„Inkluzi nikdo nezastaví. Ani antiinkluzivní nálady, ani změna politického spektra, ani žádná nadpřirozená síla. Je to přirozený vývoj ve školství, který je odrazem vývoje ve společnosti. Je jen škoda, že tento vývoj nedokážeme řídit a organizovat s noblesou a vzájemnou úctou. Ve škole bude vždy existovat učitel a žák. Odjakživa učitel chtěl svého žáka učit a odjakživa žák odmítal bezhlavě přijímat učitelovy názory. Tento antagonistický vztah je hybnou silou pedagogiky. Nejednou žáci rebelové s nějakou tou anomálií posunuli společnost o pěkný stupeň dopředu. Ten, kdo jim ukázal cestu, byl často jejich učitel, který je dokázal pochopit a motivovat. Možná bychom tento přirozený zákon mohli vzít jako základ inkluze,“ píše ředitel základní školy ve Velvarech Petr Došek v novém vydání časopisu Řízení školy.
V úvodu textu Došek píše:
 |
| Petr Došek (online.rizeniskoly.cz) |
Petr Došek probírá také nedostatky, které start „inkluze“ provázejí. Mimo jiné píše:
„Od samého prvopočátku je inkluze spjata s pracovními pozicemi asistentů. Všeobecně se ví, že tito odborní pracovníci jsou podfinancováni proto, že školy na ně nemají finanční prostředky. Ze statistiky je znám další fakt, že pracují většinou na poloviční úvazek. Důvodem tohoto částečného úvazku však není nedostatek práce, ale nedostatek finančních prostředků.
Z úst samotné paní ministryně několikrát zazněla uklidňující slova o tom, že peníze pro asistenty jsou zajištěny, že část jich byla již zaslána na krajské úřady. Celá záležitost je ale složitější. Ta část, která byla na kraje zaslána, pokryje sotva třetinu požadavků škol. Výsledkem je, že rodiče pro své děti žádají přidělení asistentů pedagoga, protože ho mají uvedeného v poradenských správách vydaných před 1. 1. 2016, ve sdělovacích prostředcích slyší, že finančních prostředků je dostatek, a ředitelé škol jim oznamují, že peníze nemají. To rozhodně nepřispívá k důvěryhodnosti celého školství.“
Celý text naleznete v aktuálním vydání časopisu Řízení školy
11 komentářů:
Z výcucu pro Českou školu vidím, že další pan ředitel udělal inkluzi medvědí službu. Bojové pokřiky nám možná dodají odvahy vylézt ze zákopu. Konkrétní vojáci v zákopech první války by vám mohli vyprávět, co je čekalo nahoře. Jistá smrt.
Pane řediteli, vidíte školy, vidíte ideu, ale nedohlédnete na jednotlivé děti s mentálním hendikepem, které po česku inkludovat nejdou! Já s nimi byl denně, porušovali jsme kdejaká zařízení a měli štěstí, že máme prázdnou místnost a asistentka brala školství jako svou budoucnost a souběžně studovala speciální pedagogiku. Přesto dnes víme, že na základní praktické škole by měly nesrovnatelně lepší podmínky, mnohem méně stresu a byly by lépe připraveny na praktický život.
Skončím jen tím, že ani mentálně zdravé děti s tělesným hendikepem, které úspěšně projdou základní školou, nemusí mít vyhráno. Mluvím o konkrétních případech svých žáků, ale zdá se, že některé střední školy a učiliště na ně nejsou připravena. Nevyjdou vstříc, nesleví nic, nezabrání šikaně.
Neznám Vaši školu ani Váš sbor, ale Vaše slova na mne působí jak muleta na býka, protože naše "inkluze" nejsou čísla a ideály, ale konkrétní osudy konkrétních žáků a jejich rodin. Brečel bych, ale žáci by si mysleli, že jsem slabý a nemohu jim pomoci. Tak si zase jen zařvu, až nebude nikdo nablízku.
