Je možné, aby děti samy dokázaly vymyslet řešení kvadratických rovnic? Podívejte se na přednášku Milana Hejného, tvůrce unikátní metody výuky matematiky.
Nejčtenější články
Česká škola - portál pro ZŠ a SŠ
Česká škola poskytuje svým čtenářům diskusní prostor k vyjádření názorů na školskou problematiku. Tyto příspěvky se nemusí shodovat se stanoviskem redakce České školy a jsou uveřejňovány jako podnět k dalším diskusím.
Obsah článků nemusí vyjadřovat stanovisko redakce nebo vydavatele Albatros Media, a.s.
Tento server dodržuje právní předpisy
ISSN 1213-6018
Tyto webové stránky používají k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Informace o tom, jak tyto webové stránky používáte, jsou sdíleny se společností Google. Používáním těchto webových stránek souhlasíte s použitím souborů cookie.
Tento server dodržuje právní předpisy
o ochraně osobních údajů.
ISSN 1213-6018
Obsah podléhá licenci Creative Commons Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-Nezasahujte do díla 3.0 Česká republika, pokud není uvedeno jinak nebo nejde-li o tiskové zprávy.
Tyto webové stránky používají k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Informace o tom, jak tyto webové stránky používáte, jsou sdíleny se společností Google. Používáním těchto webových stránek souhlasíte s použitím souborů cookie.
72 komentářů:
Kopíruji sem část diskuse, která pod přednáškou profesora Hejného proběhla na jiném místě.
Z. Věrtelář: „… kolečko – ne kružnice nebo kruh.“ Ha, ha, je to jasné, Hejný nemá rád odborné termíny. Jemu by nejspíš vůbec nevadilo, kdyby žáci říkali „to nahoře“ a „to dole“ namísto správného „čitatel“ a „jmenovatel“. A takový „expert“ si nejen dovolí poučovat nás o tom, jak by se měla matematika vyučovat, ale připravuje dokonce budoucí učitele!
P. Doseděl: Profesor to přece na konci přiznal sám: Neexistuje žádné statisticky průkazné porovnání výsledků jeho metody s výsledky klasické výuky matematiky, která se osvědčuje už po několik staletí. A dosáhla opravdu skvělých, statisticky významných výsledků: viz například Euler, Gauss nebo Hilbert.
J. Kousal: Zákeřnost profesora Hejného překročila meze veškeré slušnosti: Očernit tradiční školu tvrzením, že herbartovským důrazem na slepou poslušnost zavinila vznik nacismu, je naprostá nehoráznost. Hejný se tak přiřadil k Botlíkovi, který spojil státní maturitu s protiromskými náladami v Břeclavi, a k Hausenblasovi, který snad jen několik hodin po útocích zneužil tragédie pařížských obětí k vyřizování osobních účtů.
J. Hudrajová: Píšu to na talbetu. Co ti distukujici porat mají s rmoskymi detmi?je prece jasny, že vetsinou nemuzou stacit bilim dětem aprkaticka zakladniskola je pro ne nejlepši reseni. Ucitele tam mají bohate zkusenosti a vzorecpro obsahkruhu do nich nakonec narvou. A dokonce i toludolfovo cilso, o kterom mluvil pan profesor na konec. Aspon na par desetinych mist.
O. Kotlík: Vnímavý divák si jistě všiml, že postup objevování matematických poznatků, o kterém mluvil profesor Hejný, se zdaleka netýká jen matematiky. Určitě by se nad jeho přednáškou měli zamyslet také učitelé dalších předmětů, například češtináři.
V. Šiktancl: Naše asociace vznikla, abychom uhájili tradiční metody výuky proti všem samozvaným inovátorům a expertům na cokoli. Na svých stránkách občas zveřejníme nějakou tu slohovou práci žáků našich členů. Dokazujeme tím, jak skvěle jim ty tradiční metody výuky šlapou. Přednáška profesora Hejného se týkala výuky matematiky a já vlastně nechápu, proč své bludy vůbec vykládal učitelům fyziky. A o výuce češtiny v ní nepadlo jediné slovo!
T. Tetřef, odborný konzultant pro cokoli: Kdyby Ministerstvo školství poskytlo učitelům hodnotnou metodickou podporu, mohli jsme být už dávno mnohem dál. A přitom to opakuji pořád dokola!
Anonymní z 11:55: Co to tam ten Hejný mlel o kouli, která propadne a zas nepropadne kruhem? Jak to proboha souvisí s oblbováním nevzdělaných lidí vzdělanějšími?
Tajemný Pedagog: Část těch nevzdělaných prostě hledá vysvětlení na té úrovni, jakou si dokážou představit. Je to příklad tzv. cargo kultu: když za druhé světové válce přistála na některých tichomořských ostrovech americká letadla s pomocí, mysleli si domorodci, že je znovu přivolají napodobováním „rituálů“ vojenských radistů. Připevnili si například na hlavu „sluchátka“ vyrobená z půlek kokosových ořechů a vyráběli si „antény“ z bambusových holí.
Nick Pytlick: Koule? Tu by si za způsob vedení školy zasloužil náš ředitel. A ty už di někam, kargokulte jeden!
Oceňuji, že O. Botlík připomněl, jakým způsobem se pokoušel zdiskreditovat novou maturitu. Alespoň jedna pasáž v jeho komentáři má nějaký smysl.
Autor jistě po dopsání prožil slastný pocit náhradního sebeuspokojení, jak nám to všem natřel. Nechť má druhé Vánoce! Ale soudný čtenář ať posoudí, kdo první přišel diskutovat věcně a kdo si vyřídit osobní účty.
Kdy a kde ta diskuse proběhla?
Kdy a kde ta diskuse proběhla?
Probíhá přece na stránkách České školy prakticky nepřetržitě...
Tedy aspoň ta, kterou mám na mysli já.
Neutuším ovšem, jakou diskusi má na mysli Z. Sotolář (a má se jí zabývat soudný čtenář).
Zákeřnost profesora Hejného překročila meze veškeré slušnosti: Očernit tradiční školu tvrzením, že herbartovským důrazem na slepou poslušnost zavinila vznik nacismu, je naprostá nehoráznost.
Nejen nacizmu, ale i komunizmu. Nejen že to není nehoráznost, je to poměrně snadno uchopitelná a velmi pravděpodobně pravdivá teze. Pouze bych neřekl zavinila nýbrž umožnila.
Vzdělaný a kultivovaný národ, který dal lidstvu například Goetha, Schillera, Beethovena nebo Humboldta s Röntgenem, se podílel aktivně či pasivně na holokaustu. Tato nepopiratelná skutečnost se po skončení 2. světové války stala národním traumatem – přinejmenším v té části země, na níž později vznikla Spolková republika Německo. To trauma tam dodnes přežívá…
Výchovné a vzdělávací metody německého předválečného školství byly identifikovány jako jedna z příčin – celý systém byl velmi snadno zranitelný shora. Proto se hledaly nové cesty. Výsledkem byla značná míra samosprávy v jednotlivých školách a také vysoká míra autonomie učitele. Ten přestal být poslušným vykonavatelem pokynů přicházejících z centra, ale stát investoval do jeho opravdu kvalitní metodické přípravy a podpory během celé kariéry.
Výsledkem byla značná míra samosprávy v jednotlivých školách a také vysoká míra autonomie učitele. Ten přestal být poslušným vykonavatelem pokynů přicházejících z centra, ale stát investoval do jeho opravdu kvalitní metodické přípravy a podpory během celé kariéry.
Tak jsem zjistil, že jsem napůl německý učitel. Odmítám řízenou inkluzi a podobné šílenosti nařízené z centra, ale bohužel do mé metodické přípravy a podpory za skoro 20 let praxe stát neinvestoval nic.
