Analýza vzdělávání pro konferenci Česko: Jak jsme na tom

„Učitel je, a nadále bude, alfou a omegou veřejného vzdělávání. Proč zanedbáváme ty, kdo učí děti ve školách? Proč na tuto prioritu neklademe důraz? Co je třeba udělat, aby se situace změnila?,“ tyto a další klíčové otázky si klade analýza vzdělávání, kterou EDUin ve spolupráci s dalšími odborníky vypracoval pro konferenci Aspen Institute Česko: Jak jsme na tom. Analýza hledá i odpovědi.

Ve Shrnutí autoři mimo jiné píšou:

„V prvé řadě jsme se omezili na rozvoj regionálního školství (MŠ, ZŠ, SŠ), vysoké školy jsou samostatným tématem. Dalším klíčem této studie je pohled na systémovou změnu. Všechna témata a navrhovaná řešení jsou vybrána proto, že mají potenciál změnit zásadně a pozitivním způsobem jeho dopad do společnosti.

Cílem je ukázat, kudy vede cesta k proměně něčeho tak těžkopádného, jako je vzdělávací systém, v situaci, kdy se zvětšuje míra jeho zaostávání za společenským a technologickým vývojem.

Základní otázky:

1. Mnohem delší horizont úvah o rozvoji vzdělávání. Není nadále možné uvažovat o smysluplném rozvoji a dívat se pouze pár let dopředu. K čemu jsou strategie, jejichž životnost uplyne ještě před tím, než dojde k jejich naplnění? A proč vymýšlet nová řešení, když se můžeme inspirovat jinde? A proč to neděláme?

2. Učitelé jako klíčový element vzdělávání a jejich nová role v budoucnosti. Učitel je, a nadále bude, alfou a omegou veřejného vzdělávání. Proč zanedbáváme ty, kdo učí děti ve školách? Proč na tuto prioritu neklademe důraz? Co je třeba udělat, aby se situace změnila?

3. Schopné vedení a jeho nedostatek ve vzdělávání. Ze zákona i z povahy procesů v české škole záleží zejména na řediteli, zda vytvoří školu dobrou, průměrnou, nebo špatnou. Proč zatěžujeme ředitele nesmyslnou byrokracií a organizací nepodstatných záležitostí? Proč nemáme ředitele jako pedagogické lídry? Proč ponecháváme jejich výběr na volbě, která často nesleduje jejich profesionální kvalitu?

4. Obsah vzdělání: Skutečně potřebují dnešní děti (i dospělí) takovou strukturu znalostí? V diskusích o vzdělávání se mnohdy omezujeme na to, jak zlepšit vzdělávání, aniž bychom si kladli otázku, zda jeho současný obsah odpovídá tomu, co skutečně od vzdělávání požadujeme. Slibuje tato obsahová struktura skutečně vzdělávání pro 21. století?

5. Vyvážení socioekonomické závislosti v přístupu ke vzdělávání. ČR je v porovnání s ostatními zeměmi OECD významně vyšší závislost dosahovaného vzdělání na situaci rodiny. To omezuje vertikální mobilitu a využití toho nejcennějšího potenciálu, který máme. Jak z toho ven?

6. Levná malá řešení vs. drahé zlepšení rigidního systému. Při reformě vzdělávacího systému se nemusejí pouze roztáčet desítky miliard korun. Žijeme ve věku, kdy existují rychlá a okamžitá řešení, která jsou „připravena k použití“. Stačí na ně pouze ze správného místa poukázat. Proč to neděláme? Začít je třeba už nyní s tím, že výsledky budou zřejmé často až za patnáct nebo dvacet let.


Text studie je ke stažení zde