Středoškolská učitelka Jaroslava Indrová: Hloupneme, nebo jsme stále chytřejší?

Na nejmenované významné akci jsem se setkala s jedním svým bývalým studentem - mimochodem úspěšným mladým mužem - který se mně zeptal, jaké jsou dnešní děti. Jsou jiní než my? Tato otázka a text v sobotní Frontě mě přiměly k zamyšlení? Jací jsou studenti roku 2016? Jsou opravdu líní, neschopní, nebo naopak skvělí v technice, sebejistí, úspěšní?

Jaroslava Indrová (FOTO: archiv autorky)

Vzhledem k tomu, že pracuji s "elitou", se špičkou ledovce - tedy dobře znám jen ty, kteří se rozhodli studovat na gymnáziu, nemůžu posuzovat celé spektrum, Přesto si troufnu říct, že jsou, co se týká vědomostí, horší, ať mi to odpustí.

Začínala jsem na učilišti s maturitou, k níž se dostala maximálně třetiná žáků. Přestože mezi mými učni byli i hodně slabí, z velmi špatných sociálních podmínek, na ty nejlepší jsem měla často nároky jako dnes na mnohé maturanty, a oni obstáli. Byli snaživí, dělali, co bylo v jejich silách, a často po vzdělání opravdu toužili, ač na něj dosahovali - i ze společenských důvodů - s obtížemi.

Dnes mají mladí cestu otevřenou, širokou, pěkně udusanou jako mlat. Mohou si vybírat obory, o jakých se jejich předchůdcům ani nesnilo. Znám hodně pilných a pracovitých studentů, ale znám i spoustu takových, kteří se flákají a vymlouvají, své chyby a neznalosti maskují, nedokáží si přiznat, že něco "zapinkali" - na někoho (kohokoliv) to svedou. Nedokáží dokončit, co začali, nic je nebaví, do všeho jen tak "zobnou" a nechají to být se slovy, že je to nebaví. Těší se, jak opustí střední školu a půjdou a) pracovat, dělat jen to, co je bude bavit; b) studovat školu, kde se nebudou muset učit nic, co je bavit nebude. Když pak zjistí, že realita je trochu jiná, dokáží změnit během pár let i několikrát studijní obor se slovy, že jim to nevyšlo, nedali jim to, nebavilo je to. Představovali si - a mnozí to tak praktikují - že do školy téměř nebudou chodit, jen na pár cvičení a seminářů, zápočty dostanou za elaborát stažený ze studentského webu, informace najdou na wikipedii. A to je problém - naši studenti neustále pracují s "informacemi" - což je něco, co má za úkol nás uvést do situace, ale ony informace je třeba vytřídit, zpracovat a přetavit ve znalosti, vědomosti, dovednosti. To bohužel spousta dnešních studentů neumí, proto jsou ve srovnání s okolními státy v mnoha směrech horší. Snižujeme nároky, abychom měli co nejvíce otitulovaných lidí, jenže mnoho z toho není podloženo solidními vědomostmi.

Spousta studentů se SPOKOJÍ - s trojkou, s tím, že prolezli, s tím, že něco opsali. Chtějí mít všechno hned a pokud možno bez námahy. Úkoly jsou "vopruz", zkoušení násilí na studentech, písemky je třeba nahlásit minimálně týden dopředu, ať je možné se na ně "nadrtit" - a pak vše hned úspěšně zapomenout.

Už většina primánů má lepší mobil než já, tablety, Ipady, neomezené připojení na internet. Narazíte na neznámé slovo - ihned sáhnou všichi po mobilu. Když jim dáte do ruky slovník, polovina středoškoláků neví co s ním. Pravidla českého pravopisu? Blbost - pravidla.cz. Ověření zdroje - nemám čas. Je to podobné jako u mé staré maminky. Pro ni platí: říkali to v televizi, psali to v novinách - tudíž to musí být pravda. A pro ně zase platí, že co najdou na netu, použijí a nepřemýšlejí nad tím - musí to být pravda.

Chceme-li, aby dnešní studenti vyrostli ve vzdělané schopné dospělé, nesmíme na nich páchat násili v podobě tolerance všecho. To, že ač mají přístup ke všem informačním zdrojům, vědí méně než ti,kteří tuto možnost neměli, nás musí varovat. Musíme je vést, učit se učit, pomáhat jim najít motivaci - tou není "jít studovat práva a pak vydělávat velký prachy" - tou musí být touha vědět, znát, umět. A ne: Proč, k čemu, když si to můžu najít na netu?

To že maturanti neznají Jidáše, Ezopa, epizeuxis - to problém není. Kolik z generace rodičů si to pamatuje? Ale neumějí si koupit lístek do vlaku, najít vědeckou knihovnu, přečíst s porozuměním souvislý text, uvařit jídlo podle návodu, smontovat poličku podle nákresu - prostě spousta mladých je nepoužitelná v životě. Zato vám poradí, kde mají skvělé suschi, jaký si koupit nový typ mobilu, kde mají nejlepší značkové boty či trička. A přitom budoudnost je právě v jejich rukách. Udrží ji v nich?

Se souhlasem autorky převzato z jejího blogu