No, vlastně už nejsem ani učitel, již několik let se věnuji (ač absolvent u někoho "podřadné" pedagogické fakulty) IT oboru a neztěžuji si. Pevná pracovní doba, samostatnost, žádné dozory atd. A konečně pořádný plat.
Stále si nedokáži představit Milana Hejného při výuce algebraických výrazů, rovnic s neznámou ve jmenovateli,...diferenciálním a integrálním počtu a jeho praktickém využití,...
Když vy si prof. Hejného nejspíš představujete při výuce svých vlastních žáků.
Tím nemyslím nic špatného ani vůči vám, ani vůči nim. Jde mi jen o to, že ve většině dosavadních hodin matematiky (od první třídy) nejspíš většině z nich učitelé "naservírovali" většinu hotových matematických poznatků až pod nos. Žáci se je proto nenaučili objevovat sami jako v konstruktivistické výuce. Nezískali potřebné dovednosti.
O diferenciálním počtu jsem nepřemýšlel, ale umím si velmi dobře představit, jak si řekněme páťáci, šesťáci (kteří prošli Hejného matematikou od první třídy) sami objeví základy integrálního počtu. Na tom přece nic není! Například v prostředí MAPY.CZ na Seznamu (při postupných aproximacích nějaké křivé cesty lomenou čárou) by si to dokonce museli užívat.
Mám rád jeden příklad konstruktivistického učení, který se příliš často nezmiňuje. Ze spousty kluků (a z mnohem menšího počtu dívek) vyrostli skvělí programátoři, aniž by je k tomu někdo nutil a aniž by je to někdo učil. Učili se sami z vlastních chyb, na které je upozorňoval počítač, když jejich program dělal něco jiného, než oni sami chtěli.
Hm, asi by ti mizerně placení učitelé, kterým kdekdo kibicuje do práce a zatěžuje je kdečím a kteří pak mají radostně a tvořivě pracovat ve třídách s průměrně 25 žáky všeho druhu, potřebovali důstojnější platy, lepší pracovní podmínky a méně kecalů kolem.
Pane Botlíku, 1) Vydržel byste vy, pan Hejný a další vzdělávací aktivisti bez dalších přivýdělků učit za jsoucích podmínek v běžné škole deset dvacet let tak, jak to nebohým učitelům ze svých dobře placených obláčků servírujete? 2) Zač by přitom studovaly vaše děti, kam byste se dostal na dovolenou a našetřil byste si přitom z učitelského platu na byt a další věci?
Stačí myslím velmi stručná odpověď na dvě otázky z předchozího odstavce. Kápněte už prosím, pane Botlíku, konečně božskou pravdu, zda byste podal výkon popsaný v předchozím odstavci. Za odpověď Vám předem děkuji.
J.Týř
vyrostli skvělí programátoři, aniž by je k tomu někdo nutil a aniž by je to někdo učil. Učili se sami z vlastních chyb
Nevídáno! A k tomuto poznání jste dospěl asi tak přibližně kdy? Před padesáti tisíci lety?
To je jako s tou super moderní prací ve skupinách. K tomu od jaktěživa stačil jen přirozený nedostatek učebních pomůcek.
ad tyrjir, 5. února 2016 0:49
Vydržel byste vy, pan Hejný a další vzdělávací aktivisti bez dalších přivýdělků učit za jsoucích podmínek v běžné škole deset dvacet let tak, jak to nebohým učitelům ze svých dobře placených obláčků servírujete?
"Ti umělci, kteří to podepsali. Žádnej z nás nebere takový platy, prostě jako berou oni. Dostávám jednou ročně výpis... seznam těch umělců, kteří berou nad těch 100 tisíc korun. No tak řekněme paní Zagorová, je to milá holka, všechno... ale ona už tři roky po sobě bere 600 tisíc každý rok. A další ne 600, milión, dva milióny berou. Jandové a jiní každý rok. Ty náhodou neprotestovali."
(z legendárního projevu Milouše Jakeše o kůlu v plotě, ve kterém se mj. snažil zdiskreditovat umělce usilující o zlepšení společenských poměrů v zemi)
Tak přestaňte učit a začněte se živit něčím jiným. Třeba zpěvem.
Opravdu nechápu, na co vlastně reagujete. M. Hejný výslovně upozorňuje, že nutit kterékoholi učitele do používání jeho metody by byla chyba. Na druhé straně, mít aktivní žáky, kteří si většinu učiva osvojí samostatně a s velkým vhledem (a ušetří tak učiteli spoustu námahy), by snad mohlo být cílem každého dobrého učitele. Žáci učitelů, kteří Hejného metodu používají s porozuměním, takoví opravdu jsou. Tak co vám na tom proboha tolik vadí?
Ale fuj, pane Botlíku. Tak vy se považujete za umělce typu paní Zagorové a učitelé, kteří tu vaši chytristiku neberou, jsou jakešovci? :))))))))))
Konstatuji, že jste na ty dvě systémově důležité otázky neodpověděl.
J.Týř
Pane Botlíku (15:13), nad Vaší argumentací stydne krev. S hrůzou si uvědomuji, že Vy ty své žvásty myslíte doslova smrtelně vážně. Tím, že jste holokaust použil v neškodné debatě o autorské prezentaci více méně sporné vyučovací metody matematiky, je chucpe v krajně negativním smyslu toho slova. Co by Vám tak asi vzkázalo 6 milionů židů, resp. více než 15 milionů všech obětí holokaustu? Mohlo by Vás zajímat, že právě před týdnem jsme si připomněli Mezinárodní den památky obětí holokaustu. Tiše a v pokoře. Nad apokalypsou člověk beze slova ustrne, zatímco propagandista se rozžvaní. Netřeba apelovat, že byste měl vědět, poněvadž jistě víte, že povídačku o národním traumatu Němců nešíří Němci. Nota bene, když se s tím slovem ti provinivší se Němci za svého života ani nemohli setkat. Pozoruhodná je v té souvislosti i Vaše připomínka dvoudílného Německa s vypíchnutím, ve které části se podařilo tu povídačku o kolektivní vině zasít a kde podle Vašeho zjištění dodnes přežívá. Jen nevím, jestli jste nás poučil, anebo naopak něco neprozradil z kuchyně těch, kdo, Vašimi slovy, „identifikovali“ výchovné a vzdělávací metody německého předválečného školství jako jednu z příčin holokaustu, „hledali“ nové cesty a „dospěli“ k výsledku… Vždy znovu žasnu, čeho je ta vaše parta, co spolu mluvíte, schopna za pár žbrdlíků ve svém koordinovaném likvidačním tažení proti českému školství? Z jakých domnělých výšin na nás ubožáčky shlížíte? K čertu s Vámi.
Určitě byste udělal lépe, kdybyste si aspoň začátek té prezentace prof. Hejného pustil.
Možná pak pochopíte, nač vlastně navazuji.
Pane Botlíku, neuhýbejte. Vytkl jsem Vám velmi příkře, protože vskutku velmi pohoršen, Váš nestydatý příměr s holokaustem a kázání o národním traumatu a kolektivní vině Němců. A na tom trvám. Že tak nějak po eduínsku naznačujete, že jste jen rozvinul nesmyslné tvrzení samotného guru v osobě pana Hejného o vynálezu nacizmu, na věci nic nemění. Nepolemizoval jsem s jeho nejapnou poznámkou, tak se prosím za něho neschovávejte. Jestliže se pan Hejný nestyděl, plácnout to skoro před plnou posluchárnou ještě neznamená, že je to zjevená pravda. Podcenil jsem zřejmě, že vaše společné tažení je koordinované a nevyhýbá se žádné demagogii. Pokud ovšem princip kolektivní viny vyznáváte, pak ve vašem výčtu chybí další národy, nepochybně vzdělané a kultivované, které se rovněž aktivně či pasivně podílely na holokaustu. Nacizmus měl skutečně jiné kořeny a jiné hybatele. Pro Vaši informaci: Možná Vás překvapí, že nepíšu do větru. S Hejného metodou jsem obeznámen. Je-li opravdu životaschopná, prosadí se.
