Projít úspěšně první třídou základní školy není taková samozřejmost, jak by se mohlo zdát. Do druhé třídy se v České republice nepodaří probojovat zhruba jednomu dítěti ze sta, vyplývá ze statistik ministerstva školství. Analytik společnosti Člověk v tísni Daniel Hůle v rozhovoru pro Lidové noviny poukazuje na to, že jde v rámci Evropy o raritu. Ve Skandinávii či v některých západoevropských zemích se totiž na základní škole nepropadá vůbec.
V rozhovoru zazní i tyto otázky a odpovědi:
 |
| Daniel Hůle (twitter.com) |
Nástup do první třídy je nepřiměřeně tvrdý. Před rokem a půl jsme vypracovali studii pro ministerstvo školství o proveditelnosti a případném významu zavedení povinného předškolního vzdělávání. Součástí podkladů byly rozhovory se sto dvaceti ředitelkami mateřských škol. Většinou se jejich výpovědi shodovaly v jedné věci: bariéra mezi nimi a základními školami je obrovská. Vypracovali jsme také srovnávací analýzu s Německem. Tam to funguje úplně jinak, stejně jako v dalších zemích západní Evropy.
Znamená to, že je propadání na základní škole – nebo v první třídě – česká specialita?
Dá se to tak říct. V Německu i v dalších západoevropských zemích institut propadání takřka neexistuje. Pokud dítě nezvládá výuku, nebere se to jako neúspěch dítěte, ale jako neúspěch školy. A domnívám se, že je to tak správně. V Německu v posledních letech zavedli takzvané adaptační období, které trvá první tři roky školní docházky. Od první do třetí třídy mají děti něco jako období hájení, kdy mají ty slabší možnost vyrovnat se ostatním. Škola počítá s tím, že pojme děti z velmi různých rodin. Je přirozené, že se ve škole najdou takové, které rodiče třeba už naučili číst, psát a počítat. A pak je tu skupina dětí, které jsou z prostředí méně podnětného. Jejich postavení je pak logicky špatné. Přitom mohou být inteligentní a požadavky vzdělávacího systému nakonec mohou dobře zvládnout, když dostanou čas na adaptaci. V českých školách se ale nad takovými dětmi zlomí hůl.
Víme, z jakých rodin „propadlíci“ nejčastěji pocházejí?
V rámci našich analýz jsme zkoumali různé vlivy, které propadání – a školní neúspěch obecně – způsobují. V některých školách ústeckého či moravskoslezského kraje nezvládne první třídu až deset procent žáků. Jako absolutně nejzásadnější faktor se ukazuje nízké vzdělání rodičů. Zjednodušeně řečeno: žije-li dítě s rodiči, kteří sami absolvovali maximálně základní školu, je velká pravděpodobnost, že na základní škole propadne. Stačí pak, aby takovéto dítě nenavštěvovalo žádný typ předškolního vzdělání, a do první třídy nastupuje nepřipravené. Škola přenáší zodpovědnost za školní neúspěch na rodinu. To posiluje reprodukci nevzdělanosti. Propadnout v první třídě totiž znamená být znevýhodněný v podstatě na celý život.
Celý rozhovor naleznete v dnešním vydání Lidových novin
56 komentářů:
To, že dítě nechodí do mateřské školy, to přece není selhání základní školy. Poněkud si odporujete. To je špatným systémem. Tím, že nejsou podchiceny znevýhodněné děti už v předškolním vzdělávání.
Škola přenáší zodpovědnost za školní neúspěch na rodinu.
Ach, to černobílé vidění. Škola nepřenáší celou odpovědnost, nýbrž požaduje, aby rodina přijala svou část odpovědnosti. A tak je to podle mě správně. Naopak by bylo nesprávné, aby rodina přesouvala svou část odpovědnosti (nebo aby jí byl odebírána) na školu, stát apod.
Zrušme propadání. Viz http://sotolar.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=550006
A co udělat se žákem, který tedy nic neumí a je na pětku? Dáme mu čtyřku?
