Z článku fš v Novinky.cz vybíráme:
Dětí s lehkým mentálním postižením chodí do běžných škol v letošním školním roce 24 procent, o šest procent více než před čtyřmi roky. Jak vysvětlil Ondřej Andrys, toto postižení je u mnoha dětí vyvoláno zanedbáním jejich intelektuálního a sociálního rozvoje.
Pokud se u dětí neodhalí jejich nadání, může to přinést velké problémy, varovali inspektor s náměstkem. Takový žák pak může být frustrovaný a rezignovaný, čímž se dostane do ještě větší izolace.(...)
Náměstek Andrys věří, že školy na inkluzi připraveny budou. „Důležité je,“ řekl dále pro Novinky, „že společné vzdělávání se nebuduje na zelené louce. Není tu žádný bod nula, z našich šetření vyplývá, že spousta pedagogů s tím má zkušenosti. A zvládají to sami díky své profesionalitě.“
8 komentářů:
Pedagogové to musejí zvládat, nic jiného jim nezbývá.
Předpokládám, že šetření proběhlo mezi řediteli škol a že se nenašel opovážlivec, který by přiznal, že připravený není.
Já to třeba nezvládám už teď.
Pravdu má kolegyně Karvaiová.
Většina učitelů šla učit na základní školy a nikoliv na školy zvláštní.
Ti, kteří se chtěli věnovat hendikepovaným dětem primárně, šli studovat speciální pedagogiku.
Není povinností učitele umět pracovat s těmito dětmi.
Tak jako ne každý zvládá učit děti na prvním stupni a ne každý může přednášet na vysoké škole.
Je to o poznání sebe sama. Svých možností, ale také svých limitů.
Sebevědomí s tím nemá co dělat.
Znám mnoho dětí i dospělých s mentální retardací lehkou, střední, těžkou i hlubokou. Jsou mezi nimi velké rozdíly a podstatné rozdíly jsou i mezi žáky s "lehkou mentální retardací".
Ve starších klasifikacích se lehká mentální retardace označovala jako debilita a toto označení umožňovalo její vnitřní členění na lehkou, střední a těžkou debilitu.
Označení se stalo pejorativním a dnes se už neužívá.
Lehká mentální retardace se vnitřně nediferencuje, je prostě "lehká".
Vezmu to tedy trochu postaru:
Žák s lehkou "lehkou mentální retardací" je schopen při velké pomoci rodiny, učitele, případně pedagogického asistenta s obtížemi zvládnout učivo 1.stupně základní školy.
Žák se střední "lehkou mentální retardací" není schopen chápat učivo ve všech předmětech ani na 1. stupni.
Žák s těžkou "lehkou mentální retardací" má obtíže i ve zvládání učiva základní školy praktické.
Zatím bohužel nebylo vynalezeno žádné léčivo, které by těmto dětem pomohlo. Jediným lékem je zkušený a trpělivý učitel s psychopedickou kvalifikaci, který tyto žáky dovede až do 9.ročníku základní školy praktické, odkud mohou pokračovat ve svém dalším vzdělávání.
Takže: Radujeme se, veselme se, že se nám opět podařilo "zainkludovat" pár žáků s mentálním postižením, kteří budou sedět ve třídách běžné základní školy a nebudou rozumět skoro ničemu z toho, co se tam učí jejich spolužáci.
No pri pohledu na CV treba zrovna pana Andryse a dva tri vyplody CSI musi jit sebevedomi kazdeho hodne hluboko... A verim, ze vetsina za nim i splachne.
Myslím, že jsem si dobře vědom svých kvalit, a proto učím a necpu se do řad inspektorů a jiných super učitelů. Mám však dost sebevědomí na to, abych prvního inspektora, který dorazí do naší školy, odtáhl do třídy, kde trpí žák s hraniční inteligencí, kterého zachránili rodiče a dnes i všichni inkluzivní šílenci před ZŠ praktickou. Tam se hluboce pokloním a poprosím, aby mi kvalitní inspektor s vysokým sebevědomím ukázal kterak na to. Celý život se snažím učit, ale u nás na veknově těžko potkávám opravdové mistry, kteří by mne vzali do učení.
Učitele máme kvalitní, jen jim chybí sebevědomí
Tak hlavně, ža to sebevědomí nechybí českým školním inspektorům.
Zato jim zřejmě chybí ty kvality, které nechybí učitelům.
Okomentovat