Pane Botlíku, nesouvisí náhodou Váš způsob prosazování aktivizujících výukových metod do českých podfinancovaných škol také s Pizarrovým dobytím říše Inků?
https://cs.wikipedia.org/wiki/Francisco_Pizarro
J.Týř
PS: dosud jste neodpověděl na dvě výše uvedené otázky - zde jsou znovu:
1) Vydržel byste bez dalších přivýdělků učit za jsoucích podmínek v běžné škole deset dvacet let tak, jak to mizerně placeným učitelům ze svých dobře placených obláčků servírujete?
2) Zač by přitom studovaly vaše děti, kam byste se dostal na dovolenou a ušetřil byste si přitom z učitelského platu na byt a další věci?
Za odpověď Vám předem děkuji.
tyrjir řekl(a)... 5. února 2016 13:51
ty dvě systémově důležité otázky
Nezlobte se, ale mě ty otázky přijdou úplně zbytečné. Jsou ad personam a jen rozdmychávají zlou krev. K ničemu jinému nejsou. Co by kolega Botlík nebo já byl ochoten dělat a za jakých podmínek opravdu s Hejného matematikou nemá žádnou souvislost. Navíc je jakákoliv odpověď zcela hypotetická a tedy vlastně zcela zbytečná.
ad Miroslav Novotný, tyrjir
Pánové, nezlobte se, ale máte v hlavách neuvěřitelný zmatek.
Navrhuji, aby na komentáře M. Novotného nadále reagoval tyrjir. A naopak.
Mě už z toho prosím vynechte.
Pánové Botlíku a Šteffle, zpochybnili a neodpověděli jste dvě podle vás nedůležité otázky týkající se existenční otázky učitelů, které by si měl myslím vždy na začátku odpovědět každý, kdo chce ve školství něco dělat nebo do něj mluvit:
1) Dokázali byste v těch podmínkách, které učitelé ve veřejných školách mají (mizerný plat, mizerné koncepční a organizační podmínky a nesystémové kibicování vzdělávacích aktivistů, zatěžování s výukou přímo nesouvisejícími pracemi, mediální masáž od vzdělávacích aktivistů a tupých médií a ignoranství politiků k nutnosti zajistit základní systémově nutné podmínky pro efektivní fungování veřejných škol alespoň těmi 6 % z HDP) učit ve veřejné škole deset, dvacet, třicet let?
2) Pokud byste to dokázali: Zač by studovaly vaše děti, zač byste si zařídili domácnost a běžné životní potřeby, kam byste se dostali na dovolenou atd.?
Pokusím se tedy ty dvě otázky zjednodušit do jedné:
Budete dál mizerně placeným a všemožně drezůrovaným učitelům z veřejných škol zpívat písničku o efektivnosti šlechtění kozy, která má bez nakrmení dojit a ještě u toho tancovat po dvoře?
Mohli byste prosím odpovědět alespoň na tuto jednu otázku?
J. Týř
PS: kontextové doplňující otázky:
- Má Česko veřejný zájem na dobré vzdělanosti absloventů veřejných škol? Mají ho politici?
- Jak to v budoucnu bude se vzděláváním v českých veřejných školách vypadat: Budou finančně zajištěny tak, aby ze sítě veřejných škol mohli vycházet znalí a motivovaní absolventi, kteří v životě dokážou hodnotně pracovat a žít a za svou práci (vytvořenou hodnotu) dostávat odpovídající protihodnotu?
- Nedělají se v Česku z mizerně opečovávaných veřejných škol pomalu ale jistě úschovny na děti, přičemž kvalitně se pak bude pečovat jen o vyzobané rozinky z ne dobře namíchané a (u)pečené vánočky českého veřejného školství (např. o děti tzv. aktivních tj. bohatých a zvlášť motivovaných rodičů vyzobané do soukromých a několika vybraných exkluzivních škol)?
- Myslíte si, že žáci, učitelé, rodiče, zřizovatelé veřejných škol a veřejnost v Česku to rozinkaření a drobení vyzobané vánočky českého veřejného školství nevnímají?
Zaslouží nebo nezaslouží si lidé v Česku, aby se na vzdělávání dávalo alespoň těch obvyklých 6 % z HDP? Zaslouží si učitelé veřejných škol v Česku důstojnější platy?
Pane Botlíku, pan Hejný obvinil z neznalosti nebo zlého úmyslu J. F. Herbarta z vynálezu nacizmu, Vy jste to snaživě rozvedl a označil za jednu z příčin holokaustu, ačkoliv jste stejně tak mohl Herbarta uvést vedle Goetha, Schillera, Beethovena nebo Humboldta s Röntgenem. Okřikl jsem Vás, poněvadž holokaust jako genocida milionů lidí opravdu není termín k volnému použití pro jakoukoliv demagogickou argumentaci. Dotkl jste se jejich památky. Kdykoli tak učiníte ve veřejném prostoru znovu, opět Vás nazvu arogantním hulvátem. Že jako typický všeználek nejste schopen vést věcnou diskusi a zcela postrádáte sebereflexi, je Váš problém. Vaše útoky na české školství nelze ponechat bez odpovědi. Ačkoliv, možná je to pro Vás důkazem, že to děláte dobře. Jste přece v tom vašem eduínu za pomoc při likvidaci českého školství placený.
1.
Johanna "Hannah" Arendt (14 October 1906 – 4 December 1975) was a German-born American political theorist. Though often described as a philosopher, she rejected that label on the grounds that philosophy is concerned with "man in the singular" and instead described herself as a political theorist because her work centers on the fact that "men, not Man, live on the earth and inhabit the world." An assimilated Jew, she escaped Europe during the Holocaust and became an American citizen. Her works deal with the nature of power, and the subjects of politics, direct democracy, authority, and totalitarianism.
Eichmann byl obecně považován za monstrum, sadistického psychopata motivovaného hlubokou nenávistí k Židům, ale Arendtová jej na základě svého studia a pozorování u soudu vykreslila úplně jinak. Eichmann byl podle ní docela obyčejný člověk a přes hrůzné činy, jež vykonal, nebyl žádné kruté monstrum, nýbrž spořádaný otec rodiny, nenápaditý a výkonný úředník. Eichmann totiž sám sebe chápal jako úředníka, který má důsledně plnit své povinnosti a rozkazy – a nic víc. Hrůzy způsobené jeho jednáním byly podle Arendtové důsledkem toho, že se jako „pouhý úředník“ zřekl vlastního svědomí, své morální autonomie. Jednoduše řečeno, Eichmann o svých činech nepřemýšlel ani nepochyboval – prostě poslouchal rozkazy. V jednom rozhovoru dokonce řekl, že několikrát "selhal", a to když několika Židům umožnil, aby z transportu utekli.
Závěr, který Arendtová vyvodila, byl poměrně kontroverzní. Její popis Eichmanna byl téměř opakem všeobecného přesvědčení, takže vyvolal značný odpor a pohoršil mnoho lidí. Obzvláště sporné bylo její přesvědčení, že Eichmannovo jednání nebylo motivováno antisemitismem, ale že pouze plnil rozkazy. Z toho by totiž mohlo vyplývat, že pokud by Eichmann dostal za úkol Židy zachránit, také by to udělal. Arendtová však chtěla poukázat na to, že ve zločinném režimu se člověk může stát zločincem i bez zvláštní nenávisti. Proto mluvila o "banalitě zla".
(citace v angličtině i v češtině jsou z Wikipedie)
Domnívám se, že prof. Hejný mluvil v souvislosti s genezí nacismu o „banalitě zla“. První věta třetího citovaného odstavce možná vysvětluje, proč vás moje slova tak iritovala. Ani to vás však neopravňuje k výlevům, které jste zde předvedl. Zvlášť, když vaše zacházení s historickými fakty je dost zvláštní (Neškodilo by taky ujasnit si, které že to jsou země, kde si vraždí politiky. U nás to byl myslím naposledy Sv. Václav. – vybírám z vašeho komentáře pod jiným textem zde http://www.ceskaskola.cz/2016/02/prectete-si-na-co-se-ptat-prezidenta.html)
2.
