Stovky klientů na jednoho specialistu z pedagogické poradny, čekací doba několik měsíců a nedostatek asistentů. Tak vypadá na jižní Moravě situace dva měsíce po zavedení proinkluzivního zákona, který slibuje podporu všem dětem se speciálními vzdělávacími potřebami. Pedagogická centra a pedagogicko-psychologické poradny obrovský nápor žádostí o podporu nezvládají. Reportáž přinesl brněnský Deník.cz.
 |
| Zuzana Žampachová (vzdelavaniaautismus.cz) |
I proces posuzování žádostí o podporu může trvat i několik měsíců. "Na vydání rozhodnutí máme tři měsíce. Za tu dobu musíme dítě vyšetřit, určit jaká pomoc mu náleží a zkonzultovat výsledky několikrát s rodiči i se školou," doplnila Žampachová.
Zatím podle ní nikdo neví, jak bude nový systém v budoucnu fungovat a přidělování finančních prostředků se musí v praxi nejprve ověřit. "Školy i rodiče chtějí pro děti ty nejlepší podmínky, to znamená přidělení asistenta a komunikaci se speciálním pedagogem nebo psychologem. V některých případech však taková podpora není vůbec nutná a navíc je to finančně nereálné," vysvětlila.
Celý text naleznete zde
4 komentářů:
Přidám naši zkušenost. V červnu byli vyšetřeni dva žáci naší školy. Domluva o přidělení asistence s poradnou se protáhla do září, kdy jim asistenta přiznali, ale každému jen na čtvrt úvazku, přičemž dřív se přidělovali u podobných případů asistenti minimálně na půl úvazku. Výchovné poradkyni bylo na školení sděleno, že na takové úvazky můžeme zapomenout. Dva asistenty na čtvrt úvazku jsme nesehnali, ale od zítřka nastupuje jeden člověk k oběma žákům. Ale ouha narazili jsme na problém s rozvrhem. Oba asistenta potřebují hlavně na češtinu a angličtinu, ale jeden z nich ho bude mít úplně zbytečně víc na matematiku, protože to by se musel předělat celý rozvrh, což je v rozběhnutém školním roce nereálné, protože máme dva vyučující na půl úvazku u nás a s druhou půlkou na jiné škole.
Přidám svoji zkušenost. Dělám výchovného poradce, koordinátora inkluze na naší škole, jsem kontaktní osobou pro styk s PPP... (atd. bla, bla, bla).
Naši žáci navštěvují pět PPP a dvě SPC. Komunikace s jednou PPP je na velmi dobré úrovni, vím, že ti lidé tam makají, co jim síly stačí. Často i více. Komunikace s ostatními je tristní, možná až tragická. Je to možná tím, že nestíhají. Já jim nic nevyčítám, ale my ve škole se můžeme počtverečkovat, a k ničemu to není. Na tomto je vidět, že ti nahoře něco rozjeli, ale výsledky jsou katastrofální. Hlavně, že se budou plácat po ramenou, jak ta inkluze pěkně šlape. Houby šlape. Je to hrůza a jsem přesvědčen, že my tímto dětem mnohdy ubližujeme a škodíme.
Inkluze a společné vzdělávání není nesmysl. Nesmysl je inkluze českou cestou.
Co k tomu říct. Všichni, kdo učíme, tohle za poslední léta známe a už nás to jaksi nepřekvapuje.
Dokud úředníci a politici nezačnou spolupracovat s lidmi z praxe, nic se nezmění. Jen se budou divit, proč je české školství down.
Ryba smrdí od hlavy. Očekával bych, že ministryně přijme odpovědnost.
Okomentovat