Samostatný, zodpovědný a s vlastním zájmem o vzdělávání, takový by mohl být prototyp ideálního žáka v českých školách. Jednou z metod, která by trendu mohla napomoct, je formativní hodnocení. Ve školách se prosazuje čím dál víc. O formativním hodnocení přinesl reportáž Český rozhlas.
„Hodnocení by mělo sloužit k tomu, aby opravdu posoudilo individuální posun dítěte, ne ho srovnávat s Pepíčkem ve druhé lavici,“ říká v reportáži Jan Korda, ředitel základní školy na Lyčkově náměstí. „Rodiče by mělo zajímat opravdu, co v tom předmětu žák udělal, kam se posunul, jak to zvládá a co může ještě zlepšit. To samozřejmě pouhá známka nezabezpečí.“
Podle ministerstva školství zájem o takový typ hodnocení roste. Vychází to z údajů české školní inspekce, která ve školním roce 2014/15 zaznamenala formativní hodnocení v necelých 70 procentech hospitovaných hodin, letos je to už 88 procent.
Celý text naleznete zde
Nejčtenější články
Česká škola - portál pro ZŠ a SŠ
Česká škola poskytuje svým čtenářům diskusní prostor k vyjádření názorů na školskou problematiku. Tyto příspěvky se nemusí shodovat se stanoviskem redakce České školy a jsou uveřejňovány jako podnět k dalším diskusím.
Obsah článků nemusí vyjadřovat stanovisko redakce nebo vydavatele Albatros Media, a.s.
Tento server dodržuje právní předpisy
ISSN 1213-6018
Tyto webové stránky používají k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Informace o tom, jak tyto webové stránky používáte, jsou sdíleny se společností Google. Používáním těchto webových stránek souhlasíte s použitím souborů cookie.
Tento server dodržuje právní předpisy
o ochraně osobních údajů.
ISSN 1213-6018
Obsah podléhá licenci Creative Commons Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-Nezasahujte do díla 3.0 Česká republika, pokud není uvedeno jinak nebo nejde-li o tiskové zprávy.
Tyto webové stránky používají k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Informace o tom, jak tyto webové stránky používáte, jsou sdíleny se společností Google. Používáním těchto webových stránek souhlasíte s použitím souborů cookie.
30 komentářů:
O hodnocení jsme se zde nadiskutovali dost. Škoda že si pan Korda nedá tu práci a nezjistí si, jak hodnocení alespoň v části škol funguje bez toho, aby se na učitele valila další pohroma ve formě sepisování čehosi, co lze mnohem lépe vyřídit ústně a co je v mnoha ohledech lehce napadnutelné.
Ach jo. Hodnocení odedávna bývalo formativní ( průběžné) i sumativní ( shrnující závěrečné).
O jaké hanbě je tu řeč?
Líbilo by se mi ale doopravdy komplexně formativní hodnocení:
'Žák svými názory a postoji nenaplňuje představu moderního člověka.
Další studium se nedoporučuje.'
Jen pár poznámek:
Samostatný, zodpovědný a s vlastním zájmem o vzdělávání, takový by mohl být prototyp ideálního žáka v českých školách...
Proč jen mi na mysli vytanul "morální kodex budovatelů komunismu"? Asi proto, že je podobně ideální, nerealistický. Žáci ve třídě ale ideální nebývají.
Jednou z metod, která by trendu mohla napomoct, je formativní hodnocení.
"A čo si vojín Kefalín predstavujetě pod takým formativní hodnocení?"
Pokud tím redaktor myslel takové to "Pepíčku, koukni, zase jsi vynásobil jen jednu stranu rovnice, musíš vynásobit i tu pravou stranu", tak to je naprostá trivialita, kterou nikdo z praktikujících učitelů nepopírá. Nebo si pod tím redaktor představuje sepisování slohových prací na téma, jak se Pepíček vyvíjí v matematice za první čtvrtletí? Pak by mne opravdu zajímalo, zda nějaký výzkum potvrdil souvislost.
„Rodiče by mělo zajímat opravdu, co v tom předmětu žák udělal, kam se posunul, jak to zvládá a co může ještě zlepšit. To samozřejmě pouhá známka nezabezpečí.“
Z toho důvodu máme u nás na škole kromě třídních schůzek i konzultační hodiny. Každé úterý sedíme odpoledne ve třídě či kabinetu a čekáme, zda někdo dorazí. Ke mně třeba letos ještě nikdo nedorazil, a to jsem matikář. No, tak v tom čase aspoň zalévám květiny, vyplňuji různé výkazy a podobně.
