Vývoj češtiny určují lidé, ne Ústav pro jazyk český, říká nový ředitel

To, jak se proměňuje a vyvíjí český jazyk, závisí na jeho mluvčích. „Je třeba, aby si nás lidé nepletli s jazykovým úřadem,“ říká nový ředitel Ústavu pro jazyk český Martin Prošek. Reaguje zároveň na kritiku z úst svého předchůdce Karla Olivy, jehož v ústavu nadále nezaměstnal. Podle Proška v ústavu kvůli Olivovi dlouhodobě rostlo napětí a jeho vědecká činnost byla spíše slabší. Rozhovor s ním přináší server iDNES.cz.

V rozhovoru zazní i tyto otázky a odpovědi:

Martin Prošek (zcu.cz)

Jednou z významných rolí ústavu je jazyková kodifikace, čili určování toho, co je a není přípustné ve spisovné češtině. Například v anglosaských zemích ovšem žádná centrálně určovaná kodifikace jazyka neexistuje. Proč si myslíte, že je v českém prostředí důležitá? Kodifikace je důležitá především proto, že je zkrátka společensky vyžadována. Moje zkušenosti z jazykové poradny jsou takové, že lidé si skutečně přejí, aby kodifikace existovala, chtějí mít jasná doporučení, o která se mohou opřít, i když to neznamená, že se jimi budou vždy a ve všem řídit. Když má člověk zdravotní problém, jde se poradit s lékařem. A stejně tak když má jazykový problém, chce se poradit s jazykovým odborníkem. Důležitá je i otázka školní výuky. Musíme vědět, podle jakých zdrojů žáky vyučovat český jazyk.

Chtěl bych ale upřesnit, že v českém prostředí jazyková kodifikace také není tak docela centrálně určovaná. Je pravda, že pravidla pravopisu vydávaná Ústavem pro jazyk český jsou obecně vnímána jako centrální, zásadní, jako ta, která rozhodují, což zejména mimo školní prostředí do značné míry vyplývá z tradice. Existuje ale řada nakladatelských domů, které rovněž publikují publikace s názvem Pravidla českého pravopisu nebo Slovník češtiny. Takže i u nás existuje určité soupeření různých kodifikací.

Ministerstvo školství ovšem určilo Ústav pro jazyk český jako instituci, podle jejíchž doporučení se má učit český jazyk na školách. Minimálně v tom je vaše role centrální.
Ano, to je pravda. Ale je třeba, aby si nás lidé nepletli s jazykovým úřadem, což se často stává. Lidé si myslí, že jsme ti, kteří mají nějakou výkonnou pravomoc o věcech jazyka rozhodovat. To my, kromě oblasti vlastních jmen, nemáme. Jsme především výzkumné pracoviště, jazyk zkoumáme a popisujeme.

Jaká je podle vás v současnosti role spisovné češtiny ve společnosti?
V každém případě je to významný atribut národa, je to hodnota, která národní společenství stmeluje. Její význam spočívá i v tom, že je to jazyk školního vzdělávání, vědy a médií. Je zkrátka prestižní a reprezentativní záležitostí. Pokud bychom to měli doložit příkladem z běžného života, všimněte si, že když vám někdo bude chtít něco prodat, tak s vámi bude mluvit vybranou, spisovnou češtinou, a tím se bude snažit vzbudit ve vás důvěru. Spisovná čeština je kód, který vzbuzuje dojem prestiže a důvěryhodnosti.


Celý rozhovor naleznete zde