Není to nemorální. Musí se jednat případ od případu. Pro někoho je to pomoc, pro jiného zbytečnost.
Ale řešení je jednoduché, zajistěte učitelům škol stejný materiální a finanční standard jako v Německu, přidejte stejnou podporu ze strany zřizovatelů a ministerstva, zajistěte odpovídající metodiku a didaktické materiály, spolupráci sociální péče a rodiny a po roce dvou vyhodnoťte (a klidně i propouštějte). Jenže to stojí peníze, moc peněz. Změnit systém totiž není jen plácat do vody, jak předvádí mnoho rádců a poradců. Zaplatí někdo učitelům doučování slabých žáků? Nebo že by to zase dělali zadarmo? Sníží někdo počty žáků ve třídě tak, aby se jim učitel mohl skutečně individuálně věnovat?
"A co udělat se žákem, který tedy nic neumí a je na pětku? Dáme mu čtyřku?"
Proč? Dáme mu pětku. Ale kvůli tomu nemusí opakovat ročník.
Ten to teda mastí, jen co je pravda. Ještě bych chtěl slyšet tu o suché vodě. Nikomu z té společnosti nevěřím ani slovo.
Ten to teda mastí, jen co je pravda. Ještě bych chtěl slyšet tu o suché vodě. Nikomu z té společnosti nevěřím ani slovo.
Je politicky korektní zeptat se, kolik z těch deseti procent v Ústeckém a Moravskoslezském kraji je žáků, eufemicky řečeno, ze sociálně nepodnětného prostředí?
Před rokem a půl jsme vypracovali studii pro ministerstvo školství o proveditelnosti a případném významu zavedení povinného předškolního vzdělávání.
Mám tomu rozumět tak, že ČvT se podílel na zavedení této ptákoviny?
Musí pane Sotoláři, musí. To je ten problém.
Teď musí, ale nemusel by. Tak jsme to myslel. Stejně je absurdní, že to "musí" platí jen jednou na každém stupni. A v deváté třídě? Vyjde se třemi pětkami a šup na SŠ.
SŠ by ho s pětkami vzít ale snad neměla, ne? Nemá ukončené základní vzdělání.
Ale bere.
Pane Sotoláři, souhlasím, že je zbytečné, aby žák opakoval i předměty, ze kterých prospěl. Ale jak byste to chtěl za současných podmínek, zejména finančních a organizačních, prakticky zařídit?
Btw systém, že necháme žáka se tři roky nějak protloukat, implikuje potřebu nějaké formy postupové zkoušky na konci 3. třídy. Obávám se ale, že problematičtí žáci a hlavně jejich rodiny by to prostě tři roky nijak neřešili.
Jen bloud si ve škole ponechává špatného žáka déle, než je nezbytně nutné. Jsou dokonce i takoví učitelé, kteří na zlobivé žáky naléhají, aby tito do školy pravidelně chodili, a tam pak soustavně prudili.
Opakovat ročníky by naopak měli žáci výborní, zejména pak ti, kteří vyhrávají různé soutěže a dělají tak svojí škole dobré jméno. A učitelům případně zabezpečují i nějaké ty odměny.
Především není vůbec pravda, že jsme v propadání evropská rarita. Ono je to ve skutečnosti tak půl na půl. Na jedné straně jsou země, kde se nepropadá, např. Finsko, ale tam existují při běžných školách speciální třídy se speciálními pedagogy, kam jsou zaostávající děti přeřazeny, berou učivo podle svých schopností a se stejně starými dětmi docházejí jen na předměty, které spolu s nimi jsou schopné zvládat, což jsou hlavně výchovy. Na druhé straně je v Evropě celá řada zemí, kde propadne v průběhu školní docházky 20 až 30 % dětí, např. Belgie či Francie. Pokud však v našem školství nepřejdeme na Finský systém se vším všudy, tak je spíše zvěrstvo táhnout do vyššího ročníku žáka, který nezvládá ani naprosté základy.