Podle ministerstva školství zájem o takový typ hodnocení roste. Vychází to z údajů české školní inspekce, která ve školním roce 2014/15 zaznamenala formativní hodnocení v necelých 70 procentech hospitovaných hodin, letos je to už 88 procent.
Tak o čem to tedy bylo? O písemném hodnocení? Nemohu se zbavit dojmu, že redaktor ani netuší, o čem hovoří.
Tzv. formativní hodnocení existuje odjakživa, je nedělitelnou součástí každého vyučování. Bez formativního hodnocení se toho dítě mnoho nenaučí. Není výsadou školy. Jak už z názvu vyplývá, formovat znamená: TADY A TEĎ. Písemná forma ex post vystavená nemůže formovat. Módní vlna (nic jiného to není) propagace písemného hodnocení je vydávání sumativního písemného posudku za formativní hodnocení.
A naběhnu si ještě víc. Známka do facto není hodnocením, nýbrž pouhým osvědčením dosaženého výsledku. Zatímco tzv. formativní hodnocení je bezprostřední a směřuje od učitele k žákovi, tvrdím, že tzv. sumativní hodnocení (je-li tím míněna známka) je plně v dispozici žáka. Překládat původní pojem klasifikace není šťastné řešení. Známka v češtině nese nepatřičné konotace. Žák DOSÁHNE známky, ne že učitel DÁ známku. Ze strany učitele je pouhým konstatováním objektivního stavu. Dočista stejně, jako atlet sám se „kvalifikuje“ do finále. Tam ho nešoupne rozhodčí, který to měřil.
V diskusích na České škole se dá v poslední době vypozorovat jeden zajímavý jev. Diskuze, do kterých se nezapojil pan Komárek jsou kratší, vtipnější, realističtější a přínosnější. Diskuze, do kterých se zapojil, se neúměrně natahují, diskutující se motají v kruhu, protože pan Komárek je neustále vrací do jednoho bodu. Začínám mít důvodné podezření, že pan Komárek je placen podle počtu článků, u kterých se mu podaří natáhnout diskuze nad 50 příspěvků.
Právě vychází kniha:
Formativní hodnocení ve výuce
http://obchod.portal.cz/formativni-hodnoceni-ve-vyuce/?wt_mc=nas_web.pripravujeme_ci_novinky
Tak třeba tady:
http://www.scanzen.cz/files/dobove_listiny/kadrove_posudky/Kadrovy_posudek_na_s._Spacka_(1954)_p1.jpg
Tohle bylo módní před deseti lety. Formativní hodnocení a slovní hodnocení. Čekám že se zase nějaký propagátor objeví. A reformovalo se. A teď žáci vypadají tak, jak vypadají. A stále má někdo tu drzost to ventilovat v médiích.
Plané žvásty o samozřejmých věcech. A žádný příklad, jak škola používající formativní hodnocení a slovní hodnocení a moderní metody dosáhla nejlepších výsledků u státních přijímaček či maturity. Jak celá třída absolventů navštěvuje prestižní střední a vysoké školy. Kde je ten zázrak? Ukažte jeden příklad, kde to opravdu fungovalo. Nedokáže to, že to může fungovat plošně, ale ukáže to, že to aspoň může fungovat.
Nemá smysl dohadovat se o tom, zda klást důraz na sumativní hodnocení v podobě známky, či na hodnocení formativní. Podle vládního dokumentu "Strategie vzdělávací politiky ČR do roku 2020" má být ve školách podporováno formativní hodnocení.
Důležité je zabývat se tím, jak formativní hodnocení dělat.
Například: Ve školách (zejména na 1. stupni) se pomalu rozšiřuje hodnocení žáka po delším období, které má podobu zprávy o několika bodech popisující "učební vývoj žáka" (cíle, průběh, výsledky, doporučení). Nad zprávou se setká vyučující, žák a rodič. Někde tomu říkají "tripartita".
Bohužel, informovanost o formativním hodnocení je velice nízká, o tom svědčí i tato diskuse. Výše je doporučení na novou publikaci Portálu "Formativní hodnocení ve výuce"(K. Starý, V. Laufková a kol).
