Aktuální vydání týdeníku Respekt přináší reportáž Petra Třešňáka o používání či zakazování mobilních telefonů ve školách. „Tohle žhavé dilema současného školství nemá nikde na světě zatím jasný závěr. Většina českých škol volí střední cestu – zapovídá telefony v hodinách (a nijak tvořivě je nevyužívá), ale nechává volnost o přestávkách. Podle zpráv z médií se i na Západě, kde jsou děti technologicky vyspělejší a také neposlušnější, školní pravidla vůči mobilům v poslední době spíše uvolňují. Souvisí to i s rostoucím vědomím, že generaci, pro niž jsou technologie základním živlem, nepůjde jen tak snadno předělat,“ píše Třešňák.
V textu mimo jiné cituje ze zahraničních průzkumů a zkušeností:
 |
| Petr Třešňák (FOTO: twitter.com) |
Někteří vědci dokonce soudí, že v nekonečném digitálním světě vyrůstá generace s jiným vnitřním programem, než měli jejich otcové a dědové. „Jejich mozky jsou odměňovány ne za to, že vydrží u nějakého úkolu, ale za to, že přeskočí na další,“ vysvětlil novinářům The New York Times profesor z Harvard Medical School Michael Rich.
Všude na světě tak přibývá nespokojených – občas až zuřivých – pedagogů, kteří si stěžují na přibývající nepozornost žáků a viní z ní elektronická zařízení. Tradiční námitku, totiž že učitelé zvyklí na „frontální“ přednášení zkrátka neumějí internetovou generaci zaujmout, přitom odmítají jako zjednodušování komplexního problému.
Americký deník The Boston Globe přinesl loni reportáž o učitelce dějepisu Miriam Morgenstern, která se chystá ze školství po 20 letech odejít, protože je z nepozornosti dětí příliš frustrovaná. Dokonce když pozvala do hodiny pamětníka nacistických vyhlazovacích táborů, nepřestali její studenti textovat pod lavicí. „Mám snad přeživšímu holokaustu říct, že by měl být zajímavější?“ ptala se učitelka.
Celý text naleznete v aktuálním vydání týdeníku Respekt
19 komentářů:
Co vím, tak na základkách mají vesměs naprostý zákaz používání mobilů zakotvený přímo ve školním řádu. U nás je také nějaký takový paragraf, ale záleží na tom, jak ho kdo vymáhá. Naprosté většině třídy stačí pár taktních upozornění. Pár nepoučitelných jedinců dostane vypracovat nějaký výživný referát, třeba o historii mobilních telefonů, English a zpaměti. Obvykle není třeba postup opakovat. Čas od času dostanou pokyn, ať si něco ofotí nebo vygůglí, čehož se chápou s nadšením.
Myslím, že vynalézavých prostředků, jak mobily zkrotit, je nepřeberně :-)
Houmklásrům je řešení. Mooc, Moodle a Khanův Poodle.
Houmklásrům je řešení" pro houm edjukejšn. Nikoliv pro školu, kde má organizace výuky svůj řád a pravidla.
Kromě toho právě úcta a respekt k pravidlům je jednou z věcí, které by se žáci měli tak nějak mimochodem ve škole naučit. Jako že ve frontě se nepředbíhá, když mluví jeden, tak se mu neskáče do řeči, obzvláště když je to osoba starší, například učitele, netelefonuje se uprostřed hodiny, ani divadelního představení, atd.
Osobně jsem donedávna volil vůči svým středoškolákům cestu flegmatického přezírání. Pokud dali během mého výkladu přednost tiché četbě, nebo hře, pouze jsem to komentoval slovy: "Máme svobodu a demokracii. Každý má tedy právo se svobodně rozhodnout, že zůstane blbý." Případně jsem zadal úkol, k jehož zvládnutí bylo třeba znalostí, které jsem objasňoval právě v době žákovy "zaneprázdněnosti jinou činností".
Co jsem ale nikdy netoleroval, bylo, když jeden troubelín zapojoval další žáky. Pak už jde o narušování výuky a to jsem nesmiřitelný.
Nyní bylo používání mobilů v aktualizovaném školním řádu na naší škole zakázáno.
Respektuji tedy stejná pravidla, jako ostatní a trvám na tom, aby byl během hodiny mobil odložený v tašce, pokud není potřeba v rámci výuky.
Nebo snad někdo mobil používat může během hodiny, během divadla, během řízení auta...?
Ty mobily!
Začínalo to původně jakože, kdo z učitelů na nich nemá postaveny svoje moderní metody pro uchopení překotně se měnícího světa, nemá ve škole, a to ani v tělocvičněm co pohledávat. Leč, mobilní telefony jsou součástí toho světa. Asi jako propiska a poznámkový blok. Nic víc, nic míň.
Zakazovat mobil mi přijde velmi podobné, jako zakazovat sešit, protože si do něj žák může při hodině čmárat a ztratit tak koncentraci a pozornost. Pokud ale bude dítko s tím sešitem třískat do lavice nebo spolužáka, a to i o přestávce, zřejmě jej ukázním neprodleně.
