Petr Fiala: Ve školství není nic horšího, než když se dělají překotné změny, které jsou vedeny dobrými úmysly, ale bez znalosti situace

Projev v třetím čtení novely školského zákona v Poslanecké sněmovně ve středu 9. března 2016. "Když říkám, že základní školy praktické zaniknou, tak to říkám proto, že pokud jsme se rozhodli zrušit přílohu a pracujeme jenom na základě výjimek nebo speciálních ustanovení v rámcovém vzdělávacím programu, tak to k tomuto výsledku dříve či později dojde. Nakonec v těch původních vyjádřeních paní ministryně ministerstva tento cíl byl deklarován, teď je trochu oslaben, což mě těší, a doufám, že to oslabení bude trvalé. Nicméně předvídám na základě všeho, co o tom vím, že to k omezení a posléze zrušení základních škol praktických povede."


Vážená paní předsedající, dámy a pánové, chtěl bych jenom krátce reagovat na vystoupení paní ministryně a říct svoje stanovisko k této novele školského zákona - mimo jiné i proto, že se v poslední době tak trochu rozmohl ze strany Ministerstva školství - vy jste to, paní ministryně, neudělala, ale od některých jejích spolupracovníků takový zvyk, že cokoliv se předkládá, tak za to v nějaké formě mohu já, ať už to je nebo nakonec není schváleno.

Tak tady bych chtěl jasně říct, že tato změna školského zákona nemá moji podporu. Věci, jako je povinná školka, povinné předškolní vzdělávání i v té podobě, ve které to tady teď paní ministryně představila, nebo sjednocené přijímačky na střední školy, to jsou všechno věci, které považuji za chybné. Opakovaně jsem se k tomu vyjadřoval a myslím, že to naší vzdělávací soustavě v žádném případě nepomůže.

Pokud jde o maturitu z matematiky, povinnou, to je podle mne věc naprosto legitimní a je možné se tímto způsobem rozhodnout. Termín, který v tomto případě ministerstvo stanovilo, je - pokud všechno půjde dobře, tak řekl bych - krajní, protože je to první okamžik, ve kterém by to vůbec mohlo začít fungovat. Doufám, že rámcové vzdělávací programy jsou upraveny tak, aby skutečně nejenom dostatečná dotace, ale i odpovídající výuka matematiky byla taková, aby to ti žáci mohli zvládnout, a neprohlubovali jsme frustraci žáků, rodičů, učitelů a společnosti z toho, že už v této chvíli tu nepovinnou maturitu z matematiky nezvládá obrovské množství žáků. Je to ambiciózní plán stihnout to čtyři roky poté, co vstoupí v platnost nebo co se začnou realizovat jednotné přijímačky. Byl bych pro konzervativnější nebo opatrnější postup. Ale když tuto ambici Ministerstvo školství má, tak věřím, že udělá všechno pro to, abychom tady nedošli k další kritické situaci.

Za naprosto špatné ale naopak pokládám jiné rozhodnutí týkající se maturity, a to je centrální opravování češtiny, slohových prací. Já jsem to zrušil, když jsem byl ministrem školství, na základě zkušeností, na základě reakcí odborné veřejnosti - prostě proto, že to nefungovalo, bylo to špatné a vystavovalo to žáky situaci, na kterou nemohli být připraveni. A nic z toho z hlediska kvality nepřineslo. A to říkám jako člověk, který je kvalifikován jako učitel češtiny. Prostě tento typ výstupu nemá být hodnocen centrálně, a má být hodnocen tím učitelem v rámci jedné školy, který ty žáky v oblasti slohu po dobu jejich studia vzdělával. Myslím si, že tady důvod pro centrální kontrolu není. Je to tlak některých lidí zevnitř ministerstva nebo z organizací kolem ministerstva, kteří si myslí, že čím víc věcí budou mít pod kontrolou, tím to bude lepší. Není to lepší a z hlediska kvality vzdělávacího systému je to naopak horší.

Nechci mluvit příliš o inkluzi - moje poslední poznámka. Tady vedeme jakousi veřejnou debatu a povedeme ji i nadále. Jsem přesvědčen o tom, že jsme v oblasti integrace žáků s různým typem postižení v České republice udělali hodně, že jsme nemuseli přikročit k dalším krokům, že ta debata je trochu zmatená, protože sice se nezasahuje do oblasti speciálních škol. A tady má paní ministryně samozřejmě pravdu, ale už tady nezaznívá dostatečně jasně, že se zasahuje do oblasti výuky nebo vzdělávání, které dnes poskytují základní školy praktické. A že tak jak je to teď nastaveno, i ty kroky, které dělá Ministerstvo školství, i když teď říká, že ne, tak nezvratně povedou k tomu, že základní školy praktické dříve či později z našeho vzdělávacího systému zmizí.

Nechci teď vést s paní ministryní právní debatu, že vlastně žádné základní školy praktické neexistují, protože samozřejmě existují v praxi, fungují dobře a řada lidí, která se tím zabývá, speciálních pedagogů, vám řekne, že to je dobrá cesta. Myslím si, že myšlenka, že je do budoucna zrušíme - já znovu říkám a garantuji vám to a vzpomenete si na moje slova, i když vám teď někdo z ministerstva říkat, že se to nestane, tak všechny kroky, které dělá ministerstvo, vedou k tomu, že se to stane. A stane se to do několika let, že tento typ vzdělávacího zařízení v České republice nebudeme mít. A to si myslím, že není dobré. A není to dobré především pro ty děti.

