Z článku Tomáše Feřteka ve Vesmír/EDUin.cz vybíráme:
Často máme tendenci vidět digitální technologie jako hlavního viníka nezájmu dětí o školu, ale to je do značné míry omyl. Příčina je jiná. Reformní vzdělávací proudy, které mnohem pozorněji zohledňují zákonitosti lidské psychiky a dávají žákům výrazně větší prostor pro rozhodování a sebeřízení, jsou tu s námi přes sto let. Prakticky všechny důležité směry – montessori i waldorfská pedagogika, svobodná škola, americká pragmatická škola – vznikly na začátku 20. století. Vědecké poznatky o fungování mozku a lidské motivace ze sedmdesátých a osmdesátých let minulého století vlastně jen potvrdily to, co už jsme dávno tušili. Že tradiční forma organizace školního vyučování je do značné míry v rozporu s tím, jak se lidský mozek učí a jak si dítě nejlépe osvojí společenské i technické vědomosti společnosti, do níž vstupuje. Přesto dalších několik desetiletí nebrala škola (bez podstatného rozdílu mezi totalitními a demokratickými režimy) tuto změnu nazírání na vzdělávací procesy vážně. Právě až digitální technologie vyrazily dveře tradičních škol a přinutily je brát svět okolo v úvahu.
Je ale otázka, je-li toto poslední tvrzení pravdivé. Opravdu školy zohledňují realitu měnícího se světa? Pokud navštívíte dejme tomu deset středních škol v rozpětí od učilišť po gymnázia, až na výjimky nemáte pocit, že by se tu něco podstatného změnilo. Školní sešity našich dětí a vnuků se v některých předmětech až nebezpečně podobají těm našim. Jak je to možné? Důvod je jednoduchý. Pokud školy od první třídy vychovávají děti k poslušnosti, k tomu, že žáci postupně víceméně rezignují na to, že by se ve škole opravdu něco dozvěděly, že by snad škola mohla být zajímavá a inspirativní, přicházejí na střední školy žáci, kteří si už prostě zvykli a našli své strategie, jak přežít. K podstatným změnám jako by nebyl důvod.
25 komentářů:
přicházejí na střední školy žáci, kteří si už prostě zvykli a našli své strategie, jak přežít
Pravda.
Otázkou ale zůstává, co nebo kdo ta nebožátka nutí, aby přicházeli. Rodiče kvůli daním?
Každý rok registruji nemálo žáků, kteří svůj živý zájem o studium před svými spolužáky důsledně tají, protože by prostě neobstáli. Mě ale nepřelstí, holenkové.
Pan Feřtek zase plodil. To mu můžete desetkrát napsat, že píše blbosti, a on pokoj nedá...asi je za to placený, nebo je navedený. Školy vychovávají k poslušnosti. Které školy, prosím? Ráda bych tam šla pracovat....nebo se spíše při psaní tohoto blábolu neobtěžoval vylézt z kanceláře.
Dobrý začátek ke změně bude, až dramaturgové, jejichž znalosti jsou nulové a mají jen dojmy, přestanou fungovat jako chytré horákyně.
Feřteku, nemáte v šuplíčku nějaký filmový materiál, že byste se věnoval něčemu, čemu možná rozumíte?
Paní Maříková, víte co, možná, že na tom něco je. Ty školy žáky tak svazují, že si musí čtvrtina dát perník (severomoravané) a jiná část (severočeši) se vybije na kolemjdoucích (a přivydělá si na učebnice nebo perník).
Ještě štěstí, že nemusí podávat svým učitelům ruce jako Švýcaři, s tím už jsou taky problémy.
zbytek společnosti po absolventech žádá „Najdi si svůj úkol, převezmi za něj zodpovědnost a přijď nás přesvědčit, jak dobře jsi ho vykonal“
Hele, už jsem to pochopil. To mi to ale trvalo!
