Monika Hamplová a Lenka Cirhanová: Norský a islandský vzdělávací systém

Mezi jednu z nejvíce diskutovaných otázek v dnešní době je: „Jak je možné naše budoucí učitele lépe vzdělávat a připravovat je na výkon jejich profese?“ České školství se neustále potýká s problémy, které do značné míry pramení ze vzdělávání budoucích učitelů na vysokých, ale i středních školách. Často diskutovaná bývá například nedostatečná praxe budoucích učitelů, délka studia či náplň vzdělání.


Jsou to přece právě učitelé, kteří se starají o budoucnost našeho národa, vzdělávají naše děti, předávají ji zkušenosti, rozvíjí jejich schopnosti. V zájmu celé naší společnosti je proto se podílet na co nejlepších podmínkách vzdělávání budoucích učitelů a zlepšit podmínky jejich vzdělávání.

V tomto článku rozhodli zaměřit na jednu z možných cest, kterou by český systém vzdělávání v této oblasti mohl následovat a to – norský a islandský vzdělávací systém učitelů. Norsko patří mezi severské země, které svůj vzdělávací systém zaměřují všeobecně na osobnější přístup k žákům, otevřenou diskusi v hodinách a kladou důraz na zodpovědnost každého žáka. Učitel v těchto třídách zastává roli poradce, také koordinátora aktivit, a tudíž je i jeho kariérní cesta a vzdělání nepatrně odlišné od vzdělání našich učitelů. Naším cílem je poukázat na aspekty, které by se z norského a islandského způsobu vzdělávání budoucích pedagogů daly přenést do českého systému. Jako podklad nám bude sloužit popis aktuální situace v norském/islandském školství.

NORSKO

V Norsku stejně jako v České republice má každé dítě právo na vzdělání. Děti začínají školní docházku kolem 6 roku. Školský systém Norska je rozdělen do 3 částí:

• Základní škola – pro děti ve věku od 6 do 13 let.
• Nižší střední škola – ve věku od 13 do 16 let.
• Vyšší střední škola - ve věku od 16 do 19 let

Dále navazují univerzity a vysoké školy.

Ve všech výše uvedených stupních vzdělání v Norsku má pedagog svoji nezastupitelnou roli. Společensky je pozice pedagoga chápána jako zásadní pro fungování celé společnosti. Důležité jsou pro pedagoga jak vědomosti a praxe, kterou získává během svého studia, ale také osobní předpoklady pro výkon této profese - otevřenost novým věcem, snaha o další seberozvoj a celoživotního vzdělávání.

Důležité je také zmínit, že v Norsku již neexistují speciální školy pro žáky se speciálními vzdělávacími potřebami. Speciální školy byly zrušeny v 90. letech minulého století. Všichni žáci jsou integrováni do běžného vzdělávacího proudu. Dětem bývá přidělen asistent pedagoga, a také nabídnuty všechna potřebná podpůrná opatření pro to, aby byl umožněn jejich maximální rozvoj. Norští pedagogové jsou tedy připravováni už v rámci svého studia na inkluzivní vzdělávání a také obeznámeni z metodami, které mohou využívat při práci se žáky se speciálními vzdělávacími potřebami.

Všechny finance, které byly dříve vynakládány na provoz speciálních škol se převedly na vzdělávání učitelů právě v oblasti specifických potřeb žáků. Stejným způsobem jsou do běžného vzdělávacího proudu zařazováni žáci, kteří se do Norska přistěhovali a mají jiný mateřský jazyk. Těmto dětem je nabídnut jeden rok školy, kdy se připravují na nástup do „normální“ běžné školy. V tomto ročníku se soustředí na zlepšování jazyka, čtení a psaní. Po této roční přípravě jsou děti zařazení do běžného vzdělávacího proudu. Velice záleží, v jaké fázi vzdělání tito žáci přichází do Norska a znovu se začínají zapojovat do školních aktivit. Rozdíly jsou viditelné hlavně u dětí, které třeba ještě nikdy nechodili do školy i přes to, že na to již mají věk. Pedagogové jsou vedeni k tomu, aby se na tyto věci nedívali jako na překážky, ale spíš brali všechny tyto okolnosti jako příležitosti a výzvy, jak individuálně rozvíjet každého žáka.

