Na polovině středních škol v Česku proběhly v minulých týdnech jednotné přijímací zkoušky. Školy už podruhé vyzkoušely testy z češtiny a matematiky od Cermatu, který připravuje i maturity. Letos dopadli uchazeči hůře než loni. Zhoršili se zejména v matematice, průměrný výsledek uchazečů o čtyřleté obory poklesl oproti loňsku o necelé čtyři procentní body. Rovněž v matematice nejvíce propadli i uchazeči o osmiletá gymnázia. Dosáhli průměrné úspěšnosti necelých 43 procent, což je o 11 procentních bodů méně než loni na jaře.
Z článku
Markéty Hronové v Aktuálně.cz vybíráme:
S jednotnými přijímacími zkouškami přišel bývalý ministr školství Marcel Chládek. Netajil se tím, že je zavádí proto, aby více žáků chodilo na učňovské školy. Každý nemůže mít maturitu, říkával. Podle Zajíčka se zdá, že po dvouletém testování jednotných přijímacích zkoušek se učňovské obory skutečně plní více. "To jsou informace, které mám z Unie učňovských zařízení. Ale nejsou to žádné statistiky, jen pocity ředitelů, kteří to léta dělají," říká.
23 komentářů:
Zbývá se zeptat několik otázek.
Bylo to nakalibrované dobře?
Kdo může za "absurdní neznalost matematických operací"?
Proč je nutný časový limit 60 minut? Proč ne 180? Nebo 30?
Jak to, že ředitelé učňáků nemají k dispozici data?
Proč jsou nadále největší skupinou nezaměstnaných vyučení, když průmysl potřebuje 150000 pracovníku?
Ano. Výsledky odpovídájí skutečnosti.
Žáci. Neučí se, jak by se učit měli.
Protože 180 minut je hodně a 30 je málo.
To nevím. Požádali ředitelé o ta data?
Protože průmysl potřebuje pracovníky, ne zaměstnance.
No tak, když budeme dávat děckám do testů z matematiky příklady z učiva, které ještě nemají probráno, tak se nedivme, že úspěšnost není nic moc. Např. procenta se u sedmáků tedy u žáků hlásících se na šestileté gymnázia probírají až jako poslední aritmetické učivo tudíž v květnu.
Pardon?
Přijímačky na střední školy dopadly hůř než loni.
Na střední školy. Ne na nižší stupeň víceletých gymnázií s poměrně zvláštním a značně nesystémovým přístupem k přechodu na vyšší stupeň, tedy onu střední školu, kde se vůbec žádné příjmačky neodehrávají(!)
"Bylo to nakalibrované dobře?"
To je jistě relevantní otázka, nicméně vzhledem k tomu, že hranici úspěšnosti určují ředitelé škol, není nutné na ni hledat odpověď. Jediné, co lze mezi sebou porovnávat, budou jednotliví žáci a jednotlivé školy, nikoliv výsledky z různých let. Bezpečná cesta, jak zajistit 100% reliabilitu v čase, neexistuje.
"Kdo může za "absurdní neznalost matematických operací"?"
A kdo sakra může za to, že nejsem od třiceti guvernérem ČNB?
"Proč je nutný časový limit 60 minut? Proč ne 180? Nebo 30?"
A proč se ty testy píší na papír a ne do písku? A proč ve školní třídě a ne na pláži v Karibiku? A proč u toho děti sedí a neleží? Určitě, kdyby to vyplňovaly vleže, na pláži v Karibiku, tak by to dopadlo podstatně lépe.
Víte, tajnej, já vím, že je to k nevíře, s vašimi kognitivními schopnostmi, ale zkuste si představit, že matematici tuší, že řešit lineární rovnici o jedné neznámé netrvá dvě vteřiny, ani dvě hodiny. Že se to dá snadno vyzkoušet a že kdo jí nevyřeší za 5 minut, tak jí nevyřeší vůbec.
"Proč jsou nadále největší skupinou nezaměstnaných vyučení, když průmysl potřebuje 150000 pracovníku?"
Jasně. Zpráva Tajného rádia z roku 2020: "Nejhorší výsledky v povinné maturitě z matematiky zaznamenal Severomoravský kraj. Neuspělo 35% maturantů. Na základě tohoto poznání se 150 rodin rozhodlo přestěhovat se ze Severomoravského kraje do Prahy, aby měli jejich potomci v opravném termínu vyšší šanci na úspěch. V Praze je dlouhodobě nejnižší míra neúspěšnosti a to okolo 11%." Vítejte ve 21. století. Století temna v hlavách
"U osmiletých gymnázií se také trochu změnila struktura uchazečů, doplnil. Zatímco loni se na tento typ škol hlásilo 10 tisíc dětí, letos jich bylo 13 500." Zájem o selektivní vzdělávání roste.