Pana Václavíka mohu ubezpečit, že pro žáky s LMP, často i pro děti s IVP, jsme používali hodnocení formativní. Z SPC jsme však po kontrolních vyšetřeních dostali zpětnou vazbu, že nemají z "čeho vařit", pokud tyto děti pak mají pěkné známky!
Před letošním školním rokem jsem tedy pozval lektorku (s živnostenským listem) s DVPP "Jak na 1.-5.st. podpory" pro celý pedagogický sbor. Když jsme se dostali k bodu hodnocení, striktně nás upozornila, že formativní hodnocení máme užívat jako motivační pro žáka, k celkové známce však jednoznačně musíme užívat hodnocení sumativní!
Pane Václavíku, Vaše práce s pojmy mne uvádí v úžas. Zkuste někdy odpovědět svými slovy na základě vlastního úsudku. Floskulí o formativním hodnocení jsem tu od Vás četl mnoho. Jestliže Vám nevadí neslučitelnost "formování" a "retroaktivity", pak podle mne nerozlišujete formování (tvoření) a reformování (přetvoření, předělání). Dodatečné zpětné "formování" je protimluv. To, co jste popsal jako příklad, je pohled zpět, doplněný o „návrh nápravných opatření“. Nemůže to být nazýváno formativním hodnocením, poněvadž formování se zde jen navrhuje, např. k diskusi té Vaší tripartity, cit.: "…hodnocení žáka po delším období, které má podobu zprávy o několika bodech popisující "učební vývoj žáka" (cíle, průběh, výsledky, doporučení). Nad zprávou se setká vyučující, žák a rodič. Někde tomu říkají "tripartita".
Vůbec Vám nepřekáží, že při hodnocení, které nazýváte formativním, k žádnému formování nedochází a dojít ani nemusí? Opakuji, že podmínkou, bez níž nelze, je že formativní hodnocení probíhá TADY A TEĎ. Jinak není formativní. To, co popisujete jako novum, probíhá neustále a odjakživa všude, kde někdo někoho něco učí (1 jakživo = tisíciletí), ale nikdy formou písemného posudku po delším období. To je totiž jen položka do kádrového spisu žáka. Který, s odpuštěním šílenec, může navrhovat periodické konfrontace učitele, žáka a rodičů nad takovým posudkem? Tušíte vůbec, pane učiteli učitelů, do jaké role nesvéprávného blbečka tento příšerný přístup žáka staví? Domyslel někdy ten Váš guru dopady takové události v některých rodinách? Vždyť vy alternativci za každou cenu se hádáte sami se sebou. Na jedné straně „známka žáka stresuje“, takže neznámkovat už se stalo vizitkou statutu, na druhé straně nařizujete probírat žákovy „silné a slabé stránky“ před mámou a tátou, a to bez ohledu na to, co žák právě prožívá. Kdo tohle může myslet vážně?
Učitelé samozřejmě každému pomohou dosáhnout, co je v jeho silách a možnostech, ale učitelé také vědí, že poslední slovo má žák, takže ač neradi, nakonec žákovi neupřou jeho volbu. Kdo volí prolezení se čtyřkami, tomu to umožní.
Ohrazuji se tak příkře proto, poněvadž tohle nedomyšlené pojetí pokládám za škodlivé, za další útok. Proč a jakým právem někdo, kdo si na tom založil živobytí, prosazuje, aby učitelé sepisovali zpětně nějaké, v každém případě subjektivní, názory na své žáky, aby poté s těmito písemnostmi mohl kdokoliv zpětně (podle Vás asi formativně) nakládat. Při schůzi té „tripartity“ se ta hodnocení na přání účastníků přepisují? Nebo jsou nad nimi hodnoceni také učitelé (samozřejmě formativně)? ČŠI a Šabatová se v tom taky hrabou? Pokud se ten paskvil prosadí, je jen otázkou času, kdy a s jakým monogramem budeme mít co dělat s dalším rozsudkem nějaké ad hoc party ESLP.
Jakési dodatečné "formativní" hodnocení je pěkná ptákovina. Tento druh hodnocení, který raději nazývám průběžné, protože probíhá v průběhu celého vzdělávacího procesu, nikoho neformuje, pouze aktuálně informuje žáka o správnosti či nesprávnosti jeho počínání a ukazuje mu správný postup či správné řešení.