Ten člověk popisuje svoji zkoušenost. Takhle to u nich chodí. Jinými slovy: 'Vymysli si nějaké štěpné téma, pikantně jej převyprávěj, a koukej nás přesvědčit, že nám to hodí nějaké prašule.'
Zamlčel, že v praxi už nebyl leta, a kdoví jestli kdy. Ve světě skutečného tvoření hodnot se pracovní úkoly zadávají a ve stanoveném termínu pak i plní. To tak ještě vizionáři z eplu, reklamní kreativci a projektanti čerpání evropských fondů by si mohli hladat ty 'svoje úkoly'.
Pan kolega Pytlik jako obvykle vystihl jádro pudla. Už si představuji továrnu, která je řízena způsobem „Najdi si svůj úkol, převezmi za něj zodpovědnost a přijď nás přesvědčit, jak dobře jsi ho vykonal“ Nebo třeba nemocnici, restauraci, malou provozovnu služeb - pokračovat lze dost dlouho. A takovéto tlachy z vás dnes udělají "experta"!!!
Pan Feřtek stále buduje komunizmus a ještě si nevšiml, že realita je jiná. Snaha převychovat každého člověka, aby s nadšením pracoval a plnil závěry partajních sjezdů už tady byla.
Feřtek vidí svět z úrovně svých očí a nechápe, že ty veliké věci, které se kolem něj pohybují, jsou ponožky ostatních. Trpaslík chce mít školu pro trpaslíky, protože nic jiného nezná, nechápe, nerozumí, neví. Nechápe, že lékař, kterému nesahá ani po ty ponožky, musí studovat způsobem, který se jemu nepozdává a nechápe jeho smysl. Problém ale nevidím v tom, že trpaslík je trpaslík. To tak prostě je. Ale v tom, že trpaslík chce řídit obry. Ať si pan Feřtek vystuduje medicínu a nějaký exaktní obor k tomu, jde na 3 roky dělat lékaře na kliniku a vsadím pětikilo, že pak uvidí svět úplně, ale úplně jinak. Mozek, který nechápe svá omezení, je špatný mozek. Mozek, kterému není hanba býti nazýván expertem, ačkoliv je mozkem trpaslíka, je navíc mozek chorý.
„Najdi si svůj úkol, převezmi za něj zodpovědnost a přijď nás přesvědčit, jak dobře jsi ho vykonal“
Panu F. zřejmě uniklo, že většina běžných zaměstnanců, jak by věděl, kdyby někdy normálně pracoval, opravdu funguje na principu "udělej, co jsem ti řekl, tak, jak jsem ti to řekl," protože pokud ne, dostanou vyhazov a ještě způsobí újmu. Hledání tvůrčích nových postupů je privilegium, ne norma.
"Panu F. zřejmě uniklo, že většina běžných zaměstnanců, jak by věděl, kdyby někdy normálně pracoval, opravdu funguje na principu "udělej, co jsem ti řekl, tak, jak jsem ti to řekl," protože pokud ne, dostanou vyhazov a ještě způsobí újmu. Hledání tvůrčích nových postupů je privilegium, ne norma."
Ano, to je jeden úhel pohledu, ale na Feřteka nestačí. Feřtekovi je třeba říci, že i hledání tvůrčích principů má svá jasná pravidla. Podnikatelé v 99.9% případů (pokud nejde o podnikatele s veřejnými penězi - aktivisty, apod.) nemohou fungovat tak, že si najdou úkol a pak přesvědčují někoho o tom, že ho splnili. To je víceméně výsada pouze oborů novinářských, uměleckých a aktivistických - státně cecíkovských. A evidentně velká část aktivistů se rekrutuje právě z řad těchto lidí.