Kouknou, Soros, kdo jim tam v tom Člověkovi dělá Lidské zdroje? To si ani neošetří, že jejich analytik zatroubí k odkladům na furt právě v momentě, kdy psycholožka by neodložila ani o týden? To mají v tom dělání chaosu pěkný chaos. Aby se nám z toho nakonec to české národní školství nějak nevyvlíklo.
Ve 2.třídě mám 2 děti, které i po odkladu v 1.třídě propadly. Původně jsem toho chtěla mnoho napsat...
...ale akorát bych se vytočila.
Již to tady zaznělo vícekrát. Zrušení propadávání vyžaduje obrovské množství financí na nově zřízené skupiny (třídy) dětí se středně těžkou mentální retardací. Co by jinak dělal žák, který neumí základní početní operace, cizí jazyk, fyziku,.. v běžné třídě ZŠ? V deváté třídě by potom dělal co? Jen do ní chodil se svačinou? To je ale zrůdný scénář inkluze po česku. Myslí to Člověk v tísni vážně? Kde vezmou peníze? Vezmou armádě, policii, lékařům, hasičům,....? Opět jsou tady "velké myšlenky" za almužnu nebo přímo zadarmo? O děti jde zase až na posledním místě.
v 1.třídě propadly
A mají to za sebou. Teď už budou jen zdárně postupovat až do šesté třídy. A po drobné prodlevě až do devítky. Základní školu ukončí v osmnácti, odmaturují ve čtyřadvaceti, bakalář v devětadvaceti, magistr v třiatřiceti a doktorát v osmatřiceti. Pak dva roky na pracáku, aby to nebyla s tou prací takové pecka z čista jasna, a kdoví, jestli to má cenu na těch dvacet pět let si hledat nějakou práci. A žádné výkony, prosím! Hezky svým tempem...
Pokud se nemýlím, správně by se mělo říkat, že žák opakuje ročník. To 'propadání' dává jinak zdárnému procesu zkompetentňování takový nehezký nádech. Z devíti let jen dva roky opakování, vždyť to není ani čtvrtina. Tak ať z toho ten tísňový analytik nedělá bulvár.
Je zde ještě jedna možnost, jak problém řešit: Nemít děti rozdělené do tříd podle věku, ale vzdělávat je a vychovávat ve věkově smíšených skupinách (zejména na prvním stupni). U nás zatím řešení spíše neobvyklé. Pokud dítě přichází do školy s určitou odlišností oproti ostatním (menší vyzrálost, špatné rodinné zázemí, nebezpečí poruch učení apod.), dají se problémy řešit lépe než v současném systému tříd, kde se propadá.
Stávající možné rozmezí dvou až tří let ve skupině spolužáků jedné třídy Vám, pane VCáclavíku, nestačí. Kolik byste si představoval, asi tak... pět, šest?
A co si mám představit pod 'nebezpečím poruch učení'. Jakože by se patřila nějaká preventivní opatření, aby porucha nepropukla? Snad vitamíny, akupresura nebo meditace?
pardon... pane Václavíku
"Nemít děti rozdělené do tříd podle věku, ale vzdělávat je a vychovávat ve věkově smíšených skupinách (zejména na prvním stupni). "
Jakože na druhém stupni už budou zase zejména "po ročnících"? Ehm...
Vzdělávat děti ve věkově smíšených skupinách? Pozor na tuto kacířskou myšlenku pane Václavíku, protože to by pak znamenalo vzdělávat je podle jejich schopností, což by přineslo "propadání" v ještě větší míře než je tomu dnes.
