Z článku Kateřiny Dobrozemské, ředitelky olomoucké pobočky Programů sociální integrace Člověka v tísni, v Olomoucký.Deník.cz vybíráme:
Podíváme-li se do světa a budeme hledat ty země, které jsou schopny nejlépe vzdělávat děti, zjistíme, že na předních příčkách nalezneme velmi často státy, které inkluzivní přístup uplatňují.
To ostatně potvrzuje i pan ředitel Foist: „Podívejte se na výsledky, kterých v naší škole dosahujeme. Máme děti, u kterých jsme šťastní, pokud se vrhnou na nějaký učební obor, ale zároveň umíme pracovat i s nadprůměrně nadanými dětmi. A to je mimochodem možné i díky zavádění pozic asistentů."
Takže inkluze není žádné zlo, jak se ho někteří snaží v poslední době vyobrazit.
Můžeme (a měli bychom) vést debatu o tom, jaké podpůrné nástroje jsou nejúčinnější, jak je zavádět, kde na ně sehnat peníze.
Ale jít proti inkluzi jako takové je zpátečnické.
A mimo jiné to znamená házet přes palubu děti, které už to takhle mají o mnoho složitější než jejich „normální" vrstevníci.
Poznámka redakce:
Bc. Kateřina Dobrozemská se zabývá sociální inkluzí, nikoli inkluzí ve školství. Pokud použijeme vyhledávač, zjistíme pouhých 13 výsledků kombinace tří klíčových slov: KATEŘINA DOBROZEMSKÁ inkluze (tři se jí netýkají). Na CARITAS - Vyšší odborná škola sociální Olomouc učila v roce 2014 předmět Problémy etnických a menšinových skupin. Před deseti lety jako DiS. lektorovala kurzy Drogová závislost, ještě v roce 2013 je u jejího jména uváděno "lektorka odborných tematických seminářů". Tedy můžeme s vysokou pravděpodobností konstatovat, že nemá odborné vzdělání v pedagogickém oboru, nemohla by dnes na ZŠ ani učit, ani by nemohla lektorovat kurzy pro pedagogy o společném vzdělávání. Bez ohledu na z části nezjistitelnou praxi není žádným expertem na inkluzi, či jak se nyní uvádí společné vzdělávání.
5 komentářů:
Expert. To stačí.
Ublíží dětem s mentálním postižením, které přijdou o své kvalitní speciální vzdělávání ve třídách s malým počtem žáků pod vedením kvalifikovaných speciálních pedagogů podle odpovídajícího vzdělávacího programu.
Ona se totiž celá ta slavná inkluze zredukovala na zrušení vzdělávacích programů základních škol praktických a tím i likvidaci těchto škol.
Scénář tohoto procesu byl obsažen už ve Strategii začleňování romského etnika a postupně se plní.Bohužel se dotýká hlavně mentálně postižených žáků, kteří s romským etnikem nemají nic společného.
Když neublíží, tak tedy neublíží. To zní nadějně. A dávají experti taky nějakou záruku?
Ovšem pořád tu v luftě lítá otázka, komu prospěje zrušení těch 'praktických' programů. Děti, které jsou v hlavním vzdělávacím proudu, tuto změnu nejspíš nikterak nepocítí, a pak už tedy zbývá jen blahodárný vliv onoho zrušení na děti, které odborníci uznají jako praktickyschopné. Nebo hlavněneschopné?
Smysl mi ale doopravdy uniká. Asi že nejsem expert.
Inkluze je zlo! Ve školství především, zrovna tak, jako všechny nepřipravené reformy posledních let. Žádná z reforem nic pozitivního nepřinesla jen rozbila fungující systém. Všechny změny byly a jsou nepřipravené ve stylu zaklínání se projekty. Až v průběhu realizace projektu se přijde na to, jak se to má dělat. Bohužel tato projektová metoda se používá i na lidech - dětech. Čekám, kdy někoho napadne tohle realizovat ve zdravotnictví. Kdy pacienta šoupnou na sál nad něj postaví projektový tým a budou projektově operovat. Podle známé zásady, že není důležitý cíl projektu, ale proces. To že pacienta zmřzačí nebo zemře, to pro ně není podstatné.(Ono se to asi děje u pacientů, kteří umírají a není jiná možnost jak jim pomoci - tedy doufám, že jen u nich).
Podle pamětníků(já to zažil jako žák) školské reformy dříve připravoval tým odborníků a vědělo se veřejně, kdo ho vede - kdo je za to zodpovědný. Reforma se několik let pilotovala na vybraném vzorku škol a až se osvědčila pak se pustila ven(opět paralela se zdravotnictvím - zkoušky léků.
Přestaňte dělat pokusy na lidech a používejte při řešení problémů výsledky vědy.
Podporujte seriózní terénní pedagogický výzkum(ne opisování publikací) a na základě výsledků čiňte rozhodnutí!!
Přes dvacet let učím ty nejhloupější produkty základních škol a vidím výsledky reforem a věřte, že to není radostný pohled. S nostalgií vzpomínám na třídy učňů(upozorňuji že neromských) z absolventů zvláštních škol, kde řada z nich byla schopna konkurovat běžným učňům z běžných osmiletek. Řada tehdejších učňů byla na vyšší úrovni, než mnozí dnešní maturanti.
Pro argumentující případy dobré praxe upozorňuji, že to není argument. Že něco funguje v jednom případě neznamená, že to funguje obecně. Všiměte si, že všichni reformtoři včetně MŠMT argumentují jednotlivými případy škol či tříd, kde něco funguje. Nikdo z nich neřekne např. V důsledku té a té reformy se podle toho a toho výzkumu zlepšily výsledky žáků základních škol v těch a těch předmětech. Takové vzkumy buďto nejsou nebo ukazují pravý opak.
Pri cteni ukazky jsem premyslel, jestli to jsou vytrhane citace nebo souvisly uryvek textu...
Kupodivu B) je spravne. Tohle nejenze by zvladnul sesmolit pocitacovy program, ale snad i program, ktery bych napsal ja.
Jako expert na povrchove napeti tekutin to hodnotim jako dalsi tristni vysledek prace nasich cestinaru, kteri misto uceni psani eseju a blogu (a kritickeho mysleni samozrejme) sestavuji nesmyslne seznamy...
Okomentovat