O osobních zkušenostech s inkluzí se synem s ADHD napsal Pavel Baroch v TÝDEN.cz, z textu vybíráme:
Nutno podotknout, že pro inkluzi, jak o ní mluví ministryně Valachová, je snad ta nejhorší doba. Do škol přicházejí silné populační ročníky, třídy jsou přecpané, učitelé přetížení a kvalitních asistentů, kteří by takovým dětem při hodinách pomáhali, je naprostý nedostatek.
Tomíkovi je osm a půl. Našeho přání zařadit ho mezi "normální" jsme se nevzdali. Chtěli bychom, aby se mu splnil i jeho sen stát se vědcem, který vymyslí lék na rakovinu. Ministerským slibům o inkluzi, ať už bude v úřadu kdokoli, ale moc nevěříme. Vždycky je to především o přístupu lidí, a ten žádná vyhláška nebo koncepce nezmění.
18 komentářů:
"Nakonec jsme Tomíka dali na speciální základní školu pro žáky se specifickou poruchou chování. Ve třídě je jen osm kluků, které vzdělávají dvě učitelky a vypomáhá jim ještě asistentka."
Na speciální škole pro žáky se specifickou poruchou chování se vyučuje podle běžného RVP nikoliv podle přílohy pro LMP. Rodiče by měli být vděcní za to, že jeho synovi je věnována tato speciální péče, které se na běžné ZŠ mazi 30 žáky prostě nemůže dočkat, tam je ve třídě jen jeden učitel a že by měl hned tak dostat asistenta, o tom silně pochybuji. Učitelé běžných škol jsou si velmi dobře vědomi svých limitů a také ví, jak takové jedno dítě dokáže rozebrat výuku ve třídě na prvočinitele, takže se jim ani nedivím, že se brání zuby nehty. Kdyby si tatínek tohoto žáka "výuku" třídy s takovýmto dítětem s těžkým ADHD alespoň jeden rok zažil na vlastní kůži, hovořil by jinak.
Pokud učitelka mateřské školy vezme pod krkem dítě, o kterém ví, že trpí ADHD, je to jednoznačně selhání, ke kterému docházet nesmí. (Samozřejmě bylo-li vše tak, jak je v článku popisováno.)
V daném případě ale podstatu vystihla kolegyně Adamová.
Na speciální škole pro žáky se specifickou poruchou chování se vyučuje podle běžného RVP nikoliv podle přílohy pro LMP. Rodiče by měli být vděční za to, že jeho synovi je věnována tato speciální péče, které se na běžné ZŠ mezi 30 žáky prostě nemůže dočkat, tam je ve třídě jen jeden učitel a že by měl hned tak dostat asistenta, o tom silně pochybuji.
Kdyby pak byla speciální třída zařazena k běžné základní škole, byl by to přímo výstavní příklad inkluze, jak by měla být v praxi prováděna u dětí, které nezaostávají intelektově, ale mají (jen) specifickou poruchu chování.
Mám o dost vyšší nároky na profesionalitu. Závažné selhání líčí už úvodní scéna.
Co si to vůbec dovolujete dávat sem takového spratka nevychovaného! Učitelka mateřské školy křičela na matku šestiletého Tomáše s takovou silou, až ji rozplakala, a utěšovat ji musel její malý syn.
Často jsou zde srovnáváni učitelé s lékaři. Vybírám tedy z platného ETICKÉHO KODEXU ČESKÉ LÉKAŘSKÉ KOMORY (Stavovský předpis č. 10).
§ 3 Lékař a nemocný
(1) Lékař plní vůči každému nemocnému své profesionální povinnosti. Vždy včas a důsledně zajistí náležitá léčebná opatření, která zdravotní stav nemocného vyžaduje.
(2) Lékař se k nemocnému chová korektně, s pochopením a trpělivostí a nesníží se k hrubému nebo nemravnému jednání. Bere ohled na práva nemocného.
(3) Lékař se má vzdát paternalitních pozic v postojích vůči nemocnému a respektovat ho jako rovnocenného partnera se všemi občanskými právy i povinnostmi, včetně zodpovědnosti za své zdraví.
Ano pane Botlíku, jenže srovnávat situaci lékaře se situací učitelky, která je ve školce s ADHD dítětem ve společnosti dalších minimálně 25 dětí 8 hodin denně je trošku podpásovka. A to i proto, že před lékařem se rodiče téměř plazí po břiše zatímco na učitelku si s přehledem i kvůli hovadině otevřou hubu.
Závažné selhání líčí už úvodní scéna.
Příkladů rozličných selhání může být celá řada.
To prý si někde doma stěžoval odložený předškolák, že učitelka do něj ve školce strkala. Z šetření vyplynulo, že se mu učitelka vlastním tělem snažila zabránit, aby na zahradě kopal do dítěte o dva roky mladšího. Nebo prý dítko doma tvrdilo, že se nesmí ve školce napít. Z šetření vyplynulo, že se hošík bavil tím, že každý čaj vylil na podlahu.
Takže časem standardní výbava.
Chtěli bychom, aby se mu splnil i jeho sen stát se vědcem, který vymyslí lék na rakovinu.
Pokud se bude chlapec věnovat studiu pilně, má šancí nemálo. Třeba při tom bádání i zapomene na skutečnost, že má hyperaktivně porušenou pozornost, a že si tedy může dělat, cokoli se mu dělat chce okolím tolerován beze zbytku. Pokřikovat neustále, tlouci pěstí do stolu, házet kolem sebe věci, třeba. Horší by to bylo, kdyby se chtěl stát prvním houslistou české filharmonie.