Pan Václavík nabízí skvělé řešení. Zažil jsem to již před mnoha lety během dvouleté základní vojenské služby u PTP. Do každé třídy bychom zařadili dva až tři v učivu a mravech zaostávající, ale věkem starší žáky. Mazácký princip zafunguje sám. Malinké riziko tam je. Může to lámat charaktery. Přesto věřím, že stres bude v kolektivech menší než před dětskou duši drásajícím vysvědčením. Hlavně učitelům nastane ráj. Důstojníci toho rádi využívali. Sice se občas báli s ostře nabitou pistolí na umývárnu, kde se zrovna konal ortel, ale já již nebudu muset při své vrozené stydlivosti řešit, jak konat dohled na dívčích záchodech. Přežil jsem a myslím, že mi to docela utužilo charakter a cit pro křivdy všeho druhu. Dnes mi to zase škodí, ale pro plíživě vkrádající se totalitu neznám pro žáky lepší průpravu.
nabízí skvělé řešení
Tak o tom něco vím. Sedm let jsem ve škole trávil jako nejmladši ze třídy. A to jsme vlastně byli vrstevníci! Jen v šesté třídě jsem si trošku oddychl, protože jsem seděl v lavici se spolužákem Hlávkou, který už měl být v osmičce. To byly zlaté časy. Za domácí úkoly a svačiny stačilo jen ukázat, a hošánci se pakovali. Bohužel milý Hlavka zůstal v šestce i další rok. Naštěstí ale k nám v osmé třídě přistoupil Bouška, který byl ještě mladší, než já. Pěkně jsem si s ním srovnal sebevědomí pochroumané z minulých let.
Paní Adamová, věkově smíšené skupiny, to není kacířská myšlenka. Například v mateřských školách se poměr věkově homogenních a věkově heterogenních skupin mění právě ve prospěch věkově smíšených skupin.
Rodiče dnes mají často kvalifikovanější informace než učitelky a učitelé a proto věkově smíšené třídy prosazují do nově vznikajících škol.
Když nejsou "ročníkové" třídy, nedá se propadat podle stávajících zvyklostí. Práce v heterogenních skupinách přináší novou kulturu školního vzdělávání.
Ještě jednou:
"Nemít děti rozdělené do tříd podle věku, ale vzdělávat je a vychovávat ve věkově smíšených skupinách (zejména na prvním stupni). "
Jakože na druhém stupni už budou zase zejména "po ročnících"? Ehm...
Vám na tom nepřijde nic divného? KDE a KDY se to zase "sfázuje"?
Rodiče dnes mají často kvalifikovanější informace než učitelky a učitelé
Tak v tom případě, nechť si dítka vzdělávají sami, chtělo by se říci, ale neřekne se.
Ve škole se dá dělat leccos, pane Václavíku. Problém je ale v tom, že se tu snažíte stále působit na skupinu zaměstnanců, kteří do struktury dané právními normami mohou zasahovat jen v náhlém pominutí mysli, víte? Asi jako řidič autobusu, který má nařízený přesný odjezd a příjezd, ale pojede pomalu, aby to tolik nedrncalo, taky jinudy, aby toho cestující víc viděli, a se zajímavými zastávkami, aby to bylo pestřejší.
Úplně nejlepší by bylo, kdyby děti chodily do školy právě a jen tehdy, když se jim bude chtít, a dělaly tam právě a jen to, co se jim bude chtít dělat. Já je při tom budu velice rád provázet. Co říkáte... Jo, a ten drčící zvonek mne fakt už nebaví. Vždycky se leknu. A taky bych si rád k počítači lehl na pohovku. Na šmrdlání myší po netu mi jedna ruka bohatě stačí. Jsem přesvědčený, že my dva se domluvíme snadno.
Pane Václavíku, a co by se těmi věkově nehomogenními skupinami vyřešilo. To je totiž jen jiný název pro malotřídku. Tam jsem učila celý svůj život. Nějak jsem si nevšimla, že by to dětem pomáhalo v učení. Jediné plus bylo, že spolu žily děti třeba 15 leté a 9 leté.Občas ti starší těm menším pomohly občas je pošťuchovaly a dělaly si z nich legraci. Ale vliv na proces učení to nemělo žádný. To mi věřte.
Nehledě na to, že děti v různém věku potřebují různé obsahy a různé metody výuky. Nebo ne?
Ad N.P.: Škola je samozřejmě svázaná řadou různých předpisů a norem. Na druhé straně má však možnost vytvořit si svůj školní vzdělávací program (ten dělají učitelé + vedení + zřizovatel + rodiče). Když tyto programy pročítáme, zjistíme velké rozdíly, právě v pojetí školní práce. Do těch rámcových předpisů se vejdou školy velice odlišné.
