Vzhledem k neutuchajícím diskusím na maturitní téma znovu uvádíme návrh Asociace češtinářů na podobu maturitní zkoušky z českého jazyka a literatury. Byl publikován právě před třemi roky, a přestože mezitím nová maturita prošla určitou proměnou, podle našeho názoru nezastaral. Naopak, například v oblasti didaktického testu nabízí východisko, jak se vyrovnat s nynějším – jinak neřešitelným – stavem, kdy na střední školy nastupuje a o maturitní zkoušku se uchází většina žáků z každého populačního ročníku.
Maturitní zkouška z českého jazyka a literatury
model 2018+
model 2018+
NÁVRH ASOCIACE STŘEDOŠKOLSKÝCH ČEŠTINÁŘŮ
Předkládaný model konkretizuje předchozí analýzu naší asociace Východiska a cíle maturitní zkoušky,zveřejněnou na webu ASČ (http://ascestinaru.cz/vychodiska-a-cile-maturitni-zkousky/).
Obecný rámec maturitní zkoušky
1. Zkouška je komplexní a má tři části: maturitní test (soubor testových úloh)[1], písemnou slohovou práci a ústní zkoušku.
a) V maturitním testu žák prokáže osvojení interpretačních dovedností v širším komunikačním smyslu (tedy ve všech stylových oblastech, nejen na textech uměleckých); v menší míře pak znalost literární vědy a jazykovědy a dovednosti od této znalosti odvozené.[2]
b) V písemné slohové práci žák prokazuje osvojení dovedností spojených s produkcí textu ze širokého spektra funkčněstylových oblastí, z nichž si vybírá jedno konkrétní téma.
c) V ústní zkoušce jsou ověřovány dovednosti směřující k analýze uměleckého i neuměleckého textu, a to s využitím znalostí literární vědy a jazykovědy (včetně stylistiky); dále se ověřují kompetence související s požadavky na mluvený projev (mj. plynné užívání spisovného jazyka, kompoziční rozvržení projevu, dodržení časových dispozic projevu a schopnost obhájit názor v reakci na námitku oponenta).
a) V maturitním testu žák prokáže osvojení interpretačních dovedností v širším komunikačním smyslu (tedy ve všech stylových oblastech, nejen na textech uměleckých); v menší míře pak znalost literární vědy a jazykovědy a dovednosti od této znalosti odvozené.[2]
b) V písemné slohové práci žák prokazuje osvojení dovedností spojených s produkcí textu ze širokého spektra funkčněstylových oblastí, z nichž si vybírá jedno konkrétní téma.
c) V ústní zkoušce jsou ověřovány dovednosti směřující k analýze uměleckého i neuměleckého textu, a to s využitím znalostí literární vědy a jazykovědy (včetně stylistiky); dále se ověřují kompetence související s požadavky na mluvený projev (mj. plynné užívání spisovného jazyka, kompoziční rozvržení projevu, dodržení časových dispozic projevu a schopnost obhájit názor v reakci na námitku oponenta).
2. Žák si v každé části zkoušky může zvolit buď základ, nebo nadstavbovou nabídku. Nadstavbovou nabídku ASČ navrhuje ve snaze uchovat některé aspekty dřívější vyšší úrovně a nezavírat cestu k eventuálnímu budoucímu zohledňování maturitní zkoušky při přijímacím řízení na vysoké školy. Nadstavbová nabídka je koncipována jako organizačně jednodušší a levnější varianta vyšší úrovně.
Nadstavbová nabídka může být maturantem využita jak ve všech třech částech maturitní zkoušky, tak v kterékoli ze tří částí maturitní zkoušky samostatně. Lze tedy – i v návaznosti na požadavky vysokých škol a budoucích zaměstnavatelů – zvolit např. tyto kombinace:
– nadstavbová nabídka maturitního testu + nadstavbová nabídka písemné slohové práce+ základ ústní zkoušky;
– nadstavbová nabídka maturitního testu + základ písemné slohové práce + základ ústní zkoušky
– základ všech tří částí; nadstavbová nabídka všech tří částí atd.