Podnikatel se musí řídit tržní poptávkou, vědec pevně danými přírodními zákony. Mohou si sice stanovit úkoly, které pak řeší, ale v jejich případě existuje jasná, pevně daná, neokecatelná, nepodplatitelná a neočůratelná zpětná vazba - buď trhu, nebo fyzikálního světa, případně v matematice logiky. Jinými slovy, existuje způsob, jak ověřit, že jsem stanovený úkol nesplnil, nebo, že řešení nefunguje - trh nemá o danou službu, či výrobek zájem, navržený popis světa neodpovídá pozorování, nebo je v matematickém důkazu chyba. Nikolivěk tak u aktivistů. Ti uvažují naprosto zcestně a zcela převráceně - prachy pošle EU a teď se hledají úkoly, které by "bylo možná dobré" řešit. Tento systém ale nemůže fungovat sám o sobě, musí být dotován zvenku, protože po něm neexistuje skutečná tržní poptávka. Je to porcování medvěda, kterého ulovil někdo jiný. Jaký je přínos aktivistů? Jak tento přínos zjistíme? Z mého pohledu je aktivista typu Feřtek, či Kartous naprosto ekvivalentní duchovním z řad Jehovistů, Scientistů, či Adventistů sedmého nebe, či jak se všechny ty sekty jmenují. Jediný rozdíl je v tom, že Scientisty platí jen poblouznění věřící, což jim lze těžko zakázat, zatímco Feřteka, Kartouse a spol. platíme z části my všichni, kdo platíme daně. Každý veřejný projekt, na který si sáhnou, jde z našich daní. Proč to nemůže fungovat stejně jako s těmi scientisty? Nechci nikomu nařizovat, nebo zakazovat víru, ale nechápu, kde se ve veřejném sektoru vzala ta systémová chyba, která umožňuje financování škodlivých projektů proti vůli drtivé většiny populace. Je to vnucování "dobra" těm, kteří ještě nepochopili, že jde o dobro a to ještě ke všemu za jejich peníze. Myslel jsem, že v demokracii o tom, co je dobré, rozhoduje většina. To, co ale dnes funguje v EU a v západním světě, má k demokracii hodně daleko.
T. Feřtekovi se povedl husarský kousek. Přiměl své domnělé oponenty, aby mu dali za pravdu. A oni to navíc ani nepoznali.
Je věru zábavné číst příspěvky těch mudrlantů.
Ano, část učitelů se pořád zuby nehty drží zásady „Zopakuj, co jsem ti včera řekl, a vykonej, co jsem ti přikázal“. A ani netuší, co všechno tím dokážou zkazit.
Zbývá jen otázka, kolik procent učitelstva zdejší připěvatrollská komunita ve skutečnosti reprezentuje.
Pane Botlíku,
já po studentovi nechci, aby zopakoval, ale aby použil to, co se naučil před pěti/deseti lety. Pokud se některý plete v pořadí prováděných operací (a pozor - i kalkulačky někdy toto pořadí nedodržují), těžko ho ze středoškolské matematiky mohu cokoliv naučit. Nebo že bychom společně diskutovali o determinantech matic?
Což o to, se mnou studenti občas zkouší diskutovat, že ten předpřítomný čas tam být nemusí a že oni se přece domluví i bez něj. Jenomže já su holt sviňa, která jim vlastní náhled na gramatiku cizího jazyka nedovoluje a dbá na tupé dodržování jeho pravidel.
Zopakuj, co jsem ti včera řekl, a vykonej, co jsem ti přikázal
O oprávněnosti požadavku na plnění úkolů a dodržování stanovených pravidel snad netřeba diskutovat. Rodič bývá zpravidla první, kdo v případě úrazu dítěte žaluje učitele za to, že do třídnice nezapsal, že žáci byli náležitě poučení, jak se mají chovat v době prázdnin. To byl zásek vedle, jak ta jedle.
Pokud se budu ptát způsobem, formuluj, v čem spočívá rozdíl mezi displejem a tiskárnou, z hlediska jejich běžného používání, a vyjde najevo, že jsem očekával odpověď, že to může být třeba charakter trvalosti výstupní informace v čase, nastane takové pozdvižení, že až...