Pokud jde o zvonek - vypněte to zařízení, dejte do učeben a na chodby hodiny.
Ad J.K.: Jaký vliv má věkově různorodá skupina na učení žáků (dětí, studentů) je velice zajímavá otázka. Řeší se v mnoha diskusích. V předškolním vzdělávání, kde je to patrně nejjednodušší, k určité shodě dochází.
Rozdělení dětí ve škole do skupin 4-6, 7-9, 10-12, 13-15 se může zdát neobvyklé, ale funguje. Takové členění vyžaduje odpovídající vyučovací metody, frontální výuka je jen jednou z možností.
Je to prostě jiná kultura školního vzdělávání.
"Rozdělení dětí ve škole do skupin 4-6, 7-9, 10-12, 13-15 se může zdát neobvyklé, ale funguje. "
Kde?
Tento věkový rozdíl je dnes naprosto běžný v rámci jednoho ročníku. Konkrétně u mě se nejmladší dítě narodilo 31.8.2009 a nejstarší 9.3.2007. Nefunguje to (i přes věkový náskok).
Nevím, Veroniko, jestli je to stejné, i když maxima a minima Vaší třídy tomu odpovídají, nejspíše je tam nejvíce jedinců jednoho ročníku a oba "extrémy" jsou zastoupeny velmi málo.
9.3.-31.12.2007 2x (opakující po odkladu), 1.1.-31.8.2008 3x (běžný odklad), září 2008 6x (skoro se vlezli do odkladu), říjen 2008 - květen 2009 9x (běžný nástup), srpnové extrémy 2009 3x (20.8. a dvojčata 31.8.).
Nejvíc času věnuju těm 5 dětem po běžném odkladu a opakujícím po odkladu. Ve třídě nemám žádné romské děti.
Vůbec se nedivím tomu, že rodiče chtějí pro děti odklady. Jakmile je dítě květnové a mladší, určitě bude patřit mezi nejmladší ve třídě.
Pane Václavíku, máte nějaká tvrdá data, že platí "školní vzdělávací program (ten dělají učitelé + vedení + zřizovatel + rodiče)"? Pokud se podíváte do oficiálních materiálů NÚV pro tvorbu ŠVP, tak tam o podílu na tvorbě ŠVP ze strany zřizovatele a rodičů není ani zmínka. ŠVP schvaluje školská rada, kde mají rodiče i zřizovatelé po třetině členů, ale to je přeci něco jiného. Máte nějaký příklad školy, kde se něco podobného opravdu událo nebo jen planě teoretizujete?
Jsem ducha natvrdlého - jak prosím odstranění ročníků odstraní neprospívání?
http://olomouc.idnes.cz/syn-se-pohadal-s-rodici-kvuli-uklidu-pokoje-pak-na-ne-zavolal-strazniky-13c-/olomouc-zpravy.aspx?c=A161102_144344_olomouc-zpravy_stk
Pořád s nimi s...e a tak to dopadá.
"školní vzdělávací program (ten dělají učitelé + vedení + zřizovatel + rodiče)"?
Pane Václavíku, kam na ty ftípky chodíte? Zřizovatel? Ten tak zjišťuje, kolik jsme protopili a proč otvíráme okna. Rodiče? Ti se tak vyjádří maximálně k tomu, když nenajdou učivo v sešitu pěkně zapsané jako za Marie Terezie, protože jedině tak je to správné.
"ŠVP schvaluje školská rada, kde mají rodiče i zřizovatelé po třetině členů, ale to je přeci něco jiného."
Pane Wagnere, školská rada ŠVP neschvaluje, pouze se k němu vyjadřuje (obvykle u nás otázkou: "To už zase máte 400 stránek a myslíš si, že se nám to chce číst?")
"Rozdělení dětí ve škole do skupin 4-6, 7-9, 10-12, 13-15 se může zdát neobvyklé, ale funguje."