1. května 2016 16:03
Zdeněk Sotolář
A divíte se? Přízrak inkluze straší rodiče i jejich potomky od rána do večera. Nyní se "přebytky" přemístí na soukromé školy. A veřejné základní školství? Pro sociálně slabé a děti s LMP (50-69 IQ). Z běžných ZŠ se tak rychle stanou "nové praktické školy".
Nedivím se. Jen se mi zdá, že ta čísla naše obavy potvrzují.
Proč 60 minut a ne 180 nebo 30?
Protože 180 minut je hodně a 30 je málo.
Proč je 180 minut hodně a 30 málo? Ve 30 minutách by to většina nestihla, ale v 60 minutách už ano, alespoň cca 61% v průměru. Co kdyby bylo více času, třeba tři hodiny? Kolik by jich asi uspělo? Asi příliš mnoho, což by nebylo Cermatu a jeho zadavatelům po chuti. Proč je čas důležitý? Časový tlak totiž znamená, že žáci musí nejen ovládat postupy, ale i umět velmi rychle a ve stresu najít ten správný a rychle a správně počítat. Časový limit je tedy používán jako další, konstantní a důležitý distraktor.
Až se změní financování škol to bude teprve paráda. Ve třídě bude sedět pět pečlivě vytříděných talentů, práce a opravování bude pomálu, peněz bude stejně. Ta slast.
Počkat. Chceme vědět co žáci umí a jestli to umí použít. Nikoliv, chceme vědět co vědí, jestli to umí použít a jestli umí rychle pracovat pod časovým tlakem, ve stresu. To ale už nemá co dělat s matematikou (ani jinými předměty). To má co dělat z psychickou odolností vůči stresu.
Má to také co dělat s tím, jak a jestli učitel žáky na test připravuje, jestli je systematicky připravuje na počet úloh a na úroveň stresu s testem spojenou. Zde je mimochodem krásná a lukrativní "niche" pro obchodníky se vzděláváním. Takže otázka zní, chceme skutečně vědět co žáci umí, nebo jen potřebujeme nějakou, jakoukoliv překážku, která nám žáky pěkně vytřídí, jak z gustem ve článku říká pan ředitel Cermatu, načež se chlubí přidanou úlohou navíc aby snad stresu nebylo málo.
Kdo může za absurdní neznalost matematických operací?
Žáci. Neučí se, jak by se učit měli.
Skvělé. Pokud to myslíte tak, že jsou žáci líní, jsem pro samostudium, Khanovu školu, Google, MOOC a podobné metody. Učitele netřeba, naopak je nevítanou subjektivní distrakcí. Ušetří se. Pokud se však žáci neučí, jak by se učit měli také kvůli neschopnosti učitelů matematiky, je přijímací test nefér.
Ten nebožák ředitel, který v článku horuje za státem danou čáru a jeden pokus, přičemž argumentuje: "Když si dítě usmyslí, že chce být pianistou, přihlásí se na konzervatoř a tam neudělá zkoušky, protože nemá talent, také ho nepřijmou. Brání mu ve vzdělávání? Brání, a tohle je úplně to samé. Jen v jiné rovině a nikdo to nechce slyšet," říká Zajíček.
Krom toho, že pan ředitel evidentně rád nastavuje laťky, je jeho argumentace lichá, jelikož, učitelé, kteří přijímají na konzervatoř jsou předpokládám hudebníci a dovedou i ze zpackané skladby rozeznat hudební talent, který jen potřebuje správným vedením rozvinout, navíc v akademickém úspěchu žáka nejde jen o talent (IQ), ale často i o schopnost a vůli tvrdě pracovat.
"Hm, nemá talent. Kuzma Kuzmič je támhle."
Karel Ingfeld Prácheňský ve hře Záskok
Snazil jsem se precist cely puvodni clanek, ale nejak jsem tam v tom pocitani procent nenasel kolika zaku se tykalo letosni a kolika lonske testovani centralnich prijimacek...
Pak se ten titulek clanku da chapat i trochu jinak...
Tentokrát s Tajným přece jenom souhlasím. Taky mám neodbytný pocit, že přijímačky ve stylu
"Přátelé, chvátám, chvátám, nemám chvíli klid.
Já tam, já tam, dávno už měl být.
Ne, ne, ne, nesnídám, nesvačím,
nestihnu to nestačím.
Promiňte, vážení, mám veliké zpoždění.
