„Inkluze mnohem výrazněji poukáže na problémy, které v klasickém systému školství jsou. Nevyčleňovat ty, kteří se v něčem liší, je správná cesta. Ale začleňovat odlišné do systému, který staví na stejnosti, právě nutně ukáže slabiny tohoto systému. Doufám, že to bude impulzem pro změny, které budou ku prospěchu všem dětem. Abychom konečně začali přemýšlet o potřebách dětí,“ říká psycholožka Jana Nováčková v rozhovoru s Radkou Kvačkovou v dnešním vydání Lidových novin.
V rozhovoru zazní mimo jiné tyto otázky a odpovědi:
 |
| Jana Nováčková (respektovani.com) |
Soutěžení je náhražka. Každé dítě má přirozenou potřebu učit se. Když mu to dává smysl, dokáže vyvinout obdivuhodné úsilí a překonávat i překážky. Když tam ale ten smysl není, a dospělí si přesto myslí, že by se právě toto a právě teď mělo dítě učit, tak potom musí sáhnout k náhražkám. Jednou z takových náhražek je soutěžení. Otevřené – například o „početního krále“, ale i skryté: o známky, o body, o pochvalu. A na tom je škola v podstatě založená.
Není ale soutěživost dětem přirozená? Poměřují se přece vzájemně od mala...
Nemyslím, že bychom měli soutěživost v genech. Různé antropologické studie ukazují, že soutěživost je kulturně podmíněná. Našly se primitivní kmeny, u nichž je vysoká soutěživost a agrese – ono to totiž spolu souvisí – a naopak jiné, kde jsou nejen soutěže, ale i jakékoliv veřejné srovnávání absolutně nepřijatelné, dokonce bývají vnímané jako krutost. Co lze ale za biologicky podmíněné považovat, je naše potřeba úspěšnosti a uznání. Jestliže dítěti nastavíme podmínky, v nichž může dosáhnout úspěchu jenom tím, že porazí někoho jiného, tak se do té soutěže bude vrhat. Nemáme vrozenou potřebu být úspěšnější než druhý.
Úspěch ve škole se měří známkami...
Ano, tak to všichni vnímají, jen málo lidí se ovšem zamýšlí nad důsledky. Co by se tedy podle vás mělo považovat za školní úspěch, když ne známky? Úspěch je, že se dítě něčemu naučí, něco najednou vyřeší, zkonstruuje, vytvoří. Že dokáže něco, co předtím neumělo. Lidi mixují úspěch, neúspěch, výhru a prohru. Když v něčem uspějeme, něco se nám podaří, nemusí u toho být někdo jiný. Kdežto výhra a prohra jsou jednoznačně propojeny s druhými. Vždy je tam někdo, kdo získává na úkor toho druhého, a někdo, kdo tratí.
Někteří učitelé, ale i rodiče se na redukci učiva a moderní výukové metody, jako je kooperativní nebo projektové vyučování, dívají s nedůvěrou. Říkají, že pak dětem chybějí vědomosti a souvislosti.
Možná myslí spíš, že jim chybí systém. Ano, systém je důležitý. Jde ale o pořadí. Když se dítě nastartuje tím objevováním, opravdu by tam měl být dospělý, který mu pomůže objevené zařadit do kontextu. Ale tahle část výuky by měla přijít až jako druhá.
Celý rozhovor naleznete v dnešním vydání Lidových novin
57 komentářů:
Zjednodušování úsilí učitelů většinové školy na to, že tlačí děti do (nemorální) soutěživosti je jednak nesmysl, jednak sprostá pomluva.
Jen pár poznámek: Někteří lidé jsou soutěživí, někteří nikoli, spíše však jde o kontinuum s extrémními póly. Soutěživost i spolupráce jsou nezbytné životní strategie (obě). Ve společnosti, kde dominuje soutěživost (o čem jiném je třeba volný trh nebo celý sport?) je naivní žádat, aby škola byla založena zásadně opačně. Souhlasím v tom, že soutěživosti by mohlo být méně a spolupráce více, ale to se netýká jen školy, že? Například rodiny, že? S hodnocením morálnosti životní strategie mám ovšem problém, a to i evoluční, ony by totiž ty tlupy hominidů neobstály bez kompetice stejně jako bez kooperace.
Psát a mluvit o "nemorálnosti soutěžení" je nemorální a nenormální.
"Našly se primitivní kmeny, u nichž je vysoká soutěživost a agrese – ono to totiž spolu souvisí – a naopak jiné, kde jsou nejen soutěže, ale i jakékoliv veřejné srovnávání absolutně nepřijatelné, dokonce bývají vnímané jako krutost."
A nějaké statisticky významnější srovnání by nebylo?
Dovolím si vyslovit odhad: paní psycholožka uvádí extrémy týkající se zanedbatelného zlomku procenta obyvatel Země. Zbytek má kompetici a kooperaci namíchanou v různém, relativně rozumném, poměru, a je to, IMHO, právě ten rozumný poměr, který nás dovedl tam, kde jsme. Paní psycholožka sama představuje extrém a silně pochybuji, že její názor představuje mezi psychology nějaký většinový proud. Jeden se jenom musí divit, proč byla oslovena zrovna tato paní psycholožka.
"Abychom konečně začali přemýšlet o potřebách dětí..."
Předpokládám, že to nemyslí ve smyslu "já s Radkou Kvačkovou bychom měli začít..."