Pan Václavík asi něco pochytil o Montessori, ale to je tak asi všechno.
když nenajdou učivo v sešitu pěkně zapsané jako za Marie Terezie
U vás taky?
Já jsem ale doopravdy nevěděl, že výuka matematiky spočívá v přepisování učebnice do sešitu.
"Pane Václavíku, kam na ty ftípky chodíte? "
Vy zapomínáte, že je to praktik. Učil na základní škole (sice před 30 lety), doteď učí (vysokoškoláky) a přečetl stoh pedagogických vědeckých děl.
Pane Wagnere, reagoval jsem na poznámku, že zaměstnanci "do struktury dané právními normami mohou zasahovat jen v náhlém pominutí mysli", což by mohlo znamenat, že učitel nemůže dělat nic (možná, že jsem si to vyložil špatně).
Myslím si, že v dobře řízené obci a škole vychází ŠVP v těch částech, kde to je možné, z určité shody názorů. Pokud jde o roli zřizovatelů a rodičů, z webových stránek nově vzniklých škol (a z jedné tento týden navštívené) soudím, že se rodiče a zřizovatelé o ŠVP dost zajímají. Tvrdá data však nemám.
Byl jsem zde pochválen, že hodně čtu. Takže ještě něco, co jsem přečetl k tématu vytváření ŠVP. Záleží na každém, zda to vezme jako "ftípek" nebo jako zajímavost ze školní reality. Cituji ze ŠVP:
Školní vzdělávací program Základní školy K.V.Raise Lázně Bělohrad vznikal od roku 2004 a postupně je vytvářen a dotvářen na základě dohody následujících partnerů: vedení a pedagogického sboru základní školy, žáků školy, rodičů žáků a zřizovatele.
Je to zároveň i odpověď na dotaz pana Wagnera, zda mám nějaký příklad ze školy či zda jen planě teoretizuji.
Tak vidíte! Kdo hledá, ten najde.
A co kdybyste, pane Václavíku, trošku pomohl i naší hradní pátračce s tím Peroutkovým džentlmenem.
zda mám nějaký příklad ze školy či zda jen planě teoretizuji.
To je možná právě ten rozdíl mezi akademickými pracovníky a lidmi z praxe.
Akademici studují prameny a vycházejí z toho, že slova uváděná v textech studií a zpráv popisují realitu.
a postupně je vytvářen a dotvářen na základě dohody následujících partnerů...
Podobných keců jsem za svého dosavadního pracovního působení v různých profesích napsal spousty. Podobně jako básník student Šafránek vím, že "rezervy jsou vždy nemalé a možnosti široké".
Ale jaktěživ jsem nezaznamenal, že by se některý rodič, zřizovatel, nebo sociální partner spolupodílel, nebo byť jen zajímal o naše ŠVP a chtěl ho spoluvytvářet.
poste.restante: Přesně tak.
Ad poste.restante: Zkušenosti můžeme mít různé. Záleží samozřejmě na typu školy, odkud zkušenosti máme. Pokud jde o školu základní, setkal jsem se (tedy nejen studium pramenů) se starosty, zastupiteli, rodiči ... kteří o ŠVP měli zájem a do jisté míry se na jeho podobě nějak podíleli.
I žáci mohou prostřednictvím školního parlamentu do mnoha záležitostí mluvit.
Zkušenosti můžeme mít různé. ...
To samozřejmě. A chraň bůh, že bych chtěl zpochybňovat možnost, že to co je někde na papíru deklarováno nemůže, či nebylo také ve skutečnosti realizováno.
Jen jsem chtěl upozornit na fakt, že to že je něco někde napsáno, ještě neznamená, že se tomu tak i v reálu děje.
Kdybyste napsal rovnou "setkal jsem se ...", pak bych si výše uvedenou poznámku nejspíš odpustil. :-)
I když i tak si myslím, že aktivní podíl zmiňovaných partnerů na tvorbě ŠVP je jevem spíše marginálním a většinově je v režii učitelů, kteří maximálně tak zohlední vlastní zkušenosti, nebo to, co jim někdo jiný někde řekl.¨
Na základní škole ale v mainstreamu trvám na tom, že učitelé mají učit a ne sepisovat ŠVP.
