Dokáže veřejné školství v současné podobě zajistit bezpečné prostředí pro učení dětí? Co je bezpečné prostředí, ve kterém dochází k učení? Přijďte diskutovat s amerických vývojovým psychologem Peterem Grayem.
Kdy: 18. dubna 2016 - 16:00 - 17:30
Kde: Americké centrum, Tržiště 13, Praha 1 – Malá Strana
Vstup: volný, registrujte se
Panelisté budou diskutovat nejnovější poznatky z neurovědy, psychologie, pedagogiky. V návaznosti na návštěvu amerického vývojového psychologa Petera Graye se budou zabývat otázkami jako: Dokáže veřejné školství v současné podobě zajistit bezpečné prostředí pro učení dětí? Co je bezpečným prostředím, ve kterém dochází k učení? Jaké jsou osobnostní dopady učení řízeného vnitřní či vnější motivací? Co je smyslem a co cíli vzdělávání, učení? Je vědomí povinnosti školní docházky slučitelné s personálně motivovaným učením? Je dobrovolné sebeřízení procesu učení podmínkou k plnému využití osobnostního potenciálu v seberozvoji dětí, potažmo dospělých? Co je to hra a kdy a jakým způsobem dochází k uplatnění a využití jejího mechanismu v procesu učení?
Peter Gray je výzkumným profesorem psychologie na Bostonské univerzitě. Provedl a publikoval výzkum komparativní, evoluční, vývojové a vzdělávací psychologie; publikoval články o inovativních vzdělávacích metodách a alternativních přístupech k vzdělávání; a je autorem Psychologie (Worth Publishers), vysokoškolské učebnice k úvodu do psychologie, která je nyní již v 6. vydání. Vystudoval Columbia University a získal doktorát v biologických vědách na Rockefellerově univerzitě. Jeho současný výzkum a psaní se primárně zaměřuje na přirozené způsoby dětského vzdělávání a na celoživotní význam hry.
Jana Nováčková, psycholožka s praxí v poradenské práci i v psychologickém výzkumu. Publikovala mnoho článků v odborném i populárním tisku, které přibližují veřejnosti myšlenky týkající se změny školy, např. seriál Mýty ve vzdělávání v Lidových novinách, který byl v roce 2001 vydán i knižně. Je spoluautorkou kurzu Respektovat a být respektován a stejnojmenné knihy, která patří k nejprodávanějším titulům o komunikaci. Od roku 1990 se věnuje lektorské a osvětové činnosti v oblasti výchovy a vzdělávání.
Karel Rýdl, děkan filosofické fakulty Univerzity Pardubice. působí jako historik školství a pedagog. Podporuje inovativní a alternativní procesy a směry v oblasti výchovy a vzdělávání v teorii i praxi. Je spoluzakladatelem a evaluátorem řady „svobodných“ a reformních škol doma i v zahraničí. Angažuje se v profesní i osobnostní přípravě učitelů. V současné době pracuje na Univerzitě Pardubice, kde ve spolupráci s domácími i zahraničními lékaři a psychiatry pomáhá rozvíjet v rámci resocializační pedagogiky a přípravy učitelů témata z oblasti neuropedagogiky.
Nejčtenější články
Česká škola - portál pro ZŠ a SŠ
Česká škola poskytuje svým čtenářům diskusní prostor k vyjádření názorů na školskou problematiku. Tyto příspěvky se nemusí shodovat se stanoviskem redakce České školy a jsou uveřejňovány jako podnět k dalším diskusím.
Obsah článků nemusí vyjadřovat stanovisko redakce nebo vydavatele Albatros Media, a.s.
Tento server dodržuje právní předpisy
ISSN 1213-6018
Tyto webové stránky používají k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Informace o tom, jak tyto webové stránky používáte, jsou sdíleny se společností Google. Používáním těchto webových stránek souhlasíte s použitím souborů cookie.
Tento server dodržuje právní předpisy
o ochraně osobních údajů.
ISSN 1213-6018
Obsah podléhá licenci Creative Commons Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-Nezasahujte do díla 3.0 Česká republika, pokud není uvedeno jinak nebo nejde-li o tiskové zprávy.
Tyto webové stránky používají k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Informace o tom, jak tyto webové stránky používáte, jsou sdíleny se společností Google. Používáním těchto webových stránek souhlasíte s použitím souborů cookie.
4 komentářů:
vnitřní motivace v procesu učení
Nemohu si pomoci, ale ať to vezmu z kterékoli strany, vdycky mi vyjde, že i ona 'vnitřní' motivace je dána vnějšími faktory. Pro mne je prostě motivace bez přívlastků.
Karel Rýdl. Ten Karel Rýdl? Co vedl tým zkoumající standardy kvality práce učitele?
Zdravím, pane Nico, tak přece jen v tom nejsem sám.
Dávno tomu, utkvěla mi něčí myšlenka: „Jen příjemce rozhoduje o platnosti rozkazu.“ Tenkrát, po Strahovských událostech, po Srpnu, po Palachovi, ve studentovi ta věta rezonovala světonázorově. Když jsem po letech zaznamenal „motivační“ argumentaci náhle se vynořivších šiků nepřátel národního základního školství, vybavila se mi ta myšlenka jako přirozená námitka. Podotýkám, že školství mám za národní ve smyslu občanském, v rodném jazyku a v místním a časovém kontextu. Co si o těch škůdcích myslím, napsal jsem zde mnohokrát. Jejich odpudivé krédo zní: Vzdělání redukované na slogan volební kampaně a položku rozpočtu poslouží v novém řádu jako trvale obnovitelný zdroj pro zlodějnu, obdobnou eufemisticky přezdívanému „zadávání veřejných zakázek“. Obelhaná občanská společnost vybere prostředky na vzdělání příští generace a ukradený stát je přepošle podnikatelům se vzděláváním a vymývačům mozků. A jsme u protagonistů té destrukce: Šteffla, Nováčkové, Eduinů zatím naoko neziskových, inkluzionistů hlava nehlava atd., o cizí moci s cizími úmysly nemluvě. Ostatně, takhle jsou napadány všechny veřejné statky.