Že je to spíš jen soft formulace "učitelé kašlou na potřeby dětí".
----------
"Různé antropologické studie ukazují, že soutěživost je kulturně podmíněná. "
By mne celkem zajímalo, jak si stojí ta naše post-volnotržní kultura.
Oni tam ty děti učitelé netlačí, tlačí se do soutěživosti samy protože jsou tak nějak kulturně podmíněné.
Ale pendrek velebnosti.
Už v indiánských bájích, severských baladách a jiných textech jsou zmínky o závodění, soupeření, soutěžení.
Dokonce i některé nástěnné malby tak jdou interpretovat.
Ono je to logické.
Kdo rychleji běhal, uštval víc jelenů, kdo byl silnější, bacil kyjem víc medvědů nebo nepřátel, kdo líp střílel, trefil víc bizonů s byl větší borec, protože byl větším přínosem pro kmen.
A jestli ani už jídlo a starost o komunitu nejsou přirozené a normální, tak už vážně nevím.
To neznamená, že musíme děti vést za každou cenu k soutěživosti.
Ale popírat ji a ostrakizovat je prostě blbost na entou.
Jak píše Ygrain.
Je třeba soutěžit i spolupracovat.
"Kdo rychleji běhal, uštval víc jelenů, kdo byl silnější,"
A mohl si vybrat lepší samicíííííí.
"Nemyslím, že bychom měli soutěživost v genech."
Copak? Nejistota?
Má smysl tohle komentovat?
Když každodenní praxe tyto teorie popírá.
"Oni tam ty děti učitelé netlačí, tlačí se do soutěživosti samy protože jsou tak nějak kulturně podmíněné."
Souhlas. Argumentovat tím, že soutěživost nemáme v genech, protože kterési primitivní kmeny mimo civilizaci ji neměly, je podivné. Ono totiž lidstvo prošlo určitým vývojem a už tu soutěživost prostě člověk v genech má. Děti, které soutěživé jsou, to bez soutěže ve škole nebude bavit. Nevím, jestli má paní Nováčková pocit, že zvrátí vývoj lidstva, ale připomíná mi to takové to "každý podle svých schopností a každému podle jeho potřeb" a to už tady bohužel jednou bylo.
"Soutěžení je škola nemorálnosti",
pokud je realizováno nemorálně a soutěží se nepoctivě.
Například pokud jsou postižené děti denně konfrontovány s nepostiženými, ať už ve škole nebo v mimoškolních aktivitách, kde nemají šanci obstát, natož zvítězit.
"Nemyslím, že bychom měli soutěživost v genech"
No právě. - Nemyslím. :-)
Myslím si. Domnívám se. Jsem názoru..., Jsem přesvědčena
Nemám to nijak doloženo. Výzkumem, statisticky, empiricky (aspoň).
Ale myslím si to, protože si to myslet chci.
A protože já to chci, tak vy všichni ostatní musíte.
Nebo byste měli taky chtít.
A když nechcete to, co já si myslím, že chci, tak jste špatní, zastaralí, nemoderní, sobečtí, pohodlní...
A to co děláte jinak, než já, děláte špatně a proti dětem.
Proč mám pocit, že většina argumentace "odborníků na vzdělávání" je pořád podle stejného mustru.
Že pořád na začátku úvah je více toho "chci" a strašně málo "vím, mám ověřeno, prokázáno"...
Ano, je to tak. Empirický výzkum je nákladný a od likvidace Pedagogického ústavu J.A. Komenského ČSAV ho nikdo nekoordinuje. Takže i výsledky " bádání" na základě různých grantů a projektů jsou pouze parciální, nebývají prováděny na reprezentativních vzorcích populace a zpravidla s nimi nikdo dál nepracuje.
Navíc o seriózní zkoumání některých jevů není v decizní sféře zájem.
Nikdo například nezkoumá, jak se společensky uplatnili integrovaní žáci s mentálním postižením po absolvování základní školy. Bylo by to zajímavé a velmi užitečné.
Takže častým argumentem v pedagogice a psychologii bývají poznatky typu: jeden americký vědec vyzkoumal.....a pod. Jsem přesvědčen/a, že má pravdu a vy mi musíte věřit, jinak jste....viz výše.
Tedy, vůbec jsem ani náznakem netušil, že se ve škole také soutěží kdo odvedl nejlepší práci, nebo dokonce kdo ji odvedl nejrychleji. Žák práci zpracuje, ve stanoveném termínu odevzdá, pak ji prezentuje a pobavíme se o jejích přednostech a nedostatcích. Protože mojí povinností je klasifikovat, tak ji i podle daných kritérií hodnotím. Pokud ji vůbec neodevzdá, pak ji klasifikovat nemůžu. Ani nevím, co s tím víc. Snad stanovovat pořadí nebo nějaké žebříčky?
Vždycky si při takové příležitosti vzpomenu, jak někoho napadlo zřídit žákovskou tabuli cti a hanby. Výborný nápad. Dopručil jsem, abychom to odpilotovali na učitelské tabuli. Nakonec z toho nějak sešlo.
Nevím přesně, jak soutěžení souvisí s nemorálností, ale je fakt, že sport a volný trh má mnohdy do morálky daleko. A tak nezbývá, než všem odpůrcům soutěžního porovnávání čehokoli poradit, aby odvrhli strikní až bombastická prohlášení a radši se věnovali cviční ai-ki-do.