Nadstavbová nabídka může být maturantem využita jak ve všech třech částech maturitní zkoušky, tak v kterékoli ze tří částí maturitní zkoušky samostatně. Lze tedy – i v návaznosti na požadavky vysokých škol a budoucích zaměstnavatelů – zvolit např. tyto kombinace:
– nadstavbová nabídka maturitního testu + nadstavbová nabídka písemné slohové práce+ základ ústní zkoušky;
– nadstavbová nabídka maturitního testu + základ písemné slohové práce + základ ústní zkoušky
– základ všech tří částí; nadstavbová nabídka všech tří částí atd.
3. Zkouška vychází z jednotné metodiky. Maturitní test, písemná slohová práce i ústní zkouška jsou připravovány i vyhodnocovány podle centrálně stanovených zásad. Obsah zkoušky je vázán na Katalog požadavků k maturitní zkoušce z českého jazyka a literatury.[3]
Hodnocení jednotlivých částí zkoušky se uvádí v procentech. Maximum je vždy 100%, neuplatňuje se žádná bonifikace za volbu nadstavby či srážka za volbu základu.
Celý článek na webu Asociace češtinářů
(jw)
16 komentářů:
Návrh správně požaduje stanovení minima, pod které již nelze jít. S tím plně souhlasím, stejně jako s vrácením hodnocení slohů nezávislým hodnotitelům. To zase budou brečet mnohé kolegyně ( a možná i někteří kolegové), jak jen oni znají své žáky a dokáží je spravedlivě ohodnotit. A za těmi slzičkami bude jak sláma z bot čouhat obava, že neumějí své žáky dobře připravit a mohlo by se na to přijít.
Bohužel nemohu souhlasit s nedstavbovou nabídkou. Inteligentní maturant si ji přeci dobrovolně nezvolí, to prokázala tzv. vyšší úroveň před několika lety. Skoro nikdo si ji nevolil. Proč taky.
Proč? Bude-li garance, že při testech nelze opisovat, stávají se testy Scio coby přijímačky zbytečné; postačí právě testy maturitní. A slušným humanitním fakultám základní úroveň stačit nemůže. Koneckonců už dnes funguje matematika plus.
Maturitní testy snad stanovují minimum znalostí. To, že by měly nahradit přijímačky na VŠ, je jen zbožné přání mšmt.
Jak vypadají maturity z mateřského jazyka v zemích EU? Takto?
Přesně tak, pane Sárközi! Fakt nechápu, co se to tady vymýšlí za podivnosti....Pojďme srovnávat, analyzovat, udělat nějaký rozumnější návrh.
Pojďme srovnávat, analyzovat, udělat nějaký rozumnější návrh.
Ano, ano! Srovnávejme, analyzujme a dělejme už jen rozumné návrhy. Zapojme i děti a ptejme se jich, jak a z čeho by chtěly maturovat. Ať si každé samo vybere, co jej nejvíce zajímá a co bude v životě určitě potřebovat. Jen už žádné biflování. Podpořme jejich kritické myšlení, zodpovědnost a autonomii pak především. Ať maturují svým tempem a podle svých možností tak, aby každé dítě mělo u maturity rovné příležitosti a zažilo úspěch.
Vždycky jsem úplně nadšený, jak neotřelé a překvapivé mají děti nápady. Proč by se nemohlo maturovat třeba z
- dělení se s ostatními o své vlastní zážitky, rady, zkušenosti, pohledy na život a názory,
- autentických inspirativních videí z nejrůznějších oblastí každodenního života, která dokážou skvěle pobavit, ale také poučit, nebo povzbudit,
- přicházení s neuvěřitelným množstvím inspirativních nápadů, jak obohatit kulinářské počínání každého z nás, vymýšlení originálních receptů a přinášení krásných fotografií,
- osvědčených a na vlastní kůži vyzkoušenýché rad, díky nimž můžeme bý krásnější, tipy na originálně upravené nehty, zdravé vlasy, pružnou pleť a další kamínky do mozaiky naší krásy,
- dodávaní módě našich ulic opravdový styl, díky němuž není náš šatník ani botník nudný, díky němuž se nebojíme experimentovat s módou.
