„Individualizace je již léta uznávána, deklarována a bylo by zbytečné obhajovat ji, kdyby ji učitelé stejnou měrou naplňovali i v praxi. Pro určité způsoby nemají podmínky, ovšem podstatnější díl je v nedostatečných změnách jejich přemýšlení. Naplňování inkluzivního vzdělávání výrazně posune právě způsoby uvažování o všech dětech. Chce to jen, abychom se přestali soustřeďovat na jeden významný a nejviditelnější, leč pouze dílčí aspekt inkluze, tedy na integraci zdravotně postižených do hlavního proudu školství,“ píše psycholog Václav Mertin v aktuálním vydání časopisu Řízení školy.
A pokračuje:
 |
| Václav Mertin (FOTO: repro ČT) |
V úvodní části textu Mertin vysvětluje, proč k obhajobě individualizace ve vzdělávání dospěl:
Vzhledem k tomu, že existuje obrovská rozmanitost dospělých podob života, je na místě rozvažovat, zda je pro ně vhodná jednotnost vzdělávací cesty. A pokud ano, jak dlouho by měla trvat a jaké parametry by měla mít? Někdo stanovil jakousi nepodkročitelnou úroveň znalostí a dovedností v řadě oblastí formálního vzdělávání, kterou musí zvládnout každé dítě, které chce postoupit do vyššího ročníku, má úspěšně absolvovat základní vzdělávání nebo později maturitu. Tváříme se, že jde o nevyslovenou společenskou dohodu objednavatelů a plátců služby, tedy rodičů se státem, ovšem tak tomu je snad pouze v případě trivia. V dalších oblastech rozhodně taková shoda není.
Tendence v posledních desetiletích ve světě a v posledních letech i u nás signalizují, že stále více rodičů hledá velmi brzy po narození pro dítě vlastní vzdělávací cestu a často navíc mimo hlavní proud školství. Tím dávají jasně najevo, že nejsou spokojeni částečně s obsahem, a zejména s formou předávání poznatků dětem v běžných školách.
Jeden problém tkví v tom, že formální vzdělávání postihuje a rozvíjí jen velmi úzký výsek znalostí a dovedností potřebných k životu v dospělosti. To by samo o sobě nevadilo. Jen se takové vzdělání nesmí tvářit, že je všeobecné, a současně bychom neměli podle tohoto zúženého pohledu hodnotit celkově dítě ve školním věku...
Celý text naleznete v aktuálním vydání časopisu Řízení školy
5 komentářů:
název básnickým přeloženo do reálné mluvy- vize a formy,vizi musí určit stát,jaká má být naše společnost za 25 let,vysoce technologická,všichni budou zaměstnaní jako špičkoví odborníci,montovna,všichni budou muset ovládat 3-5 řemesel,nebo budeme společností nezaměstnaných a lidé budou zvládat umění přežít,
co se týče forem, není co řešit, jsou dvě- státní a soukromá,státní naplňuje státní vizi a soukromá je pro ty,kterým státní forma nevyhovuje nebo jim nevyhovuje sama vize,rodiče mohou mít naprostou volnost ve volbě formy,
pouze základní forma povinné školní docházky 1. -5. třída musí zůstat státní,tam musí zůstat hegemonem stát,pak ať si každý rodič rozhoduje o osudu dítka sám
Hezká slova. Idealizmus.
Stát si musí uvědomit, co je cílem státního školství. Mít děti, co něco dovedou a budou udržovat ekonomiku nahoře nebo mít děti, které budou blbé, a budou žít z podpor. Kde na to ten stát vezme to už jaksi žádný z těchto idealistů neřeší. Že by nás živila EU to asi nehrozí.
Pan Mertin v zajetí spravedlivosti ve vzdělávání??? Že by podlehl už taky???
"ať si každý rodič rozhoduje o osudu dítka sám"
a nejlépe na vlastní náklady
„Individualizace je již léta uznávána, deklarována a bylo by zbytečné obhajovat ji, kdyby ji učitelé stejnou měrou naplňovali i v praxi. Pro určité způsoby nemají podmínky, ovšem podstatnější díl je v nedostatečných změnách jejich přemýšlení. Naplňování inkluzivního vzdělávání výrazně posune právě způsoby uvažování o všech dětech. Chce to jen, abychom se přestali soustřeďovat na jeden významný a nejviditelnější, leč pouze dílčí aspekt inkluze, tedy na integraci zdravotně postižených do hlavního proudu školství“
Pane Mertine, jestliže postižené děti jsou pro Vás jen ty třísky, co létají po lese, když Vy tam začnete dělat paseku s poukazem na nedostatečnost změn v přemýšlení učitelů, jak jste si ji při sledování odkud právě vítr fouká sám vymezil, pak pokládejte tento můj nedokončený odsudek za předem smazaný …
Okomentovat