Zpět k té motivaci. Samozřejmě, že motivace je jenom jedna. Působící síla je také vždy jenom jedna, byť poskládaná ze složek nebo na složky rozložená. Motivace je síla, byť svého druhu. Všechny vyprávěnky o vnitřních a vnějších motivacích svědčí o terminologickém chaosu, jak zde před časem hezky připomněl, byť s jiným úmyslem, pan Václavík, že prý kdosi popsal dvacet teorií motivace. Inu, nezírat v úžasu, že o něčem je dvacet platných teorií, vyžaduje zvláštní průpravu. To mám hledat chybějících devatenáct kvantových teorií nebo Velkých třesků?
Ve skutečnosti se jedná o motivy, podněty atd., a teprve „příjemce rozhoduje o platnosti rozkazu“, abych navázal na podstatu svého tvrzení, že motivace je jen jediná. Poněvadž všechny, jež nakonec člověkem pohnou, jsou vnitřní, není důvod je specifikovat nadbytečně jako „vnitřní“. Ostatně většina podnětů působí na člověka zvnějšku, což může vysvětlovat původ pojmu „vnější motivace“, ale terminologicky je to nedůsledné a tvrdím, že vadné. Otázku, kolik vnějších a kolik vnitřních podnětů vyvolá ještě kýženou vnitřní, a kdy už je to ta zatracená vnější, žádný „vnitřně motivačně orientovaný“ agitátor nepřipustí. On jenom ví, která je dobrá a která špatná. Nepochybuji, že seriózní autoři, kteří nesledují postranní cíle, to vědí. Obchodníci s tzv. vnitřní motivací usvědčují sami sebe z účelového zkreslování.
Prosím za prominutí, pokračování příště
pokračování
Pokud argumentují dychtivostí po poznání a hravostí dětí, tvrdím, že jde o instinktivní jednání mláďat, které časem vymizí. Pokud ne, dospělý zvířecí jedinec nepřežije. A dospělý člověk, který setrvá u vnímání světa jako pětileté dítě, na tom není jinak. Sám neobstojí. Podnikatelka Nováčková ovšem tuto přirozenou vývojovou proměnu lživě označí ze zištných důvodů za škodu, způsobenou školou dítěti, prohlásí, že rodiče by neměli děti do běžné školy posílat a dodá, že ví, kam by je poslat měli. Nejlépe do soukromé internátní školy.
Na Tržišti by se hodilo diskutovat ne o nesmyslné hravosti přestárlých mláďat, ale o jejich manipulovatelnosti a sebedestruktivnosti. Ostatně otázky, které tam nastolí pan profesor z Bostonu, jej usvědčují právě z těch postranních úmyslů. Bez nich by nikoho nemohly pro jejich bezobsažnost napadnout otázky jako „ Dokáže veřejné školství v současné podobě zajistit bezpečné prostředí pro učení dětí? Co je bezpečným prostředím, ve kterém dochází k učení?“. Ve skutečnosti to nejsou otázky, ale témata indoktrinace. Káže-li o tom Američan v Evropě, je to nejen komické, ale především flagrantní pokus o vývoz US pojetí vzdělání jako služby poskytované za úplatu. Co je tomu pánovi do toho, že zde máme veřejné školství asi tak dlouho, jako existuje USA. A podnikatelka Nováčková u toho pomlouvání nemůže chybět.
Pokud propagandisté argumentují úspěšnými lidmi, kteří dokázali ohromné věci, nejde o aplikaci ve skutečnosti neexistující vnitřní motivace, která je má hnát životem, ale o výslednici vloh, talentu, volních vlastností a ctižádosti. Zná snad někdo tzv. úspěšného člověka, jehož počínání, potažmo motivace, postrádá společenský kontext? Ctižádost je samozřejmě vnější motiv či podnět, ctižádostiví lidé bývají úspěšní, proto je potřeba to nějak zaonačit, aby kšeftu se vzděláním potažmo s myšlením lidí nestálo nic v cestě. Jenže vnější motivace jako marketinkový slogan je nepoužitelná. Tak se v tom udělá takový hokej, že nakonec nikdo ani nepostřehne, že výslednici vnějších motivů nazveme vnitřní motivací. Ta už se pak v době individualismu prodává sama.
Pane Novotný,
potěšilo mě, že jste zaregistroval moje upozornění na složitou problematiku motivace, jak ji ve své srovnávací studii moderních teorií motivace popsal K. B. Madsen. Můžeme v úžasu zírat na složitosti motivace, stejně jako na složitost struktury a fungování našeho mozku (lze například najít nějaké odkazy na pojem "konektom"). Zjednodušení záležitostí podnětů k chování není nic trestuhodného a proto se divím, že máte problém s všeobecně používanou terminologií - motivace vnější, vnitřní. A že opouštíte věcnou diskusi tak, že Vaše vyjadřování o lidech zastávajících jiný názor posouvá Váš příspěvek do hodně nízkých pater.
Já rozdíl mezi učením "pro známky" a učením z vlastního zájmu o věc samu vidím.
Ještě k seznamování s názory "odjinud", v případě avizovaného setkání s názory vědce z USA. Masaryk před 117 lety ve své přednášce Některé problémy pedagogické a didaktické řekl: "Kdo se vrátil z Ameriky, je docela jiný člověk než ten, kdo je jen doma. V každém ohledu je lepší a pokročilejší".
Okomentovat