Ještě mne napadlo, že na druhou stranu může mnohým dětem nějaké to soutěžení chybět. Pak vyvinou nemálo úsilí, aby na sebe nějakým způsobem upozornily. Třeba drahým nebo nezvyklým oblečením, nebo ještě lépe výstředním chováním. Mnohé pak prahnouce po vítězství vstupují třeba do talentovýc soutěží, nejradši televizních, žádného talentu nemaje.
Hypoteticky: Budou žáci mít letos přijímací zkoušky na střední školy? (Já vím, že na některé školy je to čistě formální záležitost.) Dostat se na některou školu je taky soutěž. Není důležité mít zkoušky bez chyby, ale porazit ostatní. Nebo alespoň tolik žáků, abych se tam dostal.
To mě fakt dostalo. Tak inkluze nám ukáže, jak ty děti ve školách trápíme soutěžením. No to mě podrž. Inkluze nám ukáže jenom to, že rodiče, kteří dosud cpaly svoje mozkově postižené děti, patřící ke speciálním pedagogům do speciálních škol do škol základních, jenom z plezíru, aby nevypadali špatně před sousedy, že jejich dítě chodí do specky, dostanou od státu do ruky klacek a to svoje dítko tam nacpou za každou cenu.
A ještě budou chtít všechna možná a nemožná "podpůrná opatření", individuální přístup, asistenta a kde co a budou buzerovat učitele, že se tomu jejich potomkovi málo věnují atd, atd.
Dítě přitom mělo být dávno ve speciálce, kde by mu bylo dobře, ale né, né, né, máme přece inkluzi. Co potom s tím?
Co na to skuteční psychologové, tím nemyslím tu paní, co tady pomlouvá učitele a vyvozuje názory na základě nějakých plků o nesoutěživých kmenech. ton je zase EXPERT, jo, jo......
Co na to OSPODY? Co na to sociálka? A to nebude týrání dítěte?!?!?!?!?
Pane Bártáku - to je přesné. Celý život soutěžíme. O místo na slunci. Ale to je nyní špatně. Soutěžit je špatně, známky jsou špatně, něco po dětech chtít aby se naučili zpaměti je špatně, speciální školy se začali dokonce nazývat segregačními ústavy (viz nedávné školení o inkluzi, kterého se povinně zúčastnila kolegyně mé ženy) a je potřeba je donutit, aby sami sebe zašlapali do země.
Speciální školy jsou odříznuty od dotací, od projektů, bez informací, postě klasika-Lidem se nalhalo, že se nic rušit nebude, ale moloch je prostě válcuje.
A slovo dostávají takové výkřiky do tmy jako v tomto ubohém článku. Fuj, je to hnůj.
Skutečnost je zcela jiná. V našem školství i přes ubohé platy, šikalonování učitelů dozorováním, projektováním, indiv. plánováním a všemi dalšími plošnětestovacími kravinami je stále drtivá většina kantorů, kteří by se pro dětirozdali, učí jak nejlíp dovedou a mají výborné výsledky. Jenže o nich se nepíše. Musíme přece pomlouvat, psát takový blbosti, jenom proto, aby se někteří, co nechápou, rozhodli pro nějaký ten experimentek za 12 000 měsíčně.
A do třetice naštvanosti ještě k těm zkouškám z Cermátu. Jednotné přijímačky na SŠ jednoznačně porušují Ústavu České republiky. První, testy neprojdutý žák to pošle Rychetskému a ten to musí mít jasné.
Je to naštěstí dost přesně formulováno. Na základní a střední vzdělání, ač si o tom myslete co chcete, máme prostě každý právo de jure. Takže jaký testíky zase??????
No, je to asi nesmyslný přenos na jinou úroveň, ale co soutěž mezi inovativními soukromými školami a reakčními státními? A jejich srovnávání?
Já si MYSLÍM, že když si děcka ze veřejné školy přečtou, jak je každá lesní škola super, mohou z toho taky mít slušné trauma...
A nejsou součástí přijímacího řízení na střední školu případně i nemorální bodíky za soutěže?
"Ale začleňovat odlišné do systému, který staví na stejnosti, právě nutně ukáže slabiny tohoto systému. Doufám, že to bude impulzem pro změny, které budou ku prospěchu všem dětem."
Tak, tak. Pošleme ještě pár lodí kolem toho mysu, ať se ukáže, že je tam potřeba maják :-)
"Jednotné přijímačky na SŠ jednoznačně porušují Ústavu České republiky. První, testy neprojdutý žák to pošle Rychetskému a ten to musí mít jasné. "
Copak nebudou brát školy, třeba učiliště, nebo soukromé školy, všechny? Právo na vzdělání není povinností školy brát každého. Jinak by už tu ty žaloby byly na přijímací zkoušky na gymnáziích nebo v krajích.
Pokud se někomu nelíbí odmítání soutěžení (to znamená postavení školního vzdělávacího programu - kurikula na nesoutěživém prostředí), měl by alespoň souhlasit s odstraněním těch moc špatných způsobů soutěžení. Například v článku zmíněné soutěže "početní král". Ta ve své základní podobě do dobré školy nepatří. Přesto ji někteří vyučující používají a tím vyučovacímu procesu škodí, a dětem zejména. Podobné to je s klasifikací, je-li pojata jako prostředek ke srovnávání žáků.
