Pro bezpečnost naší země není rozhodující armáda, ale učitelé. Útok na českou společnost přichází zevnitř našich hranic. Snaha o nestrannost učitele nesmí oslabovat náš postoj.
My učitelé si myslíme, že zatímco „velké věci“ se dějí ve velkém světě politiky nebo na mezinárodních bojištích, my se pouze staráme o děti. Velká dění sledujeme s pocitem, že na ně nemáme jak odpovědět. Že na nás nezáleží. Je načase přestat se obelhávat. Záleží na nás velmi.
Žijeme ve společnosti, kterou stále více ovládá strach – a jeho sestra nenávist. Autorita moudrých a rozumných se vytrácí. Navrch získávají ti, kteří povzbuzují jedny proti druhým - a daří se jim. Ulicemi pochodují tisíce jedněch, kteří něco křičí, ale i tisíce druhých, kteří křičí cosi opačného. Smysl pro odpovědnost se v takovém křiku vytrácí. Žijeme ve společnosti, které je čím dál víc jedno, co bude s Evropou, co bude s válkou rozvrácenými regiony, v jaké kondici bude svoboda v západní civilizaci za deset let.
Jestli se něčeho máme opravdu bát, pak to nejsou uprchlíci či teroristé, ale především naše vlastní narůstající divokost a upadající vzdělanost. V řešení obojího je úloha učitelů nezastupitelná.
Učitelé mají dětem pomáhat stát se lidmi: od izolující dětské sebestřednosti je vést k souhře a spolupráci s ostatními; podporovat kultivaci cítění a myšlení; přivádět děti k základním hodnotám naší kultury; ukazovat jim, za co stojí riskovat a za co by se naopak měl slušný člověk stydět.
Ve kterém předmětu mají děti toto poznávat, když ne v tom našem? Se kterým učitelem, když ne s námi? A kdy, když ne v této době? Snažme se, abychom mohli stát zpříma, až přijde otázka: co jste udělali pro to, aby lidskost a svoboda byly uchráněny před pudovostí a barbarstvím?
Proto:
- Vysvětlujme dětem, jaký je náš postoj vůči nenávisti a čím ohrožuje svobodu nás všech, ať se zprvu obrací na jakoukoliv menšinu.
- Rozlišujme spolu s dětmi, co je moudré slovo a co krátkozraká podbízivost. Bavme se o tom, jak má vypadat budoucnost, ve které chceme žít.
- Učme se s dětmi poslouchat druhé, vyhodnocovat argumenty, věcně formulovat. Učme se křiklouny a lháře odkazovat do patřičných mezí.
- Nebojme se propojit svůj předmět s naléhavými otázkami současného života – a jasně vyjevit, jakou váhu pro nás mají hodnoty jako solidarita s potřebnými, respekt vůči pravdě, lidskost a svoboda.
Možností máme mnoho. Vůli přihlásit se k zodpovědnosti máme také. Zodpovídejme se ale především svému svědomí – a ne postojové sterilitě, která se ve školách usadila v dobách nesvobody. A kdo se na své svědomí neodvažuje spolehnout, ať své otázky a pochybnosti sdílí s těmi, na které spoleh je. I učitelé mají mít své učitele.
Převzato z autorova blogu na iHNed.cz
5 komentářů:
A máme co říct
Někdy je však lepší mlčet...
Pěkně napsané. Ještě jenom maličkost: Budou to stejně dělat také ostatní, kteří mají na naše žáky vliv? Nebudeme pak spíš pro smích?
Ano ano. Je nás hodně.Bohužel, mnohé jsou ženy a ty bývají trochu bojavější ohledně nějakých prostestních akcí. A pak je tu veřejnost. Ta veřejnost, ale i ta média, co "jako" fandí učitelům do té doby, než třeba začnou stávkovat. A pak to začne - co furt chtěj, maj samé prázdniny, doma kolem oběda, nic nedělaj, peněz maj dost, já bych je nahnal do fabriky...Stačí poslouchat ve frontě na pokladnu. A média i ihned seženou nějakou ubulenou úču, co lká do kamery, jak ona si nebude dětičky brát jako rukojmí, že ona to všechno dělá s láskou a jako poslání.
A je vymalováno.
Jinak napsáno dobře.
"Možností máme mnoho. Vůli přihlásit se k zodpovědnosti máme také. Zodpovídejme se ale především svému svědomí – a ne postojové sterilitě, která se ve školách usadila v dobách nesvobody. A kdo se na své svědomí neodvažuje spolehnout, ať své otázky a pochybnosti sdílí s těmi, na které spoleh je."
Nevím, jaké postojové sterilitě se mají dnešní učitelé zodpovídat?
A kdo jsou ti učitelé učitelů, na které je dnes spoleh?
možností máme mnoho,vůle jistě taky nechybí,svědomí mám čisté,akorát s tou sterilitou je to dnes náročnější než za časů nesvobody a je třeba dávat si většího majzla,své pochybnosti sdílím každý pátek od 19 do 21 U kačera,no a hluboké filozofické otázky kladu svým zesnulým rodičům
Okomentovat