Vlnu veřejného mínění (právem) rozbouřil případ učitelky angličtiny na Střední průmyslové škole v Malešicích, která byla delší dobu vystavena odporné a deklasující šikaně studentů, které učila. Kdekdo se k tomu vyjadřuje, zejména také proto, že ona pedagožka zemřela. Především si je třeba říci, že každé úmrtí je do jisté míry ovlivněno psychickým stavem člověka. A ten nebyl v případě oné paní učitelky zřejmě nejlepší. Takže alibistické výroky vedení průmyslovky (a rodičů těch lumpů) o tom, že vědí, proč umřela, leč že to nebylo zaviněno poměry ve škole, jsou poněkud směšné. A, mírně řečeno, alibisticky odpudivé.
Z komentáře Petra Andrleho v NeviditelnýPes.cz vybíráme:
Otázkou je, kolika šikanám ona učitelka čelila. Šikanování ze strany studentů prokázala jednoznačně natočená videa. Otřesné šikanování této učitelky trvalo dle dostupných zpráv minimálně půl roku. Týraná učitelka se za celou tu dobu neobrátila na vedení školy s žádostí o pomoc. Neměla náhodou obavu, že se jí dostane šikany další, tentokrát ze strany vedení školy?
Má to logiku. Pokud někomu důvěřuji, svěřím se mu a požádám o pomoc. Pokud nedůvěřuji, mlžím. A mlčím. Mohl být u této paní učitelky strach z vedení školy větší, než strach z dalších projevů šikany ze strany studentů? Ano. Mohl. Zamýšlí se nad tím z tohoto aspektu třeba paní ministryně školství?
Přečtěte si: Nebohá učitelka dnes aneb Viníků je vždy víc, než bychom čekali
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
0 komentářů:
Okomentovat