Články se věnují tomu, co si o školství o školách namlouváme. Jsou určeny rodičům a široké veřejnosti, učitelé nejsou primární cílovou skupinou. Mají, a tak to musí být, aby to někdo tiskl a četl, provokativní název: Potěmkinovy vesnice ve školství.
První článek už mám napsaný, brzo ho zveřejním na zde i na svém blogu. Je věnován naši iluzi (Potěmkinově vesnici), že víme, CO VE ŠKOLÁCH UČIT.
Nevíme to, resp. učíme něco a moc nevíme proč, a ani o tom nepřemýšlíme. Učíme prakticky pořád v té samé struktuře, ty samé předměty, kterou do našich osnov vložili tvůrci Exner-Bonitzovy reformy. A to prosím v roce 1849. Svět se mění čím dál rychleji, ale my si otázku, zda škola skutečně připravuje děti na svět třeba v roce 2050, kdy bude dnešním prvňáčkům teprve 40 let, ani neklademe. Nekladou si jí rodiče, kteří většinou chtějí to samé, co se učili oni. Nekladou si jí učitelé, těm ostatně předepisuje stát, co mají učit, a ptát se na to, není jejich úkol. A jak vidno, nekladou si jí ani ti, kteří by měli. Setrvačnost je velká a všichni jsou spokojení.
Když posíláme dítě do školy, nějak automaticky předpokládáme, že se tam bude učit užitečné věci. To, co se ale děti ve školách učí podle Rámcových vzdělávacích programů, má často jen málo společného s tím, co by se děti měly naučit, aby byly dobře připraveny na svůj budoucí život. Ať už se na to díváme z hlediska státu nebo z hlediska rodičů. Často se ve školách děti učí věci, o nichž už dávno nikdo neví, proč by se je měly učit. Mnoho věcí se učí jen proto, že jsou pak zapotřebí u zkoušek na další školy nebo v dalším studiu. Pro reálný život většiny dětí pak už žádný význam nemají.
Druhý článek právě chystám. Bude věnován naší iluzi (Potěmkinově vesnici), že víme, JAK VE ŠKOLÁCH UČIT.
Třetí článek se pak bude věnovat iluzi (Potěmkinově vesnici), že školy mají očekávané výsledky.
Budu rád za všechny připomínky, konkrétní příklady, postřehy i otázky.
Zdroj: Facebook
Ondřej Šteffl: Chystám sérii článků a rád bych se poradil se svými příznivci i odpůrci
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
45 komentářů:
Dobrý den,
na druhý článek stačí asi jedno slovo - DOBŘE.
Veškerá ostatní slova budou pouze opisování tohoto slova případně jeho definicí.
Vy si rád zaprovokujete, že?
Nemohu než ocitovat svůj příspěvek z facebooku:
"Svět se mění čím dál rychleji, ale my si otázku, zda škola skutečně připravuje děti na svět třeba v roce 2050, kdy bude dnešním prvňáčkům teprve 40 let, ani neklademe." - tak nás už proboha, pan Šteffle, poučte, jak bude vypadat svět v roce 2050, co bude a co nebude zapotřebí. Pořád dokola recyklujete tuhle frázi, balast bez obsahu, který zůstává zoufale nekonkrétní. Napište tedy, co bude pro život ve světě v roce 2050 důležité, v čem bude spočívat odlišnost od současného stavu, zkrátka buďte už jednou konkrétní. Myslíte snad, že školy v roce 1950 tušily, jak bude vypadat svět v 90. letech 20. století? Připravovaly proto "pro život" špatně? Nebo snad ty změny nepůsobili lidé vzešlí ze školského systému?