„Eduín“ není „můj“ a nikdy mi za nic nezaplatil ani korunu.
Oldrich Botlík 19. ledna 2016 23:42 řekl: ...K prosazení nové vědecké pravdy nedochází tak, že se její odpůrci nechají přesvědčit a prohlásí se za poučené, nýbrž mnohem více tak, že její odpůrci vymřou a dospívající generace je s ní od začátku seznamována. (překlad německého originálu O. B.)...
U učitelů to ale trvá, že, pane Botlíku? Vaše názory i citace v kontextu diskuse jsou myslím velmi ujeté. Všem je tu servírujete a chcete, abychom vás vynechali z odpovědí?
J.Týř
Viz
http://www.ceskaskola.cz/2016/01/tomas-fertek-svet-podle-sotolare.html#comment-3552437483185833064
http://www.ceskaskola.cz/2016/01/tomas-fertek-svet-podle-sotolare.html#comment-7438668606259899056
Pane Botlíku, ještě jste neodpověděl ani na tu zjednodušenou otázku:
Budete dál mizerně placeným a všemožně drezůrovaným učitelům z veřejných škol zpívat písničku o efektivnosti šlechtění kozy, která má bez nakrmení dojit a ještě u toho tancovat po dvoře?
Za odpověď Vám předem děkuji.
J. Týř
Tady šlo o to, aby v napohled žertovném příspěvku zaznělo (mimo jiné): Soukal - tradiční škola - poslušnost - nacismus. O. Botlík nedovede být vtipný, ale nedovede nebýt zákeřný; vždycky má něco v talónu. Štěstí je, že se přeme v demokracii, nikoli v systémech, kde by se tenhle charakterový rys mohl uplatnit úplně jinak.
Ještě pár poznámek: Míra autonomie škol a učitele by měla odpovídat úrovní jeho zodpovědnosti a etice vzdělávacího systému. U nás ji třeba střední školy mají tolik, že klidně ignorují metodiku maturitní zkoušky z češtiny a pomáhají budovat potěmkinovské vzdělávací vesnice (přičemž najdou veřejné obhájce a v zásadě se jim nic neděje). A co se týče srovnávání německého, na pruských základech budovaného školství, dejme tomu z počátku 20. století, se současnou situací v českých školách, pak vážně může tuto souvislost nastolit jen prosťáček boží nebo jedinec, o jehož úmyslech si nemohu myslet nic dobrého. Ale jak známe z německé literatury, už tenkrát nebyli výjimkou jedinci, kteří měli plnou hubu výchovy, morálky a zájmu společnosti, ale v jádru jim jakákoli mravnost chyběla a v zásadě si svými žvásty jen kompenzovali své osobní frustrace.
Nejspíš dochází k různému pojímání oné 'elementární kázně'.
1. Úplná, snad až tupá podřízenost ve vykonávání ale naprosto čehokoli, co je nařízeno.
2. Přirozené dodržování základních pravidel, aniž by to muselo být neustále kontrolováno a vymáháno.
Počítám, že ten první výklad je cílený a vědomý, protože jinak by vykladač musel být blbec. Tento výklad slouží k diskreditaci toho druhého pojímání.
Nabízí se otázka proč. Je to poměrně jednoduché. Kdyby se princip elementární kázně uplatňoval běžně, a jaksi na pozadí, nebyl by tu už prostor pro ony nové, zázračné metody vzdělávání pro všechna příští tisíciletí. Inovátoři by neměli záminku, kterak se poměrně pohodlně dostat ke zdrojům obživy, a pomřeli by záhy hlady.
už tenkrát nebyli výjimkou jedinci, kteří měli plnou hubu výchovy, morálky a zájmu společnosti, ale v jádru jim jakákoli mravnost chyběla a v zásadě si svými žvásty jen kompenzovali své osobní frustrace.
Nejenže dodnes přetrvává, ale postupem času bytní. Až zrak přechází a hlava nebere. Děs, běs...
Oldřich Botlík řekl 4. února 2016 15:13: Výchovné a vzdělávací metody německého předválečného školství byly identifikovány jako jedna z příčin – celý systém byl velmi snadno zranitelný shora. Proto se hledaly nové cesty. Výsledkem byla značná míra samosprávy v jednotlivých školách a také vysoká míra autonomie učitele. Ten přestal být poslušným vykonavatelem pokynů přicházejících z centra, ale stát investoval do jeho opravdu kvalitní metodické přípravy a podpory během celé kariéry.
A proto je náš vzdělávací systém shora zraňován plošně nařízenými RVP a plošnou inkluzí, jichž musejí být učitelé poslušnými vykonavateli? Kde je v systému jednou schváleného ŠVP a v systému ze strany MŠMT tolerovaných intervencí ideologicky podjatých a vůči školám agresivních neziskovek autonomie českého učitele, ředitele, zřizovatele?
V systému osnov měl učitel 30 % výukové doby na zpětnou vazbu, na tvořivé opakování a rozšiřování učiva. Kde to má dnes - v systému RVP/ŠVP? Tématické plány rozvržení učiva měl učitel jednoduché a funkční. Jsou takové ŠVP? Metodická pomoc a podpora učitele (např. i platy) během kariéry jsou účelné, opravdu kvalitní a dostatečné?
Jak účelně a efektivně se čerpaly, čerpají a budou čerpat EU dotace? Přinesly a přinášejí prospěch všem školám, nebo většinou jen vybraným čerpačům? "Proškolený učitel" jako statistická jednota a tzv. indkikátor úspěšnosti projektu - Na tom se ti grantožrouti, kteří by sami učit nešli, živí.
J. Týř
Existuje statistika, kolik procent peněz z EU dotací jde školitelům, administrátorům a různým dodavatelům EU projektů a kolik jich naproti tomu jde přímo k žákům a učitelům? Myslím, že by existovat měla. Proč ji MŠMT nezveřejní?
J. Týř
Statistika asi neexistuje, ale mnohé se dá vyvodit z požadované struktury rozpočtů OP VK v minulém programovém období.
18 % - tzv. nepřímé náklady (administrace projektu, spotřební materiál ...)
max. 25 % - technické vybavení a materiální vybavení potřebné k realizaci projektu
max. 50 % - služby související s projektem (školení ...)
Takže z mého pohledu šly školitelům, administrátorům a dodavatelům cca 2/3 peněz.
Hell yeah!
Mr. Buttlick is a great joker. Indeed. And also cultivated debater with a feeling for linguistic nuances.
Uvažujíce jako pan Botlík, mohu argumentovat stejně demagogicky logicky chybně kupříkladu takto:
"In 1933, prior to the annexation of Austria into Germany, the population of Germany was approximately 67% Protestant and 33% Catholic; Jews made up less than 1% of the population.[1] A census in May 1939, six years into the Nazi era[2] and incorporating the annexation of mostly Catholic Austria into Germany, indicates that 54% considered themselves Protestant (including non-denominational Christians), 40% Catholic, 3.5% self-identified as "gottgläubig" (lit. "believers in god", often described as predominately creationist and deistic[3]), and 1.5% as non-religious."
(převzato z Wikipedie, honit si brka překladem do češtiny nemám zapotřebí)
Čili jsem identifikoval jako jeden z kořenů nacismu převládající křesťanskou víru obyvatelstva. Národ křesťanů pořádal ve velkém genocidu židovského obyvatelstva. Ne, že by židovské pogromy byly v historii nějak výjimečné, ale konkordát Vatikánu s nacistickým Německem tomu nasadil korunu.