Nebo tak nějak obdobně.
Jiné země? Rozumnější návrh? Proč se nediskutuje k PŘEDLOŽENÉMU? V čem nevyhovuje? Co neřeší?
Nelze diskutovat k předloženému návrhu bez znalosti kontextu. Školství v zemích EU se někam posunulo. Tento návrh to nereflektuje. Soustřeďuje se na akademické pojetí mateřského jazyka a na "otestování všeho". Diskuze by mohla probíhat v duchu "co potřebuje umět každý maturant" a "jak dosáhneme toho, aby se to naučil" a "jak ověříme, že to umí". Literární teorie to nebude, ale např. čtenářská gramotnost ano...
Myslím, že můžeme klidně diskutovat k věci hned. Fundamentální věcí je např. to, zdá má smysl nastavovat jednu úroveň zkoušky pro valnou většinou žáků v ročníku. V našich materiálech je zdůvodněno, proč to považujeme za zásadní překážku pro vytvoření dobré maturity. Jsou nějaké protiargumenty?
Co potřebuje umět maturant, máme v katalogu. Je třeba něco dodat, vypustit? Konkrétně a proč.
Katalogy pro jednotlivé úrovně se samozřejmě budou částečně lišit. V základní úrovni např. nebude epizeuxis, literární historie (v uceleném pojetí) a další, ale BEZ základů literární teorie se neobejde nikdo, už s ohledem na čtenářskou gramotnost.
Jak dosáhneme toho, aby se žáci něco naučili, není primárně maturitní problém. Nevím ani, co přesně se touto otázkou míní. Obecná odpověď zní - kvalitní výukou. Jak ověříme, že žáci něco umí, návrh ukazuje, s tím, že počítá s dnešními prvky maturity. Nová maturita v češtině - je-li uplatňována tak, jak uplatňována být má - dokáže rozlišit žáky nadané a pracovité od žáků, kteří těmito atributy neoplývají.
Doplněk k poslední větě: V principu dokáže rozlišit... Při dvou úrovních by to bylo samozřejmě markantnější.
RS: Literární teorie to nebude, ale např. čtenářská gramotnost ano...
Čtenářská grmaotnost patří určitě k výbavě maturanta. Ale je to ještě maturita z českého jazyka? Tak to nazvěme maturita z čtenářské gramotnosti.
Nenazýval bych to "maturita z...", ale prostě "maturita". Vedle čtenářské gramotnosti tam určitě patří i pravopis a samozřejmě také psaní textů (formulování myšlenek). Rovněž tam ale patří práce s počítači a prezentační dovednosti, což dnes součástí společné maturity není... Pokud se budeme na maturitu dívat nadále jako na "maturitu z... např. matematiky" nikam se neposuneme. To je právě největší problém tohoto návrhu. (Využití matematiky pro finanční gramotnost by určitě mělo být součástí nejen výuky, ale i maturity.)
Nemám nic proti např. počítačové gramotnosti, ale nedovedu si představit, podle jakých kritérií by mohl být výkon žáka hodnocen. Nabídněte zcela konkrétní řešení a rozpracujte vše do podoby, kde se tyhle zcela vágní představy promění na něco, k čemu lze vést debatu.
Když mi zdravotní sestra napichuje žílu, nepřemýšlím o tom, zda je počítačově gramotná a umí pravopisně správně psát texty.
zda je počítačově gramotná a umí pravopisně správně psát texty
Podmínkou postačující to bezesporu není. Ale osobně jsem v takovém případě klidnější. Z mnohaleté zkušenosti vím, totiž, že trdlo ledajaké mne spíš píchne do oka.
Okomentovat