Inkluze v té podobě, v jaké byla cizí mocí protlačena do právní úpravy ČR, není strašák, ale legalizovaný zločin, spáchaný na postižených dětech. České speciální školství, navzdory koordinovaným snahám jeho nepřátel, stále je celosvětově jedním z mála funkčních systémů skutečné pomoci postiženým dětem k optimálnímu začlenění do společnosti. Občanů do společnosti, pane řediteli školy, ne žáků do školy. Tradice pomoci dětem k přiměřené samostatnosti a naplnění jejich života je v zemích Koruny české přes sto let stará. O nějaké „segregaci“ nemůže být řeči. To, oč tu běží, je propracovaný a neustále se vyvíjející systém začlenění do společnosti. Tzv. „začleňování do školy", přezdívané „inkluzí“ je jen účelový slogan, jehož destruktivního působení jste Vy užitečným vykonavatelem a my bezmocnými svědky. Tisíce zkušených speciálních pedagogů, působících v přiměřeně vybavených a zařízených speciálních či praktických základních školách Vám nestojí za zmínku a jen hořekujete, že k jejich nahrazení není dostatek asistentů a peněz na jejich platy. Ani slovem se nezmiňujete o nějaké kvalifikaci k práci pedagogického asistenta postiženého dítěte. Opravdu Vám stačí jen sehnat pár kaček a někoho ochotného to vzít? Pane Došku, Vaše povolání je péče o děti, ne o ředitelskou kariéru.
"Narodila se někdy v roce 2005 pravděpodobně na tzv. Poradenských dnech na Seči (pozn.: inkluze). Za kmotra jí byla žaloba D. H. a Evropský soud pro lidská práva."
Ano, asi ve stejnou dobu jako pan ředitel. Jen nevím kdo byl za kmotra jemu... Copak jsem to asi pomáhal jako ředitel tehdejšího odboru speciálního školství zavádět již v první polovině devadesátých let, kdy jsme budovali poradenský aparát pro inkluzi (SPC), "vynalezli" příplatek za ZP, aby mohly školy hlavního vzdělávacího proudu přijímat i děti s mnoha druhy (i stupni) zdravotího postižení? Odkdypak asi pan ředitel řediteluje, a co dělal před oním magickým rokem 2005? Kdy měl mimochodem kmotříček hanebný rozsudek D.H. ještě dva roky před porodem... A také kolik za svoji profesní dráhu vzdělával žáků s lehkou mentální retardací, na něž dopadá cynický diletantismus ministerské věrchušky nejtíživěji?
Strašákem není inkluze, nýbrž lidé, kteří za ni považují "nový model" vzdělávání žáků s mentálním postižením, k nerozeznání podobný počátku 19. století, kdy měli učitelé rovněž k dispozici kvalifikované asistenty v podobě vojenských vysloužilců...
Jenže proč se trápit "jenom několika stovkami" právě těchto žáků, že? Když se kácí les, atd. atd. Vladimíru Iljičovi v mauzoleu by nepochybně zrůžověly tváže nadšením, kdyby se o téhle naší "inkluzi" dověděl!
"Tento antagonistický vztah (rozuměj mezi učitelem a žákem) je hybnou silou pedagogiky."
Polévá mě ledový pot. Nevím, jestli čtu ještě úvahu ředitele české školy v roce 2016 nebo komunistický manifest nebo Mein Kampf.
Že zrod inkluze je postaven na teoriích??? Sám Peter Farell, vychází více z ideí než z teorií a celá takto pojatá inkluze odporuje teoriím speciální pedagogiky a psychologie u nás. Proto se spousta pedagogů z praxe bouří a je naštvaná.
A že inkluzi nikdo nezastaví??? Já pevně věřím tomu, že se zastaví sama. Lhostejno zda tvrdým nárazem do zdi nebo pádem do propasti.
PS:
Někteří učitelé a učitelky na místních větších školách ještě loni nevěděli, co to inkluze je a dneska žijí v představě, že jim tam maximálně do třídy přibude jeden hodný mentošek, který si bude vzadu pěkně potichoučku šeptat s asistentem.