Vy husaří!
"Je věru zábavné číst příspěvky těch mudrlantů."
Kéž bych mohl říct alespoň toto o příspěvcích všech těch Feřteků a Botlíků, co ví vždy všechno líp než učitelé.
Botlíku, vytvořte si politickou stranu, vypracujte detailně volební plány, napište tam, jak si představujete fungování školství a jděte s kůží na trh. Tyhle nadřazené řeči si nechte pro své děti-možná vám to i žerou. S bludem vlastní výjimečnosti a prozřetelnosti budete už zřejmě asi muset dožít, ale neotravujte s tím ty, kteří si nenechají vymývat mozky věrozvěsty objevných vědeckých pravd vašeho typu. Jsou z vás cítit nenaplněné ambice na sto honů. Potřebujete obdiv a dostáváte ho pramálo. Rád se posloucháte, ale kromě vás je ochotno poslouchat vás jen několik málo podobně postižených. Chápu, že to je frustrující, ale zkuste si své frustrace řešit jinde.
Kde má české školství Achillovu patu? Na své hlavě - V MŠMT!
Viz
http://www.ceskaskola.cz/2016/04/katerina-valachova-ke-dni-vzdelanosti.html
http://www.ceskaskola.cz/2016/04/jiri-tyr-kdo-jak-przni-ceske-skolstvi.html
Mám takový dojem, že Feřtek není jediný, co něco takového říká: třeba tady , kompletně tady.
Výborný materiál, pane Feřteku, děkuji! Dám na hodině angličtině mým deváťákům, se kterými právě připravujeme jarmark práce - každý si připravil v angličtině prezentaci své firmy a nyní budou hledat zaměstnance na 'jarmarku práce', jeden ze žáků z jejich prezentace připravil dotazník ve své vlastní aplikaci, kam zahrnul otázky, kteří oni mají směrem ke svým hledaným zaměstnancům. Tento materiál by mohl zvýšit jejich rozhled v tom, na co by se měli ptát....Ovšem pochybuji, že se na toto podívá jejich vyučující, důchodce, který jim na hodině pracovních činností (výchova k volbě povolání), diktuje zaměstnání jako elektrikář, šéfkuř, trvá na tom, že si nadpis podtrhnou zeleně, podnadpis žlutě a poté jim vyjmenuje, co které povolání potřebuje k práci. Oni si zapisují, skřípou zuby a proklínají takto trávené odpoledne. Jejich časopis, kde vyjadřují některé z námitek k takové výuce, byl 'pozastaven'!
Tak kde je ta Achillova pata českého školství?
že by v těch žácích a jejich lenosti, nekázni, drzosti, hlouposti, závislosti na mobilech atd?
Až se čeští učitelé probudí, bude nám hej :)
časopis byl pozastaven vedením pro jeho údajnou skandálnost - ano, nastavit škole, vyučujícím zrcadlo je nebývale skandální, šokující a prý škodlivé. Já si myslím opak....
časopis byl pozastaven
Jak může být časopis pozastaven? Dnes, v demokracii? Tomu nerozumím, a je to donebevolající!
A to necháte, paní Kalabisová, jen tak? Už jste se obrátila na zřizovatele školy, českou školní inspekci a školního ombudsmana? A co na to veřejnost ve vašem městě?
A v neposlední řadě, proč žáci nejdou s časopisem normálně na net? Takových možností!
S takovou papalášskou zvůlí se prostě nelze smířit.
Ovšem pochybuji, že se na toto podívá jejich vyučující, důchodce, který jim na hodině pracovních činností (výchova k volbě povolání), diktuje zaměstnání jako elektrikář, šéfkuchař, trvá na tom, že si nadpis podtrhnou zeleně, podnadpis žlutě a poté jim vyjmenuje, co které povolání potřebuje k práci.