Také jedna ze zajímavostí – žáci na základní škole nedostávají známky. Ty přicházejí až s přechodem na nižší střední školu. Do této doby jsou žáci hodnoceny slovně. Pedagog ve slovním hodnocení popisuje žákovy studijní aktivity, a také jeho rozvoj a dosavadní získané zkušenosti.

Práce pedagoga však nekončí po skončení vyučování. Věnují náležitý čas přípravě na další hodiny. Plánují nejen průběh hodiny tedy to, co se žáci mají naučit, ale také způsob, jak se žáci budou učit, jak budou dané informace objevovat a poznávat. Nedílnou součástí se stávají domácí úkoly. V Norsku často pedagogové praktikují, že žákům zadají látku, kterou si mají na příští hodinu nastudovat. Poté v hodině probíhá diskuse na dané téma. Žákům tak dávají určitou zodpovědnost, protože se musí připravit na hodinu, aby měli o čem s ostatními diskutovat, ale také prostor říci svůj názor, zeptat se na to co je v dané látce zaujalo, co jim přišlo složité, čemu neporozuměli a podobně. Role pedagoga v těchto hodinách je pak spíše koordinátorská. Pedagog by měl vést diskusi určitým směrem, měl by dokázat řídit diskusi a také pomoci žákům porozumět probírané problematice.

Velice častá je také v severském vzdělávání týmová spolupráce. Žáci pracují v několika různých týmech, na několika různých projektech. Týmová spolupráce učí žáky spolupracovat s ostatními, nechat prostor a poslouchat názory ostatních. Otvírá jim nové obzory, možnosti spolupráce a také jim předává velké zkušenosti do budoucího zaměstnání. Závěrem těchto projektů bývá většinou prezentace výsledků, kterých skupina dosáhla, také zpětná vazba toho, jak se jim ve skupině spolupracovalo a čemu se společně naučili. Pedagog v této chvíli je poradcem, který má otevřené dveře pro každý tým. Nabízí konzultace, rady i pomoc. Pedagog by také měl fungovat jako pozorovatel, který vidí, že v některé ze skupin nastává problém, který se musí řešit individuálně se skupinou. Nebo naopak si všímat toho, jak se který žák do práce zapojuje apod.

Norští pedagogové jsou vzděláváni ve velmi centralizovaném a regulovaném systému vzdělávání budoucích pedagogů (Hammerness 2013: 405). Dle těchto regulací má být vzdělávání pedagogů především odrazovým můstkem pro další vzdělávání každého z pedagogů. Vzdělávání budoucích pedagogů má několik forem s různým zaměřením dle výkonu povolání učitelů. Program pro učitele v MŠ je tříletý, společně s dalším jednoletým kurzem mohou učitelé působit i v prvních třídách základních škol (EASNIE Norway). Obecné vzdělávání pedagogů probíhá ve čtyřletém programu, který je následně opravňuje k učení na základních a nižších středních školách (EASNIE Norway). Učitelé mohou být ve tříletém nebo čtyřletém programu vzděláváni pro učení konkrétního předmětu na základních, nižších středních a vyšších středních škol. Integrovaný magisterský program (5 let) opravňuje k učení na vyšších středních školách - učení specifických předmětů od páté třídy základní školy (EASNIE Norway). Posledním víceletým programem je vzdělávání učitelů odborných. Tento program je tříletý a opravňuje k učení na vyšších středních školách (EASNIE Norway).

Během vzdělávání mají učitelé získat několik základních kompetencí, které jim umožní lépe reagovat na potřeby každého ze žáků individuálně. Celý systém vzdělávání pedagogů má připravovat učitele na vzdělávání, které je inkluzivní a zapojuje všechny žáky. Obecně mají učitelé získat kompetence v jednotlivých předmětech, didaktické kompetence, sociální kompetence, adaptivní a rozvojové kompetence a znalosti profesní etiky (EASNIE Norway).

V dalších textu se zaměříme na obecné vzdělání pedagogů. V rámci svého vzdělání musí pedagogové zvládnout kurzy, které se zabývají pedagogickou teorií, matematikou, norštinou, základním výcvikem ve zvyšování (počtářské) gramotnosti a znalostmi z křesťanství, etiky a náboženství (EASNIE Norway). Velmi důležitou částí je také účast na výuce ve školách, která se v celkové míře pohybuje na 20-22 týdnech (EASNIE Norway). Zároveň si studenti vybírají volitelné moduly, v kterých se mohou specializovat na předměty základní a nižší střední školy.