Zlaté časy, kdy platily programy Základní a Obecná škola.
V návaznosti na předchozí komentáře se podělím o to, jak to chodí v Něměcku, tedy v Bavorsku, kde učím na gymnasiu. Začnu tím, že na rozdíl od ČR máme vše „potřebné“: tedy peníze z federálního rozpočtu (5.4 procent), plus dotace od Bavorského státu zrhuba 4 %) a dle OECD zprávy z roku 2016 „nadprůměrně finančně ohodnocené učitele, kteří jsou jedni z nekvalifikovanějších v EU –ve smyslu délky profesního výcviku (5 let studia magisterského, plus 2 roky tzv. Referendáře, kde se studují pedagogické vědy a „učí se učit“ dva předměty minimálně). Navíc je učitel chráněná a vážená osoba, ohodnocena finančně a je mu dopřáno i společenské prestiže. Což chápu, že zní jako šok všem českým kolegům… Ale zpět k fenoménu propadnutí. Je pravda, že na prvním stupni, který v Bavorsku končí po 4. třídě, propadají žáci zhruba stejně jako v ČR, tedy jedno procento. Ale toto jedno procento je velmi socio-ekonomicky podmíněno a jsou to většinou dětí migrantů. V návaznoszi na demografické změny,se kterými se Německo potýká to v budoucnu u toho jednoho procenta nezůstane.
Ale i přes všechna profesní a finanční „nastavení“ propadají němečtí žáci po ukonční 4. třídy ještě v daleko větší míře než v ČR (kombinované nedobrovolné a „dobrovolné“ propadnutí tzv. Freiwillige Wiederholung představuje na gymnasiu a realné střední škole zhruba 16,5 procenta, tedy od pátého ročníku). Jak je to možné?
Jednak proto, že, laijcky řěčeno, můžete koně přilákat k vodě, ale nedonutíte ho pít, ale také proto, že celý vzdělávací systém v Německu je nastaven jinak. Nicméně zde „Durchfallen“ patří k jakési normě a není vůbec známkou „sociálního vyloučení“, protože to už proběhlo v oné 4. třídě. V desti letech se totiž děti povinně rozdělí na základě akademických výsledku ve 3. a 4. třídě na tří různé „akademické kasty“: Ti nejlepší jdou na gymnazium, zhruba 40 procent, což je jediná škola, kde mohou získat klasickou maturitu (tzv. Abitur) a tím i přístup na univerzitu. Zbytek jde na školu reálnou (nižší střední), kde získaji odbornou kvalifikaci, ale ne „maturitu“. Ti nejméně úspěšní přechází na tzv. Hauptschule, něco jako „učiliště“, z nějž už prakticky nelze přestoupit nikam (tedy získat akademickou kvalifikaci). Toto v očích německých rodičů představuje „propadnutí“ na celý život. V deseti letech.
Je takový systém lepší? Nevím, ale vím, že mám chytré žáky, které ráda učím. Některé z nich jsem měla tu čest učit i dvakrát. Ale tomu se tady říká „Ehrenrunde“ a patří k normě.
Paní Dagmar, děkuji za zprávu o stavu "nemorálního" školství v sousedním Bavorsku. Pozdravujte v učitelském ráji a nedivte se, v něčem být "lepší" musíme!
Imperialisté mrhají talenty! My naše lidi nedáme! Ve výrobě vysokoškoláků překonáme svět! Jeden vysokoškolák na hlavu! Ocel a uhlí už se nenosí.
Pan Hůle zřejmě neví, jak fungují běžné školy. Tvrzení „Propadnout znamená vyjít ze školy bez řádného ukončení základního vzdělání. Tyto děti končí po povinných devíti letech školní docházky v osmé třídě, případně v sedmé, propadnou-li dvakrát.“ je lež.
Janek Wagner: Plný souhlas, je to lež! A ke lži je přes 50 komentářů :(
Okomentovat