Jenže duševně zdravý jedinec chápe, že příčinná souvislost je něco jiného, než statistická a nelze je manipulativně zaměňovat, navíc v situaci, kdy máme extrémně vychýlený vzorek. Proto házet vinu za vznik nacismu na způsob vzdělávání, který byl podobný v Rakousku i u nás (ostatně to je to, co pan Botlík tak vehementně zdůrazňuje) a přesto se zde žádný nacismus nevyvinul, naopak spíše odpor k němu, je projevem absolutního nesmyslu pro elementární logické uvažování. A první republika je u nás navzdory nízké masovosti formálního vzdělání a důrazu na drill a poslušnost, považována za jedno z nejdemokratičtějších období naší historie. A jak se ti študenti panečku tu latinu šprtali. Ono to totiž není o způsobu výuky, ale o jejím obsahu. Každého člověka je možné zmanipulovat do stavu, kdy bude pořádat vraždění. I člověka, který netrpí žádnou psychopatickou poruchou, či poruchou osobnosti. Mr. Buttlickovi bych tedy doporučil, aby si přečetl výpověď plukovníka Rudolfa Hösse před Norimberským tribunálem, nebo aby si přečetl genezi světonázoru Hanse Franka, kterou do velké míry zpracoval Dr. Gilbert v Norimberském deníku. Každý člověk, který se někdy vývojem nacismu zabýval ví, že prakticky žádný z nejvyšších představitelů nacistického Německa nebyl nějaký sadistický psychopat. Všichni měli vesměs rodiny a byli až na výjimky spořádanými otci a manželi s nijak výjimečnou rozvodovostí a mírou nevěry, Eichmana, Göringa, Himmlera a Goebbelse nevyjímaje. Všichni schopni empatie, byť selektivní. Diskusi by bylo snad možné vést o Bormannovi a Hitlerovi. Ti ale ani jeden psychologickým vyšetřením po válce neprošli a tak je možné pouze spekulovat.
Proto mi "objev" jakési paní Arendt nepřipadá nijak zázračný.
Pokud mohu volit já, co považuji za klíčový aspekt vzniku holocaustu, resp. skutečnosti, že mu nic nezabránilo, pak to je jednoznačně krach New Yorské burzy v roce 1929. Ono totiž vzdělávání v Německých zemích mezi lety 1920 a 1933 neprošlo žádnými zásadními změnami ve smyslu, že by se od výuky kompetencí a svobdného myšlení a projevu přešlo k nějakému totalitnímu biflování naučených frází a přesto NSDAP získala v květnových volbách roku 1928 asi 2.6% hlasů, zatímco v září 1930 už přes 18% hlasů a v červenci 1932 už přes 37% hlasů! Vysvětlovat tento posun způsobem výuky a myšlení je do nebe volající hloupst a nepochopení reality. Asi by bylo dobré si přečíst nějaké pojednání o chování člověka v extrémních situacích od Prof. T. Radila. Panu Botlíkovi mohu toto čtení vřele doporučit, byť se domnívám, že jeho "uhnutý" mozek si to zase vysvětlí po svém - demagogicky, totalitně, chybně. Je zvláštní, že sám je extrémním případem člověka, proti kterému se domnívá, že bojuje. Žel, nebyl nadán schopností náhledu na sebe sama.
p. Stanzel, takže jsme se dověděli, že umíte anglicky a argumentujete stejně jako váš předseda...ono je to zdá se v ASČ nakažlivé, nebo je to podmínka k přijetí. Nedovedete-li jako údajní učitelé pochopit poměrně jednoduchou kauzalitu mezi vnějšími prostředky udržovanou disciplínou (nejen v chování ale i myšlení) ve formativních letech a pozdějším chováním a myšlením dospělého člověka, je to smutné. Ještě smutnější je, když to chápete, ale protože to bylo presentováno těmi nesprávnými lidmi, záměrně to překrucujete.
Tajný učiteli,
já jsem ve svém příspěvku nijak neargumentoval, neb jak praví moek nás průměrných, Wikipedie - "argument je důkaz, důvod nebo doklad, že nějaké tvrzení je pravdivé nebo naopak nepravdivé, že platí nebo neplatí". Pouze jsem jej pojal ve stylu prvního bujarého komentu OB v této diskusi. Jistě, není to košer, ale jak píše Charles de Coster ve svém Thylovi Ulenspiegelovi - "Kdo na buben biješ, nediv se, že hlahol čiješ."
S ohledem na výše uvedené je snad již jasné, že jsem nic nemohl překroutit. Ovšem dlužno podotknout, že totéž neplatí pro OB, stejně jako pro vás - v diskusi pod mým textem Neučit se... jste se krucánků dopustili oba, což jsem doložil citací posudku špičkového českého lingvisty. Ani jeden z vás se neobtěžoval s nějakou přiměřenou reakcí na něj. Nečekám ji, ani po ní netoužím, nicméně tento fakt o vás obou něco velmi podstatného vypovídá.
Čtenářům ČŠ se pak omlouvám za již druhý off-topic příspěvek.
Offtopici jsou kolikrát přínosnější než intopici.
Jo, jo.
A nejhorší ze všeho jsou trpaslici.
Pane Botlíku, ještě jste neodpověděl ani na tu zjednodušenou otázku (viz výše 6. února 2016 13:45):
Budete dál mizerně placeným a všemožně drezůrovaným učitelům z veřejných škol zpívat písničku o efektivnosti šlechtění kozy, která má bez nakrmení dojit a ještě u toho tancovat po dvoře?
Za odpověď Vám již podruhé předem děkuji.
J. Týř
Planeta opic - TV Prima cool - teď :))) J.Týř
Viz
http://www.ceskaskola.cz/2016/01/jan-koupil-mozna-do-skoly-cenu-chodit-ma.html#comment-6990874566701012830
Pane Týři,
navzdory několika upozorněním jste zřejmě nepochopil, že sem své komentáře nepíšu kvůli vám ani kvůli některým dalším diskutujícím.
Podobně jako oni jste zřejmě propadl iluzi, že vaše (tj. Týřovy i jejich) názory sdílí převážná většina učitelů. Já jsem přesvědčen o tom, že nesdílí. A i kdyby sdílela, je v této většině určitě dost učitelů otevřených jiným názorům. Vy (a někteří další diskutující) k nim ovšem nepatříte. Případně, abych byl přesnější, nejste jiným názorům otevřeni natolik, aby mi stálo za to ztrácet s vámi čas.
Já sem občas něco napíšu pro učitele, kteří na Českou školu chodí kvůli kvalitnímu, různorodému, ale současně přehlednému výběru informací o školství. Pro lidi, kteří zde primárně nehledají souvěrce, ale inspiraci pro svou práci. Takoví jsou pak schopni přemýšlet i o názorech odlišných od těch jejich, a to bez předsudků a apriorních animozit vůči těm, kteří je vyjadřují.
Přibývá učitelů, kteří o zdejších tématech diskutují také se svými žáky a ukazují jim, na jaké úrovni vedou diskusi někteří jejich kolegové a kolegyně. Hodnotnější materiál těžko získají jinde. Zdejší „argumentace“ si pochopitelně všímají také novináři píšící o školství a ani oni si to jistě nenechají pro sebe.
Pane Botlíku, tu zjednodušenou otázku o pění písně o mizerně krmené koze, kterou vzdělávací aktivisti nutí k dojení i tanci (viz výše ), jsem Vám dal jen proto, že jste předtím dvakrát neodpověděl na dvě konkrétní otázky důležité pro VŠECHNY učitele:
1) Dokázal byste v těch podmínkách, které učitelé ve veřejných školách mají (mizerný plat, mizerné koncepční a organizační podmínky a nesystémové kibicování vzdělávacích aktivistů, zatěžování s výukou přímo nesouvisejícími pracemi, mediální masáž od vzdělávacích aktivistů a tupých médií a ignoranství politiků k nutnosti zajistit základní systémově nutné podmínky pro efektivní fungování veřejných škol alespoň těmi 6 % z HDP) učit ve veřejné škole deset, dvacet, třicet let?
