V Norsku inkluze funguje, ve Finsku jakbysmet, také v Dánsku prý ano. Minulý týden přinesl deník Neue Zürcher Zeitung článek o tom, jak se se společným vzděláváním vypořádává Švýcarsko. Blesk.cz ho zveřejnil v doslovném překladu.
Z článku René Donzé v překladu štš v Blesk.cz vybíráme:
V průzkumu mezi středními školami v kantonu Curych zaznívaly odpovědi typu: „Slabší či problémové děti vyžadují od učitelů spoustu energie a pozornosti, která už pak kantorům nezbývá na zbytek třídy. Většina žáků tak trpí.“ Problémy s chováním jsou jedna věc. Ale učitelé musí navíc »bojovat« i s žáky, kteří mají poruchy učení, pozornosti, řečové, nebo dokonce autistické poruchy.
Tento problém z části kompenzují nejrůznější speciální kurzy typu logopedie, terapie psychomotoriky atd. Těch je však tolik, že tvoří jakési komplexní puzzle, suplující speciální školy. „Navíc se dnes prakticky už nedá hovořit o školních třídách tak, jak je známe. Většinová část žáků je v nich totiž utlačována a omezována. Inkluzí trpí učitelé, zdraví žáci, speciální žáci a ve výsledku celý švýcarský vzdělávací systém,“ myslí si Urs Moser.
Původní článek v Neue Zürcher Zeitung
Přečtěte si: Reportáž švýcarského deníku o inkluzi: Trosky krásné myšlenky
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
3 komentářů:
Lživá propaganda. Nemožné. V Norsku to funguje. U nás bude taky - je vidět, že švýcarský učitel nedosahuje kvalit českého. A my to ještě zvládneme o polovinu levněji než Švýcaři.
Když do toho půjde Feřtek se mnou, nebudu se bát ničeho.
Inkluzi zdar! Zpátky ni krok.
Kdepak asi udělali švýcarští učitelé chybu?
Jestli ono to nebude spíš o tom, že ve Švýcarsku si jsou ochotni chybu připustit, v Norsku už se k tomu dle zvěřejněných článků blíží, jenom ve Finsku neustále odolávají. Zase na druhou stranu - chybami se člověk učí, a tak proč bychom se probůh měli poučit z chyb druhých, když si můžeme tu hubu krásně rozbít a o asfalt rozmátit sami.
Okomentovat