A vůbec není pravda, že ti, kteří jsou pro inkluzi v té podobě, ve které ji prezentuje Ministerstvo školství, tak že myslí na ty postižené děti, a ti, kteří jsou proti této formě inkluze, že nemyslí na ty postižené děti. To je naprosto falešný argument. Moje argumentace proti této formě inkluze je právě vedena snahou vytvořit co nejlepší podmínky pro integraci, integraci dětí, které mají ať už tělesné, nebo duševní postižení, nebo mentální postižení. A integrace - a to je důležité - neznamená, že ty děti se za každou cenu integrují ve škole, ale integrace znamená, že jsou schopny potom mít co nejkvalitnější život. A k tomu je musí i prostřednictvím vzdělání bohatá společnost, jako je naše, skutečně připravit. Ale ty cestou mohou být různé.

A i u dětí s lehčím mentálním postižením, a poslechněme si názory odborníků, může být v některých případech lepší cesta základní škola praktická v kolektivu podobně postižených dětí. A pro některé děti s lehkým mentálním postižením může být naopak lepší cesta v rámci té integrace. Ale zkušenosti, dlouhodobé zkušenosti úspěšných českých speciálních pedagogů, a my můžeme být hrdi na to, jakou tu máme kvalitu speciální pedagogiky a jakých dosahujeme výsledků, tak vám řeknou, že jsou dvě skupiny dětí, které se nejhůře integrují v rámci běžných tříd, a to jsou lidé, kteří mají sluchové postižení, a to jsou děti, které mají mentální postižení, právě proto, že v obou těch případech je ztížena komunikace. Ten kdo má sluchové postižení, neslyší ty svoje kamarády a další, které slyšet má, a ten, který má mentální postižení, tak jim často nerozumí. A z tohoto důvodu tento typ nebo u těchto postižení ta integrace je nejtěžší.

Když říkám, že základní školy praktické zaniknou, tak to říkám proto, že pokud jsme se rozhodli zrušit přílohu a pracujeme jenom na základě výjimek nebo speciálních ustanovení v rámcovém vzdělávacím programu, tak to k tomuto výsledku dříve či později dojde. Nakonec v těch původních vyjádřeních paní ministryně ministerstva tento cíl byl deklarován, teď je trochu oslaben, což mě těší, a doufám, že to oslabení bude trvalé. Nicméně předvídám na základě všeho, co o tom vím, že to k omezení a posléze zrušení základních škol praktických povede. Proto já vážně zvažuji i to, že bychom podpořili myšlenku, aby se inkluze odložila, aby se - ne inkluze, to prosím vás v žádném případě, inkluze běží, probíhá, bude probíhat a je to dobře. Ale aby se odložily některé důsledky, které vyplývají ze změny § 16. Přispělo by to mnohem více k tomu, aby školy měly čas se na ty změny připravit. Ale hlavně, aby Ministerstvo školství mohlo udělat to, co tady deklarovala paní ministryně, a to je vytvořit podmínky, finanční podmínky pro to, aby ta inkluze skutečně mohla úspěšně probíhat. A ty finanční podmínky zatím vytvořeny nejsou. A ty finanční podmínky, si myslím, že ani nemohou být vytvořeny do září a nemohou být vytvořeny v krátkém čase. A kdyby na to byl delší čas, tak by se skutečně ty finanční podmínky daly dobře nachystat. A když bych si vzpomněl na tu dobu, kdy jsem působil ve funkci ministra školství, tak náš úmysl tehdy byl nejprve provést reformu financování regionálního školství, nutnou reformu financování regionálního školství, která by obsahovala i pravidla pro financování žáků s nějakou formou hendikepu a pak teprve případně přistupovat k úpravě toho systému. Udělat to opačně je z mnoha důvodů velmi riskantní. Takže z tohoto hlediska - nebo i z tohoto hlediska si myslím, že odklad nebo posunutí účinnosti tohoto § 16 tak, jak byl Poslaneckou sněmovnou přijat, by bylo rozumné opatření v zájmu dětí.

Takže já bych to shrnul. Změny, které obsahuje tento návrh na úpravu školského zákona jsou změny, které nemají podporu Občanské demokratické strany částečně z těch důvodů, že jsou to změny podle nás ideové, které jdou špatným směrem. Částečně proto, že jsou to změny, které vracejí stav, který tu třeba v jedné chvíli byl a ukázal se jako naprosto špatný. A také z toho důvodu, že řada těch věcí není podle nás dobře připravena, aby mohla v daném termínu opravdu fungovat tak, aby zlepšila kvalitu naší vzdělávací soustavy. Já vás, dámy a pánové, všechny žádám, prosím, abyste tyto moje argumenty zvažovali, když budete hlasovat o návrhu Ministerstva školství, když budete hlasovat o jednotlivých pozměňovacích návrzích, protože ve školství není nic horšího, než když se dělají překotné změny, když se dělají změny, které jsou vedeny dobrými úmysly, ale bez znalosti té konkrétní situace, bez znalosti toho, co to s těmi školami, dětmi, rodiči, učiteli udělá, změny, které nakonec té vzdělávací soustavě vůbec nepomohou. Já jsem přesvědčen, že naprostá většina změn, které obsahuje tato školská - tato novela školského zákona, jsou změny právě tohoto typu. Změny, které našemu vzdělávacímu systému nepomohou a změny, které nezlepší kvalitu školské soustavy a změny, které neřeší žádný z podstatných problémů, které naše školství má. A že jich má hodně, tomu opravdu věřte.