Občas se zde někdo cítí dotčen tím, že se hovoří o nedostatečné vzdělanosti učitelů. Ale vždyť to na někoho platí. Vyučování by mělo být založeno na vědeckých poznatcích. Existuje "Evidence based teaching", dobrá je publikace G. Petty: Moderní vyučování. Mnohé učitelky a mnozí učitelé by měli udělat to, co tolik vyžadují po svých žácích.
P.S.: Co je problém: Zakažte soutěžení a někdo nebude umět vyučovat.
Zaměňují se hodinky a holinky. Člověče nezlob se, což je TAKÉ soutěživá hra, lze interpretovat jako sadistickou zábavu, jejímž cílem (nebo vedlejším produktem) je zlomyslné, škodolibé ponižování dětí.
A co Pythagoriáda, Matematický klokan, Matematická, Fyzikální, Chemická olympiáda, všechny různé SOČ, atd? Jak k tomu přijdou děti matematicky nenadané, aby spolužák vozil do své školy nějaké diplomy?
A představte si tu nemorálnost, školy se tím ještě chlubí. Různé ty diplomy dávají na nástěnky, nebo dokonce zarámovat. Poháry vystavují na chodbách a ve vitrínách, sepisují o tom celé kapitoly ve výročních zprávách. Fuj.
Stejně tak atletické soutěže, fotbal, florbal,...
Napadá mne, že když učitel TV zapisuje výsledky, za kolik kdo uběhnul stovku a kolik skočil do dálky, tak by výsledkovou listinu měl mít jenom pro vlastní potřebu, ale rozhodně ji nesmí ostatním žákům ukazovat a nedejbože vyvěsit ve třídě někde na nástěnku. Vždyť je to nelidské, takhle děti srovnávat za něco, za co vůbec nemohou.
Když si vzpomenu, jak mne celý první stupeň frustrovalo, že jsem byl v tělocviku většinou mezi posledními... Začínám chápat svůj postoj ke sportu. Tady vzniklo mé celoživotní trauma.
Vlastně, co to kecám. Vždyť já jsem se přihlásil do atletického kroužku a v osmičce mne občas vzali i na závody, když zbylo na soupisce volné místo. Mým cílem nebylo porazit ty lepší, na to jsem fakt neměl a věděl jsem to. Ale nechtěl jsem být za třídní dřevo. Jasně, talentem jsem se nestal, ale každodenní dřinou jsem se vypracoval na třídní nadprůměr a jedničku z TV už jsem si plně zasloužil.
Vždyť ono mne to vlastně motivovalo..!
Jsem z toho celý nějaký zmatený.
Podle paní Nováčkové jsem měl být frustrovaný a já to vzal jako výzvu.
Ne kvůli srovnání a soutěži s ostatními. Jen kvůli sobě.
Že by paní psycholožka jen kecala?
Poslední kacířská myšlenka.
Neměli bychom spolu se známkami zrušit i kategorie "prospěl s vyznamenáním" a "neprospěl"?
Víte jaké štěstí ve školách a následně rodinách zavládne, když "prospějí" všichni?
Přijdou chvíle her a soutěží, kdo první byl, kdo poslední, o to přece vůbec neběží, chcem šťastně žít, těch čtrnáct dní.....
Paní psycholožka zřejmě nikdy nic nevyhrála, tak se teď snaží.....
Citace:
Písnička z filmu "Údolí krásných žab"
Nejlepší je soutěžit sám se sebou. Se svojí leností, třeba.
Já se také sám se sebou vsázím. Vždy když vyhraju, něčím se potěším.
Pro pana Komárka: Pane šéfredaktore, jestliže nejste schopen zajistit odkaz na úplný článek, z něhož děláte výtah, neměl byste ho sem vůbec dávat. Tohle je diskusní fórum, diskutovat by se nemělo nad Vašimi excerpty. Kupovat si kvůli tomu noviny, které mne nezajímají, je svým způsobem totéž, co nevyžádaná inzerce. Konkrétně v případě LN to není první případ. Jste na tom nějak zainteresován?
Pane Václavíku, donedávna jsem Vás považoval za všeználka a sběratele cizích mouder, jimiž jste se na ČŠ zastával kupodivu vždy jen těch, kdo nějak špinili české národní školství, nazývaje jejich počínání změnou paradigmatu. Abych se připomenul: Druhdy jsem zde nazval podnikatelku Nováčkovou pavlačovou klepnou, když s úsměvem pravila, že to nejhorší, co mohou rodiče svým dětem udělat je dát je do školy. Škola pro mne představuje přes čtyři tisíce základních škol a desítky tisíc vysokoškolsky vzdělaných pedagogů, kteří se rozhodli, že jejich povoláním bude výchova a vzdělávání dětí. Ovšem podle Nováčkové jsou to lidé, kterým by rodiče své děti neměli svěřovat. A Nováčková už tady straší zase. Jak jinak, zase štve proti škole, tentokrát se zbrusu novou hloupostí. A opět nechybí arogantní nálepka, tentokrát nemorálnosti. A jak jinak, pan Václavík si opět přisadil: „Občas se zde někdo cítí dotčen tím, že se hovoří o nedostatečné vzdělanosti učitelů. Ale vždyť to na někoho platí. Vyučování by mělo být založeno na vědeckých poznatcích. Existuje "Evidence based teaching", dobrá je publikace G. Petty: Moderní vyučování. Mnohé učitelky a mnozí učitelé by měli udělat to, co tolik vyžadují po svých žácích.