2) Pokud byste to dokázal: Zač by studovaly vaše děti, zač byste si zařídil domácnost a běžné životní potřeby, kam byste se dostal na dovolenou atd.?
Konstatuji, že jste na žádnou z otázek neodpověděl a pokoušíte se těm, kteří je legitimně kladou, podsouvat různé nesmysly - viz výše. Logika a etika některých vašich příspěvků má myslím velmi vážné vady.
J. Týř
Ale, ale, pane Týři, poprvé jste své otázky položil 5. února 2016 v 0:49. Předcházela jim tato vaše věta o kibicování a kecalech:
Hm, asi by ti mizerně placení učitelé, kterým kdekdo kibicuje do práce a zatěžuje je kdečím a kteří pak mají radostně a tvořivě pracovat ve třídách s průměrně 25 žáky všeho druhu, potřebovali důstojnější platy, lepší pracovní podmínky a méně kecalů kolem.
A vaše první otázka tehdy zněla takto:
Vydržel byste vy, pan Hejný a další vzdělávací aktivisti bez dalších přivýdělků učit za jsoucích podmínek v běžné škole deset dvacet let tak, jak to nebohým učitelům ze svých dobře placených obláčků servírujete?
Pro pořádek: zatučnění jsem provedl sám.
Dovolím si i nadále pokládat Vaše otázky za řečnické. A hloupé.
„Já sem občas něco napíšu pro učitele, kteří na Českou školu chodí kvůli kvalitnímu, různorodému, ale současně přehlednému výběru informací o školství. Pro lidi, kteří zde primárně nehledají souvěrce, ale inspiraci pro svou práci. Takoví jsou pak schopni přemýšlet i o názorech odlišných od těch jejich, a to bez předsudků a apriorních animozit vůči těm, kteří je vyjadřují.‟
„J. KOUSAL: Zákeřnost profesora Hejného překročila meze veškeré slušnosti: Očernit TRADIČNÍ ŠKOLU tvrzením, že herbartovským důrazem na SLEPOU POSLUŠNOST poslušnost zavinila vznik NACISMU, je naprostá nehoráznost.‟
To podstatné z Botlíkova VSTUPNÍHO KOMENTÁŘE, dokládajícího autorovu schopnost PŘEMÝŠLET BEZ APRIORNÍCH ANIMOZIT, jsem zvýraznil.
-
„Přibývá učitelů, kteří o zdejších tématech diskutují také se svými žáky a ukazují jim, na jaké úrovni vedou diskusi někteří jejich kolegové a kolegyně. Hodnotnější materiál těžko získají jinde.‟
Tak tady se s O. Botlíkem až na malý detail shodnu. Moji žáci už vědí, jak nejrůznější publicističtí experti dokážou (de)formovat pohled nezainteresované veřejnosti. Berou to jako obecné poznání nejen pro školství; v tomto ohledu O. Botlík učinil – byť bezděčně – pro jejich orientaci v dnešním světě poměrně dost.
Mám tomu tedy rozumět tak, že J. Kousal souhlasí s tvrzením prof. Hejného o souvislosti vzniku nacismu s výchovou ke slepé poslušnosti, která má v pruském školství tradici?
Oldřich Botlík řekl(a)...5. února 2016 8:34:
ad tyrjir, 5. února 2016 0:49
Vydržel byste vy, pan Hejný a další vzdělávací aktivisti bez dalších přivýdělků učit za jsoucích podmínek v běžné škole deset dvacet let tak, jak to nebohým učitelům ze svých dobře placených obláčků servírujete?
"Ti umělci, kteří to podepsali. Žádnej z nás nebere takový platy, prostě jako berou oni. Dostávám jednou ročně výpis... seznam těch umělců, kteří berou nad těch 100 tisíc korun. No tak řekněme paní Zagorová, je to milá holka, všechno... ale ona už tři roky po sobě bere 600 tisíc každý rok. A další ne 600, milión, dva milióny berou. Jandové a jiní každý rok. Ty náhodou neprotestovali."
(z legendárního projevu Milouše Jakeše o kůlu v plotě, ve kterém se mj. snažil zdiskreditovat umělce usilující o zlepšení společenských poměrů v zemi)
Tak přestaňte učit a začněte se živit něčím jiným. Třeba zpěvem...
Poslední větu z citace části komentáře pana Botlíka jsem si dovolil ztučnit.
Pane Botlíku, dovoluji si znovu konstatovat, že jste na ty dvě otázky neodpověděl a pokračujete ve své agresivní demagogii čím dál nechutnějším způsobem.
J.Týř
PS: Pane Botlíku, považujete se za umělce typu paní Zagorové a učitelé, kteří vaši urážlivou demagogii neberou, jsou vyhlazení hodní jakešovci? Pane Botlíku, díval jste se včera na film Planeta opic?
"Zdejší „argumentace“ si pochopitelně všímají také novináři píšící o školství a ani oni si to jistě nenechají pro sebe."
Takřka profétistická stylizace, ale číti za ní vědomí o tom, jaký krasodušný text z pera Marka Švehly se dnes objeví v tištěném Respektu. Je moc povedený, hlavně v momentu, kdy se jeho autor domnívá, že líčení či esej jsou styly, nebo že RVP = státní osnovy. Inu, když ony ty termíny přece nejsou důležité...
Takřka profétistická stylizace...
Jako předplatitelé Respektu máme na internetu přístup k novému číslu už v neděli večer. Například reportáž Ivany Svobodové s podtitulem Ani studenti valtické školy nechápou, na co se to hlavy státu vlastně ptali je dokladem skvělé novinářské práce.
Tak si říkám, jak by to asi dopadlo, kdyby k tomuto tématu měli maturanti u státní maturity nafingovat "článek s reportážními prvky" o nejvýše 250 slovech.
O tom, že Respekt bude mít vzdělávací přílohu, jsem samozřejmě věděl. Mimo jiné proto, že paní Čápová mě zpovídala kvůli výuce matematiky.
Tomu, kdo si z přehledného a vyrovnaného textu M. Švehly odnesl hlavně pohoršení nad tím, že nazývá líčení či esej styly, případně RVP státními osnovami, ovšem nejspíš není pomoci.
Rozumíte tomu moc dobře, pane Botlíku. A jako obvykle jste si to zase podle sebe pokroutil. Jako materiál pro studium manipulativních technik je to dobré, ale přece jen je toho trochu moc.
Vzhledem k tomu, co O. Botlík v diskusi obvykle předvádí, vzbuzuje jeho pochvala předem nedůvěru, a to i kdyby šlo o materiál kvalitní. Ovšem když NOVINÁŘ nerozezná styly od útvarů, tak mu asi opravdu není pomoci.
Ještě doplněk: Co je to funkční styl a co slohový útvar se žáci dozvídají nejpozději v prvním ročníku střední školy (k dohledání např. v učebnici Jiřího Kostečky). Každý můžeme udělat chybu, ale mít guláš v základních pojmech, či dokonce nechápat, co se žáci vlastně učí, to si může dovolit třeba O. Botlík, ale ne ten, kdo nechce být v diskusi za DILETANTA.
Možná, že pan Švehla zrovna chyběl, když se to probíralo. A rozhodl se, že se bez toho v životě obejde -- podobných věcí je přece plno jak ve škole jako takové, tak ve výuce českého jazyka a literatury.
Zjevně mu to pak nebránilo ani v kariéře novináře, ani v napsání srozumitelného, dobře strukturovaného textu, ve kterém seznámil čtenáře se situací. Podle mého názoru objektivně a ohleduplně: nenapsal například, že J. Kostečka je čestným předsedou Asociace středoškolských češtinářů.