Těžko si dovedu představit rodiče, a zejména rodiče neprospívajících žáků, jak docházejí na jakési tripartity a tam projednávají cíle, průběh, výsledky, doporučení učebního vývoje žáka, a to za jeho přítomnosti.
"Podle vládního dokumentu "Strategie vzdělávací politiky ČR do roku 2020" má být ve školách podporováno formativní hodnocení."
Jak a kým má být podporováno ? Který expert si to vymyslel?
Na jedné straně „známka žáka stresuje“, takže neznámkovat už se stalo vizitkou statutu, na druhé straně nařizujete probírat žákovy „silné a slabé stránky“ před mámou a tátou, a to bez ohledu na to, co žák právě prožívá.
Ono je vlastně jedno, co se žádá. Podstatné je, aby to bylo vždy něco JINÉHO, než je právě teď.
jestli chceme být konkurenceschopní někde mezi 40-50 místem, tak stačí hodnotit obrázky,razítky jako jsme mívali ve školce na skříňkách,to si budou taky dobře pamatovat,já když jsem se probral na jipce a viděl kolem ty přístroje,tak se mi vybavilo, že jsem měl ve školce budík ! po 56 letech jsem si vzpomněl na budík na skříňce
Ad CC25 18:09:
Vzpomínám si, že jsem s Vámi před rokem vedl rozpravu o reformní pedagogice. Nevím, odkud tentokrát své informace čerpáte, ale vyplatí se podívat na webové stránky různých základních škol, kolik z nich už používá slovní hodnocení. Ostatně i zpráva ČŠI, o níž je řeč v úvodním textu - reportáži, uvádí nárůst škol přijímajících formativní hodnocení o 18 procent.
Učitel vyučuje, žák se učí. Je potřeba už s dětmi na 1. stupni hovořit o tom, jak jejich učení probíhá (tedy nejen v úrovni umíš - neumíš). S tím tradiční škola vůbec nepočítala, protože měla jinou představu o způsobu vyučování (viz staré učebnice pedagogiky - didaktiky). A tradice u nás většinou přetrvává.
Strategie vzdělávací politiky ČR do roku 2020 (snadno ke stažení) má kapitolu 3.2.6 nazvanou Modernizovat systém hodnocení na úrovni dítěte, žáka a studenta. Necelé dvě stránky jsou věnovány vysvětlení, o co jde, zejména že "... roste potřeba sledování individuálního pokroku a poskytování formativní zpětné vazby. Je třeba poskytnout učitelům maximální podporu, aby se naučili zpětnou vazbu poskytovat..."
Ano, mnozí učitelé a mnohé učitelky to neumí. Proto by se mohlo stát, že nebudou brát ohled na to, co žák prožívá, nebo že by stavěli žáka "do role nesvéprávného blbečka".
Ale to není argument, že se formativní hodnocení nemá používat a rozšiřovat.
švýcarsko je na prvním místě ve světě v konkurenceschopnosti a to dokonce bez eu a jejich dotací, a hodnotí se tam číslicemi,tvrdě,nekompromisně,puntičkářsky,nic osobního,žádný výsměch,ty jeane budeš skvělý bankéř mazej na dvě hodiny matity navíc a ty franzi budeš skvělý
portýr alou na hodinu tělocviku,jean bude chodit kromě rodné francouzštiny také na němčinu,angličtinu a španělštinu a všechny bude biflovat na maximum a franz nebude taky žádné ořezuávátko bude mít stejně jazyků dokonce navíc i italštinu a v každém jazyce bude perfektně zvládat tucet základní frází,které bude u těch futer používat a ani maminka jeana ani maminka franze nepoběží do školy kdákat na úču či ředitele,ani nebudou psát ombucmanovi,protože vědí,že tak je to správné-tak to má být
Vážený pane Václavíku,
své informace čerpám ze zcela obvyklých zdrojů: z odborné literatury a reflexe pedagogické praxe. Slovní hodnocení, jak jistě dobře víte, není totéž co formativní hodnocení, takže pro mne informace, kolik škol používá slovní hodnocení, není důležitá.
Slovní hodnoceni se užívá hlavně v alternativních školách, které vycházejí z odlišné filosofie než běžné školy, užívají jiné metody práce a mají i jiné cíle.V běžných školách ho nepovažuji za funkční s jedinou výjimkou, jíž je hodnocení integrovaných žáků s mentálním postižením a ostatních integrovaných žáků hodnocených v některých předmětech, které vzhledem ke svému postižení nemohou dobře zvládat.