Nejsem odpůrce ani příznivec, ale snad to nevadí:) Bez aspirace na vyčerpávající odpověď a pro nedostatek času velestručně: O budoucnosti nevíme vůbec nic, jakákoli extrapolace je cesta do pekel, rozhodující budou dosud neznámé faktory. Tak tomu bylo ovšem vždy, rozdíl je pouze v tom, že se zvyšuje rychlost změn a prohlubují se jejich důsledky (pozitivní i negativní). Škola byla ovšem jen z velmi malé části vymyšlena jako nástroj předvídání nebo snižování rizik, což je totéž. Primárním úkolem školy vždy byl a dosud je přenos (zkopírování) kultury v nejširším významu tohoto pojmu. Proto lze mít těžko za zlé škole, že dělá to, co má. Je možné, že časem bude nahrazena jinou institucí (technologií), to těžko říct, ale spíš budou existovat paralelní instituce. Je to něco podobného jako s divadlem nebo muzeem. Taky se v čase trochu mění, ale principy zůstávají stejné, bez ohledu na existenci kina, televize, videa atd. Myslím si také, že se školou jsou spojena nepřiměřeně velká očekávání (některých lidí). Pro budoucnost dětí bude mnohem důležitější faktický rozpad rodiny jako výchovné instituce, jehož jsme svědky.
Můj meil znáte.
Potěmkin byl ve skutečnosti velmi schopný člověk, který pomohl z Německa pocházející císařoně Kateřině Veliké vybudovat relativně vyspělé a mocné Rusko. Byla v tom i láska, zavraždění neschopného cara, války a povstání nespokojených. Když se jim to relativně vyspělé a mocné Rusko už celkem povedlo dát dohromady, sezvalí okázale reprezentativní summit "EU představitelů". Nadmíru okázalé věci z té přípravy a summitu samotného (předstírání lepšího stavu, než jaký je) pak byly ironizovány jako tzv. "Potěmkinovy vesnice"...
Přeju panu Štefflovi mnoho budovatelských úspěchů v péči o Potěmkinovy vesnice českého školství a na ty články se těším.:)))))
J.Týř
Viz
https://cs.m.wikipedia.org/wiki/Kateřina_II._Veliká
https://cs.m.wikipedia.org/wiki/Potěmkinova_vesnice
Když jsem byl žákem ZŠ, ptal jsem se učitelů, "Proč chtějí, abychom se "tohle" učili?". Odpovědi byly (pokud to vůbec někdo chtěl řešit): Protože je to v osnovách. Protože si tím trénujeme paměť a přemýšlení. Protože nevíme co budeme potřebovat.
Ani jedno z toho pro mě nebylo uspokojující. Co bylo v osnovách mi bylo jedno. Trénování paměti a přemýšlení jsem chtěl dělat na věcech, které mě zajímaly mnohem více (tehdy např. assembler a programování pro Z80) a o tom co budu potřebovat jsem měl lepší představu, než učitelé. Přesto jsem byl "nucen" desetitisíce hodin mého života věnovat činnostem, o kterých někdo někde rozhodl, že se jim mám věnovat.
Dnes se žáků ptám: "K čemu vám je tohle, co vás učím, užitečné?"
Velmi rád mám hodiny, kdy si žáci sami určí, čemu se chtějí v dané oblasti věnovat.
Zároveň je to velmi obtížné pro žáky, kteří již ztratili nadšení, zájem a soustředěnost. Jsem na prvním stupni a nadšení tu stále nacházím.
Zkuste to Mintako ve fyzice.
Už si ani nevzpomenu kdy, nebo spíš jestli vůbec, se mne někdo zeptal, koho, co a jakým způsobem bych chtěl učit, a co bych k tomu potřeboval. Asi tak...
Také jsem se zamyslel na tím, co se až tak překotně změnilo za posledních řekněme padesát let. Tedy krom toho, že počet pitomců v populaci roste patrně podle Mooreova zákona. Každé dva roky se jejich počet zdvojnásobí... A jediné, co mne napadlo je, že dnes chleba zplesniví zpravidla do tří dnů. Jestli to takhle půjde dál, v roce 2050 se bude plesnivý už vyrábět.
Abych nezapomněl. Co budou dnešní žáci potřebovat za třicet let, je mi poměrně značně ukradeno. Jestli mají dnešní žáci nějaké konkrétní potřeby, nechť si pročtou školní vzdělávací programy škol široko daleko, a na jim vyhovující škole pak studují co se do nich vejde a do sytosti.
Co nevidět budou zase přijímačky. Těšme se, jak se dětičky pohrnou, aby pak už v polovině záři hořekovaly, jaká že to je ukrutná pruda.