P.S.: Co je problém: Zakažte soutěžení a někdo nebude umět vyučovat.“
Pane Václavíku, říká se tomu objevování Ameriky nebo vlamování se do otevřených dveří. Vy máte ty druhé za nevzdělané hlupáky, že?
Pozn.: Nedávno jsem se zde náhodou dověděl, že jste učitel učitelů. To mě vyděsilo. Tady přestává legrace. Pochopitelně mě zajímalo, na které fakultě může takový povýšený odborník působit. VŠ pedagogy by přece mělo jít vygůglit. Šlo to, ale neměl jsem to dělat. Působíte na VŠ, která je zřejmě pokračovatelkou ústavu, kde se můj táta vyučil učitelem, na hradeckém „učiteláku“. To bylo ve třicátých letech minulého století. Nevím, jestli by tam návody pana Geoffrey Pettyho tenkrát byly nějakou novinkou. Vy toho o učitelích asi mnoho nevíte, že?
Pane Novotný, celý článek je na www.pressreader.com/czech-republic/lidove-noviny/20160927/281788513544317.
Pane Wagnere, pane Novotny
Netusim, zda Lidove noviny souhlasi s tim, ze plny text clanku je na PressReader, ja vychazim z toho, ze pokud je text v tistenem mediu a není v dane chvili dostupny elektronicky, proste odkazu na vydani tisteneho media. Upozornim na zajímavou informaci nebo názor, a myslim, ze ma smysl to na portalu Ceska škola delat. Diky! Hezky vecer!
Bylo to asi v roce 2003, kdy jsem po dva roky chodila na seminář o respektování, kde lektorovala i paní Nováčková.Mohu říci, že to byl jeden z nejlepších, co jsem absolvovala. Byl plný praktických návodů na práci s kolektivem i jednotlivými dětmi. navzájem jsme si tam sdělovali své poznatky a sešli jsme se tam lidé na jedné vlně. dodnes ráda vzpomínám. Proto mě trochu šokovalo, když se v poslední době vyrojily názory paní Nováčkové (nevím, jestli podobné názory sdílí i ostatní z té jejich grupy? tenkrát se jmenovali společnost pro mozkově něco...).Ty krásné a jednoduché myšlenky nějak nabobtnaly a stávají se bizarními a absurdními. Přirovnám k cestě raného křesťanství se svou jednoduchou myšlenkou ,která se postupně přerodí v absolutní myšlenku i moc a je za ní ve středověku zbytečně položeno mnoho životů.
Někdy myslitel doslova zblbne. Je tak pohlcen svou vizí, že přestává vnímat realitu a doslova se hnípe jen ve svém skvělém díle. Protože on to přece domyslel úplně do puntíku. Že je to nereálné, pro život zcela nepoužitelné? Vždy se najdou učedníci a vždy se najde někdo, kdo to bude vydávat za pravdu svatou.Amen.
Diskuse nad vyjádřeními p. Nováčkové se opakují, zkušenost p. Karvaiové mají i další učitelé. Dnes už v oblasti vzdělávání nic nového nepřináší, naopak vnáší do diskuse o vzdělávání nevraživost a negaci.
"že zvrátí vývoj lidstva" - o to se snad jisté ultralevicové uskupení v ČR a ve světě snaží. Nyní je svatou věcí proces "inkluze". A je nadmíru jasné, že si paní Nováčková v rámci procesu inkluze po česku uvědomila nereálnost soutěže inkludovaných s těmi ostatními. Tedy "vlajková loď" (Nováčková a spol.) této pochybné flotily provedla průzkumný výstřel. Jak je vidět, tak odpor vůči tomuto názoru je všeobecný.
Já nevím, prosím vás, připomeňte mi: byl tu poslední dobou nějaký rozumný, vyvážený článek o problémech našeho školství? Něco, co by šmahem neodsuzovalo úplně všechno a všechny? - Tímto nerýpám do výběru pana Komárka, mám na mysli obecnou situaci ve zpravodajství.
" obecnou situaci ve zpravodajství"
Je všeobecně špatná a to nejen ve školství. Manipulace dosahuje neskutečných rozměrů. Viditelné je to nejen v masmédiích, ale na řadě jsou dnes i sociální sítě. Vše ve stylu jeden názor. A vše musí být pod všudypřítomnou kontrolou.
Chcete-li nenápadně demontovat a pak ovládnout společnost, začněte vzděláváním.
Tak nevím. Zednáři, ilumináti, nový světový řád, zahraniční zpravodajské služby ve stylu konec agenta W4C prostřednictvím psa pana Foustky, aeronet.cz nebo dokonce mimozemská či hyperdimenzionální agrese?
