Milada Cholujová, zakladatelka Nadačního fondu Harmonie, zná řešení, jak děti z ghettt integrovat do většinové společnosti. Poskytne se jim zdarma hudební vzdělání, děti poznají, co je zodpovědnost, ale i sebevědomí či úspěch, zvedne to i celou komunitu. Za roku už hrají v orchestru. Projekt se jmenuje El Sistema a osvědčil se v Severní i Jižní Americe, ve 25 státech Evropy. S úspěchem se začal rozvíjet i v Česku, ale brzdí ho nedostatek financí. "Přehazují si nás z kanceláře do kanceláře a nevejdeme se jim do žádné škatulky,“ říká Cholujová v reportáži serveru Aktuálně.cz.
 |
| Milada Cholujová (nfharmonie.cz) |
El Sistema změnila i komunitu, z níž pocházejí. Její členové najednou mají konkrétní viditelné příklady, že i z nevýhodné startovní čáry jde něčeho dosáhnout a být nepostradatelnou součástí něčeho velkého, když tomu člověk věnuje patřičné úsilí.
„Rodiče jsou hrdí na děti, které odepisovali, že v životě nic nedokážou. Děti se naučí disciplíně, systému, cílevědomosti, zodpovědnosti, sebevědomí.“ říká Milada Cholujová, která v roce 2009 přinesla tuto myšlenku do České republiky a založila Nadační fond Harmonie. Projekt hudebního vzdělávání El Sistema se tak kromě Jižní Ameriky, USA, Kanady a čtyřiadvaceti zemí Evropy ocitl i u nás.
Celý text naleznete zde
8 komentářů:
To upravování titulků článků je opravdu zbytečná práce.
Původní článek je nazván: "Češka ví, jak vytáhnout děti z ghett na pódia. Ve světě to funguje, v Česku se nevejde do škatulek"
---
Nevím, ale myslím, že "vytahnout na podium" a "začlenit do společnosti" je kapku rozdíl.
---
"Jejím snem je rozšířit hudební třídy Nadačního fondu Harmonie z Prahy do všech krajů České republiky..."
Asi by v článku stálo za to uvést, kolik dětí tím prošlo a kolik dětí neprošlo přes to tvrdé cvičení 3x týdně a kolik jich vůbec neprošlo do orchestru.
A taky kolik to stojí. Spousta lidí poslední dobou se odklání od ČvT a spol., třeba by rádi přesměrovali své prostředky sem....
"Poskytne se jim zdarma hudební vzdělání"
Mám obavy, že to v žádném případě nebude stačit k začlenění do společnosti. Život je asi o něčem jiném. Přeji příjemné snění za peníze sponzorů. Jen doufám, že se hlavním sponzorem nestane stát.
Co Čech, to muzikant.
Co Rom, to muzikant.
A já jsem náhodou pro.
Pocházím z kraje, kde žijí generace romských hudebníků. Vždycky to byli "naši cigáni". (A nikdy to nebyla urážka.)
Za to, jak dokázali hrát a jejich hudba vzít za srdce, jsme jim tolerovali sem tam nějakou tu "ztracenou" slepici, nebo bramboru na poli.
A když neměli na to, zaplatit za "hudebku", vždycky se to "nějak udělalo".
Na druhou stranu je třeba říct, že sami rodiče většinou na tento účel peníze našli.
Je fantastické vidět kluka, který ve škole nijak moc neexceluje, jak mu září oči, když mu hlediště tleská ve stoje. U nás se v tomhle směru rasa ani etnikum nerozlišuje.
Každý takový projekt, který umožní zažít dítěti podobný pocit je potřeba podpořit. A třeba i ze státních prostředků. Je to lepší, než je cpát jiným "proromským aktivistům".
Hudba sama by asi nestačila, ale píle, cílevědomost a systematičnost rozhodně za podporu stojí. Nemluvě o tom, že děti, které intenzivně cvičí na hudební nástroj, nebudou courat bez dozoru po ulicích a z nudy dělat darebačiny.
Ačkoliv jsem nějak muzicíroval celý život, čili přeji všem, aby jim hudba dala tolik, co mně, zdá se mi, že se ani tak nejedná o „začleňování“ dětí z ghett, jako spíš o vyhledávání talentů tamtéž. Fotbalové, basketbalové a další hvězdy by mohly vyprávět. V té souvislosti za povšimnutí stojí v původním článku citovaný postřeh bratra A. L. Webbera, který připomíná i sport, ale hudbu (spolupráci) klade výš než sport (soupeření). Z dlouholeté zkušenosti s hudebními profesionály i s kolektivními sporty mohu potvrdit, že soupeření i spolupráce se vyskytovaly tu i onde.
Abych nebyl opět překroucen, nápad s dětským orchestrem na způsob El Sistemy pokládám za skvělý počin. V ČR to však není žádná novinka. Narvané ZUŠky, dětské pěvecké sbory, dětská představení a koncerty, výstavy atd.
Prezentace projektu v článku je účelově zkreslená, tak nějak Aktuálně.cz. A to je velká škoda. Je zřejmé, že o vyloučené lokality se zde vůbec nejedná. Ostatně sdělení je jasné: Ve světě to funguje, v Česku se to nevejde…, čili jasná kvalifikace pro uveřejnění na ČŠ.
Něco podobného už dávno dělá Ida Kelarová. A mnozí jiní - výtvarné kroužky, hudební kroužky, sport ... Jo, je to dobré, jsem všemi deseti pro, ale tvrdit, že to spasí svět?
Okomentovat