.....Ani jedno z toho pro mě nebylo uspokojující. Co bylo v osnovách mi bylo jedno. Trénování paměti a přemýšlení jsem chtěl dělat na věcech, které mě zajímaly mnohem více (tehdy např. assembler a programování pro Z80) a o tom co budu potřebovat jsem měl lepší představu, než učitelé. Přesto jsem byl "nucen" desetitisíce hodin mého života věnovat činnostem, o kterých někdo někde rozhodl, že se jim mám věnovat......
Chápu. Jestliže bychom chtěli uspokojit touhu po poznání každého jednoho žáka, jak toho docílit? Dá se to vůbec? Je to nějak organizačně možné. protože když si teď sednu a představím si to, vychází mi židovská synagoga. Každý si tam bzučí něco jiného. Jenže to pak přichází další myšlenka - proč si takhle nebzučet doma. Na co chodit do školy, když mě stejně zajímá něco jiného než mých 25 souputníků podle věku a spádovosti. Je správné takhle uvažovat? Tedy - je správné, aby opravdu každý jeden člověk pracoval jen na tom, co ho zajímá?
A co malé děti? Jsou schopné si samy určit hranice, pravidla apod.? Je tu příliš mnoho otázek a příliš mnoho proměnných. V první třídě jsem chtěla být princezna, pak indiánka, pak (cca v 6.) archeolog, pak novinář, pak doktor, pak cokoli ve zdravotnictví. koho překvapuje, že ne učitelka, ať to nekomentuje. Kdybych se měla zajímat jen o určité věci, vždy podle svého současného přání být něčím, byl by ze mně nejspíš blbec. Uměla bych nosit korunu, dělat purkrlata, vyrábět čelenky a činit kůže, hrabat se v hlíně a zkoumat písmo, psát články a znala bych biologii člověka.Byla bych nějak připravená dělat svoji dnešní profesi?
Můj dojem a názor zároveň: člověk nemůže dělat jen to, co ho právě baví. To, co ho baví, by mělo být třeba jeho koníčkem. A naučit se dělat i ne příjemné věci, je taky výborná dovednost. Ta se mi hodila v životě docela často.
Jak učit: něco jako "to be or not to be".
Asi dobře. Co je dobře? To, co jednoho baví, druhého ne. Nejspíš učit formou střídání činností. Nepodléhat módním trendům doby. Využívat věci, metody, které se osvědčily ( můžou být třeba 100 let staré). Používat to, co se mi (jako jednotlivci ) osvědčilo. Co funguje na základce, nemusí fungovat na střední. Co fungovalo v jednom kolektivu, v druhém může selhat. Hledat a nacházet.
Neptám se, co bude. Představte si svět před sto lety. Ptal se někdo? No asi ptal. Dokázal odpovědět? No asi nedokázal. Zastavil se svět? Nezastavil. Zastavil se vývoj, věda, výzkum? Nezastavil. Vždy se najde dostatek lidí, kteří budou chtít vědět. Nevím, kolik to je lidí. Vždy jich bude dost, aby lidstvo posouvali dál, ať bude školství takové nebo makové. Nesnažme se hledat odpovědi na otázky, na které nejsou dopovědi. Pak bychom mohli zjistit, že odpovědí na základní otázku vesmíru a lidstva je 42.
Vladimír Stanzel řekl(a)... tak nás už proboha, pan Šteffle, poučte, jak bude vypadat svět v roce 2050, co bude a co nebude zapotřebí.
Nejde o odpověď, jde o otázku. Já jsem napsal: "otázku, zda škola skutečně připravuje děti na svět třeba v roce 2050, kdy bude dnešním prvňáčkům teprve 40 let, si ani neklademe."
My si tu otázku klademe, když se podíváte na stránky ScioŠkoly, najdete tam, na co jsme zatím přišli. Nějakou definitivní odpověď nikdy mít nebudeme. Ale už to, že odpověď hledáme, činí školu pro děti více smysluplnou.
Myslíte snad, že školy v roce 1950 tušily, jak bude vypadat svět v 90. letech 20. století? Připravovaly proto "pro život" špatně? Nebo snad ty změny nepůsobili lidé vzešlí ze školského systému?.
Třeba by jiné školy vedly ke změně systému o deset let dřív. A co školy v 70. letech? Líbí se Vám v jakém světě žijeme? Jste sám spokojen se svým životem? Mohlo to být lepší? Co Vás škola mohla naučit a nenaučila?
