„Největší problém českého vzdělávání je, že si neklade otázku, co se stane během následujících dvaceti třiceti let. Jde o symptom společenské negramotnosti, jako když negramotný jedinec žije ze dne na den. Žádné překvapení, že se pak jeho život odehrává jako série neočekávatelných událostí, s nimiž si nedokáže poradit. Totéž hrozí i nám, pokud se budeme chovat jako člověk, který neprošel ani třemi třídami základní školy,“ píše mimo jiné Bohumil Kartous ze společnosti EDUin v dnešních Hospodářských novinách.
 |
| Bohumil Kartous (FOTO: www.eduin.cz) |
Na ministerstvu školství jsou totiž zvyklí zabývat se pouze tím, co se děje ve školách a více méně jen v těch veřejných. Spektrum problémů, které se tam s vážnou tváří řeší, spadá do spektra servisně organizačních potíží všedního dne českých škol, pro něž je třeba najít řešení. S drobnou nadsázkou lze konstatovat, že jde o jakousi technickou správu, kde horizontem úvah je školní rok, volební období a v nejlepším případě vize na několik let dopředu...“
Celý text naleznete zde
10 komentářů:
Vzdělávání není člověk a tudíž nemůže přemýšlet.
............Největší problém českého vzdělávání je, že si neklade otázku, co se stane během následujících dvaceti třiceti let. ...........
Tak nám to řekněte, Bobe. Už se docela těším. Na co se mám připravit. A pak si zrovna jděte zařídit živnosťák na věštění. To dnes letí.
............Na ministerstvu školství jsou totiž zvyklí zabývat se pouze tím, co se děje ve školách a více méně jen v těch veřejných.............
Tak to jste na omylu. O tom nás přesvědčila včera paní ministryně v TV, když valila oči nad tím, co se ve školách děje.A rozčilovala se a zdálo se, že upřímně. Takže, ministerstvo neví, co se děje na školách.
Pak jsem si článek rozklikla celý. A zase tu máme Finsko a Singapur a.... prosím, vás, ve Finsku taky nemají Mikuláše, a přesto s tím dokáží žít. My jsme vždycky potřebovali být sovětštější než Sovětský 'Svaz. Některé sociální a kulturní prvky prostě na Česko nenavlíknete. Jako byste je nenavlíknul opačně, tedy kdybyste některé naše dobré věci vnucovat Finům. Proto jsme všichni tak hezky jinací.
Jo a k tomu názvu ministerstva - znáte ten citát ze Shakespeara o té růži?
Největším problémem českého školství jsou "moc přemýšlející" Bobové...
není plán rozvoje státu a společnosti pro 21. stol
chybí státní politika vzdělanosti na cca 30 let
od toho se odvíjí vzdělávací systém
základní součástí jest škola
Název miniserstva školství je opravdu problém, kvůli kterému v noci nespím a podepíše se na životě budoucích generací do sedmého pokolení.
PS Původně to byl překlep, ale zůstal tam záměrně.
Hoďte na něj deku.
A jak by Bob přeložil do angličtiny školství? Education! A zpět? Vzdělávání. A pak napíše článek o tom, že ve světě neexistují ministerstva školství, ale vzdělávání! Gratuluji, Bobe, trefa do středu!
Český školský frkál
Pan Kartous má, myslím, dobrou mediální pozici. Měl bych proto pro něho a naše nestranná veřejnoprávní média jeden námět uskutečnitelný ve spolupráci neziskovek, MŠMT a školských odborů na straně jedné a rodičů, učitelů a zřizovatelů škol na straně druhé:
Nechť se zástupci těch dvou stran sejdou třeba na Strahovském stadiónu nebo v nějaké jiné pořádně velké aréně. Dětské frkačky a klíče povoleny, doporučeny a organizátory obstarány. Ta první strana třeba na ploše. Ta druhá, početnější strana třeba v hledišti. Konferenciér nechť položí několik otázek, co ti na té ploše udělali dobrého pro tu druhou většinovou stranu. A pak nechť umožní se té druhé straně k tomu vyjádřit. Doporučoval bych začít třeba pořadím priorit MŠMT. Pokračoval bych velikostí školského rozpočtu, účelností a efektivností využití EU a jiných dotací, efektivností práce školsko-resortních organizací. Atd. Souhlas by se vyjadřoval frkačmami. Nesouhlas klíči. A vidělo a slyšelo by se...
Myslíte, že se toho pan Kartous a naše nestranná veřejnoprávní média ujmou?
:)))
V dávných dobách transformace české společnosti (1994) byla v našem parlamentu položena otázka, zda by se nový školský zákon neměl jmenovat spíš "zákon o vzdělávání". Kritici takové změny (to by byl začátek konce našeho školství!) neuspěli, "školský zákon" se nakonec objevil alespoň v závorce.
Mohli bychom uzavírat sázky, zda se ministerstvo školství nakonec nezmění na ministerstvo vzdělávání. Z pohledu 25 let zpátky a pár let dopředu bych to tak viděl. Pan Kartous má pravdu.
Okomentovat