Akademické fórum: Podivnosti české akademické samosprávy

Filip Křepelka z Právnická fakuklty Masarykovy univerzity uvádí téma semináře „Klíčová rozhodnutí o výuce a výzkumu a jejich personálním zajištění se v Česku činí na fakultách jako autonomních částech univerzity. Poměry na jednotlivých fakultách téže univerzity se běžně zásadně liší. Proto si naši pozornost zaslouží fakultní úroveň akademické samosprávy.“ Seminář pořádá Odborná skupina České fyzikální společnosti 13. října v Praze.

Docent Křepelka pokračuje:

Filip Křepelka (is.muni.cz)

Výrazný je především vysoký podíl – třetina až polovina – studentů v akademických senátech jako jediném skutečně samosprávném orgánu instituce. Značný podíl studentů je problematický při volbě děkana. Při pravidelném rozdělení pedagogů nakonec soudržní studenti zpravidla rozhodnou a někdy pedagogům děkana přímo vnutí.

Převaha odborných asistentů, asistentů a lektorů v podřízené pozici a na termínovaných úvazcích pak omezuje schopnost takového děkana dozorovat.

Srovnání s cizinou ukazuje, že český model je výstřední. Na evropských univerzitách jsou samosprávná grémia se zaručenou polovinou, ba převahou profesorů a dalších samostatných pedagogů a s výrazně menším podílem studentů – průměrně zhruba pětinou.

Tento evropský model je výsledkem korekce demokratizace univerzit v západní Evropě před půlstoletím. Vymohlo si ji studentské hnutí. Brzy se však ukázalo, že dát převahu studentům společně se začínajícími pedagogy nelze. Akademická samospráva nemůže být jiná, než stavovská, neboť jednotlivé skupiny – profesoři a další samostatní pedagogové, asistenti a ostatní pomocní pedagogové, studenti včetně doktorandů a další odborní a běžní zaměstnanci mají rozdílné úkoly a zkušenosti.


Podrobnosti naleznete zde