"Inkluzi nikdo nezastaví. "
Úkolem všech slušných a demokraticky smýšlejících občanů ČR je zastavit "zrůdnou" inkluzi "po českém způsobu". Nikdo nechce přece bránit inkluzi jako takové, ostatně v rozumné míře probíhá již několik desetiletí. Stačilo se třeba "jen podívat" na model inkluze z Norska. Jen jsem tím chtěl říci, že rodiče odmítají posílat své děti do těchto nových "praktických škol" (dříve školy hlavního vzdělávacího proudu). V maximální míře se rozvíjí soukromé školství. Tam holčičku s IQ 51 nenajdeme. A vše potom jistí víceletá gymnázia. Podezírám aktivisty, že záměrně rozbíjejí české školství a neuvědomují si důsledky své rozkladné činnosti. Tyto škodlivé zásahy ovlivní vývoj na další desetiletí.
"Je jen škoda, že tento vývoj nedokážeme řídit a organizovat s noblesou a vzájemnou úctou."
Je nemožné s noblesou a vzájemnou úctou řídit a organizovat vývoj, který poškozuje naše školství jako celek a nejvíc ubližuje dětem se zdravotním postižením, které potřebují největší ochranu a péči.
Pokud by mezi učiteli a žáky existovaly antagonistické vztahy, nemohlo by školství vůbec fungovat.
"Odjakživa učitel chtěl svého žáka učit a odjakživa žák odmítal bezhlavě přijímat učitelovy názory. Tento antagonistický vztah je hybnou silou pedagogiky. "
Tomuhle se tuším říká falešná dichotomie. Nemluvě o tom, že člověku zůstává rozum stát nad tím, jak může být ředitelem někdo, kdo si myslí, že učit znamená cpát do žáka svoje názory.
Naddiskusní článek jsem nečetl, a nejspíš k tomu ani nedojde. A tak děkuji drahým kolegyním i kolegům, že vyzobávají elementy hodné zřetele. Vytržené z kontextu nabývají pro mne kontext až půvabný.
Tento antagonistický vztah (rozuměj mezi učitelem a žákem) je hybnou silou pedagogiky.
Pana Běleckého polil pot přímo ledový, mne sejmula horkost. Fascinující je, že ta samá pitomost může u lidí podobně smýšlejících vyvolat tak diametrálně odlišné tělní pochody.
Inkluzi nikdo nezastaví.
Ani blbost nikdo nezastaví. Dovozuji, že oba fenomény jsou totožné.
vývoj nedokážeme řídit a organizovat s noblesou a vzájemnou úctou
Myšleno zřejmě, jakože tak nějak všichni pospolu, jeden každý s hrudkou másla pod karnevalovou čepicí. Konstatuji, že jestli, pak se to týká zejména těch, kteří řízení a organizování mají v popisu práce. Mají poskytovat servis těm, kteří školu tvoří, tedy učitelům a jejich žákům. Mimo jiné i s noblesou a v úctě k těm, kteří spoluvytváří oprávněnost jejich existence.
Odjakživa učitel chtěl svého žáka učit a odjakživa žák odmítal bezhlavě přijímat učitelovy názory.
Kdybych chtěl být ale doopravdy břitký, asi bych napsal, že to je tak olbřímí hloupost, že by ji nedali dohromady ani oba poslední prezidenti pospolu. To si to ale autor textu až neuchopitelně pomotal se stavem korespondujícím s obdobím podešťohoubných moderních vzdělávacích metod pro konkurenceschopnost v budoucích tisíciletích.
Odjaktěživa přicházeli žáci za svými učiteli, aby se jimi necháli provázet na cestě k poznání.
Odjaktěživa přicházeli žáci za svými učiteli, aby se jimi necháli provázet na cestě k poznání.
Ano. To jen posledních cca 20 let jsou to učitelé, kdo přicházejí za žáky a prosí je, aby jim umožnili (nejspíš antagonisticky) je vzdělávat a ospravedlnili tak důvod existence učitele i školy. :-(
A taky to podle toho vypadá.
Jinak příspěvku z 21:15 tleskám a podepisuji.
Líp bych to nenapsal, ani kdybych chtěl.
Snad tedy jen zkusím autorovi s noblesou říci, že se ve svých východiscích i závěrech hrubě mýlí.
Učitelé na rozdíl od "pomáhajících profesí" stanoví cíle vyučování na různých úrovních a hodnotí míru jejich dosažení. Není žádný důvod, proč používat pro práci učitele označení "služby" ani učitelské povolání zařazovat do kategorie pomáhajících profesí. Učitel prostě učí. Neslouží ani nepomáhá.
Okomentovat