Během tzv. Strojírenského fóra adresovali lídři tohoto průmyslového odvětví vládě ČR své požadavky týkající se vzdělávání. Jejich obsah i diktát, jakým jsou předloženy, ukazují na přetrvávající nepochopení českého průmyslu, jaký je smysl veřejného vzdělávání a jakou roli by měl samotný průmysl, rozhodně důležitý aktér na poli vzdělávání, sehrát.
Pod následujícími požadavky přikládáme komentáře EDUin:
1) Průmyslové firmy požadují vytvoření systému předvídání (predikcí) kvalifikačních potřeb jak na celostátní, tak regionální úrovni. Kapacity jednotlivých oborů v oblasti středního vzdělávání je nutné nastavovat podle výhledů a analýz potřebného množství absolventů.
Komentář: Je úkolem vzdělávacího systému připravovat absolventy s co možná nejdelším horizontem dopadů do budoucnosti. Prediktibilita českého průmyslu nepřekračuje ani délku studia dnešních učňů a středoškoláků. České střední školství, zejména odborné, potřebuje posílit svou schopnost připravit absolventy z hlediska jejich adaptability na těžko předvídatelném trhu práce.
2) Pro funkční spojení výuky a praxe je nezbytné ze strany státu podporovat vytvoření partnerství středních a vysokých škol a podniků, včetně zakládání podnikových odborných škol.
Komentář: Stát by měl zejména na středoškolské úrovni taková partnerství podporovat tím, že je umožní. V tom okamžiku je pomyslný míček na straně podniků, jelikož je jejich zájmem získat dostatečně kvalifikovanou pracovní sílu. Podle informací technicky zaměřených VŠ, jako je například Strojírenská fakulta ČVUT, nemají tyto školy problém navazovat partnerství s podniky.
3) Podle všech zúčastněných musí být polytechnické obory zábavnou formou představovány již dětem v mateřské a následně na základní škole. Tyto projekty by měly být financovány jak z národních, tak i z evropských zdrojů.
Komentář: Jde o klíčový problém v postoji českého průmyslu. Teprve v okamžiku, kdy začne do podpory vzdělávání skutečně investovat vlastní prostředky, může stanovovat očekávání. Nehledě na to, že není na českém průmyslu a dokonce ani na státu, jak designovat vzdělávání dětí. Jde o svrchovanou kompetenci rodičů.
Bob Kartous, vedoucí komunikace EDUin, řekl: "Česká průmyslová lobby vynaložila už nemalé prostředky a úsilí na marketingovou kampaň za technické vzdělávání. Pro průmysl i vzdělávací systém by bylo lepší, kdyby tento potenciál investoval český průmysl přímo do vzdělávání."
Nejčtenější články
Česká škola - portál pro ZŠ a SŠ
Česká škola poskytuje svým čtenářům diskusní prostor k vyjádření názorů na školskou problematiku. Tyto příspěvky se nemusí shodovat se stanoviskem redakce České školy a jsou uveřejňovány jako podnět k dalším diskusím.
Obsah článků nemusí vyjadřovat stanovisko redakce nebo vydavatele Albatros Media, a.s.
Tento server dodržuje právní předpisy
ISSN 1213-6018
Tyto webové stránky používají k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Informace o tom, jak tyto webové stránky používáte, jsou sdíleny se společností Google. Používáním těchto webových stránek souhlasíte s použitím souborů cookie.
Tento server dodržuje právní předpisy
o ochraně osobních údajů.
ISSN 1213-6018
Obsah podléhá licenci Creative Commons Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-Nezasahujte do díla 3.0 Česká republika, pokud není uvedeno jinak nebo nejde-li o tiskové zprávy.
Tyto webové stránky používají k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Informace o tom, jak tyto webové stránky používáte, jsou sdíleny se společností Google. Používáním těchto webových stránek souhlasíte s použitím souborů cookie.
1 komentářů:
Jasně. Český průmysl nechápe smysl veřejného vzdělávání. Ten totiž určuje Kartous a spol.
Kartous sice neví, na co se studenti mají přesně připravovat, protože budoucnost nezná, ale co ví jistě je to, že se nemají připravovat na to, co požaduje průmysl.
Ano, obecné proklamace, že studenti se musejí naučit flexibilitě, kritickému myšlení, rychlé orientaci v problémech, vnímání světa v souvislostech a také získat schopnost se učit, známe. Je lehké je vyslovit, ale co znamenají reálně, to už nikdo neříká. Ani nemůže, protože ti, co to propagují, flexibilitu sami neprojevují absolutně žádnou, kritického myšlení nejsou schopní a učí se jen v jejich velmi úzkém okruhu znalostí - v lepším případě. Problémy "řeší" obecnými proklamacemi, protože nikdy nebyli v detailu. Ten je pro ně často nepodstatný. Bohužel, ani jednoho si nejsou vědomi.
Průmysl alespoň jasně říká, co si přeje. A ruku na srdce, ten, kdo celou tu srandu platí, není Kartous, ani neziskovky, nýbrž ten průmysl. Minimálně velkou část té srandy. Možná ho to neopravňuje k rozhodování, nicméně já to vnímám spíš jako volání o pomoc. Celé to Kartousovo angažmá je podobné, jako by se parazit rozčiloval, že hostitel šel k lékaři, aby mu toho parazita odstranil.
Okomentovat