Týdeník Ekonom završuje svůj seriál o problémech a aktuální situaci českého školství doporučením pěti kroků, které by mohly pomoci k vyřešení největších problémů.
1. Shodnout se na cílech vzdělávání. Tuzemské školství lze vystihnout slovem „nejistota“. učitelé a odborníci na vzdělávání totiž často upozorňují, že jako společnost Češi netuší, co od svého vzdělávacího systému očekávat. Na legislativní úrovni sice jsou k dispozici dokumenty, které cíle vzdělávání formulují (např. Bílá kniha nebo Strategie vzdělávání 2020), jenže buď jde o dokumenty zastaralé, nebo se jejich obsah nedaří uvádět do praxe.
 |
| Jindřich Kitzberger (skola-hrou.cz) |
3. Změnit učební metody. Z krátké zprávy České školní inspekce o využití alternativních učebních metod ve výuce lze soudit, že převládají ty klasické. V hodinách probíhá spíše frontální výuka založená na předávání poznatků.
4. Dostat do škol schopné ředitele. V současné době se ředitelé rekrutují zpravidla z řad učitelů, neboť ze zákona musí mít pedagogické vzdělání. „Kdo je dobrý učitel, ještě nemusí být dobrý ředitel,“ podotýká Jindřich Kitzberger. Do dvou let od nástupu si sice musí doplnit znalosti z oblasti řízení školství, avšak jiné manažerské nebo ekonomické předpoklady ředitelé splňovat nemusí. Zřizovatelé škol, kteří šéfa školy jmenují, navíc mnohdy ani nemají možnost vybírat z dostatku kandidátů. „Ta práce je relativně náročná, odpovědnost vysoká a není nijak zvlášť finančně hodnocená,“ vysvětluje Kitzberger. A pak je tu další problém. Šéfové tuzemských škol jsou zavaleni administrativou, takže fungují jako „správci budovy“.
5. Zvýšit atraktivitu učitelské profese. V tuzemsku se profese kantora stala natolik nepřitažlivou, že pro středoškoláky hlásící se na vysokou školu bývá pedagogická fakulta jako poslední nebo náhradní možnost. A ti, kteří by učit chtěli, v mnoha případech školství po pár letech opouští. Vina padá podle odborníků na bedra nízkých platů.
Celý text naleznete v aktuálním vydání týdeníku Ekonom
1 komentářů:
Zajímavé, když bývalý náměstek, který s tím mohl kdysi něco udělat teď, když je mimo, navrhuje změny. A ještě nesmyslné.
Omezit fakta, když polovina RVP jsou prázdné fráze?
Změnit metody? Jak, aby to fungovalo? Kolik těch metod v praxi opravdu funguje? Kolik těch vzdělavatelů to co káže v praxi používá?
Dostat do škol schopné ředitele. Vždyť ředitel už spoustu let nemusí být učitel. Stačí když kdysi dávno zavadil o školu. Většinou je to politická figura. To si myslí, že špičkový manažer půjde za ty peníze do školství?
Zase obecné návrhy a žádné konkrétní řešení.
Okomentovat