Kdo zavedl termín "formativní hodnocení" nevím, ale pamatuji se na dlouhé terminologické diskuse vedené hlavně na půdě ČSAV, kde se poukazovalo na nevhodnost termínů "formování" a "formativní působení", které navozují pasivní roli žáka ve vyučování a poukazovaly na potřebu aktivity žáků ve vyučování včetně jeho zpětné vazby a pod.
Průběžné hodnocení nyní označované jako formativní se používalo ve vzdělávání ve školství i v rodinné výchově od pradávna a nikdo jeho smysl nezpochybňuje. Neshodneme se pouze v tom, zda má být hodnocením jediným, nebo má být součástí komplexnějšího hodnocení, které se nyní označuje jako sumativní a bývá vyjadřováno známkou. Toto téma je ve vzdělávání učitelů dost frekventované, já sama jsem vedla nejméně deset bakalářských a diplomových prací zaměřených na problematiku hodnocení a nesdílím s Vámi obavy, že "mnozí učitelé a mnohé učitelky to neumí"a je velmi nepravděpodobné, "že by že by stavěli žáka "do role nesvéprávného blbečka", jak uvádíte výše.
Děkuji Vám, pani CatCatherine. Jsem překvapen, kolik pedagogů volá po formování dítěte. Předtava, že budeme jak za starých časů z hlíny uplácávat nového člověka, mne vyloženě drtí.
A jestli, tak do role nesvéprávného blbečka se každý, ať dítě nebo dospělý, staví sám.
Pane Václavíku, zmínkou o tom, co žák právě prožívá, a že by neměl být stavěn do role nesvéprávného blbečka, citujete z mého příspěvku. Buďte tak laskav, čtěte odpovědi, jichž se Vám jmenovitě dostává a zkuste odpovídat věcně, ne poukazem na chybějící vzdělání a nedostatek přelouskaných brožurek. Takže znovu, na vysvětlenou, abychom si rozuměli: Jakékoliv zpětné posuzování žáka na základě písemného posudku učitele, vedené učitelem v přítomnosti žáka a jeho rodičů, je bez dalšího, automaticky, postavením žáka do role nesvéprávného blbečka. Výuka taktního přístupu na tom nic nemění. Vy nejenže nerozumíte učitelům, Vy nerozumíte ani dětem. Vaše představa, cit.: „Ano, mnozí učitelé a mnohé učitelky to neumí. Proto by se mohlo stát, že nebudou brát ohled na to, co žák prožívá, nebo že by stavěli žáka "do role nesvéprávného blbečka." je absurdní. Teprve až Vy, učitel učitelů, to učitele a učitelky naučíte, bude vše, jak má být? A tohle svinstvo má být agenda 2020? Budou se při té Vaší „tripartitě“ zapracovávat připomínky účastníků? Pokud ano, není to hodnocení školní, pokud ne, je to rodina na koberečku. Bude účastníkům vydána kopie hodnocení? Pokud ne, je to (projednaný) kádrový spis žáka, pokud ano, je to nezodpovědné předhození nejen žáka, ale i učitele, k posuzování kýmkoliv, kdykoliv, např. předložením „hodnocení“ rodiči k všeobecné rozpravě o tom, co ten píp učitel nebo ta píp učitelka o našem potomkovi napsali. Tyhle cancy se jednou budou štosovat u ESLP. Přestaňte už konečně povýšeně se ohlížet za českým školstvím, vždyť ono je o sto let před Vámi.
Pro pana Václavíka přídavek s omluvou všem za tapetování. Reaguji na tvrzení V.V.: „Učitel vyučuje, žák se učí. Je potřeba už s dětmi na 1. stupni hovořit o tom, jak jejich učení probíhá (tedy nejen v úrovni umíš - neumíš). S tím tradiční škola vůbec nepočítala, protože měla jinou představu o způsobu vyučování (viz staré učebnice pedagogiky - didaktiky). A tradice u nás většinou přetrvává.“
Co naplat, pane Václavíku, to už tak tradice tradičně dělávají. Ostatně, Vaše tvrzení o používání přístupu "umíš - neumíš" na 1. stupni je smyšlené. Cui bono?