Skutečnosti, že se děti při naší práci věnují i jiným činnostem, a že tím práce může utrpět, dost dobře zabránit nemohu. A nakonec, co je mi do toho. Je to každého volba. Nakonec, když vidím v restauraci mladý pár, jak má při večeři jeden každá oči upřeny na displej, obdobně jako ten mládenec, co jsem jej tuhle popovezl na kapotě, jsem docela rád, že žádný mobil nevlastním.
Děkuji kolegovi Pytlíkovi, chtěl jsem napsat něco podobného. Chytré telefony jsou jako nejpoužívanější mobilní počítač běžnou součástí života a předstírat, že digitální kompetence nejsou důležité a ve škole je jim třeba se vyhýbat a vykázat je do počítačové učebny, je přinejmenším zpozdilé. Je mi 60 a s programovatelnou kalkulačkou jsem podobně narazil na VŠ někdy ve 20 letech, pravda, tenkrát se tato technika netolerovala, protože byla z prohnilého Západu ;-)
Prohibice mobilů je nejhorší možné řešení, stejně jako prohibice u alkoholu či jiných drog, určitě je ale třeba při využívání mobilů ve škole určitých pravidel.
Položte si primárně otázku, zda vůbec víte, co se všechno dá s chytrým telefonem či tabletem ve škole dělat užitečného?
Souhlasím s výše uvedeným, jsem proti absolutnímu zákazu. U nás to ve školním řádu uvedeno nemáme, záleží na domluvě se žáky. Ti mobily používají jako hodinky (pokud nemají nové chytré), kalkulačky (klasické už nemá skoro nikdo), mají vypnuté zvuky - stejně jako já. V hodinách netelefonujeme, nepíšeme SMS - to se snažíme dodržovat (žáci i učitelé). Podle mě hodně záleží na osobnosti učitele a dodržování nastavených pravidel.
Pokud by to někoho zajímalo, dovolím si odkázat na kapitolu "BYOD - přines si vlastní zařízení" v publikaci, jejíž název na tomto serveru nesmí zaznít :-(. Jedná se o strany 74-83, viz http://ondrej.neumajer.cz/inkluzivni-vzdelavani-s-vyuzitim-digitalnich-technologii/. Je pro mne zajímavé sledovat, že s problémy, které jsou popisovány v článku, jsem se ve školách, které jsem za tímto účelem navštívil, téměř nesetkal.
ON
řešení jsou dvě-povolit či zakázat,od toho se bude vyvíjet styl práce žáka i pedagoga ,na tom bude záviset kvalita výstupu,pokud bude osmák či deváťák sedět celé hodiny se sluchátky v uších a poslouchat z mobilu hudbu (na komunikaci nemá prachy) mohu jako pedagog stát u okna a povídat o čejkspýrovi ptáčkům,stejně tak přednáším li druhákům v posluchárně a přede mnou hradby deklů od noťasů,mohl bych zanechat vysvětlování a poskakování a v klidu si číst knihu,jelikož vše vyřeší hned úvodní dotaz studentky : "a dáte nám to na flešku?"
Totální zákaz mobilů ve škole je pochopitelně ptákovina, kterou mne ani nenapadlo vůbec řešit. Je stejný nesmysl, jako bylo třeba zakazování džínsů, nebo dlouhých vlasů.
I jako rodič chci a někdy dokonce potřebuji mít možnost své dítě kontaktovat. A naopak chci vědět, že v případě potřeby může ono kontaktovat mne.
Používání mobilů a tabletů v hodině je vždy záležitostí vyučujícího a ve vztahu k výuce se také má posuzovat.
Buďto jde o pomůcku při výuce, nebo prostředek k jejímu narušování.
Kecy ve smyslu: "Já stíhám obojí" ani neberu v úvahu.
Poznatky tak často vzpomínaných neurověd jsou asi v tom smyslu, že pokud je činnost mozku roztříštěná, je to srovnatelné s poklesem IQ o 10 - 50 stupňů.
Na vědomé úrovni provádět více činností paralelně prostě nelze.
Mobily vytlačují tablety. Prostě jsou a budou. Smiřme se s tím. Je třeba spíš vymyslet jak je do výuky zapojit, aby jejich vliv byl pozitivní. Je třeba vymýšlet úkoly, aby žák poznal že prázdná hlava se sebedokonalejším mobilem nic nedokáže. Jenže to je náročné i na dovednosti učitele. Ne každý učitel má kvalitní mobil. Prostě nároky na vzdělavatele porostou. A ti schopní nezůstanou, pokud nedostanou slušně zaplaceno.
Do dvaceti let tipuji, že každá zkouška bude s mobilem v ruce.
"Je třeba spíš vymyslet jak je do výuky zapojit, aby jejich vliv byl pozitivní."
Chápu, jak to myslíte, ale když se to zobecní, je řada "jevů", které tu prostě s námi jsou a nic s nimi neuděláme a přesto se je do výuky zapojovat nesnažíme.
Zapojovat telefony jenom proto, aby se využily, mi přijde úplně zbytečné.