No vidíte, paní Kalabisová, stále peskujete staré konzervativní praktiky diskutující na České škole, ale když hledáte příklad pro Achillovu patu českého školství, vyberete si příklad, který zřejmě nemá s těmito diskutéry nic společného. Dovedete si představit, že vám, moderní empatické učitelce s lidským přístupem, sekunduje starý konzervativní praktik, který jistě pomůže i vašim žákům například vybrat, nebo dotáhnout k dokonalosti vhodný software a korunovat jejich tvořivost hotovou prací bez pravopisných a typografických chyb?
Mám osobní zkušenost, že právě tihle konzervativní bardi pomohli jen z čistého nadšení IT technologiím, které vy dnes považujete za samozřejmé, vstoupit do českých škol. Vždy v nich ale viděli jen smysluplnou pomoc pro poctivě pracující žáky a učitele. Dnes těžce nesou situace, kdy rodiče i učitelé hýkají nadšením z tabletů pro prvňáčky a starší žáci chtějí diskutovat o tom, že všechno, co udělali na kompu, je hodno obdivu.
Pokud vaši žáci používají podobnou argumentaci jako vy na České škole, pak se výhradám o skandálnosti ŠKOLNÍHO časopisu nelze divit. Projevte trochu empatie i svým oponentům a vedení školy. Zkuste být naším přirozeným a předpokládaným druhým pólem. Z našich třenic se rodí pokrok, po kterém prahnete. Proti čemu se chcete vymezovat, až nás ze škol vymýtíte?
"že by v těch žácích a jejich lenosti, nekázni, drzosti, hlouposti, závislosti na mobilech atd?"
Kalabisová, zase si pletete implikaci s ekvivalencí. Nikdo netvrdí, že problém je pouze ve studentech. Při tak rozsáhlém systému, jako je školství, ani není možné, aby byl problém jeden a výhradně a pouze na jedné straně. Jenže přes dvacet let se u nás pomalu zavádí volná ruka trhu, která údajně ze studentů udělá klienty a z učitelů poskytovatele služeb. Nejprve se rušilo testování, školy získávaly právní samostatnost a převáděly se na menší regionální zřizovatele s odůvodněním, že znalost místních poměrů je výhodou a trh vyřeší vše. Pak se zaváděl nový způsob financování na hlavu. Pak se začalo tvrdit, že vysokou školu má mít každý, kdo o ní má zájem, neboť prý kde je poptávka, tam musí stát dotvořit nabdku. No apořád se čekalo, kdy už konečně příjde ten kýžený výsledek a ono pořád nic. Naopak, učitelé si stěžují, že studenti umějí stále méně, zaměstnavatelé si stěžují, že maturant už dnes není zárukou vůbec ničeho (a blbej tajnej tím ještě operuje, že prý proč tu blbou maturitu nedat všem, když dnes je vyžadována i tam, kde dříve nebyla - nebožák nechápe základy kauzality) a v mezinárodních srovnáních naši žáci stagnují, nebo se ještě zhoršují. Čím to asi bude? Asi za to mohou ty staré Herbartovské časy, které stvořily takové velikány, jako byl Gödel, Einstein, Frege, Husserl. Ono aby člověk něco dokázal, musí na sobě makat, víte?
Víte, já nejsem zastáncem nějakého lágru, kde děti sedí s rukama za zády a hovoří pouze jsou-li tázány, jinak dostanou rákoskou. A myslím, že nikdo ze zde diskutujících. Jen ze zkušenosti, kterou vy evidentně nemáte, vím, že k tomu, abych něco dokázal, musím makat a ne všechno okecávat a na všechno mít názor. A že k tomu, abych se dostal na určitou úroveň vědomostí, jsem i jako velmi vnitřně motivovaný člověk, často potřeboval nad sebou bič v podobě nějakého neúspěchu. Zbavíte-li žáky neúspěchu, zbavíte je tím zákonitě i úspěchu. Jenže k tomu, abyste toto pochopila, byste to musela mít v pořádku v hlavě.
Okomentovat