Jak už jsem psal, působíte na fakultě, která je pokračovatelkou ústavu, kde se můj táta vyučil učitelem, hradeckém učiteláku. Tenkrát to byla střední škola. Nebudu radit, jak to činíte Vy, kde si doplnit znalost a rovnou to sem lípnu: Jde o výňatek ze sto let staré metodiky vyučování, konkrétně Řád kritických porad navazující na Řád praktických výstupů (vyučování ve třídách cvičné školy).
5.1.4 Řád kritických porad
… Studentům byl k dispozici i jakýsi návod, čeho si všímat, jak vést kritiku.
A. Věcná správnost (vyučoval chovanec věcně správně? neukázal, neřekl něco špatně?)
B. Postup (dbal chovanec náležitě cílů vyučování?)
1. Přesvědčil se, že jsou žáci připraveni pro novou látku?
2. Seznámil žáky s učivem, které jim dosud nebylo známo?
3. Připojil nové učivo opakováním k dosavadním znalostem žactva?
4. Užil správných úkolů a příkladů ze života tak, aby si žáci učivo prakticky osvojili?
5. Užil náležitého vyučovacího postupu?
C. Forma vyučovací
1. Užil chovanec náležité vyučovací formy?
2. Střídal chovanec náležitě vyučovací formy?
3. Postaral se o náležitý názor?
4. Tázal se celé třídy?
5. Nezanedbával některé žáky?
6. Dbal na hromadné odpovědi žáků?
7. Jak nakládal s hromadnými odpověďmi žáků?
D. Technika při vyučování
1. Měl student při vyučování náležitou náladu mysli? (tedy jestli nepůsobil demotivujícím dojmem)
2. Projevoval chovanec při výuce lhostejnost, či snad rozčilenost?
3. Byla jeho mluva vřelá a živá?
4. Jaký měl hlas?
5. Neshledal nikdo při jeho výstupu nějaký nezpůsob, který by byl ke škodě jeho budoucímu povolání?
E. Pomůcky učebné
1. Postaral se chovanec o vhodné učební pomůcky?
F. Zásady vyučování
1. Postupoval chovanec od věcí známých k neznámým?
2. Vyučoval názorně?
3. Vyučoval pochopitelně?
4. Probouzel pozornost a zájem pro učivo?
5. Dbal samočinnosti žáků při vyučování?
(1) Jakub Luska, Vývoj učitelského ústavu v Hradci Králové v letech 1919 – 1938, Bakalářská práce, FF UPCE katedra věd o výchově, str. 43 a násl.
(2) Chovanec – žák ústavu, jehož činnost při vyučování ve třídách cvičné školy je při kritické poradě hodnocena)
Pane Václavíku, Vaše tvrzení o používání přístupu "umíš - neumíš" na 1. stupni je smyšlené. Neučí se tak už přes sto let.
ad Vl.Václavík 9. října 2016 22:55
Strategie vzdělávací politiky ČR do roku 2020 ...
"... roste potřeba sledování individuálního pokroku a poskytování formativní zpětné vazby ..."
Mohl bych pane Václavíku vidět, kde ta potřeba roste? Mně třeba ve třídě hezky roste radermachera, zato ibišek vyloženě krní.
No ... a teď vážně:
a) Z toho, že je něco napsáno v nějakém dokumentu, nevyplývá nic. Kolik jen jsem za svou praxi četl dokumentu ... stále nových a nových ... které třeba byly na hony vzdáleny realitě.
b) Čí je ta rostoucí potřeba poskytování formativní zpětné vazby? Kdo ji chce přímo či nepřímo nareglementovat?
c) Jaký je účel, tedy proč by se měl zvyšovat význam formativního hodnocení?
Ale hlavně - co přesně myslíte tím formativním zpětným hodnocením? Pravidelné písemné slovní hodnocení žáka? Ano, nebo ne?
ad Miloslav Novotný 10. října 2016 18:27
Vaše omluva za tapetování historickými informacemi je naprosto zbytečná. Naopak jsem si to s velkým zájmem přečetl. Pochopitelně, že některé věci v dnešní době děláme jinak, ale i tak mi to připadá rozumné. Bohužel je dnešním trendem dělat všechno "jinak", a to bez ohledu na věcnou správnost, logiku a pod. Jinak by se na tom totiž nemohlo přiživovat tolik lidí.
Samostatný, zodpovědný a s vlastním zájmem o vzdělávání dětí, takový by mohl být prototyp ideálního učitele v českých školách.
