Jaroslav Müllner: Český školský systém je v řadě parametrů extrémní

„Čechové jako již vícekrát v minulosti prokázali, že novátorské ideje zahraničních autorit dovedou uvést do praxe dychtivě a s důkladností jinde nebývalou. Během relativně krátké doby byl český vzdělávací systém přebudován na silně decentralizovaný, výrazně liberalizovaný, a v řadě významných parametrů podstatně překročil míru liberalizace obvyklé u vzdělávacích soustav zemí západní Evropy,“ píše v zamyšlení nad současným smyslem Charty učitele Jaroslav Müllner, bývalý místopředseda školských odborů i náměstek na ministerstvu školství a v současnosti poradce Kateřiny Valachové. A dodává, že český systém je vřadě parametrů extrémní.

Co to znamená pro možnosti realizace doporučení uvedených v Chartě učitele?

Jaroslav Müllner (zshk.cz)

1. Deetatizace a decentralizace systému významně omezila kompetence státu a jeho vliv na jednotlivé parametry systému, což podstatně snižuje možnosti státu (vlády) doporučení Charty realizovat, nebo jejich realizaci přinejmenším značně komplikuje. (Příkladem může být známé propouštění učitelů v době letních prázdnin; k zamezení této praxe bylo nutno změnit zákoník práce, což se podařilo až po více než 20 letech.)

2. Realizace některých doporučení je na hranici respektování právní subjektivity škol, nebo je dokonce za ní. (Víz např. článek 45: Stabilita zaměstnání a zabezpečení služebního postavení učitele jsou nevyhnutelné… a musí být zaručené i tehdy, když nastanou změny v organizaci nebo školském systému.)

3. Došlo k plošnému odstátnění škol, až na marginální oblasti jsou zřizovateli škol a školských zařízení kraje, obce a další, církevní a soukromé, subjekty. To znemožňuje MŠMT, tedy státu, přímo zasahovat do struktury vzdělávací soustavy (viz výše uvedený článek 45, případně článek 111, pojednávající o speciálních podmínkách pro učitele ve vesnických a vzdálených oblastech).

4. Odstátněním a decentralizací se významná část rozhodování o vzdělání přesunula z roviny odborné do roviny politické, neboť výrazně zesílil vliv rozhodnutí přijímaných v ryze politických strukturách (obecní a krajská zastupitelstva, Parlament), školství se tak stalo politikem, což s sebou ve vazbě na volební cykly nese vyšší míru nestability a obtíže při formulování a realizaci střednědobých a dlouhodobých konceptů.

Výše uvedené teze nijak nesnižují význam nástrojů, které mají stát či kraje k dispozici, ať jsou to dokumenty typu Dlouhodobých záměrů nebo možnost vydávat podzákonné normy; naopak, jejich význam za stávající situace podstatně vzrostl. Je však otázkou, zda jsou dostatečně silnými nástroji pro řízení systému a zda jsou efektivně využívány.



Celý text naleznete v aktuálním vydání Týdeníku ŠKOLSTVÍ