V předmětu „Výzkumný projekt: advokační aktivismus“ zkoumáme, jak politickou sféru v ČR dotvářejí sociální hnutí a neziskové organizace, které stojí mimo stranickou politiku. V tomto příspěvku se věnujeme otázce, jak česká veřejnost vnímá financování neziskových organizací obecně.
Financování neziskových organizací
Vzhledem k tomu, že cílem neziskových organizací již z definice není vytváření zisku (alespoň ne v úzce ekonomickém významu slova), stává se otázka financování jejich činnosti nutně problematickou. Určitý zdroj příjmů sice mohou tvořit výsledky prodeje vlastních výrobků či služeb, nicméně výše těchto příjmů zpravidla ani zdaleka nestačí pokrýt náklady organizace.1 Neziskové organizace jsou tudíž nuceny hledat externí zdroje financování. Těmi se mohou stávat zejména nejrůznější granty poskytované ze státních prostředků (např. granty ministerstev), prostředků zahraničních (např. Evropské fondy, zahraniční ambasády) či soukromými nadacemi anebo dary jednotlivců či firem.
Každý z těchto zdrojů má přitom pro danou organizaci své praktické výhody a nevýhody; zároveň také některé zdroje mohou být chápány jako legitimnější než jiné. Rozhodli jsme se proto zjistit, jak se k otázce financování neziskových organizací staví česká veřejnost.
Nejprve jsme se ptali na postoje k různým zdrojům financování neziskových organizací. Výsledek zobrazuje graf 1. Z odpovědí je především patrné, že většině české populace žádný z uvedených zdrojů financování nevadí. Jistou výjimku však tvoří státní rozpočet, s jehož využíváním k tomuto účelu nesouhlasí cca 40 % respondentů, což je zhruba dvakrát více, než u ostatních zdrojů.
Dále jsme data analyzovali za účelem zjistit, jestli odpovídali odlišné lidé v různých podskupinách; konkrétně podle pohlaví, věku, vzdělání a politické orientace. Statisticky významný vztah jsme zjistili pouze v případě pohlaví a politické orientace. Ženy častěji souhlasí s financováním neziskových organizací ze státního rozpočtu a fondů Evropské unie než muži. Respondenti, kteří sami sebe označili za středové, pak častěji souhlasili s financováním z fondů Evropské unie než ostatní, naopak jasně pravicově profilovaní voliči nejčastěji s financováním z Evropských fondů rozhodně nesouhlasí. Konečně pravicoví voliči výrazně častěji než ostatní souhlasili s financováním neziskových organizací drobnými dárci v ČR. Politická orientace na levo-pravé škále tedy hraje určitou roli v představách lidí, jak by měly nebo neměly být financovány neziskové organizace.
Advokační vs. servisní organizace
Neziskové organizace lze principiálně rozdělit na dva druhy podle primárního zaměření jejich činnosti. Prvním jsou organizace tzv. servisní, jejichž cílem je poskytování služeb. Příkladem mohou být organizace, poskytující právní poradenství obětem domácího násilí nebo třeba pomoc lidem postiženým povodněmi. Druhým jsou pak organizace tzv. advokační, jejichž cílem je obhajoba určitého veřejného zájmu – sem patří například organizace pořádající kampaně a prosazující zákony na ochranu životního prostředí, potírání korupce, zamezování porušování lidských práv a další (celo)společenské problémy. Některé organizace přitom samozřejmě nelze zařadit výlučně do jedné z těchto kategorií, protože se věnují jak činnosti servisní, tak činnosti advokační.
V rámci našeho šetření jsme respondenty postavili před hypotetický scénář, v němž měli k dispozici 1000 Kč, a jejich úkolem bylo rozhodnout, jak by je (beze zbytku) rozdělili mezi tyto dva druhy organizací. Průměrnou výši přidělené částky zobrazuje graf 2.
Skutečnost, že respondenti při rozdělování upřednostnili organizace servisní, lze chápat jako svého druhu výpověď o tom, jaký druh činnosti je veřejností považován za užitečnější. Proč je tomu tak, nevíme, nicméně nabízí se interpretace, že činnost servisních organizací je nepolitická a zaměřuje se na řešení konkrétních problémů jednotlivců. V této oblasti panuje mezi respondenty větší shoda, že jde o činnost zasluhující podporu. Naopak činnost organizací advokačních může mnoha lidem připadat abstraktní a těžce uchopitelná, případně dokonce jako nepřípustné zasahování nevolených subjektů do politiky. Na druhou stranu je možná i opačná interpretace. To, že přibližně 30 % hypotetické rozdělované částky by skončilo na účtech advokačních organizací svědčí o tom, že i tato více abstraktní a potenciálně kontroverzní činnost neziskových organizací patří podle velké části lidí do veřejného prostoru a zasluhuje podporu.
Pohlaví, politická orientace ani vzdělání respondenta přitom neměly na rozdělení přidělené částky statisticky signifikantní vliv. Jisté rozdíly však panovaly mezi jednotlivými věkovými kategoriemi populace. Lidé ve věku 26–35 let by byli k advokačním organizacím nejštědřejší – v průměru by jim přidělili 341 Kč. Naopak nejméně by jim přidělili ti ve věku 56–65 let, v průměru 273 Kč. Na průřezových datech nelze zkoumat, jestli je tento rozdíl dán čistě jen věkem, nebo jestli jde o generační rozdíl. Ve druhém případě, hypoteticky, by data vypovídala o tom, že se česká společnost stává otevřenější tomu, že neziskové organizace vstupují do politické sféry.
V příspěvku používáme data, která pro nás bezplatně sesbírala agentura NMS Market Research v prosinci 2015 na vzorku 500 respondentů ze svého online panelu. Vzorek je kvótně reprezentativní pro populaci ČR 18–65 let podle pohlaví a věku (provázaná kvóta), vzdělání, kraje, velikosti místa bydliště. Za podporu děkujeme!
Za tým výzkumného projektu sepsal Matouš Holada
1 Císař, O., Navrátil, J., Vráblíková, K. 2011. Staří, noví, radikální: politický aktivismus v České republice očima teorie sociálních hnutí. Sociologický časopis, Vol. 47, No. 1: 137–167.
Převzato z webu Katedry sociologie Filozofické fakulty UK v Praze
0 komentářů:
Okomentovat