Zásadní problém v uvažování, resp. víře paní psycholožky spočívá v tom, že jakmile se dostaneme k abstraktním znalostem, přestává být jasné, co je vlastně úspěšné vyřešení a co neúspěšné vyřešení problému. Jak říkala v nějakém rozhovoru Nováčková, dítě pozná, že mu věž, kterou stavělo, spadla a to má být ta zpětná vazba, která mu má umožnit se učit z chyb. Jestli ale abstraktní představa dítěte kupříkladu o reálných číslech odpovídá tomu, jak jsou konstruována a jaké mají vlastnosti, tam už tu zpětnou vazbu musí dát učitel. A informaci, zda by člověk to abstraktní myšlení měl rozvíjet, nebo zda je rozvinuté dostatečně, to lze ověřit pouze srováním se stejně starou populací. Proto prakticky každý diagnostický psychologický test je standardizovaný, tedy když vynechám ty tzv. projekční techniky. Nakonec i hodnoty krevních testů jsou posuzovány jinak třeba u kočky a jinak u člověka, v některých parametrech jinak u mužů a jinak u žen a v některých i v závislosti na věku, protože prostě biologicky normální hodnoty jsou pro danou kohortu v nějakém rozsahu normální. A tento rozsah musí být vytvořen na dané kohortě. Jinými slovy, abychom mohli říci, že něco je v pořádku a nepotřebuje korekci, či terapii, musíme vědět, jaké hodnoty, vlastnosti, dovednosti, znalosti, jsou v dané skupině normální. A k tomu slouží to porovnávání a na porovnávání pochopitelně navazuje soutěžení. Řečeno slovy klasika: "Kdyby nebylo nás malých, nebyli by velcí." Jenže to už je zase malinko vyšší abstrakce, která některým kognitivně omezenějším uniká.
Pokud jsou lidé různí, je silně naivní se domnívat, že ti, kteří mají v něčem lepší vlastnosti, nebudou tyto využívat ve svůj prospěch. Konkurence je základním motorem ekonomiky. Představa paní psycholožky je čistá bohapustá utopie.
Pane Wagnere, děkuji, jistě nejen za sebe.
"Konkurence je základním motorem ekonomiky. Představa paní psycholožky je čistá bohapustá utopie."
Souhlasím. Někteří lidé se snaží změnit současný ráz světa z levicových pozic. Nejedná se však o komunisty. Je to slepenec Zelených, trockistů, anarchistů,... říká se jim "nová levice".
V konkurenceschopnosti jsme až třicátí první ze sto třiceti osmi zemí.
Dovozuji, že je to důsledek našeho zastaralého rakouskouherského biflovaní a soutěžení.
Tentokrát Nováčková vynechala doporučení internátní Summerhill, kde nebyl představitelný antisemitismus.Místo toho předhazuje školní totalitní kibuc Sudbury, kde držet hubu a krok naučí každého hlasováním většina jeho spolužáků. A že prý tam nemají problém se šikanou. No jakpak by mohli mít, vždyť šikana je tam zákonem. Copak se s tou demokracií pro jednadvacáté století všichni zbláznili? Naložit na dítě od čtyř let diktát většiny je zločin. Je to výchova otroků a doslova "kusů" do budoucího stáda.
Učitelka soukromé školy Jana Králová: „Paní Nováčkovou znám, mám s ní mnoho hodin jejích seminářů o respektujícím přístupu, respektovat a být respektován. Propojení vývojové psychologie s pedagogikou, o soutěžení ve školách, třeba i o důslednosti rodičů a pedagogů .... Je toho hodně. Naprosto s ní souhlasím, proto neznámkuji. Známka škatulkuje dítě do jednoho z pěti šuplíčků (pět známek). Srovnává děti mezi sebou, nehledí na to, že každé dítě má jiné možnosti. Soutěžení ve třídě? Učitelka vyhlašuje soutěž o nejlepšího počtáře, třeba v násobilce. Dítě, které je nadané na matematiku bude pořád první, bude oblíbencem, protože učitelce nedá žádnou práci, bude dávat toto dítě za vzor ostatním, což ani trochu neprospěje k bezpečnému klimatu ve třídě. O narušené vztahy v kolektivu je zaděláno. Jiný žák, který na matematiku moc není, co on? Jednou to zkusí, bude poslední, podruhé, bude poslední, bude vždycky poslední, tak proč by se příště snažil? Nezájem o násobení, později třeba i matematiku, no a končí nezájmem o školu, vzdělání, povinnost. Dítě je odraženo od vzdělání mnohdy od první třídy.“
http://www.sinagl.cz/z-korespondence/6672-reforma-skolstvi-musi-byt-reformou-zivota-a-sklidi-odpor.html
30. září 2016 16:32
Bohužel, je to o IQ. Soutěživost je přirozená věc zakódována v genech. "Neporučíme větru, dešti". Soutěživost, konkurence je základem toho, čím je člověk dnešního typu. Nepřeceňuji proto výchovu nad genetikou.
Dítě je odraženo od vzdělání
Na druhou stranu ale, když se dítě od státní školy odrazí hodně a včas, je uchráněno od biflování na dalších nepřístojností.
Rychlost a pořadí při zpracování zadání jsem nikdy nepojímal jako kritérium hodnocení. Když někdo zahlásil, že už to má, poradil jsem mu, ať si to radši ještě překontoluje, nebo ať zpracuje další variantu.
Pak jsem jednou viděl nějaké video s příkladem dobré praxe, kdy učitel, zjevně prototyp učitele pro dvacáté první století, motivoval děti k vyššímu vzdělávacímu výkonu různými odměnami od bodíků až po příslib, že kdo to bude mít dřív, než ostatní, může si jít polehnout dozadu na kobereček. Říkal jsem si tenkrát, že až se provalí ta moje nevstřícnost k soutěžení, budu mít patrně didaktický problém.