Opět se tak trochu mýlíte, pane Botlíku.
250 slov je minimální standard, který může být o 50 slov snížen. Horní hranice v češtině stanovena není, na rozdíl od cizích jazyků (umožňuje to užití holistických hodnotících kritérií).
Argument s fiktivností novinářských útvarů je stokrát omletý a vyčpělý - maturant není novinář, nehledě k faktu, že většina toho, co se ve škole dělá, je vlastně imitace reálného světa.
Člověk funkčně gramotný pak nemůže na základě mého příspěvku napsat, že jsem si z textu odnesl hlavně pohoršení - nemá pro to v jeho jazykové matérii oporu. Ale pokud novinář, který píše o maturitě z českého jazyka, nerozlišuje mezi stylem a útvarem, pak věru neprokazuje optimální míru připravenosti na dané téma. Když budu psát článek o hudební pozdní renesanční benátské škole, také si nemohu dovolit napsat, že svérázná harmonická struktura, její četné příčnosti a disonance v dílech Carla Gesualda da Venosy získaly oprávněné uznání až na přelomu 19. a 20. století, když ve skutečnosti jde o strukturu polyfonní - uřízl bych si ostudu, protože mezi těmito pojmy nerozlišuji, ačkoliv pro laika je to nepodstatná záležitost.
V textu mi k vyrovnanosti, již mu přiřkáváte, chybělo třeba i konstatování, že vy jste chtěl věšet za koule do průvanu autory zadání maturitních písemných prací v roce 2012, nebo příspěvek o drzosti, s níže se opovažuji na někoho apelovat, popřípadě vaše zcela neopodstaněná nauzea ze mě - takto může neznalý čtenář lehce nabýt dojem, že jste div ne vzor všech debatérských ctností, vůči kterému jsou ostatní diskutéři, obzvlášť ti z řad bohemistů, strašlivě nespravedliví a zlí. Jenže skutečnost je poněkud šedivější. Podotýkám ovšem, že to je jen okrajová záležitost.
Pane Botlíku,
Respekt jsem dosud nečetl, pouze před chvilkou e-mail od J. Kostečky, kde se autor o konkrétním nakládání se svým vyjádřením pro Respekt určitě nezmiňuje pochvalně. Myslím, že v dohledné době si bude každý moci učinit obrázek o úrovni vašeho hodnocení.
Ve škole je samozřejmě spousta věcí, které v životě k ničemu nepotřebujeme; potřebujeme je ovšem tehdy, když se chceme KVALIFIKOVANĚ VYJÁDŘIT K VĚCI. Každý může vyjádřit názor, ale tendenční názory diletantů lze těžko brát jinak než jen jako tendenční názory diletantů. Chcete-li se např. vyjádřit k "fingovaným" maturitním pracím, musíte si ujasnit, že maturitní písemná práce je útvarem svého druhu a bez rozdílu (v útvaru) NEMŮŽE NEBÝT DO JISTÉ MÍRY "NAFINGOVANÁ". Můžete svůj nesmysl opakovat a můžete nadále rozsévat zmatek, ale to je tak jediné, co můžete dokázat. JAKO KAŽDÝ DILETANT.
V oblasti školství a vzdělávání se Marek Švehla jako kvalitní novinář zrovna neprojevuje - viz např zde: http://www.ascestinaru.cz/polemika-s-clankem-marka-svehly-ma-smysl-chodit-do-skoly/. Samozřejmě mu nekvalitní články nemusí bránit v kariéře novináře, stejně jako vám pochybné úsudky v kariéře experta; koneckonců i jistý Ovčáček vesele pokračuje v kariéře tiskového mluvčího, ačkoli nad většinou jeho vyjádření nezbývá člověku než kroutit hlavou.
Argument s fiktivností novinářských útvarů není vyčpělý -- je naopak zcela zásadní. Jenomže vnímání jeho významu samozřejmě souvisí s tím, jak si kdo představuje roli školy a cíle vzdělávání. Tuhle mi k tomu napsal jeden kolega:
Fingovat reportáž je stejné, jako kdyby se studenti měli naučit vařit svíčkovou, ale protože jim nejsme ochotní dát opravdové jídlo, dostanou jen voskovky a budou to muset nakreslit, přičemž velikost nakresleného talíře se nesmí lišit od skutečného talíře o více než 2 cm, nakreslené maso musí mít správný odstín (aby bylo jasné, že ho dost propekli a současně nespálili), knedlíků musí být 4 až 6, příbory musejí být na správných stranách talíře atd. atd.
250 slov je minimální standard, který může být o 50 slov snížen. Horní hranice v češtině stanovena není, na rozdíl od cizích jazyků (umožňuje to užití holistických hodnotících kritérií).
Ano, máte pravdu. Zmýlil jsem se. Chtěl jsem původně uvést časový limit. Ačkoli je v zadání napsáno, že limit je uveden v záznamovém archu, nic takového jsem v záznamovém archu nenašel. A pak už jsem si význam "250 slov" dále neověřoval. Teď jsem našel, že časový limit je 60 minut. Kolik maturantů napíše za tu dobu výrazně více než 250 slov? Nebylo by to od nich taktické už jenom kvůli tomu, že každá věta navíc znamená riziko nějaké chyby.
A ještě, pane Botlíku, jedna věc: Jsem velmi rád, že jste opět nezapomněl trochu prokádrovat naše sdružení, už je to takřka nezbytný kolorit vašich příspěvků. Jen za poslední měsíc jsem si jako předseda ASČ psal o publikační a jiné spolupráci odhadem s dvaceti zřejmě nepoučitelnými a na vaše opakovaná varování nedbajícími bloudy - vysokoškolskými učiteli, pracovníky odborných ústavů, spisovateli, o dalších, totiž běžných učitelích nemluvě (na jejich podíl na formování nacismu a komunismu jsem se jich ovšem neptal). Zdá se, že jediný, komu ASČ není dost dobrá, je jistý Botlík (a jeho Tajný podporovatel); myslím, že to přežijeme zcela bez úhony.
V díle Planeta opic (anglicky Planet of the Apes) vypustí lidstvo kosmickou loď, která přistane na Zemi v daleké budoucnosti, ale posádka se domnívá, že přistála na cizí planetě. Brzy potkají skupinu němých lidí, nejevících známky inteligence, a skupinu mluvících goril na koních, kteří je chytají do sítí a zabíjí střelnými zbraněmi. Člen posádky Taylor je zajat s prostřeleným hrdlem, takže nemůže mluvit.
Nakonec se mu podaří přesvědčit šimpanzí samici, psycholožku Ziru, že je inteligentní. Pokusí se neúspěšně o útěk a zjistí, že se mu vrací řeč. Je postaven před tribunál, který se snaží zjistit, odkud Taylor pochází.
Zira a její snoubenec, šimpanzí archeolog Cornelius, Taylora unesou i s domorodou dívkou Novou, do které se zamiloval. Dojdou do tzv. Zakázané zóny, kam mají opice vstup zapovězen, a kde před rokem Cornelius našel stopy dávné civilizace. Tam však na výpravu číhá Corneliův nadřízený, Dr. Zaius. V jeskyni se objeví důkazy, že planetu dříve ovládali lidé, kteří opicím vládli; teprve později se jejich role prohodily. Zaius jeskyni zničí, protože toto poznání by destabilizovalo opičí společnost.
Taylor s Novou dále putuje sám a na pobřeží nalezne Sochu Svobody. Tak zjistí, že je ve skutečnosti na Zemi a že se lidstvo téměř vyhubilo.
https://cs.wikipedia.org/wiki/Planeta_opic_(filmov%C3%A1_s%C3%A9rie)
Myslím, že pan Botlík není pouhý diletant.
