Přečtěte si: Daniel Franc: Musíte být obklopeni kulturou, která umožňuje experimentovat, chybovat, mířit vysoko a podpoří vás i v divokých plánech

„Studium v zahraničí jednoznačně doporučuji všem. Dozvíte se hodně především o vlastní zemi a o sobě samých díky střetu s jinou „normalitou“. Je celkem jedno, co se tam na škole naučíte, důležitější je, že vám to mentálně rozšíří vnitřní hranice a umožní pochopit spoustu se školou nesouvisejících věcí,“ říká Daniel Franc.


Z rozhovoru Kirilla Ščeblykina s Danielem Francem v E15/The Student Times vybíráme:

Váš syn zatím nestuduje na zahraničních univerzitách, ale už teď se vzdělává nekonvenčně, a to podle konceptu společnosti Scio. Proč jste se ho rozhodl dát do ScioŠkoly?
Protože svět bude v dohledné době díky automatizaci a civilizačním trendům dramaticky jiný, než je dnes. Nikdo pořádně neví, na co se tedy vlastně máme připravovat, pokud např. polovina profesí do dvaceti let zmizí, jak predikuje Oxford. Co víme s jistotou je, že se svět bude neustále měnit. ScioŠkola je projekt, který chce připravit lidi především na změny a pomoci jim v nich obstát – být flexibilní, znát sebe sama, a díky tomu si rychle najít svoje místo, dokázat se prosadit v týmu, ale i nechat se vést ostatními, být tvořiví a proaktivní, dokázat propojit různé oblasti a pracovat s lidmi různých schopností a osobnostních kvalit. Ve škole tohoto typu se ani tak nenabiflujete tuny znalostí, ale spíše se naučíte orientovat se v neustále se měnícím světě a uspět v lidské smečce.

Jakými cestami děti tyto společenské dovednosti a osobnostní kvality trénují?
Velký důraz se dává na prvky jako smíšené třídy, zde se jim říká koleje. Jsou v nich žáci od prvního do šestého ročníku, ti nejstarší fungují jako mentoři těm nejmladším. Dále to je projektová výuka, opět ve smíšených a často se obměňujících skupinách, kde si dítě samo vybírá měsíční projekty, a omezená předmětová výuka, kde se nicméně neučí frontálně. Děti spolu s tzv. průvodci, tedy jakoby učiteli, rozhodují o hodně věcech ve škole, občas k tomu přizvou i nás, rodiče. Neznámkuje se a nejsou domácí úkoly. Je tam toho hodně jiného a dost lidí to rozčiluje, když jim o tom vyprávím, protože to je velký a někdy ne úplně pochopitelný krok od toho, co známe sami z dětství.