Na otázku žáka "K čemu mi to bude?" Občas někdo vytáhne odpověď: "Když to nebudeš vědět, tak k ničemu?". Co všechno jsme se my ve školách nenaučili, a bylo by se to hodilo, ale ani o tom nevíme.
Co všechno jsme se my ve školách nenaučili, a bylo by se to hodilo
Lhát, krást, podvádět, buzerovat, mlít pantem, mlátit prázdnou slámu, mazat medy a lésti do zadku pak především. Takže normálka samostudium.
Zdeněk Bělecký řekl(a)... Tak tomu bylo ovšem vždy, rozdíl je pouze v tom, že se zvyšuje rychlost změn a prohlubují se jejich důsledky (pozitivní i negativní).
Marxisté říkají "Změna kvantity v kvalitu". Možnost ve školách dětem tvrdit, že víme, že to, co se učí budou potřebovat, se dramaticky snížila.
Škola byla ovšem jen z velmi malé části vymyšlena jako nástroj předvídání nebo snižování rizik, což je totéž.
Ano, skvělý postřeh. Snižování rizik je něco, co se od školy nikdy nečekalo. V prohlubující se rychlosti změn světa ale rizika narůstají. Kdo má na to lidi připravit? Je tu někdo jiný než škola?
Primárním úkolem školy vždy byl a dosud je přenos (zkopírování) kultury v nejširším významu tohoto pojmu. S tím já nesouhlasím. "Přenos (zkopírování) kultury v nejširším významu" k úkolům školy jistě patří, ale hlavní úkol školy to není. Kdyby to tak bylo, pak by vůbec otázka "k čemu mi to bude?" nedávala smysl.
Jana Karvaiová řekl(a)... 29. března 2016 19:20
Jestliže bychom chtěli uspokojit touhu po poznání každého jednoho žáka, jak toho docílit? Dá se to vůbec? Je to nějak organizačně možné. protože když si teď sednu a představím si to, vychází mi židovská synagoga. Každý si tam bzučí něco jiného. Jenže to pak přichází další myšlenka - proč si takhle nebzučet doma. Na co chodit do školy, když mě stejně zajímá něco jiného než mých 25 souputníků podle věku a spádovosti. Je správné takhle uvažovat? Tedy - je správné, aby opravdu každý jeden člověk pracoval jen na tom, co ho zajímá? A co malé děti? Jsou schopné si samy určit hranice, pravidla apod.?
Ano, přesně tyhle otázky si klademe a hledáme na ně co nejlepší odpovědi. To co nám v hledání nejvíc brání, je to, že pořád máme v hlavách tu klasickou školu, takže je těžké nalézt jinou odpověď. Ale občas se to povede ;-)
V první třídě jsem chtěla být princezna, pak indiánka, pak (cca v 6.) archeolog, pak novinář, pak doktor, pak cokoli ve zdravotnictví. koho překvapuje, že ne učitelka, ať to nekomentuje. Kdybych se měla zajímat jen o určité věci, vždy podle svého současného přání být něčím, byl by ze mně nejspíš blbec. Uměla bych nosit korunu, dělat purkrlata, vyrábět čelenky a činit kůže, hrabat se v hlíně a zkoumat písmo, psát články a znala bych biologii člověka. Byla bych nějak připravená dělat svoji dnešní profesi?
To se dá těžko odhadnout. V úvahu je třeba vzít, že byste postupně nějak brala zodpovědnost do svých rukou a měla víc času se učit, co vás zajímalo. Třeba byste dnes byla lékařka, ale možná taky princezna. Kdo ví?
člověk nemůže dělat jen to, co ho právě baví. To ale ani nikdo netvrdí.
A naučit se dělat i ne příjemné věci, je taky výborná dovednost. Ta se mi hodila v životě docela často. Ano, umět překonávat překážky, je důležité. Bohužel, mnohdy ve školách děti dělají věci, které jim přijdou nesmyslné, a to je něco jiného, než, že je to nebaví či to je nepříjemné. Vynést koš nebo vyplnit daňové přiznání mně nebaví, ale vím proč se to dělá. Dělat větný rozbor nebo třeba upravovat algebraický výraz, když nechápu proč, a to bohužel mnoho dětí nechápe, dobrá dovednost není. Vede to k tomu, že pak jsou dospělí, kteří udělají, co se jim řekne, aniž o tom přemýšlejí.
