Přečtěte si: Společné vzdělávání a jeho mediální zkratky

V médiích již několik týdnů probíhá diskuze o společném vzdělávání. Objevují se různé a často velmi rozporuplné informace. Obavy pedagogů, rodičů i speciálních škol víří veřejný prostor. Jak je to tedy se společným vzděláváním? TÝDEN.cz se zeptal náměstkyně ředitelky NÚV pro pedagogicko-psychologické poradenské služby PhDr. Jany Zapletalové.


Z redakčního rozhovoru s Janou Zapletalovou v TÝDEN.cz vybíráme:

A jak se mění postavení rodiče? Budou za ně rozhodovat školská poradenská zařízení?

Rodič je stále tím, kdo rozhoduje v zájmu svého dítěte. Ostatně občanský zákon se v tomto směru nijak nemění. Tak jako dosud půjde rodič do školského poradenského zařízení (PPP nebo SPC) a požádá o posouzení vzdělávacích potřeb svého dítěte. Často přinese i vyjádření lékařů a dalších odborníků. Školské poradenské zařízení pak posoudí, jaká podpůrná opatření ve vzdělávání žáka jsou vhodná, případně doporučí i volbu školy, třídy, oddělení nebo skupiny pro zdravotně postižené. Vše se děje vždy s informovaným souhlasem rodiče, ve spolupráci se školou a školským poradenským zařízením, prostřednictvím doporučení ke vzdělávání žáka se speciálními vzdělávacími potřebami. Školský zákon nově upravuje v §16a) roli orgánu veřejné moci. Jde hlavně o možnost spolupráce školy a školského poradenského zařízení s tímto orgánem, pokud se rodič dostatečně nezajímá o průběh vzdělávání svého dítěte, nepostupuje v jeho zájmu. To je ale záležitost daná již po mnoho let zákonem o sociálně právní ochraně dětí, tedy nic nového. V tomto směru se řeší například záškoláctví žáků. Musíme si připustit, bohužel, že ne všichni rodiče konají v zájmu svého dítěte. Ostatně máme také děti v ústavní výchově.