Bez dechu, ve spěchu,
ženu si to po mechu.
Pověřen úkoly, ženu si to po poli.
Přátelé, chvátám, chvátám, nemám chvíli klid.
Já tam, já tam, dávno už měl být.
Ne, ne, ne nesnídám, nesvačím,
nestihnu to nestačím.
Promiňte, vážení, mám veliké zpoždění."
nepřijdou až tak vhodné.
Cituji z článku:
"Testovaní někdy vykazují až absurdní neznalost matematických operací," upozornil ředitel Centra pro zjišťování výsledků vzdělávání (Cermat) Jiří Zíka.
Taky to o našich žácích vím, dokonce už více než 20 let. Nejspíš se to za tu dobu v průměru nijak významně nezměnilo. K lepšímu ani k horšímu. Určitě pak na těch školách, které se účastní projektu Kalibro.
Co je však podstatné: Ředitel instituce, která disponuje informacemi o tom, jak test řešily desítky tisíc žáků, poskytuje veřejnosti ZCELA BANÁLNÍ a téměř bezobsažné informace. Cermat už ví u každé testové úlohy, jak ji žáci řešili a v čem přesně chybovali (například kolik z nich vybralo A, když správné bylo C).
Tyhle informace mají být na webu! Nemluvě o anonymizovaných prvotních datech, aby si každý mohl spočítat, co ho napadne. Zda třeba kluci počítali líp než děvčata (a které úlohy), zda ti, co dopadli dobře v matice, dopadli dobře také v češtině, komu vyhovuje zásadní úloha o dokonavých a nedokonavých slovesech, a komu naopak ne. A tak dále, a tak dále.
Namísto toho musejí všichni čekat, co významného se Cermat v půli června uráčí veřejnosti sdělit.
TOMU ŘÍKÁM SERVIS!
"navíc v akademickém úspěchu žáka nejde jen o talent (IQ), ale často i o schopnost a vůli tvrdě pracovat."
Někteří ředitelé SŠ to ještě mohou zohlednit a někteří zohledňují (průměr ze ZŠ, odpuštění přijímaček, body za soutěže a olympiády). Ale jaké jsou přijímačky na VŠ především (ale nejenom) pomocí Scio? Jak fakulty hodnotí schopnost a vůli pracovat? V pondělí začíná maturitní kolotoč. Vědí studeni, že jim to usilí bude k ničemu?
Samozřejmě vůbec nejde o to, zda se někdo něco "uráčí" - a O. Botlík to ví nejlépe.
"Vybral jsem např. úlohu 6 z přijímacích zkoušek" na čtyřleté SŠ:
Farmář přivezl na trh brambory. Za první hodinu prodal dvě pětiny přivezených
brambor, za druhou hodinu prodal pět šestin zbývajících brambor a během třetí hodiny
doprodal posledních 40 kg brambor.
Nemyslím si, že to byly těžké příklady. A nikdo je nemusel řešit ani tři hodiny. Kde hledat viníky?
Téma dostatku či nedostatku času k úspěšnému řešení zkušebních úloh je bezesporu zajímavé.
Představuji si, jak si v restauraci objednávám svou obvyklou hotovku, to jest hovězí guláš s šesti. Po několika urgencích v průběhu první půlhodiny čekání mi číšník sděluje, že kuchař pracuje svým tempem a rozhodně musí zažít úspěch, prostěěě. Na konci druhé půlhodiny mi pak přináši koprovou omáčku s pečenou okurkou a rýží.
1. května 2016 22:12
Tak tedy dobrou chuť.
...během třetí hodiny doprodal posledních 40 kg brambor.
Pokud je to doopravdy letošní zkušební úloha, pak je to ještě horší, než byla ta loňská maturitní čepice. Jestliže třetí hodinu prodal posledních 40kg brambor, pak musel před tím prodat dávku 40 kg brambor nejméně dvakrát. Zadání úlohy je zjevně nejednoznačné. Není zřejmé, kolik brambor ve stánku už bylo ze včerejšího dne, a kolik jich zbylo na zítřek. Byla-li by k zaškrtnutí i možnost prodeje ten den 120 kg, neváhal bych ani vteřinku.
"Proč jsou nadále největší skupinou nezaměstnaných vyučení, když průmysl potřebuje 150000 pracovníku?"
Protože průmysl potřebuje pracovníky, ne zaměstnance.
Jak tento problém vyřeší nahnání více učňů do učilišť?
Jak tento problém vyřeší nahnání více učňů do učilišť?
Jak tento problém vyřeší nenahnání více učňů do učilišť?
Okomentovat