Oproti českým studentům a studentkám pedagogických fakult získají jejich norští kolegové a kolegyně mnohem více praktických zkušeností. Zároveň je tento výcvik veden a studenti/studentky procházejí hodnocením, na základě kterého získávají hodnocení. V rámci své praxe se studenti/studentky musí studenti projít různými důležitými aspekty jako je komunikace s rodiči, práce v multikulturním prostředí nebo rozvoj didaktických schopností v rámci a napříč předměty.

ISLAND

Vzdělání na Islandu je povinné pro všechny děti od 6 do 16 let. Tedy je trochu delší než v České republice. Původní vzdělávací systém na Islandu nebyl tolik otevřený a snažil se děti přizpůsobovat systému. Tedy pokud systém vzdělávání žákovi nevyhovoval, byl to jeho problém a musel se s ním nějak vyrovnat. Školství ale vykazovala nekvalitní výsledky, a proto narostla společenská potřeba změny. V současnosti je typickým znakem školství snaha přizpůsobit školu každému studentovi - respektovat jeho odlišnosti, soustředit se na jeho potřeby a jeho silné stránky.

Velká snaha je zde i o inkluzivní vzdělávání. Musíme však brát v potaz, že inkluzivní vzdělávání je proces a nejde vidět výsledky ze dne na den, ale postupně. Na Islandu je vidět pokrok hlavně v oblasti speciální škol. Jsou zde jen 4 speciální školy a v nich okolo 0,3 % žáků se speciálními vzdělávacími potřebami. Valná většina žáků se speciálními vzdělávacími potřebami je tedy integrována do hlavního vzdělávacího proudu.
Důležitým předpokladem pro vzdělávání budoucích pedagogů na Islandu je pochopení, co je inkluzivní vzdělávání a jaké má cíle. Když studenti nastupují na pedagogickou fakultu, bývá jim důsledně zdůrazňováno, že jejich cílem je učit všechny studenty, bez ohledu na jejich schopnosti. Také je snaha o uvědomění si skutečnosti, že profese učitele je vlastně celoživotním vzděláváním. Neustále přicházejí nové metody vyučování, nové poznatky a nové zkušenosti, kterým se musí učitelé učit a užívat je při svém výkonu povolání.

Ve vzdělávání učitelů je zdůrazňována důležitost. Studenti po celou dobu studia chodí na náslechy a zúčastňují se vyučování. Klade se důraz na získání zkušeností z praxe, ale také na uplatnění nastudovaných znalostí v praxi. Zajímavostí je, že praxi studentům vybírá škola, tudíž student si sám nemůže zvolit školu podle svých preferencí, ale musí se naučit pracovat ve všech prostředích, která jsou mu nabídnuta.
Otázkou pro inkluzivní vzdělávací systém jsou také nadaní žáci, tedy žáci s vyšší inteligenci. V poslední době je zajímavým tématem diskutovaným i celospolečensky jak v Norsku, tak na Islandu. Cílem je najít metody a prostředky, jak těmto žákům nabídnout zajímavé vzdělávání, aby došlo k maximálnímu rozvoji jejich potenciálu. Pro tyto žáky například existuje možnost několikrát v týdnu docházet na střední školu, kde se účastní několika hodin.

Cílem, ke kterému islandský vzdělávací systém směřuje, je, že pokud se budou žáci již ve škole aktivně účastnit výuky, později se z nich stanou aktivní občané a budou mít zájem se podílet na dění společnosti. Pedagogové se snaží pomáhat studentům najít cesty a výzvy ve vzdělání. Hledat a zdokonalovat jejich silné stránky, oblasti, ve kterých jsou dobří a v těch věcech je i na dále rozvíjet.

Pedagogové jsou vedeni k tomu, aby žáky viděli jako osobnosti s individuálními potřebami a tak k nim i přistupovali. Zatím jsou na Islandu tvořeni individuální plány jen pro několik studentů, kteří je potřebují. Ale pracuje se na zdokonalení i této oblasti. Tedy tvorby individuálního vzdělávacího plánu pro všechny studenty na škole. Tím by došlo k dalšímu prohloubení individuálního přístupu ke všem žákům a zohlednění individuálních potřeb každého žáka.