Co všem tak leží v žaludku ty větné rozbory? Vždyť jsou jednoduché :P
Zajímalo by mě, kolik lidí je schopno naučit se opravdu dobře cizí jazyk bez toho, aby chápali jeho strukturu.
Ygrain řekl(a)...
Zajímalo by mě, kolik lidí je schopno naučit se opravdu dobře cizí jazyk bez toho, aby chápali jeho strukturu.
Až na patologické výjimky to umí každý zhruba ve 3 letech. On je totiž pro dítě i ten jeho jazyk cizí. Pokud mají děti příležitost naučí se jazyka dva i tři. Lidský mozek je totiž uzpůsoben na hledání struktury v chaosu, proto se dítě jazyk naučí dokonale. Struktury sice naumí pojemnoevat, zato je umí používat. Naopak mozek není vývojově uzpůsoben na aplikování struktury na jednotlivosti, proto se jen výjimečně lidé naučí dobře (téměř nikdy dokonale) jazyk jen metodou slovíčka - gramatika. Čtěte Chomského ;-).
Co všem tak leží v žaludku ty větné rozbory?
Mně tedy ne.
Od větných rozborů je už jen kousek k rozborům věcným. A rozborky obecně vyloženě miluji.
Ale podstata sdělení je jinde. To se vytrhne něco z kontextu, třeba oblíbení láčkovci nebo argentinský těžký průmysl, a na těchto příkladech se doloží nezbytnost zakládání soukromých škol převratně nového typu vzdělávání pro sedmdesátá léta tohoto století.
Takže zapomeňte na smrkání a naučte se plivat, srkat a mlaskat.
Dobrý večer, mně připadají vědecké obory vyvíjející učební a testovací zařízení pro učení dětí velmi umělým konstruktem. Jakoby dítě bylo stroječek, který můžeme nějak ovládat, programovat. Možná ano, ale pak již nemáme dítě, ale produkt Frankensteina. Dříve jsem měla v oblibě Montessori, Daltona a jiné systémy. Nyní mi i tyto pokusy o svobodné vzdělávání připadají nedostatečné. Chomsky je můj idol, ale Neil Stein a jeho Summerhill /ostatně popsáno i v mé oblíbené knize Ostrov od A.Huxleyho/ mi pomohl vidět vzdělání a výchovu ještě svobodněji. Dnes jsem se v polských novinách Gazeta Wyborcza dočetla o panu André Sternovi, který nikdy nechodil do školy, ani ho nikdo neučil doma. V angličtině odkaz zde: http://wariscrime.com/new/andre-stern-man-never-went-school/
F.Rabelais ve svém známém románu z 15.století také psal o problémech školní výchovy :) Takže již jsme měli dost času přijít na důstojnější způsob, jak poskytnout dětem prostor stát se HRO :)
Zdeněk Bělecký řekl(a)... Tak tomu bylo ovšem vždy, rozdíl je pouze v tom, že se zvyšuje rychlost změn a prohlubují se jejich důsledky (pozitivní i negativní).
Marxisté říkají "Změna kvantity v kvalitu". Možnost ve školách dětem tvrdit, že víme, že to, co se učí budou potřebovat, se dramaticky snížila.
Pravděpodobně budou potřebovat umět číst a učit se kriticky myslet.
Škola byla ovšem jen z velmi malé části vymyšlena jako nástroj předvídání nebo snižování rizik, což je totéž.
Ano, skvělý postřeh. Snižování rizik je něco, co se od školy nikdy nečekalo. V prohlubující se rychlosti změn světa ale rizika narůstají. Kdo má na to lidi připravit? Je tu někdo jiný než škola?
Ale na to je přece nepřipraví nikdo :)))
Primárním úkolem školy vždy byl a dosud je přenos (zkopírování) kultury v nejširším významu tohoto pojmu. S tím já nesouhlasím. "Přenos (zkopírování) kultury v nejširším významu" k úkolům školy jistě patří, ale hlavní úkol školy to není. Kdyby to tak bylo, pak by vůbec otázka "k čemu mi to bude?" nedávala smysl.
Neberu Vám nesouhlas, ale zdá se mi, že nechcete vidět realitu.