A ejhle! Vypadá to, že jsem předběhl dobu. Jen si někdy říkám, jestli náhodou někteří školní psychologové a odborníci na vzdělání vůbec, nestřídají svoje doručení pravidelně v, řekněme, pětiletém cyklu. Až se jedno doporučení v praxi usadí, začnou hlásat pravý opak. Nevíte někdo, jak to měla Jana Nováčková dřív?
Učitelka Králová, jak ji prezentuje pan Šinágl, je odstrašující ukázkou vemlouvavého destruktivního působení podnikatelky Nováčkové, cit: „ Naprosto s ní souhlasím, proto neznámkuji. Známka škatulkuje dítě do jednoho z pěti šuplíčků (pět známek). Srovnává děti mezi sebou, nehledí na to, že každé dítě má jiné možnosti.“. Pomiňme na chvíli, že toto tvrzení není pravdivé a zůstaňme jen u počínání učitelky Králové, z něhož dovozuji, že když něco odsoudí Nováčková, tak to pro ni má sílu zákona. S tou klasifikací se to má ovšem jinak, pane Šinágle, viz § 51 školského zákona. O způsobu hodnocení rozhoduje ředitel školy, u tzv. soukromé školy navíc se souhlasem školské rady (není totožná s pedagogickou radou, kterou tvoří všichni pedagogičtí pracovníci). Paní Králová do způsobu hodnocení výsledků vzdělávání žáků nemá co mluvit, ani s oporou mnoha hodin seminářů u podnikatelky Nováčkové. Někdo by také měl podnikatelce Nováčkové připomenout, že psychologie je experimentální věda, ne teorie marketinku. Další její typický straw man je podsunutí nějaké absurdity, jako např. soutěže „o početního krále“ a následné vyvrácení podsunutého příkladu. Na takových demagogických prohlášeních staví pak redaktorka Kvačková rozhovor v LN, v jednom z nejčtenějších českých deníků. Svou „autoritou“ zpravidla ty strašáky na ČŠ bez důkazu podpoří evidentně podjatý pan Václavík, jinak vedoucí „Laboratoře alternativního vzdělávání“. Co na tom, že se pravděpodobně nikde žádná soutěž o početního krále nekoná. Učitelé opravdu nejsou takoví hlupáci, za které je mají podnikatelka Nováčková a vysokoškolský pedagog Václavík. Vykládat, že pokud by došlo k zákazu soutěžení, někdo by rázem neuměl učit, je důkazem, že někteří by opravdu učit neměli.
Soutěž je o tom, že se dozvím, kdo je lepší než já, nebo naopak - kdo je horší než já. Neříká to nic o mých vědomostech a dovednostech. Když budu 20x poslední v matematickém králi, znamená to pouze porovnání s ostatními (ovšem pozor, jednooký mezi slepými králem, takže záleží, v jaké třídě soutěžím). Navíc si odnesu možná frustraci, nenávist k matematice, posměch spolužáků atd. Tohle má učit škola? Žádnou takovou klíčovou kompetenci jsem nenašla.
Soutěž je o tom, že se dozvím, kdo je lepší než já, nebo naopak - kdo je horší než já.
A proto navrhuji zakázat olympiády a spol. Já nechci vědět, kdo všechno je v tenisu, biatlonu, desetiboji a golfu lepší než já. Stresuje mne to.
Neříká to nic o mých vědomostech a dovednostech.
Omyl. Když jsem poslední, tak to o mých vědomostech a dovednostech říká, že jsou horší, nežli u všech ostatních. A že bych tedy měl asi začít víc makat.
Nevím, jak jinak bych se to dozvěděl.
Říká se tomu zpětná vazba a je to důvod, proč většina živých organismů nevymře a systémy se nezhroutí.
Když budu 20x poslední v matematickém králi, znamená to pouze porovnání s ostatními ovšem pozor, jednooký mezi slepými králem, takže záleží, v jaké třídě soutěžím).
Jak už psal kolega Novotný. A kdo vlastně ve třídách organizuje ty soutěže o početního krále? Já nezažil žádnou ani jako žák, ani jako učitel u kolegů.
Ano. Předpokládejme, že žáci nejsou idioti. Když tedy učitel zadá úkol, který žáci vypracovávají samostatně, pravděpodobně si ostatní všimnou, že někdo skončil dřív než ostatní a že má výsledek správně. Co s tím, prosím? Zakážeme těm dobrým, aby byli lepší, nežli ostatní?
Zakážeme v tělocviku měřit čas na stovce a délku skoku do dálky?
Jak jsem psal už 27. září 2016 19:54.
Zrušme klasifikaci, hodnocení prospěchu a svět bude krásný.
Navíc si odnesu možná frustraci, nenávist k matematice, posměch spolužáků atd. Tohle má učit škola?
A smí tedy škola ještě vůbec učit?
Tedy předkládat žákům znalosti, pokusit se je něco naučit a pak ověřit, jak úspěšný tento pokus byl?
Také jsem si nevšiml, že by snad škola učila posměch spolužáků.
Jestli má škola něčemu naučit, pak je to fakt, že hodnota člověka se neměří počtem jedniček či pětek. A případnému posměchu by měl učitel vždy zabránit. Třeba připomínkou toho, že pětkař v matematice je nejrychlejší v běhu.
Ona totiž chyba nespočívá v hodnocení výkonu žáka, ale zaměňování hodnoty výkonu s hodnotou člověka.