Dalším nelehkým úkolem pedagogů ve školách je boj proti diskriminaci. Snaha brát odlišnosti ne jako něco zvláštního a divného, ale jako naprosto normální věc. Tedy že být odlišný neznamená být divný, ale naopak být normální. Protože každý jsme jiný, každý jsme osobnost a není na tom nic zvláštního. Odlišnost je brána jako příležitost k dalšímu rozvoji a obohacení – tímto způsobem pak pedagogové přistupují ke vzdělávání.
Na Islandu, stejně jako ve všech severských zemích, se klade důraz také na skupinovou práci. Děti jsou vedeni ke spolupráci už od školy, tedy od začátku jejich přípravy na školní docházku. Týmová práce je součástí všech stupňů vzdělání. Děti se učí společnému sdílení znalostí a zkušeností, respektu k ostatním, projevení svých názorů, otevřené diskusi a konfrontaci názorů. Důležitou část týmové práce také tvoří reflexe - tedy zpětná vazba jak mezi členy týmu, tak společně s učitelem a zbytkem třídy. Ve třídách na Islandu bývá většinou kolem 20 – 30 studentů. Skupiny jsou tvořeni různě, žáci tedy pokaždé pracují s někým jiným, v jinak velké skupině. Cílem výuky je také to, aby si studenti mezi sebou pomáhali a navzájem se podporovali.
Délka vzdělávání budoucích učitelů variuje v rámci islandského systému na základě toho, jestli se studenti chtějí stát učiteli, kteří učí jeden předmět nebo jestli se jedná o učitele základních škol, kteří jsou zaměřeni více obecně (stateuniversity.com). V obou případech musí učitele absolvovat tříletý bakalářský program. Kurzy v rámci programů jsou zaměřeny jednak na teoretické, jednak na více praktické bázi. Stejně jako v případě Norska se od učitelů očekává, že budou dále pokračovat ve svém vzdělávání a vzdělání na pedagogických fakultách pro ně bude pouze odrazovým můstkem.

Stejně jako v případě Norska obsahuje kurikulum i předměty, které se zaměřují na teoretické uchopení vzdělávání. Velký důraz je také kladen na důležitost inkluzivní přípravy budoucích pedagogů. Po dokončení bakalářského titulu následuje roční nástavbový výcvik, který vede k dosažení pedagogické kvalifikace (Ministry of Education, Science and Culture 2002: 23). Učitelé jsou následně zaměstnáni jednotlivými městy na plný nebo částečný úvazek (Ministry of Education, Science and Culture 2002: 23).

Následně mají učitelé možnost každý rok se dovzdělávat v kurzech dalšího vzdělávání. Tyto kurzy nejsou povinné, většina učitelů však považuje za nutné se vzdělávat dále tak, aby byli schopni využívat nové způsoby při vzdělávání dětí.

Oba systémy tedy v porovnání se systémem českým vykazují velmi silný důraz na praktickou přípravu budoucích pedagogů. Zároveň jsou budoucí pedagogové ve skandinávských zemích intenzivněji seznamováni s inkluzivním vzděláním jako přirozenou součástí jejich práce. Pro český systém by právě tyto dva aspekty měly být velmi podstatným podnětem při podpoře společného vzdělávání všech dětí.

Zdroje:

EASNIE Norway (2013): Booklet on Teacher training in Norway. European Agency for Special Needs and Inclusive Education. Dostupné z: https://www.european-agency.org/country-information/norway/national-overview/teacher-training-basic-and-specialist-teacher-training (citováno 2016-04-27)

Hammerness, Karen (2013): Examining Features of Teacher Education in Norway In Scandinavian Journal of Educational Research.pp. 400-419.

Ministry of Education, Science and Culture (2002): The Educational Systém in Iceland. Dostupné z: http://brunnur.stjr.is/mrn/utgafuskra/utgafa.nsf/RSSPage.xsp?documentId=F550B9C4E04B53BE002576F00058D80B&action=openDocument (citováno 2016-04-27)