Rozhovor s Kateřinou Valachovou přináší dnešní vydání Deníku.cz. Ministryně školství mluví o rozpočtu, nutných změnách ve financování škol, neuspokojivé práci některých krajů i o tom, jak má vypadat moderní škola v 21. století.
„...kvůli handrkování nad méně zásadními věcmi jsme v minulých letech nevedli s odbornou veřejností, rodiči i dětmi seriózní debatu o tom, jak má škola ve 21. století vypadat, kam směřujeme, jaké potřebujeme kompetence i pomocníky, aby učitel zvládl to, co se od něj očekává. Není to nejen dobře popsáno, ale ani se o tom příliš nemluví, byť je to podle mě podstata věci. Nechci tím říct, že je všechno špatně a nemáme se čím pochlubit. Naopak si myslím, že je u nás řada škol všech stupňů, jež snesou srovnání s nejkvalitnějšími stánky vzdělání v okolních zemích. Nemusíme brečet v koutě, že tu nemáme nic, na čem by se dalo stavět,“ říká Kateřina Valachová v rozhovoru.
V rozhovoru zazní i tyto otázky a odpovědi
 |
| Kateřina Valachová (FOTO: www.vláda.cz) |
Jsem si absolutně jistá, že změna financování je klíč, bez něhož se nepohneme. Není náhoda, že se k ní nepřistoupilo plných dvacet let, asi to není perfektní politické portfolio zaručující úspěch u voličů. Neznám ale žádnou odbornou asociaci, odbory nebo zaměstnavatelské svazy, které by popíraly fakt, že systém financování na hlavu je naprosto nevhodný, má negativní dopady dovnitř vzdělávací soustavy a potřebuje změnu...
Není možné, aby se jinak financovala škola ve velké pražské aglomeraci, malé obci na Vysočině nebo Zlínském kraji. A přesně takto nespravedlivě v současnosti systém funguje. Každý asi pochopí, že na výplatnici učitele by nemělo mít vliv, jestli připravuje dvanáct nebo sedmnáct dětí. Neexistuje zkratkovité spojení mezi tím, kolik dětí učí, a jeho ohodnocením.
Jak to tedy je s obsahem vzdělání, je vyhovující?
Pravda je, že výkonnostní hodnocení v našem školství zatím převládá. Hodně to souvisí s tím, jak připravujeme budoucí učitele a jak probíhá jejich začleňování do pedagogického týmu. Je otázka, kolik času při všech povinnostech mají na hloubání nad oborovými didaktikami, vzájemnou podporu v nových metodách výuky, návštěvy ve třídách kvůli inspiraci. Je fér přiznat, že podmínky pro tuto nadstavbu nejsou stoprocentní...
Znepokojuje vás, že se množí zakládání soukromých základních škol, neboť rodiče si přejí pro své děti jiný typ vzdělání?
Velmi často to dělají rodiče, kteří jsou moji vrstevníci. Proto o tom dost často mluvím třeba s přáteli, kteří se rozhodli jít touto cestou. Osobně nejsem příznivcem zakládání soukromých škol. Není systémové, aby vznikala nová a nová zařízení podle toho, jak děti stárnou od mateřských po střední školy. Navíc mám dojem, že proalternativní rodiče nemají příliš zájem hovořit o kvalitě veřejných škol, o jejich posouvání žádoucím směrem. Občas za mnou přicházejí kolegové z privátní sféry s nějakými náměty, a když je vyzvu, aby je rozpracovali i pro veřejné školství, už je pak nikdy nevidím. Motivy některých počinů tedy mohou být různé. Pro mě je základ veřejné školství.
Celý rozhovor naleznete zde
6 komentářů:
no vida:
Budete dceru nabádat, že musí mít samé jedničky a hodně se učit, aby složila povinné přijímací zkoušky na střední školu, uspěla u státní maturity z matematiky, dostala se na prestižní vysokou školu? Nebo budete klást důraz na komunikaci se spolužáky, sociální dovednosti?
Teď musím s pravdou ven a říct, že mí rodiče byli přesně takoví, jak jste popsala v první otázce, což mě dost stresovalo. Doufám, že já taková nebudu. Když zpětně vzpomínám na školu, známky mi nepřijdou vůbec důležité. Navíc při pohledu na osudy některých spolužáků vidím, že jejich kariéra a úspěch častokrát vůbec nekorespondují s tím, co měli na vysvědčení.
To o financování je samozřejmě blábol. Primární je absolutní podfinancování. Dále je třeba odlišit financování MŠ a ZŠ od SŠ, které navíc deformuje zřizovatelská role krajů. Demografická křivka samozřejmě ovlivňuje školství, ale pokud jsou děti na ZŠ 9 let (a u řady škol, kde je připojena i MŠ až 12 let), není téměř co řešit. Jiná je samozřejmě situace u SŠ, kde jsou žáci 2-4 roky. Ale to je na delší rozbor. V příštím týdnu budu základní teze publikovat v HN.
jejich kariéra a úspěch častokrát vůbec nekorespondují s tím, co měli na vysvědčení.
Možná by úplně stačilo, kdyby paní ministryně sepsala seznam vědomostí, které jsou třeba k tomu, aby se člověk stal ministrem. Měli bychom to z první ruky a bylo by vyhráno.
"seznam vědomostí, které jsou třeba k tomu, aby se člověk stal ministrem"
Bohatě stačí, když bude prezentováno to, že 6% ze základu 27 000,- Kč není 2500,- Kč. To se někdo na informační stezce od MŠMT ke sdělovacím prostředkům minul o více než 1000,-Kč.
odpusť sklerotickému exkolegovi,ale stále mi není jasné jaký nový způsob se pí ministryně snaží zavést,hohoří o systému podle odučených hodin a také o systému podle tříd,jde o zásadně odlišné principy,ten první se uplatňuje na soukromých školách a ten druhý zde byl před 89 rokem,zná někdo z vás odpověď?
Odpověď je v novele školského zákona. K dobrovolnému čtení doporučuji pouze literárním a legislativním masochistům. Ředitelů, kteří se v tom chca nechca budou muset nějak vyznat, je mi fakt líto. Je to přibližně to, co tu bylo před r. 89, ale strašlivě složité (všelijaké koeficienty, zohlednění toho či onoho) a podle mého názoru schválně napsané tak, aby fakticky bylo co nejvíce moci ve financování škol (a tím de facto určování, co a jak bude a jestli i celá škola vůbec bude či nebude) centralizováno v rukou úředníků na MŠMT.
Okomentovat