížit důslednou podporou co nejranějšího předškolního vzdělávání těchto dětí. Právě sem by se měla soustředit spojená podpora školského a sociálního resortu.


Text studie je ke stažení zde


Michal Komárek