Recenze Vladimíra Stanzela: Rákoska v dílně lidskosti

„Ač by to mohl poněkud na efekt zvolený název knihy naznačovat, nesoustředí se Pavla Vošahlíková v monografii Rákoska v dílně lidskosti na historii školských trestů, ale na celý fenomén školství „v Čechách i v Moravě“, a to od zavedení povinné školní docházky roku 1774 přibližně do konce „dlouhého“ devatenáctého století,“ píše Vladimír Stanzel v recenzi pro časopis Host.

Stanzel v recenzi mimo jiné píše:

Vošahlíková vznik povinné školní docházky ukazuje jako součást hlubšího procesu přerodu stavovské společnosti ve společnost občanskou a pochopitelně nijak nezastírá střetávání protichůdných tendencí, které jej provázely. Mezi takové patřila i představa, že navzdory dosaženému pokroku měly ještě v roce 1805 v době přijetí takzvaného Schulkodexu vládnoucí vrstvy za to, že většina lidu potřebuje vzdělání pouze takové, „aby se při práci životní nemátlo, aby s osudem svým bylo spokojeno“.

Za jedny z nejzajímavějších a nejatraktivnějších momentů knihy lze považovat ty, v nichž Vošahlíková nechává promlouvat dobové prameny a jejich prostřednictvím přímé účastníky zkoumaných dějů - nejčastěji žáky a učitele. Například v závěru nářku neznámého městského učitele kolem roku 1730 stojí: „Mám-li jíti do tříd, není mi jinak, než-li jako bych měl jíti mezi samou lítou a vzteklou zvěř…, tato hrozná muka přivodí mi ještě smrť.“

Pavla Vošahlíková: Rákoska v dějinách lidskosti. Česká škola v 19. století očima účastníků (Nakladatelství Academia, 2016)


Celý text naleznete v aktuálním vydání časopisu Host