Otázka k čemu mi to bude je jistě oprávněná. K čemu nám je, že známe a někteří máme rádi Smetanovu Vltavu? Nebo že víme, že na Měsíci není vzduch? Nebo že umíme násobit třemi a dávat přednost na stopce? K čemu je dětem ve školce, že se učí stolovat a půjčovat si hračky? A zpívat kolo mlýnský? Odpovězte si sám, generalizace přijde skoro sama :)
Ygrain řekl(a)...
Zajímalo by mě, kolik lidí je schopno naučit se opravdu dobře cizí jazyk bez toho, aby chápali jeho strukturu.
Až na patologické výjimky to umí každý zhruba ve 3 letech. On je totiž pro dítě i ten jeho jazyk cizí. Pokud mají děti příležitost naučí se jazyka dva i tři. Lidský mozek je totiž uzpůsoben na hledání struktury v chaosu, proto se dítě jazyk naučí dokonale. Struktury sice naumí pojemnoevat, zato je umí používat. Naopak mozek není vývojově uzpůsoben na aplikování struktury na jednotlivosti, proto se jen výjimečně lidé naučí dobře (téměř nikdy dokonale) jazyk jen metodou slovíčka - gramatika. Čtěte Chomského ;-).
To, co platí pro batole a jeho mozek, neplatí pro dítě na druhém stupni. Starší mozek se cizí jazyk učí jinak, jinými funkčními sítěmi.
Zdeněk Bělecký řekl(a)... 29. března 2016 22:47
To, co platí pro batole a jeho mozek, neplatí pro dítě na druhém stupni. Starší mozek se cizí jazyk učí jinak, jinými funkčními sítěmi.
To jistě, ale zrovna u jazyka leccos (třeba rozlišování zvuků ne) funguje i v dospělosti. Zkuste RosettaStone a můžete se také podívat, jak se učí jazyk v jiných zemích. Představu, že k učení cizího jazyka musím nutně vědět, co to je podmět, ne všude sdílejí.
pokud budou lidé vychováni ke svobodě, respektu, budou mít důvěru ve své schopnosti i poznání vlastních limitů, pokud budou mít k učení, ke světu pozitivní vztah, budou schopni také v měnícím se světě žít, případně ho umět ovlivňovat tak, aby jim neškodil....a oni neškodili světu....
K čemu nám je, že známe a někteří máme rádi Smetanovu Vltavu? Nebo že víme, že na Měsíci není vzduch? Nebo že umíme násobit třemi a dávat přednost na stopce? K čemu je dětem ve školce, že se učí stolovat a půjčovat si hračky? A zpívat kolo mlýnský? Odpovězte si sám, generalizace přijde skoro sama :)
Myslím, že si to postupně vyjasňujeme :-).
Pokud berete kulturu takto ze široka, pak ano. Těžko mohu ve škole učit něco, co nikdo neví, a co někdo ví, je už pak součástí kultury. Jenže z té kultury musím něco vybrat, nelze učit všechno. Třeba čtení hieroglifů ani třeba dějiny Madagaskaru ze neučí, soudím, že proto, že se to málokomu v životě hodí. Mně šlo o věci jako kolo mlýnský či Vltava, které učím spíš proto, aby se "neztratily" než pro jejich pragmatickou užitečnost. A předávání takových "tradic" je úkolem škole, ale ne hlavním.
Zdeněk Bělecký řekl(a)...
Ale na to je přece nepřipraví nikdo :)))
Když se blíží bouře někdo staví zdi, jiný větrné mlýny. A co může škola děti naučit, je zaměření na mlýny. Ostatně i tohle je přece příprava Pravděpodobně budou potřebovat umět číst a učit se kriticky myslet. :-)
pokud budou lidé vychováni ke svobodě, respektu, budou mít důvěru ve své schopnosti i poznání vlastních limitů, pokud budou mít k učení, ke světu pozitivní vztah, budou schopni také v měnícím se světě žít, případně ho umět ovlivňovat tak, aby jim neškodil....a oni neškodili světu....
Zkuste to, prosím, drobně přeformulovat, aby se tam vešlo ještě alespoň
'začleněni', 'individuálně' a 'vlastním tempem'.