Není špatné říct, že někdo je lepší v něčem a někdo jiný udělal chybu. Špatné je říct, že je kvůli tomu lepší, nebo horší, nežli jiní.
Když si tohoto rozdílu není vědom někdo, kdo je profesí učitel, nebo psycholog, nejspíš by neměl takovou profesi vykonávat.
Žádnou takovou klíčovou kompetenci jsem nenašla.
Slovní spojení "klíčová kompetence" se mezi slušnými lidmi píše do uvozovek. :-)
Paní Sádovská, "matematického krále" uvedla na scénu ve svém rozhovoru pro LN jako typický strašák (podsunuté tvrzení) podnikatelka Nováčková. Škola nic takového neučí a pochybuji, že by to někdo někde provozoval. Kde konkrétně, kromě kázání podnikatelky Nováčkové, podle Vás existuje jakýkoliv příklad, že by učitel záměrně stigmatizoval žáky, aby některé z nich mohl ponížit, deklasovat, frustrovat, vybavit je celoživotní nenávistí k předmětu učitelovy aprobace, dělat z nich vysmívané otloukánky atd.? Tvrzení Nováčkové je nesmysl, ale dobře se na tom ukazuje, že škola je jedna velká špatnost, což je součástí jejího podnikání. Mohla byste vysvětlit, koho a na co se vlastně ptáte svým: "Tohle má učit škola?"
Pane Novotný, děkuji Vám, že mi zde děláte reklamu.
Problém je v tom, že každý žijeme v jiném světě. Vy si myslíte, "že se pravděpodobně nikde žádná soutěž o početního krále nekoná", já zase mám důkazy, že takové soutěže probíhají. To pak je s Vámi těžká řeč. I s ohledem na to, že jste zde nedávno připustil svoji podjatost vyplývající z technického vzdělání.
P.S.: Pokud Vás zajímá problém "Tohle má učit škola?", je třeba se zabývat problematikou "skrytého kurikula".
já zase mám důkazy, že takové soutěže probíhají
Určitě by se dalo najít pár videí na portálech o vzdělávání v sekci příklady dobré praxe podpory motivace pro zvýšení konkurenceschopnosti absolventů škol v dnes tak překotně se měnícím světě.
"Já zase mám důkazy, že takové soutěže probíhají. "
A TAK SEM S NIMI!
1. Kolik procent učitelů tuto soutěž provozuje?
2. JAK často?
Jinak pan Novotný nenapsal, že "NIKDE neprobíhá daná soutěž..." nevím, jestli rozumíte slovu "pravděpodobně"( - jaké máte Vy to vzdělání?), takže těžká řeč je s Vámi, když nechápete napsaný text, pane Václavíku.
Tak u nás ve vsi soutěž Matematický král doporučuje 5 učitelů z 5. Hlavně jsem u dětí viděla, že jakmile se řekne Hned, teď, tak mají blok, přitom počítat zvládaly.
Jinak olympiády nezakazovat, těch se lidé účastní dobrovolně, je to jejich volba.
K názoru: Omyl. Když jsem poslední, tak to o mých vědomostech a dovednostech říká, že jsou horší, nežli u všech ostatních. A že bych tedy měl asi začít víc makat. - Víc makat, abych se vyrovnala druhým v rychlosti (takové "s chutí" potkávám v silničním provozu - první za každou cenu). Nebo si najít partu pomalíků a budu král zas já - vypovídá to o tom, s kým se porovnávám. Jsou jiné metody výuky, vhodnější.
A že bych tedy měl asi začít víc makat. - Víc makat, abych se vyrovnala druhým v rychlosti (takové "s chutí" potkávám v silničním provozu - první za každou cenu).
Tedy promiňte, kolegyně Sádovská, ale plést dohromady snahu žáků o zlepšení se v matematice se snahou léčit si komplexy ega prostřednictvím rychlé jízdy u dospělých - to je nonsens, jehož absurdnost snad musí být jasná i Vám.
Jsou jiné metody výuky, vhodnější.
Povídejte, přehánějte.
Hlavně, jak se v těchto metodách poskytuje zpětná vazba žákovi, který něco nezvládnul, či rovnou odflákl a jak se přitom brání jeho frustraci z toho, že soused stejnou chybu neudělal.
Dobrá zpětná vazba mi připadá třeba například to, že žák zjistí, že má všechny příklady vypočítané správně. Bez ohledu na to, jestli to měl spolužák dřív. Víte, já nějak v dětech nevidím úmysl, že by něco rovnou odflákly a byly frustrované, že soused nemá stejnou chybu, takže téhle úvaze nerozumím. A omlouvám se slušným lidem, že klíčové kompetence nepíšu do uvozovek. Mně připadají dobré. Tak na shledanou:-)
Víte, já nějak v dětech nevidím úmysl, že by něco rovnou odflákly
Omlouvám se, kolegyně Sádovská, ale dovolte mi tipnout si. Že Vy učíte na prvním stupni?
Dobrá zpětná vazba mi připadá třeba například to, že žák zjistí, že má všechny příklady vypočítané správně.
A když nemá?
Bez ohledu na to, jestli to měl spolužák dřív.
Ale tuhle "zpětnou vazbu" přece nedává učitel. To snad ten žák vidí, ne?
klíčové kompetence nepíšu do uvozovek. Mně připadají dobré.
Inu, každý si nese svůj kříž. :-)
Okomentovat