V poslední době se v novinách a na sociálních sítích intenzivně řeší téma inkluzivního vzdělávání. Z mediálních výstupů různých aktérů je viditelné, že řada školských pracovníků se obává novely školského zákona, která nabude účinnosti dnem 1. září 2016. Je zajímavé, že tyto reakce se objevují až dnes, přitom zákon byl schválen téměř před rokem. Obávám se, že veřejnost je manipulována neúplnými, nebo zavádějícími informacemi. Smyslem je vyvolat strach u rodičů, ale i učitelské veřejnosti. Považuji to za nepochopitelné, protože schválená novela zákona nepřináší zásadní změny v inkluzívním školství.
Z článku
Václavy Krásy, předsedy Národní rady osob se zdravotním postižením ČR, v Blog.Aktuálně.cz vybíráme:
Celá diskuse se zužuje především na děti s mentálním postižením, což je poměrně malá skupina žáků. Není však pravda, že tito žáci budou ostatní žáky zdržovat ve studiu. U těchto žáků je dvojí možnost vzdělávání. Buď skupinová integrace – tedy vlastně jedna třída ve škole, kde se vzdělávají tito žáci, nebo vzdělávání dle individuálního vzdělávacího plánu. Myslím si, že obavy veřejnosti, že se na ně valí zcela něco nového, nevyzkoušeného, jsou liché.
2 komentářů:
Proč každá obhajoba inkluze začíná poukazem na údajné manipulování rodičů a veřejnosti, aby se pak ukázalo, že se autor podstatným věcem vyhnul? Diskuse pod blogem je informačně daleko přínosnější než blog samotný.
Na ČŠ (tedy veřejně) se o inkluzi diskutuje minimálně rok. Že média z toho začala cítit téma až teď, to je věc jiná. Já svůj negativní postoj k inkluzi šířím kde mohu, včetně diskusí na ČŠ a teď příjde nějaký Krása, který se tím doteď nezabýval, a bude vykládat, jak se začalo strašit až teď. To naznačuje pouze skutečnost, že pan Krása je diletant.
Okomentovat