Mrzí mne nezanedbatelně, že už se pozapomíná na tak krásná slůvka jako třeba
'autoevaluování', 'zkompetentnění' a 'rozklíčovávání'.
Pokud se podaří udržet diskusi v obdobném duchu až do pátku, bude mít smysl. To rozhodně.
Tak se všichni, kdo sem píšete zamyslete. Prošli jste českým školstvím.
Vyrostli z vás hlupáci? Jste divní? Jak se stalo to, že jste dnes tací? Kdo na tom má nějaké zásluhy? Je jen škola odpovědná za budoucnost dětí? Kdo nebo co všechno nás formuje? Může ty jiné vlivy ovlivnit jen škola? A může je vůbec ovlivnit či do jaké míry? Co dnes přebíjí vliv školy? Je to dobře nebo špatně?
"To, co platí pro batole a jeho mozek, neplatí pro dítě na druhém stupni. Starší mozek se cizí jazyk učí jinak, jinými funkčními sítěmi."
Asi jo, uceni jazyku vubec nerozumim... Jako laikovi mi prijde rozdil taky v tom, ze batole se ten jazyk uci asi tak 10000 hodin a to one2one metodou. A podminovaci zpusob stejne poradne nezvladne.
10000 hodin predstavuje pri dotaci 3 hod/tyden asi tak 120 let...
Tak se všichni, kdo sem píšete zamyslete. Prošli jste českým školstvím.
Vyrostli z vás hlupáci? Jste divní? Jak se stalo to, že jste dnes tací? Kdo na tom má nějaké zásluhy?
Odpověď chronologicky-
Ano
Ano
škola
škola
Otázka: Vyrostli z vás hlupáci?
Odpověď: Ano
Otázka: Jak se stalo to, že jste dnes tací?
Odpověď: Škola
A je to tady. Přiznání v přímém přenosu. Něco jako:
'Umíš zpívat, chlapče?'
'Zélíí.'
Homo Bohemicus
Alkoholik
Závistník
Porno liberál
Fanda zoofilie
Gambler
Úplatkář
Supermarketový zloděj
Tlusťoch
Rozvodový šampión
Pejskař
Chalupář
Pasivní manžel
Sebe-proklamovaný obdařený samec
Černo-humorista
Bytový stydlín
Host se sklony k hygienické kontrole
Sběrač
Mobilní volač
Bazénový nadšenec
Domácí palič
Šetřílek
TV sportovec
Pracant, přičemž práce ho nebaví
Nevěrec
Recyklátor
Umírající v opuštění
Fanda kremace
Zdroj: Týden, 27/28, 2014, str. 54-60
Jo, divní.
Už několikrát mne napadlo, jaký asi byl TU v dětství. Takový bystrý chlapec s nepotlačitelným sklonem provokovat, překrucovat a lhát. Takový divný. Myslím, že ho odevšad vypráskali.
"Kdyby to tak bylo, pak by vůbec otázka "k čemu mi to bude?" nedávala smysl."
A dává?
Jedním z možných vodítek, jak se dobrat smysluplnější "škole" možná bude zamýšlet se nad užitečností učiva v přítomném čase a ne to stavět na nejasném využití v budoucnosti.
Je dost velký rozdíl spočítat 3*17+2*10 a navrhnout ptačí budku, koupit desku v délce 3*17 + 2*10 cm, nařezat a sestrojit, pověsit na vhodném místě, sledovat, napsat o tom zprávu. (Jen ne hromadně a všichni a povinně.) Někdo bude chtít postavit motokáru, někdo si vymodelovat a sestavit minecraftovského panáčka...
Kvůli tomu se hned nemusí bořit škola. Co takhle dát žákům k dispozici 1 den v týdnu k tomu, aby si oni zorganizovali výuku podle sebe. Pravidla jednoduchá: udržovat vhodné a ohleduplné chování, naučit se něco užitečného a dokázat to popsat.
zamýšlet se nad užitečností učiva v přítomném čase
Kdysi dávno jsme měly výuku postavenu tak, aby získané vědomosti a dovednosti mohli žáci používat bezprostředně v průběhu dalšího studia už na střední škole, a na vysoké pak především.
A na pozadí se pěstovaly pracovní návyky, které by se mohly hodit tak nějak průběžně.
dát žákům k dispozici 1 den v týdnu k tomu, aby si oni zorganizovali výuku podle sebe.