Až budou mít všichni chytré hodinky, budeme zapojovat hodinky? Kam to ve výsledku povede?
Jak to pomůže děckovi se slovní úlohou?
Do dvaceti let tipuji, že každá zkouška bude s mobilem v ruce.
Že s mobilem v ruce, pravíte?
A proč by se zkoušky měly konat výhradně jen v muzeu?
Dejme tomu, že existuje aplikace na simultánní překlad z a do cizího jazyka, aplikace na vyřešení matematických problémů, na kontrolu pravopisu a spisovné mluvy, dějepisná aplikace, chemická atp. Jako že existují. Stejně jako existují automobily, které není potřeba řídit. Nebude již potřeba řidičských oprávnění. Roboti budou operovat, po vykradení domu přijde robokop, baštu přiveze dron až domů. Doba prý nečeká, časy se mění. Učení a učitele se stanou redundantní. Vše vyřeší AI. Až jednou budeme všichni morbidně obézní, zacévkovaní, ležet v polohovacích lůžkách, napíchnutí na net, přijde někdo bez mobilu, vypne proud a my budeme v řiti a dobře nám tak. Ani to nebude muset být muslimský uprchlík.
A od toho jsme tu my, aby se tento proces zakrnění aspoň zpomalil...
Totální zákaz mobilů ve škole je pochopitelně ptákovina, kterou mne ani nenapadlo vůbec řešit. Je stejný nesmysl, jako bylo třeba zakazování džínsů, nebo dlouhých vlasů.
I jako rodič chci a někdy dokonce potřebuji mít možnost své dítě kontaktovat. A naopak chci vědět, že v případě potřeby může ono kontaktovat mne.
v zemi největší svobody a demokracie usa mají v jednotlivých státech různé protiteroristické zákony ,pod které se napasuje vše i mobily žáků,které je v prostorách školy zakázány,žák svůj mobil či simku (různé formy) odevzdá po vchodu bezpečákům a při východu si ji vyzvedně, u vchodu jsou telefonní automaty (někde na telef karty,škol karty,zdarma apod) žák může volat ven,pokud chce rodič kontaktovat dítě,činí to telef do kanclu škoůy 'referentka,úřednice.psycholožka)
prostě jsme si zvykli že u nás je chlív a že je tomu tak všude
další skvělou věc,kterou bychom měli realizovat jsou školní-identifikační žákovské apod (názvy různé) karty žáků a podle toho jaký má škola softvér (na jaký má many) takové je využití: vstup/výstup,studovna,bufet,kolárna apod vše se zaznamenává
Totální zákaz mobilů jsem samozřejmě chápal jako zákaz, aby mobil překročil práh školy. Různé země a různé školy řeší jinde ve světě tuto problematiku různě. Třeba i tak jak popsal laimes28. Právě i na základě vlastních či zprostředkovaných zkušeností se zneužíváním elektroniky ke kyberstalkingu, šikaně či terorismu.
Myslím, že nás tento vývoj čeká také.
Nechoďme daleko. Pokyn MŠMT k úpravě používání mobilů ve školních řádech přišel až jako jedna z reakcí na kauzu Třebešín.
Je třeba si uvědomit, že ve školství funguje až příliš mnoho záležitostí bez nějaké zákonné či podzákonné úpravy, prostě na základě zvykového práva. Vždycky se "to" dělalo takhle...
Například nikdy by mne nenapadlo, že je nutné provádět zápis o tom, že žáci byli poučeni před výletem, že se nemají chovat jako pitomci, nebo sprostá hovada.
Leč podle různých aktivistických rodičů a jejich právníků je třeba nechat si od každého žáka podepsat, že byl poučen, že nemá v muzeu sahat na křišťálové vázy.
Ten stejný žák, který je přitom "ze zákona nezodpovědný". Zápis v třídní knize nestačí.
O využívání mobilů a tabletů se můžeme také bavit.
Jenže pokud bude škola předpokládat, že žák si v rámci výuky využije svůj mobil pro potřeby výuky, nabíhá si tím dost nehezky na vidle.
Rodič pak může tvrdit, že škola využití mobilu vyžadovala, a měla tedy zabránit i jeho případnému možnému zneužití, poškození, nebo krádeži.
Někde mám ještě ve složce certifikát, že umím využívat mobilní technologie ve výuce. Proto ale také vím, že otazníků je zatím víc, nežli odpovědí.
pokud si sami otazníky nevytváříme, tak řádné nejsou,nevidím žádný důvod k používání mobilů a tabletů ve škole,snad v některých hodinách it, ikdyž i o tom pochybuju,je nesmysl,aby si s tím žáci "hráli" a přitom neuměli odeslat e-mail s přílohou,
já měl vždy vlastná stránky, kde byly úkoly,témata,probrané učivo,termíny,cvičné testy apod. čímž odpadaly všechny výmluvy typu,
nevěděl jsem,nebyl jsem,nenašel jsem apod,
zároveň jsem měl ke komunikaci serii schránek laimes2 až laimes32 pro jednotlivé rořníky či stud skupiny
Okomentovat