A pak mne ještě napadlo, kdo a kdy se konečně zajímat o podmínky dětí, které jsou přecitlivělé až zakřiknuté, a které se necítí dobře v prostředí, kde se nachází nemálo lidí, kde se pořád řeší nějaký konflikt, kde je pořád nějaký šrumec, a není tam ticho, klid, slunce v duši a celosvětový mír.
Nechci dělat chytráku,tohle spis vypadá na dítě s Aspergerem.Pristup paní učitelky nebyl právě citlivý.Jenze co ví běžní učitele o podobnych poruchách?Jak mají s dětmi pracovat,když nevědí?Snaha je milá,ale často k ničemu.
A o těch lékárníci pane B.Neni to ani půl roku,co jsme vezli tchýni do nemocnice a vyslechli jsme si přednášku o tom,ze je moc starých a tím se plýtvá penezi.V každé profesi jsou lidé,kteří třeba díky prepracovani(jako byla ona lékařka) stresu se chovají nestandardně.
"A pak mne ještě napadlo, kdo a kdy se konečně zajímat o podmínky dětí, které jsou přecitlivělé až zakřiknuté, a které se necítí dobře v prostředí, kde se nachází nemálo lidí, kde se pořád řeší nějaký konflikt, kde je pořád nějaký šrumec, a není tam ticho, klid, slunce v duši a celosvětový mír."
Mohu jen potvrdit. Dvouměsíční absence, pobyt v Opavě, nenávidí celou třídu. Jeden z doprovodných aspektů inkluze.
Je třeba zcela překopat systém vzdělávání pedagogů.Inkluzi pojmout stejně jako ve Finsku.Tam je šance podobně děti vzdělávat v malých kolektivech s asistenty a speciálními pedagogy.Velmi doufám ze někdo vezme rozum do hrsti a začne kopírovat sice opěvovane,ale způsobem nerespektování finské školství.Jina cesta není.
Nerespektované
Ad Eva Adamová & Jana Karvaiová
Já jsem si se srovnáváním učitelů a lékařů nezačal. Čímž samozřejmě nechci naznačovat, že zrovna vy dvě ano. A chápu také, že přepracováni mohou být ti i oni -- v medicíně jde zase často také o život pacienta, což ve školství přece jen nenastává úplně běžně.
Jde mi o něco jiného. Vypracování a přijetí etického kodexu lékaře bylo něco, čemu příslušníci tohoto stavu přikládali velký význam a začali na tom pracovat vlastně už v první polovině devadesátých let. Chápu, že etické zásady byly v medicíně kultivovány po řadu století. Přesto dnes existují také v jiných "pomáhajících" profesích, které u nás mají -- ve své současné podobě -- naopak kratší historii než profese učitele.
Pokud Učitelské profesní sdružení opravdu stojí o to, aby bylo bráno vážně, mělo by podle mého názoru brzy přijít s vlastním návrhem ETICKÉHO KODEXU ČESKÉHO UČITELE.
Forma jeho přijetí učitelskou veřejností (a míra "závaznosti") jsou samozřejmě otázkou (když neexistuje učitelská komora), stejně jako jeho pojetí a obsah. Pokládám však za důležité, aby se o tom začalo diskutovat. A iniciativa doprovázená prvním návrhem by měla vzejít právě od učitelů.
Nebo snad chtějí čekat na pokyn z MŠMT?
Souhlas.
Fascinuje mne péče O. Botlíka o to, aby UPS bylo bráno vážně. Škoda že stejnou pozornost nevěnuje testovým úlohám z vlastní dílny, nemluvě o intervencích do češtinářské problematiky; tam je to leckdy k popukání.
Už jsem to psal, ale tato srovnání kodexů jsou totálně mimo. Botlíkové si najdou cokoliv, aby to použili jako hůl na učitele.
Výše uvedené body neznamenají, že na pokoj, kde se po operaci srdce zotavuje pacient dáme třeba pacienta z protialkoholní léčebny nebo někoho s infekční žloutenkou...
Jedna věc je kodex a druhá reálná léčba. Ale co Vám to má za smysl vykládat.
(nepřirovnávám výše uvedeného žáka ani ke žloutence ani k alkoholikovi)
Myslím, že doporučení kolegy Botlíka je velmi rozumné. Hledat v tom hůl na učitele je spíše projev alergie na Botlíka než rozumná reakce.
doporučení kolegy Botlíka je velmi rozumné
Bezesporu.
Nejlepší by bylo vzít to zhora podle vlivu na výkon učitelské profese.
Takže etický kodex prezidenta, ministrů, senátorů, poslanců, hejtmanů, starostů, zastupitelů, úředníků na odborech školství, inspektorů, ředitelů škol, jejich zástupců, učitelů s nejvyššími odměnami, školníků, rodičů a žáků. Učitelským plebsům by mohlo stačit hvědné nebe nad hlavou a mravní zákon v nich.
Hledat v tom hůl na učitele je spíše projev alergie na Botlíka než rozumná reakce.
Nikoliv
Zkuste s porozuměním přečíst jeho příspěvek z 18:18 na nějž jsem reagoval.
Souhlasím s vytvořením nějakého kodexu.Na duhou stranu by to muselo jít ruku v ruce s nějako změnou .Změnou, která zaručí učitelům: menší zodpovědnost za žáky než je tomu dodnes (zodpovídáme i za věci, za které ze své podstaty odpovídat nelze),změnu pracovní náplně učitele (kdy učitel se pozvolna mění na administrativního pracovníka a samotnou pedagogickou práci zbývá méně času), změnu ve větší svobodě pedagoga (svázaného tolik předpisy, že už to brání k získávání měkkých kompetencí dětí).
Pane Šteffle, když já mám alergii na pokrytce.
Okomentovat