Přečtěte si: Jasné jako výchovná facka

Decentralizace, deregulace a deprofesionalizace jsou největší problémy českého školství. Tak pravil Stanislav Štech, náměstek ministryně školství a řekněme s nadsázkou hlavní „ideolog“ úřadu v jeho stávajícím, permanentně se měnícím složení. A i když ministerstvo připomíná spíše nádraží, jistá kontinuita se vysledovat dá: sněmovnou nedávno schválená novela školského zákona, kterou vstupuje v platnost ustanovení o povinném roce předškolního vzdělávání, povinné státní maturitě z matematiky a povinných jednotných přijímacích zkouškách na střední školy, jde přesně v duchu „léčby“ výše uvedené „diagnózy“.


Z komentáře Boba Kartouse v Lidových novinách/EDUin.cz vybíráme:

Minimálně od roku 2010, v agendě ministrů Dobeše, Chládka a Valachové, můžeme sledovat snahu prosadit větší pravomoci státu do vzdělávání od mateřské po střední školu. Děje se tak vždy se stejným cílem, a to „zvýšit kvalitu vzdělávání“. Cíl je legitimní, což o to. Nezodpovězenou otázkou ale zůstává, zda cesta, která k němu má vést, není slepá. Nebo zda dokonce nevede přesně opačným směrem. Problém je, že jen málokdy je ministerstvo školství u systémových změn schopno sdělit, kam vlastně veřejné školství kráčí. Málokdy existuje analýza dopadů změn do vzdělávacího systému. A když už existuje, jako v případě povinného roku v mateřské škole, MŠMT vesele ignoruje jeho závěry.