Naopak. Jeden učební blok v měsíci bych věnoval tomu, aby žáci předvedli, co se za tu dobu smysluplného naučili, a především, aby jasně ukázali, k čemu jim to bude v tom roce 2050. Když už tomu věnovali tolik času a energie.
Času možná, o té energii ovšem dost pochybuji. Tu si dnešní studenti evidentně šetří na ten rok 2050.
Tak se všichni, kdo sem píšete zamyslete. Prošli jste českým školstvím.
Vyrostli z vás hlupáci? Jste divní?
My co sem píšeme, o sobě máme skvělé mínění, že? ;-) Ale budiž. My jsme se s tou školou nakonec nějak vyrovnali ;-)
Jenže nejde o nás, jde o ty milióny našich spolužáků, kteří prošli stejnou školou. Vyrostli z nich hlupáci? Jsou divní? Co třeba rodiče vašich žáků, na které si často stěžujete? Co třeba ti náckové leckde kolem?
Vidím to tak, že kdyby miliony našich spolužáků tou školou neprošli, bylo by hlupáků a hovad neskonale více.
Pane Šteffle,
chci-li si smysluplně klást otázku, zda škola skutečně připravuje děti na svět třeba v roce 2050, měl bych mít alespoň rámcovou představu o tom, jak tento svět bude v té době vypadat. Jinak jde spíše o otázku pro otázku nebo o příslovečné zapřahání koně před vůz. A přiznejme si, že v této chvíli nikdo nedokáže relevantní model predikovat či nabídnout. Možná tak Vlastík Plamínek.
Určitě i v té době budou lidé potřebovat schopnost myslet, vyjadřovat se, porozumět světu kolem sebe i sobě samotnému. K tomu ovšem vede i současná škola a ti učitelé, které se sluší zvát učiteli.
Vladimír Stanzel řekl(a)...
měl bych mít alespoň rámcovou představu o tom, jak tento svět bude v té době vypadat... Určitě i v té době budou lidé potřebovat schopnost myslet, vyjadřovat se, porozumět světu kolem sebe i sobě samotnému.
No vida, o budoucím světě přece jen něco víme, vždyť sám dáváte odpověď. Ano, a podobných věcí se dá najít víc, třeba umět a chtít se učit...
K tomu ovšem vede i současná škola a ti učitelé, které se sluší zvát učiteli. Ano, měla by. Otázka je, jak se jí daří a jak takovým učitelům pomáhají plošné přijímací zkoušky nebo státní maturita, a zde je podle toho nastaveno RVP.
Myslím, ale že vlastně důležitější otázkou než, jak bude svět vypadat, je otázka, jak chci aby svět vypadal. A podle toho děti vzdělávat a vychovávat.
chci, aby
otázka, jak chci aby svět vypadal. A podle toho děti vzdělávat a vychovávat.
Na tu otázku jsem si odpověděl ještě před tím, než jsem začal učitelovat, a více než třicet let tak i činím. Posledních dvacet dva let s tím mám ale nemalé problémy.
ÍÁ! To nebyl osel. Jen jsem přitakal kolegovi Pytlíkovi. Když začnu mluvit jako učitel o poctivosti, cti, morálce, pracovitosti a jiných v červené knize vedených lidských ctnostech, tak mám pocit, že většina dětí i dospělých slyší jen oslí hýkání. Já ale pane Šteffle opravdu chci, aby takový svět byl i v roce 2050. Jiný si ani nedovedu představit. Nejvíc lidi v mém okolí vytáčí, když zjistí, že to není přetvářka ani lest, jak dosáhnout něčeho ve svůj prospěch. Jsou tak zmatení, že neví kam se mnou. Na blázinec to není a upéct se mnou taky nic nejde. Hodím se pane Šteffle do vašeho snu o novém školství? Mohu alespoň dosloužit na zapadlém venkově?
Na blázinec to není a upéct se mnou taky nic nejde.
Tak to se tedy, pane Jirko, povedlo! Se picnu, normálně.
Pečení se se mnou taktéž nedaří. Od jaktěživa. A tak se zkouší ten blázinec.
Všude chlebík o dvou kůrkách.
Okomentovat