Proč MŠMT ČR, jím řízené organizace, Vláda ČR a nevládní organizace nepracují tak, aby to tak mohlo ve větší míře být?
J. Týř
Ad CC:
1. Lituji, že Vás nemohu oslovit jménem, jak by se jistě slušelo.
2. Pokud jde o slovní hodnocení (v pojetí zákona), je to dle mého názoru jiná volba - tedy alternativa k tradičnímu způsobu hodnocení s použitím klasifikačních stupňů. Nevidím důvod, proč by běžná škola, pokud se na tom učitelé s vedením školy a rodiči shodnou, nemohla slovní hodnocení třeba na 1. stupni používat.
3. Nevím, jak se "formativní hodnocení" dostalo do vládního strategického dokumentu o vzdělávání. Podle odborných aktuálních studií to ale vůbec nevypadá, že by se pojem "formative assessment" vytratil z teoretických úvah i praktických aplikací. Pokud byste se chtěla odvolávat na příslušnou kapitolu z publikace Pedagogika pro učitele (Vališová, Kasíková), tak já si myslím, že právě kapitola "Formativní a sumativní hodnocení" nevystihuje aktuální pohled na tuto problematiku.
4. Má-li být učení (žáka) efektivní, potřebuje žák pravidelnou zpětnou vazbu. Tak bych chápal průběžné hodnocení. Nemělo by však uniknout pozornosti, že na hodnocení se dnes pohlíží ze dvou hledisek: Hodnocení k podpoře učení žáků - hodnocení (kvality) výsledků učení žáků. Na učení se podílí žák sám, vyučující a velký vliv má i rodinné prostředí. Proto je třeba to společné jednání učitel - žák - rodič, které může být samozřejmě velice neformální a nemusí mít žádné písemné podklady ani výstupy.
5. Těší mě zájem ostatních diskutujících o mé názory. Doufám, že jsem zde odpověděl i na některé jejich připomínky.
Pan Václavíku, děkuji Vám za odpověď.
Jmenuji se Iva Švarcová.
Pane Novotný,
ta tapeta je pěkná. Zdá se, že jsme se v didaktice za těch posledních skoro sto let moc daleko neposunuli.
Zdá se, že jsme se v didaktice za těch posledních skoro sto let moc daleko neposunuli.
To je klidně možné. Otázka zní, jestli je to spíše dobře, nebo spíše špatně.
Jen jsem si na chvíli představil, co kdyby to slovo 'chovanec' začínalo velkým písmenem. Ale on vlastně studoval práva, že?
2. Projevoval chovanec při výuce lhostejnost, či snad rozčilenost?
3. Byla jeho mluva vřelá a živá?
4. Jaký měl hlas?
Jen mne napadlo, kde asi čerpal profesor Rýdl se svým týmem inspiraci při bádání nad standardem kvality práce chovance, pardon učitele z hlediska kvality očního kontaktu s žákem a pohybu po učebně...
Pane Václavíku, pochopil jsem, že v argumentační nouzi volíte strategii: "s ním se nebavím", ale když už tam tu zpátečku máte, nevzdávejte to, couvněte ještě kousek, a budeme zpátky v realitě. Původně jste 8. října 2016 22:40 napsal, cit.: "Ve školách (zejména na 1. stupni) se pomalu rozšiřuje hodnocení žáka po delším období, které má podobu zprávy o několika bodech popisující "učební vývoj žáka" (cíle, průběh, výsledky, doporučení). Nad zprávou se setká vyučující, žák a rodič. Někde tomu říkají "tripartita"."
Písemnou formu jste už opustil, tak ještě zbývá vynechat z toho ponižujícího pohovoru to sedmi až desetileté dítě, a jsme na běžné třídní schůzce, v běžném školním roce, v běžné české škole v běžné České republice, kde právě probíhá běžná zpětná vazba mezi školou a rodinou, což samozřejmě není formativní hodnocení, ani kdybyste mu přezdíval "formative assessment". Formativní hodnocení je něco úplně jiného, probíhá výhradně TADY A TEĎ, a to „from everlasting“ při každém učení, ať u lovců a sběračů, nebo nově u těch zbožněných věkově rozrůzněných a pod vedením průvodců hrou se v kroužku a estetickém prostředí učících šťastných dětí, které se těší do školy i po Vánocích.
Okomentovat