J. Týř
Ano, vy nechápete roli maturitní zkoušky ve vzdělávání. Například si pletete vlastní výuku se zkouškou. Jen zcela výjimečně by se mohlo stát, že text, který má sloužit k ověření schopnosti maturanta se písemně vyjádřit, by měl prvotně jinou funkci než osvědčit tuto schopnost. Maturant při zkoušce nepíše články, ale ani úvahové texty či popisy kvůli tomu, aby se uplatnily v praxi, ale aby ukázal, že je k psaní takovýchto textů dostatečně připraven. Koneckonců řešení matematických úloh v testu také nemá tzv. praktický účel.
A taktiku maturantů neřešte. Ti, co umí psát, se na slova moc neohlížejí. Úzkostlivě si limit hlídají hlavně ti, kteří se v souladu s vámi domnívají, že maturitní vysvědčení je jen bezvýznamný cár papíru (který ovšem právě dost potřebují) a že nějaké hodnocení je na cestě k jeho získání nespravedlivě obtěžuje.
Diskuse s panem Botlíkem vždy vedou k únavě a pocitu marnosti. V zásadě v nich totiž nejde o to, kde je pravda, ale o to, že O. Botlík má vždycky pravdu, i kdyby napsal hloupost sebevětší. Po svých zkušenostech s panem Botlíkem bych se od debaty s ním vůbec nepouštěl, kdyby se ovšem dotyčný už poněkolikáté nepasoval do role samozvané autority v oblasti českého jazyka...
Josef Soukal 18. října 2014 23:54
http://www.ceskaskola.cz/2014/10/oldrich-botlik-poznamky-k-uloh-z-pro.html#comment-73357684939259092
http://www.ceskaskola.cz/2014/10/oldrich-botlik-poznamky-k-uloh-z-pro.html
Pane Šteffle, tohle je asi ten odkaz, na který jste se ptal 4. února 2016 14:09.
J.Týř
Právě jsem si článek M. Švehly přečetl. První strana je založená na debatách O. Botlíka s češtináři na stránkách České školy, přesněji na interpretaci téhož O. Botlíkem. Soudím, že každý slušný novinář by se před napsáním článku zajímal také o pohled těch, "kterým ujíždějí nervy a nesnesou, aby někdo jejich práci kriticky komentoval" (pozor - nejde o O. Botlíka, ale o češtináře!). Pak by se třeba dozvěděl, co češtináři O. Boltíkovi SKUTEČNĚ VYTÝKAJÍ a kdo nesnese kritiku. Už tohle Švehlu odesílá do podzemí pokleslé žurnalistiky, resp. zpátky do školních lavic, kde by snad lidé s kreditem, jako třeba Jiří Kostečka, při výuce vysvětlili, že novinařina je víc než jen schopnost psát.
V dalších poměrně obsáhlých pasážích si autor plete tzv. státní část ústní zkoušky z češtiny se zkouškou, kterou mohou (nepovinně) organizovat samy školy. V případě pojmů styl a útvar nejde o ojedinělé přehlédnutí, prolíná se celou závěrečnou částí textu, navíc autor mate čtenáře tím, že synonymně s pojmem styl užívá pojem žánr.
Článek obsahuje i další sporná či podivná tvrzení a vývody (např. vyzdvižení Jirousovy sbírky Labutí písně; nic proti ní, ale že jde o "nejlepší básnickou sbírku posledních čtyřiceti let" může Švehla prezentovat jako svůj názor, ovšem nikoli jako nezpochybnitelný fakt; ostatně celá tahle pasáž je v zásadě nesmyslná). Článek jako celek ukazuje, že autor se spolehl na dva informační zdroje (v textu citovaní T. Feřtek a O. Botlík) a řadu věcí nepochopil - zásadní informace jsou překryty nepodstatnými detaily.
Přehledný a vyrovnaný text? Leda tak pro ty, kteří o věci nemají ani potuchy; a pak v představách O. Botlíka. Naopak: Velmi tendenční a velmi mizerná novinářská práce.
Soudím, že každý slušný novinář by se před napsáním článku zajímal také o pohled těch, "kterým ujíždějí nervy a nesnesou, aby někdo jejich práci kriticky komentoval" (pozor - nejde o O. Botlíka, ale o češtináře!).
Jak jsem v této diskusi napsal 7. února 2016 ve 23:03, zdejší „argumentace“ si pochopitelně všímají také novináři píšící o školství a ani oni si to jistě nenechají pro sebe. Už v roce 2014, v oné diskusi o personifikaci, jsem upozornil, že zaznamenaný "materiál" má vysokou vypovídací hodnotu sám o sobě. NIKDO už myslím nepotřebuje další výklad onoho sporu ani od jedné ze stran.
Také já jsem si ještě jednou pozorně přečetl první stranu Švehlova článku a nenašel jsem jedinou známku toho, že by "byla založena na Botlíkově interpretaci debat O. Botlíka s češtináři na stránkách České školy". Myslím, že odlišit názor autora textu od názoru osoby, o které píše, se učí žáci dokonce mnohem dříve než v prvním ročníku střední školy.
V každém případě by toho ovšem měl být schopen absolvent bohemistiky.
Příklad: Pokud Švehla například napsal "... Jiří Kostečka Feřtekovi odepsal, že žvaní bez znalosti věci, nestydí se, je drzý, nevystudoval češtinu a nikdy neučil", znamená to autorovo shrnutí toho, co mu na Kostečkově odpovědi Feřtekovi připadá podstatné. Podstatné z hlediska toho, o čem píše: že některým češtinářům ujíždějí nervy a nesnesou, aby někdo jejich práci kriticky komentoval. Je to Švehlova interpretace Kostečkovy odpovědi. A NENÍ to ani Kostečkova, ani Feřtekova interpretace téhož. Švehla navíc vůbec nedal najevo, co si o úloze s Iškariotským myslím on sám.
Něco jiného ovšem je tohle. "Jirous se v komisi diskutoval. Jakmile ale uvolníme tohle jméno, v té chvíli padne deset dalších, která jsou na stejné úrovni přínosu. Když Jirous, tak proč ne Nohavica?" ptá se Jiří Kostečka a mimoděk prozrazuje, jak je ožehavé předepisovat školám cosi jako "kanonické autory".
Souvětí mimoděk ... "kanonické autory" je Švehlova interpretace, zatímco ty tři věty v uvozovkách jsou Kostečkův názor, případně Kostečkova interpretace důvodů, proč nebyly Jirousovy Labutí písně zařazeny do kánonu.
Pane Botlíku,
na druhé čtení článek působí ještě hůře než na první a žádné vaše interpretační pokusy pečlivě vybraných kousů textu tomu nepomohou. Takováhle novinářská ubohost je dobrá akorát tak pro vás. To víte, že se ozveme; uvidíme, zda pak budete schopen čelit argumentům, nebo nastane z Vaší strany veliké ticho, jak tomu bylo už několikrát.
To víte, že se ozveme...
"My" je přesně kdo?
Vůbec nerozumím tomu, proč bych měl "čelit argumentům" já. To je přece Švehlův článek -- nikoli můj!
Nebo se snad chcete vracet k "vydechování vaty"? S Iškariotským myslím nejsme ve sporu -- dal jsem veřejně najevo, že úloha byla podle mého názoru v souladu s Katalogem požadavků. Jinak si ovšem myslím, že je lepší ty tři "literární" úlohy v testu oželet. Protože daň, která se za ně platí, je příliš vysoká.
Pochvaloval jste si tady Švehlův článek, jež činí z vašich oponentů nerudné blbce; můžete se ho snažit obhájit, až jednoduše ukážeme, že je to příklad skrznaskrz mizerné novinářské práce.
Švehlův článek, jež činí z vašich oponentů nerudné blbce
Myslím, že podíl Švehlova článku na uvedeném výsledném dojmu silně přeceňujete.
Kdo se ze sebe článkem v Respektu udělal blbce a kašpara, je celkem zřejmé. Není nad to, když má novinář dobré zdroje.
Okomentovat