Na dnešních Britských listech Kartous vede paralelu mezi postojem k imigrantům a postojem k inkluzi. Prý „na tomto tématu lze navíc mnohem detailněji studovat lidské postoje.“ Však se také sám pěkně vybarvuje.
„Stejně jako v případě imigrace existují přibližně dvě podobné skupiny: jedni odmítají inkluzi en bloc jako přístup veskrze špatný a nevhodný. Druzí … odmítají pouze to, že by bylo možné inkluzi zavádět v současném stavu vzdělávacího systému v ČR.“
Kartous vidí kolem sebe jen samé „odmítače“ inkluze. Ale zcela a stále přehlíží ty, kteří chtějí o inkluzi diskutovat, upozorňují na slabiny systému a možná rizika unáhlené inkluze. Ono je to vlastně pohodlné, takoví „kartousové“ si vytvářejí jednoduchý černobílý svět správných hochů proti zlým odmítačům. Možná proto, že v jiném světě, složitém a barevném, by se úplně ztratili.
„Je pozoruhodné sledovat, co se děje, když na zcela konkrétních příkladech ukážete těm, kdo odmítají inkluzi, že je to princip, který v mnoha případech dobře funguje.“
Co nám ale kdy Kartous ukázal? Neustále mele na svém finském mlýnku: opakuje, že v této zemi chodí většina žáků do společného vzdělávání. Jenomže právě takové vzdělávání u nás vůbec neexistuje, náš vzdělávací systém je vysoce selektivní a jeho selektivnost se před očima zvyšuje s existencí víceletých gymnázií a s nárůstem soukromých škol. Za potlesku expertů.
Když ale Kartous dostane v diskusi jasnou otázku, jak že to v bájném Finsku a vůbec na tom severu vlastně dělají – mlčí a mlčí. Možná se ze svých expertních výšin nechce snížit k debatě s obyčejnými učiteli z praxe, ale možná jednoduše vůbec neví, co by vlastně odpověděl. Ona mu stačí jeho oblíbená mantra o 99 % finských žáků ve společném vzdělávání. Hlavně nic konkrétního.
Převzato z autorova blogu na iDNES.cz
Nejčtenější články
Česká škola - portál pro ZŠ a SŠ
Česká škola poskytuje svým čtenářům diskusní prostor k vyjádření názorů na školskou problematiku. Tyto příspěvky se nemusí shodovat se stanoviskem redakce České školy a jsou uveřejňovány jako podnět k dalším diskusím.
Obsah článků nemusí vyjadřovat stanovisko redakce nebo vydavatele Albatros Media, a.s.
Tento server dodržuje právní předpisy
ISSN 1213-6018
Tyto webové stránky používají k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Informace o tom, jak tyto webové stránky používáte, jsou sdíleny se společností Google. Používáním těchto webových stránek souhlasíte s použitím souborů cookie.
Tento server dodržuje právní předpisy
o ochraně osobních údajů.
ISSN 1213-6018
Obsah podléhá licenci Creative Commons Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-Nezasahujte do díla 3.0 Česká republika, pokud není uvedeno jinak nebo nejde-li o tiskové zprávy.
Tyto webové stránky používají k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Informace o tom, jak tyto webové stránky používáte, jsou sdíleny se společností Google. Používáním těchto webových stránek souhlasíte s použitím souborů cookie.
6 komentářů:
Inkluzivní šílenství se šíří celou Evropou a všude páchá škody. Postiženým dětem ubližuje, nepostiženým škodí, učitelé si s ním většinou nevědí rady a rodiče jsou často zděšeni.
Napsal mi kolega z Německa: "Jak jste u vás daleko s tou inkluzí? Já už jsem s ní skončil a odcházím do důchodu."
Páně Kartouzova útočná demagogie je mylím čím dál víc hysterická. Je myslím dost podivné, že ho ještě některá média považují za odborníka na školství. Klíč k dobrému školství je myslím především v narovnání financování školství na jinde obvyklou úroveň, v návratu ke smysluplně strukturované výuce a v omezení vlivu různých kibiců, kteří si myslí, že školství zvenčí vylepší proškolováním mizerně placených učitelů donucovaných dělat projektové křoví v projektech, ze kterých mají hlavní užitek od školské reality odtržení rozpočto a grantožrouti. Žádná z těchto důležitých podmínek není myslím splněna. Jejich splnění lze myslím dosáhnout jednáním s představiteli státu a nikoli zbytečnými diskusemi s mluvky z některých nevládních organizací.
J. Týř
Viz
http://www.ceskaskola.cz/2016/02/msmt-zasady-karierniho-radu.html
Naše paní uklízečka má dceru v Německu a tak se vždy dělí o dojmy ze školství. V Německu inkluze pokročila tak, že rodiče dávají děti za peníze doučovat, dělají se sobotní sedánky ve školách s rodiči apod. Všichni jsou velmi "spokojení".
Můj kolega moc spokojený není a říká že po téměř 40 letech pedagogické dráhy tohle opravdu nemá zapotřebí. Učí matematiku a fyziku.
Okomentovat