Středoškolský učitel Josef Kvasničák v Anketě České školy „Jaká je role neziskovek ve školství a vzdělávání v ČR?“

Česká škola oslovila učitele a zástupce neziskovek, aby se vyjádřili k roli neziskových organizací v českém školství a vzdělávání.

Anketu jsem uvedli takto: Na adresu neziskovek se ozývá řada kritických hlasů – 1) Jsou ideologické (AI, ČOSIV, EDUin...), 2) Reprezentují je odborníci, kteří nemají zkušenost s učením, školám a problémům učitelů nerozumějí, 3) Neumějí nebo nechtějí s učiteli diskutovat, 4) Jde jim často spíš o shánění grantů než o věc samotnou.

Učitelům jsme adresovali otázky: Souhlasíte s touto kritikou, můžete ji rozvést na základě vlastních zkušeností? Vidíte další nedostatky neziskovek? V čem jsou naopak podle vás pro školy a systém vzdělávání užitečné? Máte zkušenost s nějakým jejich užitečným kurzem, aktivitou, projektem?

Pro zástupce neziskovek jsme závěrečné otázky upravili takto: Považujete tu kritiku za neoprávněnou? Proč? V čem jsou podle Vás neziskovky pro školy a vzdělávání přínosem? Můžete uvést konkrétní kurzy, projekty, aktivity?

Středoškolský učitel Josef Kvasničák mimo jiné říká: „Jestli lidem promlouvajícím ke školství chybí kontakt s praxí, pak zřejmě v tomto: podceňují, že učitel (stejně tak ředitel) je na všechno sám, a pokud má zavádět nějaké novoty, znamená to většinou vysedávat ve škole hluboko do večera. Nápadů a pobídek se k učitelům dostává mnoho, ale podmínky pro jejich zavádění nejsou dobré.“

Josef Kvasničák, Gymnázium Jana Keplera

Josef Kvasničák (archiv autora)

Jsou ideologické?
Pokud jsou ideologické, jak ve srovnání s nimi dopadneme my, lidé ve školách? Jsme ideologičtí méně, když tak masivně a vehementně vyučujeme věci, které se do centrálních osnov a učebnic zapsaly a nacpaly a napěchovaly před padesáti lety? Ideologičnost a jistá názorová tuhost je v české společnosti velkým problémem, ale neřekl bych, že zrovna neziskovky mají másla na hlavě více než ostatní.

Neumějí nebo nechtějí s učiteli diskutovat?
Kdysi jsem si zkoušel spočítat, kolik času mám průměrně na přípravu jedné vyučovací hodiny. Po započítání všech dozorů, oprav písemek, komunikace s rodiči, příprav pomůcek, zajišťování exkurzí atp. mi vyšlo dvacet minut. Jestli lidem promlouvajícím ke školství chybí kontakt s praxí, pak zřejmě v tomto: podceňují, že učitel (stejně tak ředitel) je na všechno sám, a pokud má zavádět nějaké novoty, znamená to většinou vysedávat ve škole hluboko do večera. Nápadů a pobídek se k učitelům dostává mnoho, ale podmínky pro jejich zavádění nejsou dobré.

Jde jim často spíš o shánění grantů než o věc samotnou?
Před nějakým rokem proběhla poměrně výrazná kampaň Česko mluví o vzdělávání. Navštívil jsem závěrečnou konferenci – mluvilo se o výsledcích a výhledech. Popsalo se mnoho papírů, zaměstnalo mnoho lidí, utratilo nemálo peněz. A změny do škol žádné nepřišly. Dalo by se říct, že všem stačí udělat si diskusi a pak konferenci – a o dopad se nestarají. Že je každý rád, když si z grantu udělá dobře vypadající akci, ale s učiteli a řediteli škol už nemá zájem bavit se. Jistě, jsme-li nespokojení, je fajn mít na koho ukázat prstem, že on je vším vinen: „Neziskovky, to vy můžete za to, že to tu stojí za houby!“ Já ale říkám, že je dobře, že tu někdo pěstuje povědomí o problémech škol a vzdělávání. Lidem v neziskovkách patří spíše obdiv, že ještě nepropadli zoufalství a marnosti.

Něco zaběhaného změnit, dát přednost nevyzkoušenému a nejistému – jenom ve jménu toho, že to možná bude lepší – to bere čas a energii. A ještě tím rozčilujete lidi okolo sebe, kteří chtějí být prostě spokojení a nic neřešit. A ještě nevíte, jestli se skutečně něco podaří. Zkrátka je více příčin, proč se u nás věci dávají do pohybu jen pomalu. A házet to přednostně na neziskovky je podobně konstruktivní jako házet to hlavně na učitele nebo hlavně na ministerstvo. Jedeme v tom všichni. Pěkně společně.

V čem jsou podle vás pro školy a systém vzdělávání užitečné?
Originální programy pro děti, kurzy pro učitele, nové metodiky. V bohaté nabídce (je to přece jen docela výnosný byznys) se sice musí pečlivě hledat, aby člověk našel kvalitu, ale už vícekrát jsem ji našel: podkrkonošské sdružení Sever a jeho vícedenní kurzy pro celé třídy, sdružení Tereza a její metodika pro biology, učitelské kurzy od H-Matu (matematika podle profesora Hejného). Jistě lze mít pochybnosti nad jednotlivými programy, jistě lze váhat nad smyslem mnoha neziskovek. Ale pokud mluvíme o neziskovkách v jednom pytli, pak je to právě tento pytel, ze kterého školy vytahují důležité podněty – nová témata, lepší metody. Můžeme hádat, co bychom my učitelé – báječně zaplacení a s přemírou volného času – dokázali bez podpory neziskovek navymýšlet za inovace.


V anketě už odpovídali Tomáš Feřtek z EDUin, MŠMT, Lucie Plešková z OSF, Jaroslava Indrová a Klára Laurenčíková z ČOSIV