Tři měsíce učitelka z malešické průmyslovky trpěla mezi agresivními žáky a nedokázala se bránit šikaně. Silnější byla jenom na papíře, ve skutečnosti byla možná právě ona nejslabším členem smečky, myslí si metodička prevence Anna Richterová, která se specializuje na problém šikany. Že si děti na učiteli vybíjejí napětí, je podle ní běžné.
Z rozhovoru Radky Hrdinové s Annou Richterovou v iDNES.cz vybíráme:
Šikanovaná učitelka údajně problémy sama zlehčovala. Proč?
To mě příliš nepřekvapuje. Učitel může šikanu vnímat jako svůj neúspěch, pak s tím nepoběží za vedením školy. Učitelé se obecně velmi bojí selhání. Podívejte se, jak je nastavené prostředí ve školách, jak neradi například učitelé sdílejí své zkušenosti. Pustit k sobě do třídy kolegu na hospitaci je problém. Tato nejistota je podle mého názoru prapříčinou i v tomto konkrétním případě.
Jak je však možné, že si toho nikdo tak dlouho nevšímal? Mezi žáky se to přece vědělo.
To je opravdu zásadní otázka. Zvlášť pokud paní učitelka měla dlouhodobé zdravotní problémy. To je vždy stresující a člověka to znejistí, i když se nemusí vypořádávat s agresivními teenagery. Proč se jí nedostalo pomoci, to však opravdu nevím.(...)
V Malešicích zašla šikana hodně daleko. Dalo se s takovou situací ještě vůbec něco dělat?
Vždy je potřeba řešit konkrétní případ a o tomto nemám dost informací. Ale když šikana dospěje do stadia fyzického násilí, už se toho moc dělat nedá, jen třídu rozprášit. Je však potřeba říct, že tak daleko se šikana dostane málokdy. Mluvíme tu o fázi, kdy už všichni táhnou s agresorem za jeden provaz, identifikované jsou s ním i děti, které by se proti šikaně ještě před časem ozvaly.
0 komentářů:
Okomentovat